Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost

Alexandra SURÁ, NLK

Problematika zdraví a nemoci je aktuální v každé době. Zejména v období, kdy lékařská péče byla pro většinu populace těžko dostupná, byly znalosti týkající se zdraví a nemoci tím jediným, o co se mohl jedinec při absenci lékařské či zdravotnické pomoci opřít. Názory co prospívá, či naopak škodí lidskému organismu, jak léčit tu či onu chorobu, a jakým způsobem předcházet nemocem, procházely pochopitelně v průběhu staletí určitou proměnou a vývojem.

Rádi bychom vás prostřednictvím tohoto seriálu seznámili se znalostmi, které měli naši  předci „zdravotničtí laici“ o svém těle, zdraví a nemoci od pravěku po současnost.

Pravěk

Pravěk je nejstarším a nejdelším obdobím dějin lidstva. Období pravěku lze rozdělit podle způsobu získávání potravy na období přisvojovacího hospodářství a období výrobního hospodářství. V prvním z uvedených období, označovaném také jako období lovecko-sběračské kultury, byl člověk závislý na přírodě. Živil se ulovenou zvěří, ze které pojídal svalovinu, vnitřnosti a tučnou kůži. Jednalo se o potravu bohatou na bílkoviny a minerály. Kromě živočišné potravy se lidé živili sběrem divoce rostoucích plodin. [2, 3, 5, 6, 8] Jeskyně a skalní přístřešky sloužily jako úkryt před nepříznivým počasím. Migrace lidí za potravou zabraňovala znečišťování zdrojů a nadměrnému hromadění odpadků. Podle patologických změn nalezených na kosterních pozůstatcích se vyskytovaly různé vrozené vady, degenerativní změny vzniklé fyzickou zátěží a zánětlivá onemocnění. Častým nálezem jsou stopy po zranění, ke kterým došlo při lovu nebo útoku divoké zvěře. Konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa představovala riziko nákazy parazity. [2, 3, 5, 6, 9] Zubní kaz se objevoval vzácně. Ztráty zubů, které jsou patrné na dochovaných lebkách, byly způsobeny nejčastěji úrazem nebo zánětem. [9, 10]

Holý vrch, v jehož lokalitě (u cesty z Únětic do Roztok) bylo roztockým lékařem Čeňkem Rýznerem (1845-1923) nalezeno pohřebiště kultury, ze starší doby bronzové, která byla později pojmenovaná jako únětická kultura. FOTO: Alexandra Surá

V období výrobního hospodářství (neolitická revoluce) člověk přechází k obdělávání polí a chovu dobytka. Zhotovuje si primitivní přístřešky a stává se usedlejším. Soustřeďování obyvatelstva na jednom místě sehrává důležitou úlohu v přenosu infekčních chorob. Ubývá úrazů způsobených lovem, jelikož se člověk soustřeďuje na lov menší zvěře, nicméně přibývá úrazů z válečných střetnutí. Na dochovaných kosterních pozůstatcích se nacházejí stopy po zranění či zánětlivých procesech, vrozené poruchy, časté jsou degenerativní léze. [2, 3, 5, 6, 9] Změna stravy, která nyní obsahuje více polysacharidů, má za následek vyšší výskyt kazivosti zubů. Pokrm, který obsahuje kousky drti z kamenných mlýnků používaných na drcení obilnin, způsobuje abrazi zubů. [3, 5, 9, 10]

Jaké měl člověk v tomto prehistorickém období znalosti ohledně zdraví a nemoci? Jak tyto informace získával? Byl schopen tyto informace využívat?

Při zranění nebo v nemoci se člověk nejprve řídil instinktem. Svépomocí si například pokoušel vyndat z povrchové rány cizí těleso, zastavit krvácení či chladit zanícené místo. Postupem času, na základě zkušeností, získává poznatky, které se týkají určitých procesů probíhajících v lidském těle. Zjišťuje, že cizí těleso vyvolává zarudnutí a hnisání rány, prasknutí hnisavého abscesu a následný odtok hnisu způsobuje úlevu, poškozené místo má tendenci otékat a pozření nevhodné stravy často vyvolává nevolnost či otravu. Pravěcí lidé vypozorovali souvislosti mezi určitými jevy (zranění, prochladnutí, zvýšená fyzická aktivita, pozření nevhodné stravy, nákaza v přítomnosti nemocné osoby, déletrvající hladovění a nedostatek vody) a možnými zdravotními problémy. Tyto znalosti začaly být využívány za účelem předcházení zdravotním problémům (vyhýbání se nevhodné stravě, ochrana před poraněním nebo prochladnutím). [2, 3, 5, 6] Podle analýzy organického materiálu z archeologických nalezišť, se v pravěku k léčení využívaly látky rostlinného, živočišného a minerálního původu, z nichž se připravovaly nápoje, lektvary či pokrmy. Používání těchto látek k léčebným účelům vyžadovalo jisté znalosti o účincích a způsobu přípravy používaných surovin. [2, 4, 5, 6, 7] Díky dochovanému kosternímu materiálu, na kterém jsou patrny známky po hojení a srostlé fraktury, lze předpokládat určité znalosti a dovednosti, které se týkají ošetřování určitých poranění včetně náprav fraktur. [2, 3, 5, 6, 9] Léčení nemocných se často odehrávalo uvnitř komunity a přihlížející byli svědky léčebných procedur.

Kromě přirozených příčin, byl původ nemoci spatřován v působení nadpřirozených sil. Za účelem vyléčení se prováděly různé magicko-léčitelské úkony a rituály, jejichž úkolem bylo očistit nemocného od vlivu zlých sil. Významnou roli sehrál šaman, který byl považovaný za prostředníka mezi příslušníky komunity a vyššími silami. Při léčení nemocného hrály důležitou úlohu různé magické předměty. Amulety a fetiše se používaly k zachování nebo obnově zdraví, k udržení či nabytí síly, k zvýšení plodnosti, k ochraně před nepřítelem a proti útoku divoké zvěře. Sošky rodících žen ochraňovaly ženu v těhotenství a během porodu. [2, 3, 4, 5, 6, 7, 1]

Pravěký člověk díky přímé konfrontaci s přírodou, nemocí, léčením, uzdravováním, umíráním a smrtí, získával poznatky, které byl schopen využívat ve prospěch svého zdraví.

Použitá literatura

[1] RAMBA, Jiří. Slavné české lebky: antropologicko-lékařské nálezy jako pomocníci historie. Jiří Ramba. Praha: Galén, c2005. Makropulos. ISBN 80-7262-325-7. s. 29-30.

[2] CHLUMSKÁ, Eva. Dějiny československého lékařství. Díl 1, Od pravěku do roku 1740. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965. Učební texty vysokých škol. s. 3-19.

[3] ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1021-3. s. 7-13.

[4] NIKLÍČEK, Ladislav. Přehled dějin českého lékařství a zdravotnictví. 1. díl, Do roku 1945. Brno: Institut pro další vzdělávání stř. zdravot. pracovníků, 1989. Knižnice Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. ISBN 80-7013-032-6. s. 4-5.

[5] SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424 -1. s. 11-18.

[6] PORTER, Roy. Největší dobrodiní lidstva: historie medicíny od starověku po současnost. Praha: Knižní klub, 2001. Obzor. ISBN 80-7260-052-4. s. 32-34, 51- 54.

[7] KETTNER, Petr. Léky, léčitelství a šarlatáni. Praha: Horizont, 1988. Otazník. s. 21-23.

[8] BERANOVÁ, Magdalena. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1340-7. s. 17-22.

[9] HORÁČKOVÁ, Ladislava, Eugen STROUHAL, Lenka VARGOVÁ a Jaroslav MALINA. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: modulové učební texty pro studenty antropologie a “příbuzných” oborů. 15, Základy paleopatologie / Ladislava Horáčková, Eugen Strouhal, Lenka Vargová. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2004. Scientia. ISBN 80-7204-274-2. s. 37-78, 177-185.

[10] STRÁNSKÁ, Petra. Možnosti hodnocení dentální patologie na archeologickém kostrovém materiálu: prevalence zubního kazu od pravěku po novověk. Časopis lékařů českých. 2013, 152(4), 196-205. ISSN 0008-7335.


Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost. Lékařská knihovna [online]. 2018, roč. 23, č. 3-4 [cit. 26.06.2019]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/2018-23-3-4/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-nasich-predku-od-praveku-po-soucasnost/. ISSN 1804-2031.