Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – druhá polovina 18. století

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Jedná se o epochu vyznačující se osvícenskými reformami, ke kterým docházelo za panování Marie Terezie (období vlády 1740 -1780) a Josefa II. (vládl 1780 -1790).  Na reformách v otázkách zdravotnických a školských spolupracoval s Marií Terezií její dvorní lékař profesor vídeňské lékařské fakulty Gerhard van Swieten (1700 -1772). Cílem zdravotnických reforem bylo vytvoření uceleného systému zdravotní správy. V letech 1752 -1753 (nejdříve pro Moravu, poté pro Čechy a Slezsko) vyšly základní zdravotní normy pro naše země tzv. Generální zdravotní řády. Roku 1770 byl vydán pro celou Habsburskou monarchii centrální říšský zdravotní řád. Nejvyšším zdravotnickým úředníkem byl protomedik. Evropské obyvatelstvo včetně českých zemí bylo sužováno epidemiemi neštovic, tyfu a hladomorem, který postihl české země v letech 1781-1782. (1,2)

Kdo se zasloužil o šíření znalostí zásad první pomoci?

Profesor pražské lékařské fakulty lékař Adalbert Vincenz Zarda (1755-1811) usiloval, aby základní znalosti zásad první pomoci byly přístupné široké veřejnosti. Za tímto účelem pořádal veřejné přednášky první pomoci pro laickou veřejnost, o jejichž obsahu informoval ve vytištěné brožuře. Náplní přednášek bylo například oživování osob utopených, zmrzlých nebo oběšených. Zarda také apeloval na učitele a faráře, aby se účastnili jeho kurzů a stali se zprostředkovateli zdravotnické osvěty. Důvodem byla skutečnost, že zvláště venkovští faráři a učitelé měli blízko k lidem a byli pro ně určitou autoritou. (6,7)

Kromě pořádání přednášek pro veřejnost se Zarda soustředil na psaní popularizačních spisů. V roce 1796 vydal v němčině příručku nesoucí název Alphabetisches Taschenbuch der hauptsächlichsten Rettungsmittel für todtscheinende und in plötzliche Lebensgefahr gerathene Menschen, zum allgemeinen, ve které jsou podle abecedy seřazeny typy úrazů s návody na poskytnutí pomoci. (3) O dva roky později vychází v němčině i češtině výtah z této publikace. Česká  příručka nese název Tabelární vejtah alphabetní knížky kapsecý nejhlavnějších ochranných prostředků pro na pohled mrtvé lidi. Najdeme v ní příklady náhlého ohrožení života s návody na poskytnutí první pomoci a poučením, jak předcházet uvedeným nešťastným událostem. Nachází se zde například poučení, jakým způsobem postupovat při úrazu bleskem a čeho se vyvarovat během bouřky, jak zachránit a křísit tonoucího a na co dbát při koupání v řece, nebo jak poskytnout pomoc „zmrzlému“ a jakým způsobem se chránit před mrazem. (4) Podle slov Zardy byl spisek opatřen pouzdrem a prodával se v každém knihkupectví za 8 krejcarů. V publikaci Spis k svým krajanům, Čechům, zvlášť k obyvatelům hlavního města Prahy o zřízení pomocy lidem, kterým se náhle neštěstj stane vysvětluje, proč je důležité poskytnout první pomoc. Podotýká, že se lidé často bojí křísit člověka, kvůli různým pověrám a předsudkům. Jako další důvod neposkytnutí první pomoci, uvádí nevědomost a připomíná pořádání svých kurzů první pomoci, kam podle jeho slov „může každý přijít“. (5)

Kde si mohl laik vyhledat potřebné informace týkající se zdraví a nemoci?

Podstatným zdrojem informací pro laickou veřejnost byla popularizační zdravotnická literatura, jejíž autoři si kladli za cíl poskytnout zdravotnicky nevzdělaným lidem poznatky, které by byli  laici schopni využít ve prospěch svého zdraví. Jako příklad tohoto druhu osvěty mohou posloužit následující publikace.

Titulní list knihy švýcarského lékaře Samuela Tissota. Zpráva pro lid obecný ve vsech bydlící. FOTO: Alatera

Především lidem žijícím na venkově byla určena kniha švýcarského lékaře Samuela Tissota (1728-1797), která byla do češtiny přeložena pod názvem Zpráva pro lid obecný ve vsech bydlící.  Autor se v knize věnuje nejprve ochraně zdraví a uvádí příklady, které mohou způsobit onemocnění. Poukazuje například na nevětrané příbytky, zvyk nechávat hnojiště blízko obydlí, konzumaci chleba z nezralého či shnilého obilí nebo vystavení rozehřátého těla chladu. Poté uvádí základní pokyny, jak pečovat o nemocného. Konkrétním chorobám a nejčastějším zraněním se věnuje v dalších kapitolách. Autor neopomenul ani téma týkající se pouštění žilou a užívání klystýru. (6,8,9,24)

Kunsst Prodlaužení žiwota lidského je název českého překladu dietetické příručky, kterou napsal německý lékař Christian W. Hufeland (1762-1836). V příručce shrnuje zásady zdravé životosprávy a radí, jakým způsobem je možné si zachovat zdraví a tím pádem dosáhnout dlouhověkosti. K prostředkům, které mohou prodloužit život, řadí např. dobrou dietu, mírnost v jídle i pití, zdárné manželství, pobyt na čerstvém vzduchu, pohyb a kvalitní spánek. (6,8,10,11,24)

Farář Ján Tonsoris (1724-1781), který je autorem spisu Sana consilia medica, aneb Zdravá rada lékařská (1771), poskytuje návody na léčení chorob ze snadno dostupných surovin. V druhé části spisu uvádí seznam bylin a jejich léčebné využití. (6,12,24)

Dalším zdrojem informací byly herbáře, o jejichž oblibě svědčí opakované vydávání. (13) V selském prostředí našly uplatnění typy herbářů, které poskytovaly informace o nemocech a léčebných prostředcích jak pro lidi, tak pro hospodářská zvířata. Příkladem takové publikace je Herbář aneb Lékařství: které znovu z kněch vytažené, a při rozličných nemocech lidí, krav, ovcí a drůbeře, s prospěchem denně skušeno bývá, nyní znovu na světlo vydané. (14)

Návody na léčbu různých zdravotních neduhů se nacházely také v knižních kalendářích, které sloužily ke každodennímu praktickému používání. Vzhledem k jejich zaměření (poskytovaly informace, které se týkaly domácnosti, hospodářství, chovu a ošetřování zvířat, byly v nich uvedeny církevní svátky, časy a místa konání náboženských poutí, trhů a jarmarků), lze s největší pravděpodobností předpokládat, že se tyto kalendáře nacházely skoro v každé domácnosti. (15)

Jakým způsobem přispěly tereziánské reformy školství ke zdravotnické osvětě dětí a mládeže a jakou podobu měly publikace se zdravotní tematikou určené dětskému čtenáři?

Tereziánská reforma nižšího školství ukládala vzdělávací povinnost pro všechny děti ve věku od šesti do dvanácti let. Roku 1774 vstupuje v platnost Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích. Nový školský systém přispěl ke zdravotní výchově dětí.  Děti školou povinné byly konfrontovány s určitými požadavky na hygienu, učitelé vyžadovali, aby děti chodily do školy s umytou tváří a čistýma rukama, nenosily zašpiněný oděv a měly ostříhané nehty. V rámci výuky nebyla opomenuta ani zdravotní tematika. (16,17,23) V publikaci Díl druhý knihy ke čtení pro sedlské školy, která byla určena pro žáky triviálních škol a poprvé vyšla roku 1780, se nachází kapitola O prostředcích k zachování zdraví. (17) Kniha se pro svou oblibu dočkala opakovaných vydání. Ve výtisku z roku 1799 je stav zdraví a nemoci vysvětlený dětskému čtenáři následovně: Když kdo postonává, lecos jej bolí. Hlava jest mdlá a těžká, horkost neb zima ji tuze rozráží. Když nic takového necítíme, čerství a veselí sme, sme zdrávi. V krátkých pasážích je poté vyloženo několik zásad k zachování zdraví. Žáci se tak mohli dozvědět, co mají dělat, pokud se zpotí při hře nebo těžké práci, že je škodlivé se přejídat, nebo proč je důležité, aby se myli a nosili vyprané oblečení. V závěru kapitoly se nachází varování před pověrami a rada, aby se každý v případě nemoci svěřil do péče lékaře a dodržoval jeho doporučení. (18)

Učitel Vavřinec Emanuel Amort (asi 1750 – asi 1808) sepsal v knize Pravidla zdvořilosti, opatrnosti a zachování zdraví zásady chování, které sám jako učitel vykládal dětem. Kromě poučení, jak by se měly děti chovat například doma, v kostele, na cestě do školy nebo ve škole, obsahuje kniha kapitoly zabývající se zdravotní tematikou. Dočteme se, že: „nejpřednější povinnost každého člověka jest, aby o své zdraví pečoval“ zdraví je zde definováno jako: „takový způsob těla našeho, v němž ani bolesti nás netrápí, ani nemoc, žádné překážky nám v prácech života nečiní.“ Autor se věnuje otázce zdravého obydlí, čistoty těla, vhodnosti oblečení, upozorňuje například, že není zdravé nosit příliš těsný oděv a také oblečení po člověku, který trpěl nakažlivou chorobou. Dále radí, jak zdravě jíst, spát či odpočívat a které volnočasové aktivity jsou prospěšné zdraví. Varuje před dryáčníky a jejich léky a doporučuje se v případě potřeby, obracet pouze na osoby, které lékařství dobře rozumějí. (19)

Poučný obrázek dítěte vpleteného do kola při naskakování na zadní část vozu. Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeži. FOTO: Alatera

Smrtelné zranění chlapce zbraní během hry na vojáky. Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeži. FOTO: Alatera

Mládeži, dětem a jejich rodičům byla určena ilustrovaná didaktická publikace Nešťastné příhody k výstraze nezkušené mládeži, kterou z němčiny přeložil František Jan Tomsa (1753-1814).  Kniha je psaná dialogickou formou jako rozmluva otce s dětmi. Postava otce vypráví příběhy, ve kterých neposlušnost a neuvážené chování dětí mělo za následek zmrzačení, nemoc nebo úmrtí.  Autor barvitě líčí příhodu dítěte, které bylo vpleteno do kola při naskakování na vůz, smrtelné zranění chlapce otcovou zbraní během hry na vojáky, nabodnutí mladíka na kůl při skoku do vody nebo vážné poškození zdraví zapříčiněné pitím špinavé vody. (22)

Kniha německého lékaře Bernharda Christofa Fausta (1755- 1842) Gesundheits-Katechismus zum Gebrauche in den Schulen und beym häuslichen Unterrichte, která byla určena k výuce ve školách a k domácímu vzdělávání, se těšila takové oblibě, že vyšla v opakovaných vydáních a byla četně překládána. Do češtiny byla přeložena několikrát. Překlad, který pořídil František Jan Tomsa, nese název Katechysmus o zdraví pro chrámy a školy hrabství Šaumburgského lipského, k užitku vlasti naší na česko přeložený.  Kniha je tematicky rozdělená na dvě části a látka je probírána formou otázek a odpovědí. V první části se autor věnuje problematice zdraví a jeho zachování. Je zde vysvětleno, z jakého důvodu je důležité si chránit své zdraví, co zdraví prospívá a co mu naopak škodí, proč je třeba dodržovat čistotu těla i příbytku, jak se cítí člověk, který je nemocný, nebo proč lidé onemocní. V druhé části autor radí, co dělat v případě nemoci, kdy je třeba zavolat lékaře, kde koupit bezpečně léky a jak by se tyto léky měly užívat. V dalších kapitolách se čtenáři mohli dozvědět něco o nemocech, které se v té době nejvíce vyskytovaly. (6,8,20,21)

Díky rostoucí gramotnosti mohly být lékařské poznatky čím dál více předávány prostřednictvím tištěného slova. V druhé polovině 18. století byly vydávány jak české překlady zahraničních děl, tak publikace vzniklé v češtině. Cílem zdravotnické osvěty, která byla započata už během školní docházky, byla podpora zdraví a prevence nemoci.

1. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 90-91, 93-95

2. ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1021-3.s.86, 89.

3. ZARDA, Vojtěch Vincenc. Alphabetisches Taschenbuch der hauptsächlichsten Rettungsmittel für todtscheinende und in plötzliche Lebensgefahr gerathene Menschen, zum allgemeinen Wohl. Prag: auf Kosten des Verfassers, 1796.

4. ZARDA, Vojtěch Vincenc. Tabelárnj weytah alphabetnj knjžky kapsecý neyhlawněgssjch ochranných prostředků pro na pohled mrtwé lidi. Praha: [nakladatel není známý], 1798. 1 nečíslovaný list.

5. ZARDA, Vojtěch Vincenc. Spis k swým kraganům, Čechům, zwlássť k obywatelům hlawnjho města Prahy o zřjzenj pomocy lidem, kterým se náhle nesstěstj stane. Překlad František Jan Tomsa. W Praze: nákladem zřjzenj pomocy, 1799.

6. TINKOVÁ, Daniela. Zákeřná mefitis: zdravotní policie, osvěta a veřejná hygiena v pozdně osvícenských Čechách. Praha: Argo, 2012. Každodenní život. ISBN 978-80-257-0636-7. s. 115-133.

7. GRUBHOFFER, Václav. Zdánlivá smrt: noční můra osvícenské Evropy. Polička: Městská knihovna Polička, 2018. Kulturní dějiny. ISBN 978-80-906832-3-5. s. 225-228.

8. PORTER, Roy. Největší dobrodiní lidstva: historie medicíny od starověku po současnost / [Roy Porter] ; přeložil Jaroslav Hořejší. 2001. ISBN 8024205947. s.291-292, 319.

9. TISSOT, Samuel Auguste André David. S.A.D. Tyssota Spráwa pro Lid obecný we Wsech bydljcý, kterakby zdrawj swého chrániti, a w nemocech sobě pomáhati měl. Překlad Ján Procopius. W Kr. S. Městě Vher. Skalicy: Wytisstěná v Jozeffa Ant. Sskarnycla, 1788.

10. HUFELAND, Christoph Wilhelm. D. Krysstofa Wiljma Hufelanda Kunsst Prodlauženj žiwota lidského. Djl Prwnj. Překlad Juraj Palkovič. We Wacowé: V Antonjna Gottljba, 1800. [16], 178 s.

11. HUFELAND, Christoph Wilhelm. D. Krysstofa Wiljma Hufelanda Kunsst Prodlauženj žiwota lidského. Djl Druhý. Překlad Juraj Palkovič. We Wacowé: V Antonjna Gottljba, 1800. 233, [8] s.

12. TONSORIS, Ján. Sana consilia medica: Aneb Zdrawá Radda Lékařská, Podáwagjcý … Vžitečné Lékařstwj, Na wětssým Djle domácý, Z Hodnowěrných Doktorů Lékařských proti rozličným Nemocem Lidského Těla: S připogenau Domownj Apatéčkau. Wytisstěná w Král. Swob. Městě Skalicy: [u Josefa Antonína Škarnicla], 1771. [16], 260, [24] s.

13. Herbář aneb Lekařska Knjžka pro Lidi naprotj rozličnym wnitřným, y zevnitřným Nemocem pro chudy Lid, který pro Nemožnost, a Chudobu Swau anebo pro Wzdalenost Cesty wssy Pomocy Lekařské zbawen gest. Z mnohých německých Knjch [!] wytažená a na Swětlo w českým Gazyku wydaná. W Gihlawě wytisstěná: w Nákladě a k dostánj v Fabyána Beynhaura, Knjhotiskáře a Knjhohandljře, 1775-1820. 171, [5] s.

14. Herbář aneb Lékařství: které znovu z kněch vytažené, a při rozličných nemocech lidí, krav, ovcí a drůbeře, s prospěchem denně skušeno bývá, nyní znovu na světlo vydané]. [S.l.: s.n., mezi 1780 a 1800]. s. [3]-62.

15. Nowý hospodářský kalendář na rok Páně 1787, genž gest rok običegný, a obsahuge w sobě 365 dni. W Praze: wytisstěný, a k dostanj v Frantisska Geřábka w železných dwéřjch, [1786]. [36] listů.

16. Morkes František. Největší reforma školství v dějinách, 230. výročí Všeobecného školního řádu. Učitelské noviny .2004; (33) On line zdrojhttp://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4731

17. LENDEROVÁ, Milena, Vladan HANULÍK a Daniela TINKOVÁ, ed. Dějiny těla: prameny, koncepty, historiografie. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2013. ISBN 978-80-7465-068-0. s. 131-147.

18. Djl druhý knihy k čtenj pro sedlské sskoly w cýs. král. zemjch. Wytisstěno w Praze: nákladem cýs. král. normálnj sskoly, 1799.

19. AMORT, Vavřinec Emanuel. Prawidla Zdwořilosti, Opatrnosti a zachowánj Zdrawj. W Praze: Wytisstěna v Antonjna Joz. Zýmy, 1794. s. 41-55.

20. FAUST, Bernhard Christof. Katechysmus o zdrawj pro chrámy a sskoly hrabstwj ssaumburgského lipského. Překlad František Jan Tomsa. W Praze: nákladem Jana Gottfrýda Kalwe, 1794. [4], 84 s.

21. Další překlad Faustova katechismu vyšel pod názvem AUST, Bernhard Christof. Katechyzmus o Zdrawj k Vžiwánj w Sskolách a při domácým Cwjčenj. Překlad Karel Suchý. W Brně: Wytisstěný v Jána Sylwestra Siedlera, 1795.

22. TOMSA, František Jan. Nessťastné přjhody k wýstraze nezkussené mládeži, w pronikawých přjkladech,a obrázcých, kteřj ge wyswětlugj. W Praze: nákladem Jana Karasa, měssťana pražského, na Malé straně w saském domě v mostu, 1794. [5], 265, [15] s. ; [15] obr. příl.

23. HALÍŘOVÁ, Martina. Sociální patologie a ochrana dětství v Čechách od dob osvícenství do roku 1914: disciplinace jako součást ochrany dětství. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012. Monographica. ISBN 978-80-7395-486-4. s. 46-48,57-59.

24. DANĚK, Karel. Úvod do dějin zdravotnické osvěty. Brno: Krajský ústav zdravotnické osvěty, 1963, s. 15-18.

Za poskytnutí obrázků děkujeme společnosti Alatera.


Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – druhá polovina 18. století. Lékařská knihovna [online]. 2020, roč. 25, č. 3-4 [cit. 16.04.2021]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/2020-25-3-4/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-nasich-predku-od-praveku-po-soucasnost-druha-polovina-18-stoleti/. ISSN 1804-2031.