Mgr. Iveta Svobodová, NLK

První stavební program

Prakticky hned od svého založení se Sbor pro postavení Lékařského domu ve svých činnostech soustředil na vypracování stavebního programu lékařského domu. Po četných schůzích v roce 1924 byl vypracován první stavební program, který byl vytvořen na základě analýzy potřeb lékařského stavu.

Hlavním cílem tohoto programu byla koncentrace lékařského a studentského života pod jednu střechu. Mezi zásadní požadavky na Lékařský dům patřily tyto místnosti: knihovna, čítárna, přednášková síň, studovny, zasedací síň, kanceláře lékařských a studentských spolků, obchodní místnosti Záložny československých lékařů, klubovny, restaurace a hostinské pokoje.

Dle slov dr. Břetislava Helbicha (Věstník českých lékařů 1931, č. 13, s. 266)

„je to program ideální, čili jinak řečeno program maximální…Byl pouze konstruován na základě analýzy potřeb čs. lékařstva a nebyl šit na žádný určitý stavební pozemek anebo objekt. Nebyl také ještě kontrolován požadavky lékařských spolků a institucí, protože byl koncipován ještě dříve, než jsme měli vůbec jistotu, že je všechny sdružíme a získáme pro myšlenku společného bydlení v Lékařském domě.“

Časem bylo nutné některé části stavebního programu vypustit anebo upravit, nejen z důvodů vyjmenovaných dr. Helbichem, ale také s ohledem na získané finance. [10]

Druhý stavební program

Později, jak Sbor postupně získával potřebný finanční kapitál, bylo možné přistoupit k úpravě prvního stavebního plánu. V roce 1927 Sbor tedy přikročil k tzv. druhému stavebnímu programu. Záměrem bylo přizpůsobení domu skutečným potřebám lékařských institucí.

V programu byl zohledněn seznam institucí a korporací, které bylo v plánu v domě soustředit. Bylo také nezbytné brát v úvahu specifická přání spolků (zjištěna prostřednictvím dotazníkového šetření), které Lékařskému domu přispěly částí svých stavebních fondů a Sbor jim jako protislužbu právě přislíbil možnost budoucího nájmu v domě. Zároveň si členové Sboru přáli, aby Lékařský dům neměl jen funkci sídla administrativních pracovišť, ale aby byl středem kulturních a sebevzdělávacích snah lékařů i jejich společenského života. Rozhodli se vyhradit v něm i místa obchodům, které jsou svým odvětvím s lékařskou činností blízce související. [10]

„Úkolem Sboru bylo postaviti dokonalý a všestranně vyhovující L. D. Základní směrnice stavebního programu L. D. byly dány těmito jeho úkoly: a) L. D. bude representovat čsl. lékaře a mediky před domácí a cizí veřejností, b) bude ohniskem jejich společenského života, c) bude srdcem jejich spolkové činnosti na poli práce sebevzdělávání, stavovsky hospodářské, stavovsky sociální a sociálně-lékařské, d) bude poutem všech současných generací lékařů s mediky a všech vrstev lékařstva pracujícího vědecky i prakticky navzájem.“ (VČL, 1931, roč. 43, č. 15, s. 367-368)

Jako s budoucími nájemníky Lékařského domu se nejprve počítalo se Sborem pro postavení lékařského domu, s Ústřední jednotou československých lékařů, se Spolkem pokladenských lékařů, s Mladou generací lékařů, se Spolkem československých zubních lékařů v Praze, s Lékařskou župou Pražskou, s Lékařskou komorou, se Svazem československého lékárnictva, se Záložnou československých lékařů, se Spolkem československých mediků v Praze, se Zvěrolékařskou komorou, s Podpůrnou nemocenskou sekcí při Ústřední jednotě a s lékařskou knihovnou a čítárnou. Předpokládalo se, že spolky získají své vlastní kanceláře. Také mělo být vyhrazeno místo pro místnosti společného užitku: pro lékařský hospic, klubovny, zasedací síně, přednáškový sál, tělocvičný ústav a dietní kuchyň (návrh Mladé generace lékařů). Dále se navrhovalo zpřístupnit v Lékařském domě místo pro stálou expozici lékařského chemického a technického průmyslu. Kromě toho se počítalo s tím, že zde bude mít svůj byt nájemce restaurace a její posluhující personál. [10]

Třetí stavební program

Stavební program do té doby požadoval: nejméně 20 kancelářských místností, 2 zasedací síně, přednáškový sál pro 200 – 250 osob, knihovnu plošné výměry asi 200 m2 s kanceláří knihovníka a manipulační místností, čítárnu časopisů a knih, klubovnu (příp. restauraci-kavárnu, s příslušnou kuchyní a pokojem pro restauratéra), byty pro svobodné a zaměstnaný personál (topič, pokojská, sluha), obchody, příslušenství k sálu, kancelářím, bytům, obchodům: sklepy, prádelna, sušárna. Dále zajištění ústředního topení, tekoucí teplou a studenou voda a zdviže. [2]

Na základě stavebních plánů bylo však nutné redukovat počet korporativních nájemníků. Sboru muselo být zřejmé, že všichni dárci nemohou mít vliv na výstavbu a následnou správu domu, přesto, že jim tato skutečnost byla při obdržení peněžního daru slíbena. Jednak to nedovolovala velikost domu, jednak zde byla obava z budoucího soužití v jednom domě a s tím spojená potenciální spolupráce v rozhodování o dalším směřování rozvoje domu. Například počet požadovaných kanceláří byl pořád nad limitem možností. Ze stavebního programu nakonec byly vyškrtnuty kanceláře pro Svaz československého lékárnictva a prostory pro Záložnu československých lékařů. Dále byla vynechána restaurace a zmenšil se počet čítáren, studoven a bytů (zbyl jenom byt správce domu a sedm hostinských pokojů). [10]

Vypracovaný stavební program bylo nutné aplikovat na zvolený pozemek, aby bylo možné zjistit, zda je na něm v plném rozsahu proveditelný. Třetí stavební program Lékařského domu tedy vznikl v roce 1929, kdy již existoval konkrétní pozemek pro jeho stavbu.

Koupě pozemku

Sbor prosazoval myšlenku, že lokalita Lékařského domu musí být poblíž lékařské fakulty. Dům byl považován za součást univerzitní, zejména lékařské čtvrti, která se v tu dobu soustavně vyvíjela na rozlehlém území mezi ulicemi Sokolská a Vyšehradská. Podle dr. Helbicha

„toto přesvědčení bylo tak mocné, že jsme vlastně nikdy dlouho a vážně nejednali o žádném pozemku, který této základní podmínce nevyhovoval, ačkoli se nám nabízelo ke koupi pozemků a stavenišť za ta léta velmi mnoho.“ [10]

A tak (nejen) o výběru pozemku Sbor jednal velice intenzivně. Například v roce 1929 se konalo 45 výborových schůzí [9]. Téhož roku byla Sboru učiněna výhodná nabídka ke koupi pozemku na rohu Sokolské a Kateřinské ulice, naproti nám. I. P. Pavlova (tehdy náměstí Petra Osvoboditele *). Na den 7. března 1929 byla svolána mimořádná valná hromada Sboru, kde bylo v hlasování jednomyslně usneseno přijmout nabídku [11]. A tak byl koupen na Praze 2 pozemek č. 357/3 o rozloze 460 m2 za 1 597 625 Kč.

Zajímavostí je, že tentýž pozemek byl Sboru nabídnut ke koupi už v roce 1927. Obdobně jako v případě pozemku s Jedovou chýší, nebyla tou dobou ještě provedena regulace pozemku a nebylo možno přistoupit ihned k jeho zastavování. Také v té době Sbor ještě neměl dostatečný kapitál ke koupi této stavební parcely. [10]

„Staveniště L. D. bylo proponováno leckde, ovšem většinou v Praze II. Místo, kde dnes L. D. stojí, určeno bylo nadvakrát. Po prvé při mém náhodném setkání (před našimi domovy – bydlíme totiž v jedné ulici proti sobě) s p. arch. Pražákem, který mne upozornil na volné staveniště na rohu Ječné a Sokolské. Věc jsem ihned uvedl ve známost výboru, ale ten uznal cenu pozemku za nepřiměřenou svému jmění a nabídky nepřijal. Celá záležitost zůstala měsíce v klidu. Až jednoho dne telefonoval mi dr. L. Pražák (láz. lékař ve Sliači, bratr architektův), že na staveništi rohovém bude stavěn Dům Štefánikův a že o druhé staveniště se vyjednává, zda bychom přece na ně nereflektovali. Tu opět svolána schůze výborová a ta rozhodla kladně, ovšem za peníz mnohem vyšší první nabídky, ježto zatím staveniště — hlavně ve střední Praze — cenou stoupala. Tak vybráno bylo místo, kde dnes L. D. stojí.“

– píše MUDr. Jan Tůma v často zmiňovaném Věstníku českých lékařů, vydaném u příležitosti otevření Lékařského domu v roce 1931. [10]

V sousedství tohoto pozemku byl současně od téhož majitele Družstvem pro stavbu Štefánikova domu zakoupen pozemek pro stavbu Štefánikova domu. **

Po uzavření kupní smlouvy vyzval Sbor pro postavení Lékařského domu čtyři pražské architekty – J. Kalouse, Č. Vořecha, Fr. Vahalu a firmu Pražák a Moravec, aby vypracovali podle stanoveného programu soutěžní ideové náčrty. Po posouzení předložených návrhů byl vyzván počátkem dubna 1929 architekt František Vahala, aby vypracoval definitivní plány. Ty pak byly předloženy Magistrátu hlavního města Prahy k úřednímu projednání. Stavební komise věc projednala 14. června 1929, kdy stavební povolení bylo uděleno 2. července 1929. Stavba Lékařského domu byla zahájena kopáním základů právě v úterý dne 2. července 1929.

Mezitím bylo ustanoveno Sborem, že veškeré stavební práce a dodávky budou zadávány postupně užší soutěží. První práce byla zadána už 25. června 1929, a to výkopové práce firmě Ing. T. Pražák a P. Moravec. Poté 13. srpna byly zadány práce zednické, nádenické, betonářské a tesařské, přičemž byl vysloven souhlas, aby železobetonářské práce na stavbě provedla firma Ing. Dr. E. Keсlík. [10]

Výkopové práce dosahovaly hloubky 15,3 m a celkem bylo odvezeno 5 500 m3 zeminy. [10] Při kopání základů byly objeveny zbytky kostela sv. Jana Evangelisty Na bojišti z roku 1183, který dala postavit Alžběta Uherská k oslavě vítězství svého chotě Fridricha *** nad Soběslavem roku 1179. Podle této události dostalo přilehlé místo jméno Bojiště. [1] Kostel byl zbořen v dobách husitských válek a v těchto místech potom měli své poustky ivanité – bratrstvo poustevníků. **** [3]

Na následující fotografii, která byla otištěna opět ve Věstníku českých lékařů, vydaném u příležitosti otevření Lékařského domu v roce 1931, je zobrazen nákres konstrukce Lékařského domu. V tomto čísle Věstníku se také můžeme dočíst podrobné informace o konstrukci a technických parametrech domu. Uvedu zatím jen krátce zajímavost právě k železobetonové konstrukci budovy. Podrobné povídání lze najít ve VČL na stranách 259-281 v čísle 13 z roku 1931.

Budova je konstrukčně vybavena nosnou kostrou z železobetonu, která podpírá cihelné a výplňové zdivo jak obvodových, tak vnitřních stěn. Tento přístup přináší výhodu v tom, že tloušťka stěn odpovídá pouze jejich izolačnímu účelu. Stěny jsou tak minimálně silné i ve spodních patrech a jsou mnohem slabší než by musely být, pokud by samy tvořily nosnou konstrukci. To umožňuje získat větší užitnou plochu místností, zejména ve spodních patrech, což bylo nezbytné vzhledem k malé ploše pozemku a velkým požadavkům stavebního programu. Kromě toho zajišťuje monolitická betonová kostra vyšší stabilitu budovy, protože propojuje celou stavbu do pevného celku. Její pevnost se s časem zvyšuje, na rozdíl od běžné cihelné stavby, která staticky ztrácí na kvalitě, zejména ve velkých městech, kde jsou domy vystaveny otřesům způsobeným těžkými vozidly.

Konkrétně železobetonová kostra budovy se zaměřuje především na stropní konstrukce, které nesou podlahy v jednotlivých etážích. Tyto konstrukce jsou provedeny jako duté železobetonové stropy s rovným podhledem, který je tvořen cihelnými vložkami tzv. soustavy Neo-simplex. Tato stropní soustava přináší výhodu oproti běžným „bedničkovým“ železobetonovým stropům. V dutině stropu se totiž nenacházejí dřevěné bedničky, které by mohly podléhat degradaci, ale pevná vložka z pálené, plavené hlíny. Tato vložka umožňuje řádné udusání betonu. Zmíněná bednička se totiž při betonování příliš prohýbá, takže pak jakost betonu následkem nemožnosti důkladného udusání nebývá vždy nejlepší. [10]

Začátek stavby

Po celá léta trvání stavby domu vycházela ve Věstníku českých lékařů rubrika „Lékařský dům“, ve které (nejčastěji) dr. Helbich jménem celého Sboru informoval své kolegy a ostatní čtenáře o průběhu stavby a finanční situaci Sboru. Navíc průběžně nechal zveřejňovat ve Věstníku a v Praktickém lékaři další výzvy k upisování půjčky a žádosti o darování finančního obnosu na budování domu. Motivací pro potenciální dárce mohlo být také zveřejnění jejich jména v seznamu všech přispěvatelů, který byl pravidelně publikován v tisku. Věstník vydával každý týden nové číslo, což zaručovalo čtenářům pravidelný přísun aktuálních informací.

Hned 20. srpna 1929 byla v časopise Praktický lékař (roč. 9, č. 16, s. 582) zveřejněna fotografie, která zachycuje místo stavby v jeho raném stádiu. [1]

Další fotografie byla ve Věstníku otištěna 13. září. Jednalo se pouze o nákres budoucího Lékařského domu z pohledu na jeho přední fasádu. Porovnáme-li současný vzhled budovy domu, můžeme vidět, že se jeho konečná podoba shoduje s nákresem. [4]

Fotografii nákresu fasády v lepší kvalitě a z jiného pohledu, také současnou fotografii budovy, můžete najít na webu Encyklopedie Prahy 2.

Zatímco na staveništi byla práce v plném proudu, v zářijových číslech Věstníku se čtenáři mohli dočíst podrobnosti o nasbíraných financích. V polovině září Sbor oznamuje příjem 1,5 milionu Kč z úpisů. Podrobněji zmiňuje, že úpisy od právnických osob činí 567 000 Kč a úpisy jednotlivců (od 382 osob) dosahují 933 000 Kč. Bylo též zdůrazněno, že úpisy se nepohybují ve stejné výši. V oblibě byly úpisy po 5 000 Kč, po 2 000 Kč a po 1 000 Kč. V článku z 20. září je vyzdvihován úpis na 50 000 Kč, což byla dosud rekordní a ojedinělá částka, předložená MUDr. Narcisem Mádrem. Kromě toho různé korporační dary přesáhly půl milionu korun, což Sbor jednoznačně považoval za úspěch, zejména vzhledem k tomu, že tyto částky byly nasbírány během prvních čtyř měsíců práce. [5]

Finanční základ, který Sbor obdržel z úpisů, byl využit z většiny na nákup stavebního pozemku. Přesto, že si Sbor pochvaloval zájem o dluhopisy a množství přijatých finančních darů, bylo zřejmé, že na tak nákladný projekt, jako je stavba šestipatrového domu, bude Sbor potřebovat značný obnos peněz. V říjnu 1929 dr. Helbich informuje čtenáře Věstníku:

„Zaplatili jsme hotově pozemek, i na dnešní poměry ne právě laciný, vyrovnali jsme se téměř s podnikatelem za první zadanou práci (výkop základů a odvoz zemin), platíme honoráře projektantovy a technického svého poradce, zaplatili jsme náklady soutěže, platíme odměny za mimořádné práce svým úředníkům (účetní, expedice) a přece jsme stále aktivní téměř dvěma miliony korun. Upozorňuji na to ne proto, abych vzbudil falešnou domněnku, že kapitálová potřeba Sboru jest již saturována, ale proto, abych zdůraznil, že tato skutečnost svědčí o důvěře, kterou dnes již náš podnik vzbudil v širokých kruzích lékařské obce československé. Jest samozřejmé, že dnešní peněžní pohotovost Sboru dávno ještě nestačí krýti všechnu potřebu.“ [7]

Proto Sbor dále rozesílal výzvy k zapojení do upisovací akce všem lékařům (přes 5 000 vyzvání), kteří se dosud akce nezúčastnili. Dokonce dr. Helbich v jednom z posledních příspěvků ke konci roku 1929 přiznává, že

„…Sbor vede i podrobnou evidenci (kartotékovou) všech lékařů čsl., tedy i neorganisovaných, má zvlášť účelně označeno (barevnými jezdci) kolik a kdy kdo upsal i kdy a kolik má se připisovati úroků, pokud se někdo jich dobrovolně a výslovně na čas nebo navždy nezřekl ve prospěch L. D.“ [9]

Sbor každý týden v článku ve Věstníku vyjadřoval vděk za poskytnuté finanční prostředky, jak obecně, tak i jmenovitě – v již zmiňovaném seznamu dárců a upisovatelů. Aby byla zachována trvalá památka dárcům, kteří přispěli na výstavbu lékařského domu významnými částkami, Sbor se rozhodl jmenovat každý spolek, korporaci nebo podnik, který přispěl nejméně 25 000 Kč, a každého jednotlivce, který přispěl nejméně 10 000 Kč, jako „Zakladatele lékařského domu“. [6] Seznam těchto zakladatelů byl rovněž zveřejňován ve Věstníku českých lékařů. Na následujících fotografiích můžeme vidět ukázky tohoto seznamu z 18. října 1929 (číslo 42) a z 22. listopadu 1929 (číslo 47). V každém následujícím vydání přibylo do seznamu několik nových zakladatelů.

Sbor si tuto skutečnost vysvětloval jako důkaz úspěšnosti propagace upisovací akce v tisku. Ve Věstníku českých lékařů a občas i v Praktickém lékaři dále zveřejňovali další výzvy k účasti na sbírce. Na fotografiích dole můžeme vidět příklady těchto výzev.

Co z Věstníku bohužel nevyčteme, jsou reakce dárců financí a kolegů lékařů na počínání Sboru, ani ohlasy čtenářů na rubriku „Lékařský dům“. Občas si autor článku postěžuje, že jejich činnost nebyla přijata tak pozitivně, jak doufali, a že obdrželi i kritiku od kolegů kvůli některým rozhodnutím Sboru. Jako příklad můžeme uvést článek z prosince 1929 (č. 50), kde se dr. Helbich rozepsal o kritice, které Sbor čelil kvůli způsobu propagace Lékařského domu v tisku.

„Slýcháváme, že se nám tu a tam vytýká, že podáváme málo zpráv o technickém postupu stavby »L. D.«. Že bychom prý měli uveřejnit obrázky plánů, že bychom měli dát slovo svým technickým spolupracovníkům, projektantovi a dozorci stavby. Naše propaganda, kterou provádíme, je sice prý snaživá, ale akademická a málo konkrétní. Jsou lidé, kteří se domnívají, že by uveřejnění plánů, obrázků a výtahů ze stavebního deníku vzbudilo více zájmu i více důvěry, že by ještě více zblížilo lékařskou veřejnost s dílem, které pro ni a za ni konáme, a že by bušilo s větší silou na svědomí těch liknavých, kteří sice jsou již připraveni a odhodláni účastniti se půjčkou na stavbě »L. D.«, ale jimž ke konečnému rozhodnutí chybí stále ještě onen poslední impuls. Uznáváme podstatu podobných výtek a zabývali jsme se snad jimi dřív ještě, než byly vysloveny. Učinili jsme také již svoje přípravy k tomu, abychom je učinili bezpředmětnými. Projektant i stavební dozorce slíbili nám již svoji pomoc v propagační práci a věříme, že jejich odborné technické líčení a jejich čísla, která Vám ukáží názorně, co bylo již všechno na stavbě za naše a Vaše peníze vykonáno, vzbudí i Váš zájem i Vaše svědomí. Co nevidět budeme Vám moci ukázati opět obrázek dnešního stavu stavby… Uvažte obtíže propagandy, která nesmí vynechati ani týden. Je pravděpodobné, že musí být poněkud akademická a málo konkrétní. Čas utíká rychleji, než práce, zejména práce na stavbě…Mějte strpení. Jakmile skončí jednotlivé fáse stavby, podáme Vám podrobnou zprávu, abychom ukojili Vaši oprávněnou zvědavost a chvalitebný zájem.“ [8]

Uvidíme později v našem vyprávění, zda se Sbor v poskytování informací o průběhu stavby zlepšil.

V posledním čísle Věstníku za rok 1929 Sbor hodnotil celý uplynulý rok. Informoval například čtenáře o pokroku výstavby, kdy byl do prosince 1929 v hrubé stavbě hotový dvouposchoďový podzemní sál, sklepy, přízemní obchody a mezaninová knihovna. Díky výzvě k upisovací akci se podařilo do 21. prosince získat 2 000 000 Kč. [9] Také bylo všem upisovatelům půjčky oznámeno, že Záložna československých lékařů bude od 1. ledna 1930 proplácet první úroky z úpisů.

Sbor tímto číslem 27. prosince uzavřel velmi aktivní rok 1929. Na tomto bodě také končíme třetí část našeho vyprávění o historii Lékařského domu. Pokračovat budeme s příchodem roku 1930, kdy se v příběhu konečně dostaneme k dokončení celé stavby, stejně jako ke stěhování do dlouho očekávaného centra československých lékařů.

* a ** Dobové fotografie náměstí I. P. Pavlova a Štefánikova domu (částečně vyobrazen i Lékařský dům) lze najít na webu Encyklopedie Prahy 2, na těchto odkazech:

náměstí I. P. Pavlova (nám. Petra Osvoboditele) – https://encyklopedie.praha2.cz/ulice/99-namesti-i-p-pavlova

porovnání náměstí I. P. Pavlova dříve a dnes – https://encyklopedie.praha2.cz/promena-casem/1072-namesti-i-p-pavlova

Štefánikův dům – https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/476-mestansky-dum-stefanikuv-cp-48633

zpět na hlavní text

*** český překlad jména: kníže Fridrich = kníže Bedřich (syn krále Vladislava II.)

zpět na hlavní text

**** více informací o kostelu můžete najít na webu Encyklopedie Prahy 2 – https://encyklopedie.praha2.cz/stavba/2982-zaklady-romanskeho-kostela-sv-jana-evangelisty-na-bojisti-katerinska-cp-46542

zpět na hlavní text

Literatura:

1. Lékařský dům roste. Praktický lékař: časopis pro další vzdělávání lékařů. 1929, roč. 9, č. 16, s. 582. ISSN 0032-6739.
2. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 20, s. 390-392. ISSN 0231-5106.
3. Na staveništi Lékařského Domu. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 35, s. 645. ISSN 0231-5106.
4. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 37, s. 666. ISSN 0231-5106.
5. Kdo půjčil »Lékařskému domu« půldruhého milionu korun? Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 38, s. 678-679. ISSN 0231-5106.
6. KOTÝNEK František. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 39, s. 685-686. ISSN 0231-5106.
7. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 42, s. 747-748. ISSN 0231-5106.
8. O způsobech naší propagace. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 50, s. 908-909. ISSN 0231-5106.
9. Co jsme udělali v r. 1929. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1929, roč. 41, č. 52, s. 941-942. ISSN 0231-5106.
10. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. Praha: Ústřední jednota československých lékařů. 1931, roč. 43, č. 13, s. 262-302. ISSN 0231-5106.
11. Lékařský dům a jeho význam. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1931, roč. 43, č. 15, s. 367-368. ISSN 0231-5106.

---

Citace

SVOBODOVÁ, Iveta. Historie Lékařského domu: příběh sídla československých lékařů – plánování stavby. Lékařská knihovna. Online. 2024, roč. 29, č. 1-2. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/2024-29-1-2/historie-lekarskeho-domu-pribeh-sidla-ceskoslovenskych-lekaru-planovani-stavby/ [cit. 20.04.2025].