Mgr. Iveta Svobodová, NLK

Stavba Lékařského domu v Praze se po několika letech úsilí konečně začala blížit ke svému dokončení. V předchozím díle našeho příběhu jsme skončili v prosinci 1929, kdy byla hotová hrubá stavba podzemního sálu, sklepu a přízemních obchodů.

Dr. Helbich za celý Sbor pro postavení Lékařského domu slíbil čtenářům Věstníku českých lékařů, že je bude o dalších etapách stavby informovat podrobněji, než doposud. A svůj slib dodržel. Od prvních čísel 42. ročníku Věstníku se v pravidelné rubrice „Lékařský dům“ objevovaly podrobné zprávy o průběhu stavby, někdy doplněné o fotografie přímo ze staveniště, zároveň zajímavosti o fungování Sboru a informace pro upisovatele půjčky, kteří se podíleli na finančním základu pro postavení Lékařského domu.

Již v prvním čísle jsme se dozvěděli o pozitivním ohlasu od polských delegátů, kteří koncem roku 1929 navštívili staveniště při příležitosti schůze Všeslovanského svazu lékařského v Praze. Delegáti byli nadšeni pokroky stavby a velkým počtem lékařů, kteří se finančně podíleli na jejím zajištění.

Co se týče finančního zabezpečení stavby, bylo stále nutné zajistit další prostředky na dokončení budovy a jejího vnitřního vybavení. Sbor odhadoval potřebu dodatečných 2 milionů Kč, a proto v každém čísle Věstníku opakovaně vyzýval čtenáře k finančním příspěvkům, ať už formou úpisů či darů. [1]

Na počátku roku 1930 se Sboru podařilo získat první významné finanční příspěvky z veřejných fondů. Z Jubilejního fondu Republiky, který byl vytvořen k příležitosti desátého výročí vzniku Československa, obdržel 50 000 Kč. Ministerstvo zemědělství poskytlo dalších 60 000 Kč a Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy přispělo 126 000 Kč. Sbor také požádal o podporu Ministerstvo školství a národní osvěty a Ministerstvo sociální péče. Doktor Břetislav Helbich tyto snahy argumentuje tím, že se Sbor ohlíží po pomoci také jinde než jenom v kruhu lékařském. Nebojí se sdělením svých úvah:

“…hlásíme se o částečné odškodnění za dílo, které věnujeme také obecnému a veřejnému prospěchu a užitku. Praze dáváme darem krásný dům a spolu se »Štefánikovým domem« souladné doplnění rohu náměstí Petra Osvoboditele, takového celkového dojmu, že vás překvapí, až vám jeho obraz předvedeme alespoň v perspektivě. Státu věnujeme daleko více: nejenom representační salon, kterým se bude moci město i stát oprávněně pochlubit před leckterými svými hosty; ale také pevný střed, o který by se mohla vhodně a dobře opírati státní zdravotní správa. Neváhám tvrdit, že »L. D.« bude svojí existencí a funkcí právě tak doplňkem státní zdravotní administrace jako třeba státní zdravotní ústav nebo státní zdravotní rada.”

Dále zmiňuje další potencionální přínosy Lékařského domu směrem k veřejnosti. Například možnost přispívat k mravní a odborné výchově lékařů, nebo doplnění odborné a společenské výchovy posluchačů medicíny. Svůj příspěvek končí slovy:

„Ne, nemůže býti pochyby, že »L. D.« má nárok na podporu z veřejných peněz. Ostatně, tím veřejnost ještě jak tak nesplatí svůj dluh, který má u lékařů!”[2] 

Počínaje 1. lednem 1930 začal Sbor pro postavení Lékařského domu v Praze vyplácet poprvé úroky upisovatelům půjčky, která byla vypsána na podporu výstavby. Tím potvrdili svůj závazek vůči upisovatelům a ve Věstníku veřejně projevili spokojenost s tím, že z jejich strany bylo vše zajištěno včas:

„Peněžní ústavy nemají dosud své bilance za minulý rok uzavřeny, mají ji tím méně spolky s malým peněžním obratem, ale Sbor má již vypracovánu i svoji účetní uzávěrku za rok 1929, přes několikamilionový obrat, i bilanci hospodaření, která bude v brzku předložena lékařské veřejnosti. Klademe na přesnost a dochvilnost účtování značný důraz, neboť jsme si vědomi, že absolutní pořádek v peněžním vedení celého našeho podniku jest nejlepším doporučením naší práce a lékařům nejlepší zárukou za důvěru, kterou našemu dílu osvědčují.“

Také čtenářům dovolili nahlédnout pod pokličku, jak si peněžní příspěvky evidovali.

„Založili jsme o tom zvláštní kartotéku, v niž má každý upisovatel svůj evidenční lístek s příslušnými daty. Kartotéka je abecední a doplňuje se pravidelně a soustavně novými upisovateli. Data kartotéky kontrolována zápisy v účetních knihách, archivem originálních upisovacích přihlášek a účetními doklady, načež sestaven seznam upisovatelů do tří listin, podle jejich zemské příslušnosti (upisovatelé z Čech, Moravy a Slezska a ze Slovenska a Podkarpatské Rusi). U jména každého upisovatele uvádí se číslice úroku, který mu podle upisovacích podmínek půjčky přísluší.“

Tyto seznamy byly následně předány Lékařským záložnám v Praze, Bratislavě a Brně, kde proběhlo vyplácení příslušných úroků. Každé záložně byl poukázán souhrnný obnos, odpovídající úrokům všech upisovatelů s bydlištěm v daném regionu. [3] Dlužní úpisy se tiskly ve dvou variantách. Růžové na nominální částku 1 000 Kč a zelenomodré na částku 5 000 Kč. Na podtisk dluhopisů byl zvolen obraz nákresu přední fasády Lékařského domu, který byl ve Věstníku českých lékařů otištěn v předcházejícím roce (obraz prezentován také v minulém čísle Lékařské knihovny). Každý dluhopis byl označen kolkem ve výši 1 % upsané částky a opatřen podpisy pěti funkcionářů. Upisovatelé si mohli své dluhopisy vyzvednout osobně v sekretariátu Ústřední jednoty československých lékařů, nebo jim byly zasílány doporučeně poštou. [4]

Stavební práce v pohybu

Začátkem února 1930 se členové Výboru Sboru vydali na prohlídku stavby, kterou vedl stavitel a projektant spolu s technickým dozorem. Tento výlet byl podrobně popsán v šestém čísle Věstníku. Výbor byl mile překvapen, že již bylo možné vystoupat po schodech až do čtvrtého patra budovy.

„…jakmile jsme sešli do prvního suterénu a podívali se z výše galerie do prostoru budoucího velkého sálu Lékařského domu, ihned zkonkrétněl obraz, který jsme si utvořili. Budiž konstatováno, že naše konfrontace se skutečností nás nikterak nezklamala. Jsme přesvědčeni, že sál nejen že bude vyhovovat všem podmínkám, které na něj jako na sál přednáškový a pro zábavy menších rozměrů klademe, ale že bude také ozdobou Lékařského domu… Prostor sálu jest dnes již patrný v plném svém rozsahu, neboť betonové pilíře jsou již odbedněny a podlaha zbavena hromad rumu a stavebního materiálu.“ [5]

Během této návštěvy byla také pořízena fotografie staveniště, kterou Věstník otiskl hned v následujícím čísle. Fotografie zachycuje pohled na dům ze Sokolské ulice směrem k náměstí Petra Osvoboditele (dnes náměstí I. P. Pavlova) a kromě rozestavěného Lékařského domu zobrazovala i část sousední staré budovy vlevo a část stavby Štefánikova domu stojící vpravo. Dr. Helbich si při této příležitosti neodpustil zmínku, že stavba Lékařského domu předběhla stavbu budovy důstojníků o celou jednu etáž. [6]

Stavba postupovala přesně podle plánu, což potvrzovalo, že ambiciózní cíle Sboru se daří naplňovat. Pokroky byly den ode dne znatelnější.

„Podle starého zvyku a cechu při docílení rovnosti přejeme Vám, aby i ostatní práce na stavbě byly solidně a rychle provedeny tak, jako jsme svoji práci provedli my. Přijměte od nás malý dárek na památku; doufáme, že jej neodmítnete… Zaměstnanci firmy Ing. dr. Keclík.”

– Tento dopis přijal Sbor 1. března 1930 a s ním v rámu fotografii stavby Lékařského domu ve formátu 13×18 cm jako důkaz, že stavba dosáhla střechy. Současně se nahoře na lešení objevila kytka s fábory na důkaz takzvané Slavnosti dosažení rovnosti. [9]

V dubnu už byla dokončena celá kostra budovy. [11] S jarním počasím bylo započato se zednickými pracemi, během nichž se zároveň pokládala velká část vodovodního a kanalizačního potrubí. Také byly zadány tesařské, truhlářské a klempířské práce. Vyzdívání pokračovalo svižným tempem a podle informací z Věstníku bylo již 18. dubna dosaženo 1. patra. Instalatéři předcházeli zedníkům tím, že kladli stoupající kanalizační potrubí dříve, než byla dokončena zděná konstrukce. Tím se předešlo nutnosti dodatečných zásahů do již hotových zdí, což Sbor ocenil jako příklad efektivního plánování, které přineslo i úspory v celkových nákladech. [13]

Možná i díky těmto úspěchům si ještě v dubnu 1930 Sbor myslel, že otevření Lékařského domu bude možné uskutečnit už koncem října téhož roku. Důvody tohoto zpoždění budou součástí dalšího pokračování našeho příběhu.

Vytrvalé hledání finanční podpory

Během stavby se neustále rozšiřoval seznam dárců a upisovatelů stavebních příspěvků. Sbor nepolevoval ve svém úsilí získat další podporu, pravidelně zasílal výzvy lékařům, kteří se dosud nezapojili. Každý týden v rubrice „Lékařský dům“ Věstník zveřejňoval aktuální seznam přispěvatelů a významnějším donátorům vyjadřoval veřejné poděkování. Někteří dárci připojovali k finančním příspěvkům osobní dopisy, ve kterých vysvětlovali své důvody pro podporu stavby. Jedním z nich byl například Dr. Jaroslav Hanuš, který přispěl částkou 10 000 Kč. Ve svém dopise poděkoval Sboru za dosavadní úsilí a dále se pozastavuje nad tím, že zájem o podporu stavby od začátku sbírky poněkud ochabnul. Dle zpráv Věstníku vypozoroval, že se upisovací akce a darování financí zúčastnila pouze zhruba pětina celkového počtu lékařů v republice. Dále píše:

„Číslo toto mne zaráží, neboť Sbor staví lékařský dům pro všechny kolegy, a proto nejen má, ale také musí co největší počet kolegů na provedení této myšlenky se zúčastniti, neboť zajisté jest naší touhou, aby »Lékařský dům«, jako representační stánek celého stavu, byl nejen zevně pěkně vypraven, ale aby i vnitřní jeho zařízení odpovídalo nejen potřebám, ale i důstojnosti stavu našeho.“

Tímto vyjádřením potěšil členy Sboru, kteří jistě ocenili, že někdo sdílí nejen radost z dosažených úspěchů, ale i rozladění nad tím, že někteří kolegové na Lékařský dům dosud nepřispěli. [6]

V únoru 1930 se mezi zakladatele Lékařského domu zařadili další tři subjekty – Spolek českých lékařů v Praze, Lékařská župa Podvysocká a MUDr. Braun st. Z Kolína n. L. Podvysocká župa byla první ze všech lékařských žup, která si zasloužila titul zakladatele darováním poměrně vysokého stavebního příspěvku. [7]

Dalším příjemným překvapením pro Sbor bylo, že někteří upisovatelé, kteří zaslali své příspěvky před 31. prosincem 1929, nyní své dluhopisy vraceli. Tento krok však neznamenal ztrátu důvěry, naopak, tito dárci se rozhodli stornovat své původní úpisy a místo toho převést finance na účet stavebních příspěvků, aby podpořili další rozvoj Lékařského domu. [8]

Potěšení také vzbudil MUDr. Josef Trubáček, okresní lékař v Chustu na Podkarpatské Rusi s příspěvkem ve výši 10 000 Kč. Tento případ však zároveň poukázal na skutečnost, že Lékařský dům už má druhého zakladatele z Podkarpatské Rusi, zatímco z Moravy – s výjimkou dr. Mádra – dosud žádného. [9]

Sbor si proto začal všímat konkrétních osob, které jejich výzvy k podpoře ignorovaly. To vedlo k nové vlně žádostí o příspěvky, doplněné i ostřejšími formami agitace. V pozdějších číslech Věstníku najdeme další a další příspěvky, v nichž Sbor kritizoval pasivitu některých lékařů a odsuzoval jejich neochotu podpořit stavbu. Zdá se, že tehdejší členové Sboru byli ve svém neúnavném přesvědčování natolik horliví, že ve své době se museli svým kolegům, kteří zůstávali lhostejní, zdát velice neodbytní.

Koncem března pak Sbor zveřejnil ve Věstníku rozsáhlý příspěvek, v němž se ostře obrátil na pražské lékaře, jejichž nezájem o zapojení do společného úsilí považoval za zarážející. Uvádíme jen úryvek z příspěvku, jehož autorem je Dr. Helbich:

„Je to poprvé, co se během stavby Lékařského domu obracíme přímo k Vám, abychom k Vám tváří v tvář promluvili otevřenou řeč. Jest Vás více než půldruhého tisíce osob, Vás, československých lékařů pražských, ať zde usazených, ať působících ještě v pražských nemocnicích, na klinikách a v ústavech naší fakulty… Nejste těmi často pohrdanými venkovskými lékaři, ale lékaři velkoměsta, hlavního města státu, sídla všech našich základních vědeckých společností i hospodářského stavovského života. Nejste šmahem lékaři chudí a životem těžce se probíjející, tak, jako mnozí na venkově, v pohraničí anebo ve vzdálených končinách Východu naší republiky. Jest mezi Vámi mnohý, který jest zámožný a který hledí s klidem vstříc zajištěné budoucnosti a bezobavnému stáří. Chci vědět, pokud si uvědomujete, že Jste za své výhody, které Vám skýtá Vaše existence ve velkém městě, převzali povinnost bráti na svá bedra větší podíl břemena, uloženého celku, t.j. všem československým lékařům jako homogennímu stavu? Chci vědět, kolik je ve Vás vědomí o povinnosti k tomuto celku, kolik je ve Vás víry v divy kolektivní práce, kolektivní obětavosti a kolektivního snažení za vedoucí ideou lepšího příštího pro jednoho každého z Vás ne cestou osamoceného průbojnictví na vlastní pěst, ale cestou práce všech pro všechny a tím pro každého zvlášť. Uznáte jistě, že bychom my všichni, t.j. těch tisíc pět set osob, mohli býti snadno s to postaviti takový Lékařský dům sami, bez pomoci venkova. Uznáte, že Vy, pražští lékaři, budete mít do Lékařského domu blíže než kterýkoli lékař venkovský, o lékařích ze Slovenska a Podkarpatské Rusi ani nemluvě. Nepopřete, že při této dosažitelnosti Lékařského domu budete Vy hlavními konsumenty jeho výhod, které nám dnes jenom tanou na mysli, ale které budou jistě mnohonásobnější, než si dnes, bez fantasie představujeme! Vy, kteří se již nyní těšíte – a jste takoví mnozí – na to, že budete mít v Lékař. domě dobře zásobenou odbornou čítárnu, která Vám uspoří po případě mnoho peněz za předplatné odborných cizích časopisů, a Vy, kteří se budete se svými přáteli scházet k rozmarné besedě v našich klubovnách, ale i Vy, kteří máte své vědecké a badatelské zájmy a cítíte naléhavou potřebu soustředěné odborné knihovnické organisace v Praze… Tento týden dáváme Praze příležitost. Snad poslední příležitost. Všem jejím čs. lékařům dostane se nové naší výzvy, poslední výzvy!, aby se připojili k dosavadní veliké a stále vzrůstající obci stavitelů Lékařského domu. Naše výkazy počnou asi nyní hromadně uváděti jména pražských lékařů. Do měsíce bude akce skončena, protože každý, kdo bude ochoten přispět, nebude již odkládat. A pak učiníme bilanci. Sečteme zisk. Zvážíme pražská pasiva. Jestliže naše výkazy stavebních příspěvků a listiny upisovatelů jsou aktivem našich účetních knih, postavíme proti němu pasivum, představované seznamem osob, které neměly ctižádosti býti na straně levé. A pak budete mít právo soudit Prahu a soudit pražské lékaře! Pro svou osobu jsem přesvědčen, že soud dopadne v jejich prospěch.“

Pražským lékařům alespoň hrálo k dobru, že se v březnu Lékařská župa Pražská konečně stala zakladatelem Lékařského domu. [10]

Sbor naneštěstí opakovaně narážel na potíže se župami. Členy Sboru pohoršovalo, že župy samy nepřispěchaly s finanční podporou ihned po zahájení první upisovací akce. Na tento nedostatek Sbor upozorňoval celé jaro prostřednictvím příspěvků ve Věstníku. První z nich obsahoval výzvu:

„Dali jsme proto každé lék. župě ještě jednou příležitost, aby k našim letákům a upisovacím přihláškám, které jsme připravili pro každého lékaře, připojila za sebe, svým jménem a s podpisy svých činovníků několik slov, kterými by upozornila své členstvo, že si naše dílo zaslouží jejich zájmu a jejich pomoci“.

Sbor připravil další dopisní akci, při níž některé župy své členy aktivně vybízely prostřednictvím tiskopisů podporujících zájem o činnost Sboru. Na tuto výzvu přistoupila právě zmiňovaná Lékařská župa Pražská. [12] Dále výzva našla příznivou odezvu v župách: Deylově (Bydžovsko-Poděbradské), Středočeské, Kladenské, Slánské, Plzeňské, Podvysocké, Pohoří Českomoravského, Severočeské, Táborské, Hanácké, Jihlavsko-Znojemské, Slovácké, Slezské a Východoslovenské. Nicméně Sbor už měl detailní přehled o situaci a všiml si, které župy mezi upisovateli stále chybí. V 18. čísle Věstníku z roku 1930 byl uveden seznam žup, které výzvu podpořily, avšak Sbor nezapomněl veřejně kritizovat ty, které zůstaly pasivní:

„Marně se ptáte, kde jsou župy Benešovsko-Sedlčanská, Eiseltova, Pardubicko-Chrudimská, Jindřicho-Hradecká, Roudnická atd., ostatní župy české, moravské a slovenské? Pravděpodobně nemohly dosti rychle reagovati na náš podnět… Možná, že podcenily význam pomoci.“ [14]

V červnu dr. Helbich ve svých výzvách ve Věstníku ještě přitvrdil:

„Naše první dopisová akce zachytila ty nejochotnější, nejobětavější, nejuvědomělejší ze všech, ty, kteří dávajíce rychle, dávají dvakrát. Druhá naše akce, nazvaná župní, protože jsme ji konali za pomoci žup, zabírala již hloub, a proto také již tu a tam zavadila o tvrdší povahu. Třetí akce, o jejímž rázu dosud pomlčím, protože není propracován, bude nutně ještě hlubší… V čem spočívá? Pohleďte, jsou lidé, kteří ochotně podarují, vědí-li, že činí dobře. Jiní dají také, ale jest třeba, aby k nim byla vztažena ruka dvakrát. A jiní, vztáhne-li se k nim ruka po třetí, budou mravně pohoršeni a budou si stěžovati na vydírání. Vztahujeme-li k Vám opakovaně svou ruku, nečiníme to však proto, abychom Vás pohoršovali, ale proto, abychom Vám připomenuli, že není důvodu k tomu, když jiní již dali, abyste Vy nedávali. Abyste se upamatovali, že dal-li druhý, nedal za Vás, ale jenom sám za sebe, aniž sňal povinnost dáti s ramen Vašich. Jisto jest tedy, že ještě přijdeme, a i když nevíte napřed jak, nemějte obavy, že nás nepoznáte!“ [17]

Z toho jasně vyplývá, že Sbor ve svých snahách o zajištění potřebných financí neustával. Ačkoli tvrdil, že stávající pokladní hotovost stačí pokrýt všechny náklady na stavbu, upozorňoval zároveň, že finanční prostředky na vnitřní zařízení budovy stále chybí. Navíc připomněl, že Sbor má na pozemek Lékařského domu hypotéku 500 000 Kč. Proto Sbor nepolevil ve svém úsilí ani během letních měsíců, kdy už předem předpokládal, že příliv darů a stavebních příspěvků může kvůli obdobím dovolených a letních pobytů výrazně zeslábnout. Dokonce v této situaci spatřil příležitost oslovit novou skupinu potenciálních přispěvatelů.

Členové Sboru se zaměřili na analýzu výkazů stavebních příspěvků, z nichž zjistili, že velká část darovaných částek pochází z odmítnutých honorářů lékařů *. Podrobnějším rozborem těchto výkazů odhalili, že mezi těmito dárci často chybějí odborní lékaři, a především lázeňští lékaři. To je přimělo soustředit svou další propagaci právě na tuto skupinu lékařů, kteří mají největší příležitost přispět tímto relativně snadným způsobem. V jednom ze svých příspěvků ve Věstníku se proto Sbor obrátil přímo na lázeňské lékaře a mimo jiné k lepšímu přiblížení této myšlenky představil také modelovou situaci, která by podle něj mohla nastat v jejich ordinaci:

„V lázeňských ordinacích má zajisté lékař častým hostem některého svého známého, kolegu, člena jeho rodiny, které vyšetřuje zdarma a jimž ordinuje léčivé lázeňské kůry bez odměny… Známe ony situace, které bývají často oběma stranám nepříjemné! A proto přicházíme vhod, nabízíme-li přijatelné východisko. I praví kolega–pacient kolegovi ošetřujícímu lékaři: »Víš, vloni jsem Tě tady obtěžoval celou saisonu. Ordinovals mně a ještě mé ženě, a nic Jsi od nás nevzal. A tak jsme si řekli, že sem letos už ani nepřijedeme, protože se ostýcháme využívat Tě zase podobným způsobem. Ale když jsme už přece tady a když Tě už zase potřebujeme, musíš se letos dát od nás honorovat právě tak, jako od kteréhokoli jiného svého klienta.« — »Poslechni, kamaráde, tak to neuděláme,« odpovídá náš lázeňský přítel. »My jsme ještě ze staré školy a držíme se starých ethických pravidel, podle kterých kolega kolegovi pomůže vždycky rád a nežádá odměny. Ale když už jinak nedáš, víš co? Podívej se. V Praze stavějí ten Lékařský dům a vybírají na něj po korunkách a každý halíř jest jim dobrý. Tak tedy, když mně chceš udělat nějakou radost za to málo, čím Ti jsem užitečný, dej taky nějakou tu korunu na stavbu a napiš jim, že to posíláš místo honoráře mně za léčení Tebe a Tvé rodiny. Jak říkám, uděláš mně radost, své svědomí uklidníš, Lékařskému domu prospěješ a jiným dáš dobrý příklad. Neboť dary oni uveřejňují v našem Věstníku plnými jmény. Tak co, souhlasíš?« — »Bože, co bych nesouhlasil? A to je vůbec výborný nápad! Že jsem na to nepřipad sám. To víš, člověk to v tom Věstníku čte, ale zase na to zapomene a musí si to dát znovu připomenout. A víš vůbec co? Já Ti doma léčím v rodině našeho starosty. Chodím k jeho dětem a chtěl mně platit, ale nějak se mně nechtělo od něho vzít peníze. Ne že by byl chudák. Má statek, ale jak už to bývá, žena s nimi kamarádí, naše děti chodí k nim na zahradu a s jejich dětmi do školy. No, zkrátka, jsme přátelé. A tak já tomu starostovi dám taky tu složenku Lékařského domu  — mám jich doma ještě celou knížku, jak nám je vloni všem z Prahy posílali — a řeknu mu, aby taky něco poslal na náš dům, místo aby mně něco za léčení platil. Tak to bude dobré! To jsem rád, žes mně nato přived!« — Takové asi debaty bývají v lázeňských ordinacích a takové mají výsledky.“

Sbor proto rozeslal všem 78 lázeňským lékařům oběžník spolu s několika složenkami, aby jim znovu připomněl úpisovou akci. [19] Z dalších příspěvků však není zcela zřejmé, zda toto upozornění přineslo očekávaný efekt. Radost Sboru však udělala společnost Uhličité lázně a zřídla, akc. spol. v Poděbradech, která se svým finančním příspěvkem zařadila mezi „zakladatele Lékařského domu“. [20] Alespoň tímto způsobem se objevil nějaký zástupce z oblasti lázeňství.

Pochvalu od Sboru si v předchozích měsících vysloužila také Ústřední Jednota československých lékařů, jež upsala další příspěvek ve výši 300 000 Kč **. [13] Dalším významným podporovatelem byla Ústřední sociální pojišťovna, která věnovala 200 000 Kč z prostředků určených k oslavě desátého výročí vzniku republiky. Spojila svůj dar s podmínkou, že v Lékařském domě bude podporován rozvoj sociálně-lékařských aktivit, v plánované knihovně bude zahrnuta i sociálně-lékařská literatura a přednáškový sál bude sloužit k pořádání sociálně-lékařských přednášek a pokračovacích kurzů. [16]

Stavební práce v plném proudu

V červnu byl opět znát pokrok v postupu stavby. Dokončily se hrubé instalační práce, začalo osazování oken a dveří a zdivo bylo připraveno k omítání. V podzemí byly již instalovány kotle a rozvodné potrubí pro ústřední topení a větrání. Elektrotechnik zahájil instalaci elektrické sítě a firma odpovědná za telefonní spojení započala s pokládkou trubek pro telefonní vedení. Sbor se zároveň začal zabývat návrhem finální podoby fasády. Snažil se docílit estetického a reprezentativního vzhledu, který by zároveň odlišil menší Lékařský dům od masivní stavby sousedního Štefánikova domu. [15] Koncem června byly zadány poslední stavební práce, což umožnilo Sboru plně se zaměřit na vnitřní vybavení budovy. [18]

V půlce září byla už fasáda z umělého kamene hotová, a která dle slov dr. Helbicha již definitivně dotvářela vzhled celé budovy. Dokončily se dva obchody v přízemí a sál v podzemí. Světlíky se zrovna začaly obkládat bílými dlaždicemi a do koupelen instalovalo potřebné zařízení. Začalo se s obkládáním schodiště, pokládáním xylolitových podlah a přípravou malířských prací. Návrh na vnitřní vybavení sálu, klubovny, čítárny a zasedacích místností byl na základě vhodného návrhu schválen. [22]

V čísle 39 konečně otiskli další fotografii ze stavby domu. Příspěvek uvádí, že se jedná o stav ze září 1930. [24]

V polovině září Sbor ve Věstníku uvádí, že za stavbu zatím vydal celkem 4 252 462 Kč a pokladní hotovosti jim zůstává 1 230 826 Kč. [23] Zároveň odhadl, že na dokončení stavby a vnitřní vybavení domu bude potřeba přibližně dalších 1,5 milionu Kč.

Snad i proto se můžeme v listopadu 1930 dočíst, že Sbor uzavřel půjčku u Lékařské záložny. Aby nedošlo k mýlce, uvádí v příspěvku:

„Nejsme však ve finanční nouzi. Ale tím opět nechceme říci, že si neděláme starostí finančního rázu a že stále nepočítáme, jak bychom zaručili co nejvýhodnější podmínky pro dostavbu domu, pro jeho zařízení a pro jeho běžnou režii. Jednou z těch podmínek jest nutnost opatřiti si kapitál na stavbu a uzavříti nezbytnou půjčku co nejlevněji… Jsme připraveni na dlouhodobou práci, která nám však nepochybně zajistí stálý příjem levněji půjčených peněz, jimiž budeme pak urychleně umořovati půjčku dražší, kterou jsme nuceni nyní uzavírat. Naše nová půjčková akce jest založena na předpokladu, že lze od mnohých snáze získati peníze na naši půjčku, když bude na ně osobně apelováno, aby se přidružili k těm, kteří se již na ní účastnili. Až dosud jsme vždy apelovali jenom dopisem, ale dnes kombinujeme tento apel osobní intervencí.“

Sbor znovu zesílil tlak na lékaře, kteří dosud na Lékařský dům finančně nepřispěli. Uvedl, že župy v mnohých případech projevovaly velký zájem o seznamy upisovatelů ze své oblasti, respektive o seznamy těch, kteří se upisovací akce dosud neúčastnili. To naznačuje, že samotné župy se aktivně zapojily do podpory Sboru v úsilí zapojit do sbírky celou lékařskou obec. Podle zpráv ve Věstníku byli mnohdy členové žup překvapeni některými jmény na tzv. negativním seznamu – tedy mezi lékaři, kteří dosud na Lékařský dům nepřispěli. Tyto situace byly pro Sbor znamením, že jejich metody jsou efektivní a věřili, že i tito lékaři se nakonec ke sbírce připojí. K tomu uvádí i důvod:

„Každému nakonec přece jenom více záleží na tom, co soudí o něm jeho bezprostřední okolí, než lidé jemu vzdálení, které osobně nezná. Doufáme, že se nám přece jenom tak aspoň ve většině případů podaří proniknouti k mnohým až do jejich bezprostřední blízkosti a tím zvýšiti své naděje i na jeho pomoc.“

Nakonec ještě dodává:

„Bude-li náš úspěch opět jenom částečný, zvolíme zase jinou variaci. Čeho máme pro tuto svoji akci nadbytek – jest čas. Proč bychom ji za takových okolností neprovedli do důsledků?“ [25]

V neděli 7. prosince 1930 byl slavnostně otevřen sousední Štefánikův dům. Osud stavby Štefánikova domu byl od počátku spjat s osudem stavby Lékařského domu. Výkop a první stavební práce byly zahájeny ve stejný čas, ale v závěrečném stavebním období postupovala práce na domě důstojníků rychleji než v Lékařském domě. Na slavnostní otevření se vypravili také vyslanci ze členů Sboru – dr. Kotýnek, dr. Tůma a dr. Malík. [26]

Když se i stavba Lékařského domu pomalu chýlila ke konci, byl čas upřesnit, kdo vlastně nakonec bude využívat prostory domu. Lékařská komora pro zemi Českou rozhodla, že přestěhuje svoje kanceláře z dosavadních místností ve Vladislavově ulici v Praze 2 do Lékařského domu. Měla v plánu si pronajmout skoro celé patro a tím naplnit přání Sboru, rovněž i původního Poradního sboru pro vybudování spolkového domu, tedy realizovat myšlenku sjednocení lékařských institucí pod jednou střechou. Navíc o pronájem kanceláří už v září projevil zájem také Spolek československých zubních lékařů v Praze, Ústřední Jednota Československých Lékařů a Mladá generace lékařů. [21]

Koncem prosince 1930 zůstával v Lékařském domě volný jeden obchod, tři kanceláře ve třetím patře a zařízené pokoje pro svobodné v šestém patře. Na pronájem obchodu byly zveřejněny inzeráty v Národní politice a Národních listech. Pronájem pokojů ve svobodárně byl rovněž inzerován v tisku a také vyvěšen na nástěnce Spolku českých mediků. Za zmínku stojí, že o kancelářské prostory projevil zájem i Spolek českých zvěrolékařů. [26]

Lékařský dům od počátku sledoval dvě hlavní myšlenky: sjednocení lékařských institucí pod jednou střechou a zajištění trvalého či přechodného ubytování pro lékaře. Jak bylo výše zmíněno, rozhodnutí umístit do budovy kanceláře Lékařské komory pro zemi Českou, a kanceláře dalších významných lékařských spolků a institucí, naplnilo část tohoto programu. Bohužel původní stavební program převyšoval finanční prostředky, které měl Sbor k dispozici, i přes veškeré jejich dosavadní úsilí v získávání financí. Program penzionu bylo nutno omezit jenom na 5 pokojů, které se rozhodli pronajmout hlavně trvalým nájemníkům. Bylo totiž nutné přistoupit k maximalizaci výnosů. Sám Sbor uvedl, že nemůže riskovat nepronajmutí některých místností po určitou část roku, naopak, musí se snažit pronajmout všechny prostory Lékařského domu nejen výhodně, ale i trvale. Aby však alespoň v malém měřítku uskutečnili i onu část původního programu, ponechali si k dispozici ještě byt, k němuž náležela kuchyň, pokoj, koupelna a příslušenství, který hodlali později vyhradit pro přechodné ubytování přespolním lékařským návštěvám. [28]

Abyste si mohli lépe představit, jak budou zmiňované prostory domu vypadat, uvádíme dvě fotografie z roku 1931, které zachycují místnosti budoucího Lékařského domu.

Tento díl uzavíráme na sklonku roku 1930, pár měsíců před dokončením domu. Obsáhlost příspěvků věnovaných stěhování a přípravám na slavnostní otevření v roce 1931 nás vedla k rozdělení příběhu z období stavby na dvě části. Tato část končí právě s koncem roku 1930.

I tentokrát jsme zachovali řadu citací z dobového tisku, abychom co nejvěrněji přiblížili tehdejší náladu. Abychom význam slov členů Sboru nezkreslovali a aby si čtenáři mohli sami utvořit názor na jejich počínání a posoudit, jak na ně jejich úsilí působí.

Považujeme za vhodné také citací uzavřít tuto část vyprávění, konkrétně tedy opět slovy dr. Helbicha, který dokáže nejlépe vystihnout atmosféru, jež na člověka dýchne při návštěvě rozestavěného domu.

„Kdo má příležitost jíti kolem našeho domu častěji, zahlédl jistě tyto dny v jeho oknech uklízečky omývající okna a rámy a vzal je na vědomí jako příznak blížícího se dokončení zařizovacích prací. Všiml si také, že chodník před domem byl již upraven a že byla odstraněna poslední prkenná přehrada, která oddělovala naše podloubí od podloubí Štefánikova domu… Kdo vstoupí do dvorany domu bude nemile překvapen. Uvidí ještě cihlové zdivo a betonovou podlahu, holou konstrukci z kovu pro budoucí vrátnici, holý nárazník pro zdviž, prkenná provisorní zábradlí na schodišti a schody kryty stavebním dřevem… Kdo však bude chtít přijít věci na kloub a odhodlá se vystoupiti po schodišti do vyšších pater, i když mu bude zpočátku přelézati prkna, podlézati dráty a vyhýbati se dělníkům a hromádkám rumu, dojde záhy k příjemnému poznání, že se Lékařský dům zbavuje veškeré nečistoty, prken, lešení a řemeslníků od shora. V posledních patrech je schodiště již všeho zbaveno a když byla odstraněna prkna, která je chránila, objevil se pod nimi bílý český mramor schodů, pěkně kontrastující s černým bíle žilkovaným mramorem soklů. Dřevěné zábradlí jest postupně a rychle nahrazováno zábradlím z bílého kovu moderně prostým a ve své jednoduchosti velmi účinným. Stěny schodiště zbývá ještě opatřit konečnou malbou a ve dvoraně a na schodišti do sálu obložit celé mramorem. Horní patra jsou vlastně připravena ke stěhování. Koncem minulého týdne počali klásti do jednotlivých pokojů a kanceláří linoleum, všechna osvětlovací tělesa jsou koupena a zbývá je jenom zavěsit… Parketáři již ustoupili truhlářům z Dobřívských závodů, kteří postavili dřevěné schodiště z klubovního patra do čítárny a kteří s urychlením obkládají stěny zasedacích síní, klubovny, jejího předsálí a čítárny dřevěným deštěním. Musí je ještě vystřídat sklenář, aby zasklil dělící dveře mezi klubovnou a salonkem, a instalatér světel, aby zavěsil lustry, vybrané architektem spolu se členy výboru Sboru. Sklad knih, který zaujímá celou zadní polovinu patra knihovního a čítárenského, jest dnes již zaplněn pevně namontovanými kovovými regály a medici již přenášejí do nich svoji knihovnu… Nábytek do zasedacích síní, do klubovny a do salonku, do čítárny a do předsálí velkého sálu vyrábí se současně podle architektových návrhů u několika různých firem a bude dodán asi současně s dokončením prací uvnitř budovy.“

– 19. 12. 1930, Věstník českých lékařů. [27]

* Finanční příspěvky od lékařů, kteří Lékařskému domu darují honoráře získané od pacientů, od nichž si nechtějí nebo nemohou převzít zaslouženou odměnu za vykonanou práci. Viz 2. díl příběhu Lékařského domu. https://casopis.nlk.cz/archiv/2023-28-3-4/historie-lekarskeho-domu-pribeh-sidla-ceskoslovenskych-lekaru-navrat-k-vizi-lekarskeho-domu-po-prvni-svetove-valce/

zpět na hlavní text

**Ústřední Jednota se účastnila již na základním kapitálu Sboru pro postavení Lékařského domu celým svým stavebním fondem, který představoval vysokou částku 350 000 Kč. (č. 16)

zpět na hlavní text

Literatura:

1. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 3. 1. 1930, roč. 42, č. 1, s. 11. ISSN 0231–5106.
2. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 10. 1. 1930, roč. 42, č. 2, s. 35–36. ISSN 0231-5106.
3. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komorr. 24. 1. 1930, roč. 42, č. 4, s. 87–88. ISSN 0231-5106.
4. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 31. 1. 1930, roč. 42, č. 5, s. 113–114. ISSN 0231-5106.
5. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 7. 2. 1930, roč. 42, č. 6, s. 137–138. ISSN 0231-5106.
6. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 14. 2. 1930, roč. 42, č. 7, s. 161. ISSN 0231-5106.
7. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 21. 2. 1930, roč. 42, č. 8, s. 185–186. ISSN 0231-5106.
8. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 28. 2. 1930, roč. 42, č. 9, s. 210. ISSN 0231-5106.
9. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 7. 3. 1930, roč. 42, č. 10, s. 237. ISSN 0231-5106.
10. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 21. 3. 1930, roč. 42, č. 12, s. 302. ISSN 0231-5106.
11. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 4. 4. 1930, roč. 42, č. 14, s. 356–357. ISSN 0231-5106.
12. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 11. 4. 1930, roč. 42, č. 15, s. 379–380. ISSN 0231-5106.
13. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 18. 4. 1930, roč. 42, č. 16, s. 404–405. ISSN 0231-5106.
14. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 2. 5. 1930, roč. 42, č. 18, s. 443–444. ISSN 0231-5106.
15. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 6. 6. 1930, roč. 42, č. 23, s. 589–590. ISSN 0231-5106.
16. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 13. 6. 1930, roč. 42, č. 24, s. 603–604. ISSN 0231-5106.
17. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 20. 6. 1930, roč. 42, č. 25, s. 619–620. ISSN 0231-5106.
18. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 27. 6. 1930, roč. 42, č. 26, s. 637–638. ISSN 0231-5106.
19. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 4. 7. 1930, roč. 42, č. 27, s. 660–662. ISSN 0231-5106.
20. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 18. 7. 1930, roč. 42, č. 29, s. 686–687. ISSN 0231-5106.
21. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 5. 9. 1930, roč. 42, č. 36, s. 782. ISSN 0231-5106.
22. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 12. 9. 1930, roč. 42, č. 37, s. 792–793. ISSN 0231-5106.
23. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 19. 9. 1930, roč. 42, č. 38, s. 809. ISSN 0231-5106.
24. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komorr. 26. 9. 1930, roč. 42, č. 39, s. 881–882. ISSN 0231-5106.
25. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 28. 11. 1930, roč. 42, č. 48, s. 1077–1078. ISSN 0231-5106.
26. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 12. 12. 1930, roč. 42, č. 50, s. 1116–1117. ISSN 0231-5106.
27. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komorr. 19. 12. 1930, roč. 42, č. 51, s. 1137–1138. ISSN 0231-5106.
28. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Útřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 26. 12. 1930, roč. 42, č. 52, s. 1154–1155. ISSN 0231-5106.

 

---

Citace

SVOBODOVÁ, Iveta. Historie Lékařského domu: příběh sídla československých lékařů – rok 1930. Lékařská knihovna. Online. 2024, roč. 29, č. 3-4. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/2024-29-3-4/historie-lekarskeho-domu-pribeh-sidla-ceskoslovenskych-lekaru-rok-1930/ [cit. 22.12.2024].