Mgr. Iveta Svobodová, NLK

Ačkoli jsme se v minulém díle rozloučili s rokem 1930, kdy se objevily první konkrétnější obrysy budoucího Lékařského domu, dnešní pokračování se na okamžik vrací o něco zpět. Abychom lépe pochopili, jak se začala rodit finální podoba budovy, přesuneme se do roku 1929, do doby, kdy se teprve soutěžilo o to, jak má Lékařský dům vůbec vypadat. Právě z tohoto období se dochovaly dobové náčrty, které odhalují původní vize a představy tehdejších architektů.

V jednom z našich předchozích povídání jsme se zmiňovali, že po uzavření kupní smlouvy na pozemek vyzval Sbor pro postavení Lékařského domu čtyři pražské architekty – Josefa Kalouse, Čeňka Vořecha, Františka Vahalu a firmu Pražák a Moravec – aby na základě stanoveného programu vypracovali soutěžní ideové návrhy budoucí stavby. Každý z nich přinesl svou vlastní představu o tom, jak by měl Lékařský dům vypadat. Po posouzení všech návrhů padla počátkem dubna 1929 volba na architekta Františka Vahalu, který byl pověřen vypracováním definitivních plánů.

Ve zdravotnickém muzeu v Národní lékařské knihovně se dochovaly náčrty od architektů Josefa Kalouse, Františka Vahaly a firmy Pražák a Moravec. Rádi bychom vám je představili.

Návrh architekta Josefa Kalouse

Josef Kalous (1889–1958) byl významnou postavou české meziválečné architektury. Studoval u Jana Kotěry na pražské Akademii výtvarných umění a později působil v jeho ateliéru. Kalous se podílel na několika významných projektech, včetně návrhu pavilonu A na brněnském výstavišti pro Výstavu soudobé kultury v roce 1928. První Kalousovy realizace pocházejí z let 1925 až 1926, kdy projektoval rodinné domy, zprvu pod vlivem Jana Kotěry. Později navrhl funkcionalistické vily a rodinné domy ve Střešovicích, na Ořechovce a v Troji. Nejrozsáhlejším projektem vybudovaným podle jeho návrhu byla stavba Pražské obecní plynárny v Michli. [1]

Z dochovaných náčrtů půdorysů jednotlivých pater lze rekonstruovat zamýšlenou podobu budovy podle návrhu architekta Josefa Kalouse.

Hlavní vstup měl být umístěn v levé části budovy. Za vstupem následoval vestibul a odtud byl dále přístup k hlavnímu schodišti, výtahu a také vstupu na dvůr v zadní části přízemí. Podél vestibulu se nacházely dva obchody, které měly mít oddělené vchody z ulice – prostory tak nebyly průchozí do zbytku domu.

Pravá část fasády měla být podle návrhu od prvního do třetího patra prosklená. V přízemí zde byla plánována expozice lékařských potřeb, přístupná rovněž pouze z ulice. Nad ní byla zamýšlena dvoupatrová knihovna, přístupná pomocí samostatného točitého schodiště, které propojovalo její dvě úrovně. Ve třetím patře, tedy v poslední prosklené části domu, je v návrhu zakreslena poradní síň a dvě zasedací místnosti.

V prvním patře levé části domu měla být situována také čítárna s kanceláří knihovníka, zatímco druhé patro sloužilo jako klubovna, k níž přiléhal byt restauratéra s kuchyní. Z toho lze usuzovat, že restauratér mohl připravovat občerstvení jak pro klubovní prostory, tak pro případné společenské akce v dalších částech domu. Výrazným prvkem návrhu byly také balkóny v druhém patře, táhnoucí se podél levé strany hlavního průčelí – právě zde měl být prostor klubovny.

Čtvrté a páté podlaží bylo určeno pro kanceláře, přičemž pět kanceláří bylo zakresleno již ve třetím patře. V šestém patře bylo navrženo sedm pokojů pro svobodné, doplněné o byt pokojské. Pokoje směrované do ulice měly navíc vstup na menší terasu, která se táhla po celém průčelí šestého patra. V rámci celkového provozního řešení byly do čtvrtého a pátého patra rovněž zakresleny služební byty pro vrátného a topiče.

Ve dvou podzemních podlažích pak návrh počítal s přednáškovými sály a šatnami, které by zajišťovaly odpovídající zázemí pro pořádání odborných a vzdělávacích akcí.

Na dochovaném náčrtu uličního průčelí domu je patrné podloubí, jehož prostor zdobí dva kruhové reliéfy – jednoduchý, avšak výrazný dekorativní prvek. Pravou část fasády oživuje rozsáhlé prosklení, které pravděpodobně mělo do interiéru přinášet velké množství přirozeného denního světla.

V nákresu jsou rovněž zřetelné balkóny umístěné ve druhém a šestém patře. Zajímavým detailem je viditelný rozdíl ve velikosti okenních otvorů v prvním a druhém patře oproti vyšším podlažím. To mohlo souviset jak s dispozičním řešením jednotlivých pater, tak s architektonickým záměrem zdůraznit určité části budovy i navenek.

Návrh podle firmy Pražák a Moravec

Tomáš Pražák (1890–1947) a Pavel Moravec (1891–1979) patřili k výrazným představitelům české funkcionalistické architektury meziválečného období. Oba absolvovali architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde se poznali již jako spolužáci. V roce 1919 založili společnou projekční kancelář Ing. arch. T. Pražák a P. Moravec, s r. o.

Architekti se soustavně věnovali návrhům moderních obytných a veřejných budov. Mezi jejich nejznámější společné realizace patří Dům U hasičů na Vinohradech, dnes památkově chráněná stavba, nebo Hotel Harmony v ulici Na Poříčí v centru Prahy. Jejich práce zahrnovala také modernistické obytné domy nebo rekonstrukce veřejných budov, například dnešní Úřad městské části Praha 2 na náměstí Míru. Spolupráci obou architektů do značné míry poznamenala tragická nehoda z října 1928, kdy došlo ke kolapsu rozestavěného obchodního domu v ulici Na Poříčí. Při neštěstí zahynulo 46 lidí a hlavní odpovědnost za konstrukční selhání padla na Tomáše Pražáka, který byl následně podmínečně odsouzen. I přes tuto událost byla stavba dokončena – již jako zmíněný Hotel Harmony.

Tomáš Pražák zemřel v roce 1947 ve věku 56 let. Pavel Moravec pokračoval ve stavební činnosti ještě několik let po druhé světové válce a kariéru ukončil v průběhu 50. let. Zemřel v roce 1979. [2, 3]

Z dochovaných náčrtů plánů lze rekonstruovat návrh Lékařského domu, jak jej koncipovala architektonická kancelář Pražák a Moravec.

Hlavní vstup do budovy měl být dle náčrtu umístěn symetricky uprostřed uliční fasády. Levou část přízemí zabírala plánovaná expozice lékařských potřeb, která zasahovala i do zadní části pozemku (dnes je zde dvorek). Samotná expozice měla oddělený vstup z ulice a nebyla přímo propojena s hlavním vestibulem. Pravá část přízemí měla být věnována dvěma obchodům, rovněž s oddělenými vstupy z ulice, což zajišťovalo provozní samostatnost všech těchto přízemních prostor.

Levá část prvního patra patřila knihovně, zatímco vpravo byla navržena klubovna, dále kuchyň a pokoj restauratéra, který měl k dispozici také balkón s výhledem do vnitrobloku. Nechyběla ani samostatná místnost knihovníka. Nad dvorkem se v úrovni prvního patra otevírala terasa.

Ve druhém patře pokračovala knihovna spojená s prostorem studovny, zatímco v pravé měla být čítárna, propojená s další menší studovnou. Dále velká zasedací místnost, která mohla sloužit pro schůze nebo odborná setkání. Třetí patro bylo vyhrazeno především administrativě, návrh zde počítal s kancelářemi a také s menší zasedací místností, vhodnou zřejmě i pro každodenní pracovní agendu. Čtvrté patro pak sloužilo výhradně jako kancelářské podlaží.

Od pátého patra výše byly navrženy obytné části budovy. Páté a šesté patro obsahovalo pokoje, určené pro svobodné osoby či krátkodobé pobyty lékařů. V šestém patře se kromě pokojů nacházela také terasa, navazující na obytné jednotky, a dále tři služební pokoje – pro domovníka, pokojskou a topiče. Ty byly situovány v zadní části domu, směrem do vnitrobloku. Součástí šestého patra byla rovněž prádelna.

Návrh počítal se dvěma podzemními úrovněmi. Dominantním prvkem byly dva přednáškové sály umístěné nad sebou, dolní s kapacitou až 230 osob. Obě podlaží byla situována pod úrovní dvorku a v této části byl navržen sklad expozice lékařských potřeb v jednom patře a archiv v druhém patře. Součástí nejnižšího podzemí pak byly sklepy a kotelna, tvořící technické zázemí celé budovy.

Mezi zachovanými materiály jsou čtyři různé návrhy uličního průčelí Lékařského domu – všechny představují vizi, která nakonec zůstala jen na papíře. Přestože se jednotlivé varianty liší v detailech, sdílejí několik společných rysů, které nám napovídají, jak architekti uvažovali o podobě budovy.

Všechny návrhy počítaly s celoprosklenou stěnou v prvním a druhém patře. Charakteristickým prvkem všech variant bylo také podloubí se sloupy, jež měly být zdobeny čtyřmi sochami. Podoba ani materiál těchto soch však bohužel není z plánů zřetelný. V šestém patře se ve všech návrzích objevuje balkón, který se táhne napříč celým průčelím. Navržená střecha měla být rovná a opatřená zábradlím, což může naznačovat záměr využít ji jako přístupný prostor, možná jako vyhlídku. Dalším detailem jsou také stožáry na vlajky instalované po obou stranách prosklené stěny prvního a druhého patra.

Zajímavé jsou ale také rozdíly mezi jednotlivými variantami. Některé návrhy se liší v řešení okenních otvorů ve vyšších patrech. Jedna varianta je ještě výraznější – pracuje s výklenky se stříškou v levé části fasády, které zasahují od třetího až do pátého patra. Mění se také dispozice a forma nápisu „Lékařský dům“ na fasádě a na jednom návrhu nápis zcela chybí.

Jeden z návrhů dokonce uvažoval o tom, že by celý Lékařský dům byl postaven ve zcela shodném stylu jako sousední Štefánikův dům. Obě budovy totiž měly vznikat souběžně, a je tak možné, že architekti zvažovali jednotné řešení celého bloku. Nakonec se však tato koncepce nerealizovala – a jak víme, ani žádná z dochovaných variant průčelí od firmy Pražák a Moravec nebyla nakonec přenesena do skutečné stavby. A to ani v případě Štefánikova domu, který byl nakonec postaven podle návrhu Jana Zázvorky a Vojtěcha Kerharta. [4]

Návrhy Lékařského domu od firmy Pražák a Moravec můžete porovnat ve fotogalerii:

Návrh podle Františka Vahaly

František Vahala (1881–1942) studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, také u Jana Kotěry a Stanislava Suchardy. Po studiu pracoval například v kanceláři Antonína Balšánka na stavbě Obecního domu. Samostatnou architektonickou činnost zahájil v roce 1911. Navrhoval rodinné a činžovní domy, veřejné budovy, školy, administrativní objekty i urbanistické projekty. Mezi jeho významné realizace patří Justiční palác v Moravské Ostravě, administrativní budova v Liberci, Ústřední škola bytového průmyslu v Praze a samozřejmě také Lékařský dům v Praze. Významnou stopu zanechal i v urbanismu a v úpravách vodních staveb, například při projektování okolí Masarykova zdymadla v Ústí nad Labem. [5]

Z vítězného návrhu Františka Vahaly se ve Zdravotnickém muzeu NLK dochovaly pouze plány pro dvě podzemní podlaží a první a druhé patro budoucího Lékařského domu. Dispozice jednotlivých podlaží podle plánků vypadá podobně Jako v současnosti, pouze v průběhu let došlo k drobným úpravám při rekonstrukcích interiéru budovy.

V suterénu návrh počítal s přednáškovým sálem, jehož kapacita činila 262 osob. Nad hlavním sálem byla navržena galerie s dalšími místy k sezení. V prvním patře jsou v návrhu zakreslené dvě zasedací místnosti, klubovna (dnes je zde čítárna) a salonek pro menší setkání. Na chodbě byla umístěna telefonní budka. Druhé patro je věnováno knihovnickému provozu. Už v návrhu se počítalo, že v zadní části patra bude velká knihovna sloužící především jako sklad knih, dále místnost knihovníka, manipulační prostor pro práci s fondy a čítárna pro čtenáře (dnes slouží jako školící místnost).

Další plánky jednotlivých podlaží, které již odpovídají skutečné podobě realizované stavby, byly zveřejněny ve Věstníku českých lékařů, vydaným u příležitosti slavnostního otevření Lékařského domu. Podrobnějšímu popisu rozmístění jednotlivých místností se budeme věnovat v následujícím díle.

K průčelí Lékařského domu se ve sbírkách Zdravotnického muzea NLK dochoval jednak náčrt fasády z roku 1929 a dále upravená verze návrhu z ledna 1931. Architekt František Vahala tak během projektování provedl menší úpravy. Není zřejmé, zda reagoval na pokyny Sboru pro postavení Lékařského domu, nebo se pouze snažil návrh dále zdokonalit.

Změny nebyly zásadní a týkaly se především tvaru a velikosti oken. Nejvýraznější úpravou bylo přemístění balkónu – zatímco v návrhu z roku 1929 byly balkóny situovány do druhého patra, v pozdějším návrhu z ledna 1931 již zaujímají svou dnešní polohu v prvním patře.

Další zajímavosti

Za zmínku stojí i zajímavá skutečnost – František Vahala a Josef Kalous patřili mezi architekty, které výrazně ovlivnila osobnost Jana Kotěry (1871–1923), zakladatele moderní české architektury. Kotěra, který studoval ve Vídni u slavného Otty Wagnera a později vedl ateliér na pražské Uměleckoprůmyslové škole, formoval celou jednu generaci architektů. Jeho důraz na funkčnost, jednoduchost a výtvarnou čistotu se výrazně promítl i do práce jeho žáků, mezi které patřili právě Vahala i Kalous. [6]

Zajímavostí je, že v roce 1914 byl sám Kotěra vyzván Poradním sborem pro vybudování spolkového domu *, aby vypracoval stavební program pro pozemek tzv. Jedové chýše. Plány však přerušilo vypuknutí první světové války a když se po letech myšlenka domu znovu obnovila, Jan Kotěra mezitím zemřel.

Ráda bych dodatečně představila historické fotografie zachycující pozemek budoucího Lékařského domu ještě před zahájením jeho výstavby. Snímky zachycují pohled z východní části na tehdejší Komenského náměstí (1897–1925), které bylo později přejmenováno na náměstí Petra Osvoboditele (dnes náměstí I. P. Pavlova). Fotografie pravděpodobně pocházejí z období mezi lety 1905 a 1920, přesné datum pořízení se však nepodařilo zjistit.

Zahrada viditelná v pravém dolním rohu fotografie je místem, kde dnes začíná nároží Štefánikova domu.

Pohled na budoucí parcelu domu z druhé strany ulice.

*První pokus o postavení sídla českých lékařů. Více informací v prvním díle příběhu Lékařského domu – https://casopis.nlk.cz/archiv/2023-28-1-2/historie-lekarskeho-domu-vnik-a-vyvoj-myslenky/. zpět na hlavní text

Fotografie náčrtů a plánů Lékařského domu jsou uložené ve sbírkách Zdravotnického muzea Národní lékařské knihovny v Praze. Děkuji za jejich laskavé poskytnutí pro účely psaní článku.

Použité zdroje:

1. ZÁZVORKA, Petr. Josef Kalous, I. díl. Časopis Stavebnictví [online]. 2020, č. 11 [cit. 2025-04-28]. ISSN 1802-2030. Dostupné z: https://www.casopisstavebnictvi.cz/clanky-josef-kalous-i.-dil.html
2. PAVEL MORAVEC. Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2025-04-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Moravec
3. TOMÁŠ PRAŽÁK. Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2025-04-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Pra%C5%BE%C3%A1k.
4. NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Štefánikův dům [online]. Památkový katalog, 2023 [cit. 2025-04-28]. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/stefanikuv-dum-15468845
5. FRANTIŠEK VAHALA. Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2025-04-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Vahala?
6. JAN KOTĚRA. Wikipedia: otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2025-04-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kot%C4%9Bra

 

---

Citace

SVOBODOVÁ, Iveta. Historie Lékařského domu: příběh sídla československých lékařů – nerealizované představy architektů. Lékařská knihovna. Online. 2025, roč. 30, č. 1-2. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/2025-30-1-2/historie-lekarskeho-domu-pribeh-sidla-ceskoslovenskych-lekaru-nerealizovane-predstavy-architektu/ [cit. 12.07.2025].