Mgr. Iveta Svobodová, NLK

Naposledy jsme ukončili naše povídání v zimě roku 1930, pár měsíců před dokončením stavby Lékařského domu. V našem vyprávění se posuneme jen o měsíc později, do ledna 1931, kdy se do domu začali přemisťovat jeho budoucí obyvatelé z řad lékařských spolků. Přestože řemeslníci ještě neskončili se svou prací, někteří nájemníci už se v domě zabydlovali. Stěhování zahájila Mladá generace lékařů, která ve svých nových kancelářích ve 4. patře ihned zahájila svou činnost. Mladou generaci následovala Ústřední jednota československých lékařů, Ústřední revisní komise Spolku pokladenských lékařů, Spolek zubních lékařů a společnost Fenus (pojišťovací společnost). Třetí kancelářské patro bylo vyhrazeno Lékařské komoře pro zemi Českou. Jednotlivé nájemníky mezi sebou spojoval domácí telefon, který byl součástí vlastní domácí telefonní ústředny, připojené na pražskou městskou síť prostřednictvím tří státních linek. [1]

Během dostavby domu stále přibývalo nových zakladatelů Lékařského domu (přispěvatelů větší finanční částky). V lednu Sbor pro postavení Lékařského domu jmenoval rovnou 19 zakladatelů [3]. Zájem byl tak velký, že dokonce doktor Břetislav Helbich v únoru 1931 přidal ve své pravidelné rubrice ve Věstníku českých lékařů svůj komentář:

„Neočekávaný a neobvykle rychlý vzestup počtu »zakladatelů Lékařského domu« v měsíci lednu t. r. bylo by snad možno vykládati také obavou, že později nebude už dána jednotlivcům příležitost, aby projevili svoji přízeň Lékařskému domu. Jest pochopitelné, že by se taková domněnka mohla vytvořiti v době, kdy se dílo končí a kdy stojíme bezprostředně před jeho slavnostním odevzdáním lékařské veřejnosti. Jest pochopitelné, že tenkrát, když už není pochyby o tom, že dovedeme svůj úkol k úspěšnému cíli, padají všechny pochybnosti, veškerá nedůvěra a většina animosity, a že přibývá těch, jimž záleží na tom, aby prokázali zjevně, že nestáli v táboře, který si zachoval svoji zdrženlivost až do poslední chvíle, marně vymýšlejíce pro ni dostatečné omluvy.“ [5]

Všechny výkazy stavebních příspěvků vycházely ve Věstníku českých lékařů. S rostoucím počtem nových zakladatelů Lékařského domu musel Sbor přistoupit k úpravě podmínek pro uvedení jmen zakladatelů na pamětní desku. Bylo zvoleno řešení, které umožňovalo snadné doplňování dalších jmen, aniž by se narušil původní vzhled desky. Za zakladatele byl uznán každý jednotlivec, který přispěl částkou alespoň 10 000 Kč, a každá instituce či úřad s darem minimálně 25 000 Kč.

Z pozdějších textů členů Sboru se dozvídáme, kdo se nakonec stal zakladatelem Lékařského domu:

Z úřadů a korporací, které se staly zakladateli, jsou to především ministerstva: zdravotnictví, sociální péče, zemědělství, národní obrany, školství a železnic.

Dále: Ústřední sociální pojišťovna, Ústřední jednota čsl. lékařů, Spolek pokladenských lékařů, Spolek zubních lékařů, Mladá generace čsl. lékařů, Jubilejní fond republiky, Spolek českých lékařů, Česká sekce lékařské komory, Záložna čsl. lékařů, Pražská lékařská župa a Lékařská župa Podvysocká.

Také průmyslové závody: Medica, Eadiumchema, dr Fragner, Lékařsko-technický průmysl, Lázně Poděbrady.

Zakladatelů jednotlivců je pak 46. Tímto způsobem byl opatřen kapitál přes 5 milionů Kč. [9]

Byla nutná také administrativní změna ve vyplácení úroků z úpisů. Úroky byly původně vypláceny i za kratší období než půl roku. Tento způsob však znamenal značnou administrativní zátěž pro účetního i pro Záložnu československých lékařů, která často zpracovávala drobné částky jen v řádu několika korun. Proto Sbor rozhodl, že úroky budou vypláceny až po uplynutí šesti měsíců od přijetí a zaplacení půjčky. [2]

Poznámka autorky:

Dovolím si nyní na chvíli odbočit od našeho vyprávění a pozastavit se u tématu dluhopisů. Ráda bych zde představila originální dluhopis z roku 1930 na částku 1 000 Kč, který tehdy zakoupil MUDr. Vladimír Orlt. Tento cenný papír mi laskavě poskytl pan Jiří Jaroš, provozovatel webu securityprinting.org. Děkuji za jeho zaslání.

Ještě před slavnostním otevřením hostil Lékařský dům první návštěvy. V prosinci roku 1930 stihla dům navštívit delegace polských mediků. Proběhla zde exkurze Ústřední jednoty československých lékařů a na dům se přišla podívat i delegace zubních lékařů. V neděli 11. ledna 1931 zase proběhla návštěva Středočeské župy. [1] První větší schůze v prostorách Lékařského domu, konkrétně schůze výboru Ústřední jednoty československých lékařů, se konala 22. ledna 1931. Jelikož zatím nebyl dokončen vyhovující prostor určený pro větší shromáždění, schůze se přesunula do klubovny. Zasedací síně a velký sál byly totiž jedny z posledních místností, které ještě nebyly v lednu úplně dokončeny. [3]

Oproti tomu knihovna s čítárnou už byly nastěhovány a otevřeny. [6] Z textu MUC. Karla Raška ve Věstníku českých lékařů (1931, č. 13, s. 389-390) se můžeme dozvědět, jak postupovalo stěhování knihovny Spolku československých mediků, která byla součástí nově vzniklé Ústřední knihovny a čítárny čsl. lékařů. Vznik knihovny Spolku čsl. mediků sahá do r. 1868. Ve svých začátcích se často stěhovala a působila značně neorganizovaně. Teprve roku 1922 nastala změna v jejím vedení a tím došlo také k reorganizaci celé knihovny a tvorbě nových knihovních katalogů: katalog se signaturami, autorský a oborový. Po krátké přestávce probíhaly další reorganizace mezi lety 1925-1929 a pokusy o katalogizaci. Až stěhování fondu do Lékařského domu popohnalo knihovníky k úplné revizi knihovny a opravě chyb v evidenci a katalogizaci za předešlá léta. Do nových prostor knihovny v Lékařském domě byly nejprve nastěhovány monografie a knihovna antik a zlomek odborných časopisů. Do sklepa byly provizorně odstěhovány duplikáty a větší část knihovny časopisů.

MUC. Raška v textu hodnotí, že je v budoucnu potřeba dělat častější revize a uchýlit se také k vyřazování zastaralých a nepotřebných knih, už jen kvůli nedostatku místa. Knihovna Spolku čsl. mediků i po odstěhování zůstala samostatnou složkou Ústřední knihovny a čítárny čsl. lékařů, tedy měla oddělené své knihovní katalogy a zůstala majetkem mediků. Organizaci a správu Ústřední knihovny a čítárny zastávalo sedmičlenné kuratorium. Svého zástupce zde měl Spolek čsl. mediků, tak Sbor pro postavení Lékařského domu. MUC. Raška nezapomněl zmínit, že v rámci Ústřední knihovny je to knihovna Spolku čsl. mediků, která se nejvíc věnuje zájmu veřejnosti. Ale celá knihovna byla přístupná všem členům Lékařského domu, a to nejen k vypůjčování prezenčnímu, ale i absenčnímu (vyjma sbírky antik).

Ústřední knihovna se skládala z vlastní lékařské knihovny vzniklé z darů knih Ústřední jednoty československých lékařů, Mladé generace lékařů, jednotlivců, zmiňované knihovny Spolku československých mediků, dále státní knihovny a části knihovny Spolku československých zubních lékařů. [23] Velkou část ročního přírůstku tvořily nadále hlavně dary. [7] Seznam dárců i konkrétních titulů (někdy pouze finančních darů) se často objevoval ve Věstníku českých lékařů v rubrice Lékařský dům.

Posledním krokem k dokončení Lékařského domu byla jeho výzdoba. Členové Sboru, kteří byli ve svém oboru váženými osobnostmi, měli mnoho přátel ochotných přispět stavbě domu nejen finančně, ale i uměleckými dary – a tak byl Lékařský dům obohacen o řadu obrazů ze soukromých sbírek. Už v lednu 1931 dr. B. Helbich děkoval ve svém příspěvku ve VČL kolegovi dr. Hrstkovi, který daroval Lékařskému domu ze své sbírky obraz od Maxe Švabinského – bohyně Erynie *. Dr. B. Helbich otiskl také část dopisu, který došel s věnovaným obrazem:

„Jelikož mně v Ostravě moje nervy nějak nedají pokoj a můj odpočinek co chvíli mi roztodivně zpříjemňují — nevím, jestli mi také dovolí přijeti mezi Vás a míti s Vámi radost z dokončení naší pýchy a chlouby, kterou mohla na přivoditi jenom naše tuhá stavovská organisace. Proto posílám Ti k výzdobě lékařského domu z mých uměleckých sbírek, ovšem už valně prořídlých a rozmetaných — ještě jednu věcičku parádnou a mně zvlášť milou — Švabinského »Erinyi« z r. 1895. Umísti ji v nějaké intimní místnosti.“ [2]

V pozdějších letech přibyla do sbírky Lékařského domu další umělecká díla. V září 1931 se můžeme ve Věstníku dočíst:

„Obrazový majetek Lékařského domu, který vykazuje dnes originály mistrů Švabinského, Panušky, Frolky, Naskeho, Kavána a j., byl v těchto dnech rozmnožen darem od p. dr. Růžičky z Prahy, bývalého majitele sanatoria v Českých Budějovicích, a to originálem holandského mistra Riigendase (zemř. v 18. století), představujícím bitevní výjev.“ [15]

Kam byly obrazy tehdy umístěny, není známo.

Slavnostní otevření Lékařského domu

Připravený program k slavnostnímu otevření Lékařského domu začal už ve čtvrtek 26. března 1931. V pět hodin odpoledne přivítali členové Sboru v klubovně Lékařského domu zástupce denního tisku, kterým představili jednotlivé prostory domu a objasnili jejich účel.

Prohlídky se účastnili redaktoři: Československé tiskové kanceláře (J. Šejhar), Československé Republiky (K. Handzal), Českého Slova (B. Pankrác), Lidových Novin (A. Urban), Národních Listů (J. Jošt), Národního Osvobození (P. Kašpar), Národní Politiky (U. Hrabě) a Nového Večerníku Reformy.

V pátek 27. března byl již dům vyzdoben státními vlajkami. Popis příprav slavnostního otevření nechám na slovech dr. Břetislava Helbicha, který své dojmy podrobně popisuje ve Věstníku českých lékařů:

„V sobotu od rána panoval pak v Lékařském době velmi čilý ruch. Velký přednáškový sál se zdobil pro slavnost. Státní vlajka spuštěná od horního rámu promítací stěny tvořila pozadí pro bustu pana presidenta republiky obklopené zelenou dekorací. Na pódiu postaveny stoly, kryté zeleným suknem. Před místo předsedovo postaven mikrofon, spojený jednak do operatérovy lóže, jednak k telefonní lince. Na dřevěnou skřínku, kryjící topná tělesa ústředního topení, postaven dynamický reproduktor.

Rozžehnuta všechna světla, stropní i bočná. A jak se sál rychle plnil oficielními hosty, mohli jsme s radostí pozorovat, jak dobře vyhovuje úkolům, kterým jest zasvěcen. Všechny lóže byly otevřeny a záhy se naplnily i ony účastníky inaugurace. V horním předsálí rozestaveny stoly s presenčními listinami, jejichž soubor pietně svázán v jednu knihu bude Sboru trvalou vzácnou památkou na den, v němž vyvrcholila jeho práce. Medici z plesového i správního výboru Spolku československých mediků v Praze konali pořadatelskou službu.

Již v 10 hodin přijíždí pan ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v průvodu úředníků svého resortu, aby si prohlédl Lékařský dům ještě před zahájením slavnosti. Přesně o půl jedenácté zahajuje pak předseda Sboru pro postavení Lékařského domu v Praze, p. prof. Dr. Šamberger, slavnost přivítáním všech vzácných hostů, kteří zatím zaujali svá místa a naplnili sál, který pojme snadno 300 osob, do posledního místa. A pak se slavnost rozvíjí již klidně a nerušeně dál.“

Ve zdravotnickém muzeu NLK je uložena Pamětní kniha k slavnostnímu otevření Lékařského domu z r. 1931 s podpisy hostů. Knihovní záznam dokumentu v portálu Medvik: https://www.medvik.cz/link/MED00214837.

Program následně pokračoval slavnostními projevy a čtením omluvných i pozdravných telegramů, které Sbor v předchozích dnech obdržel v hojném počtu. Svůj projev přednesl například ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy prof. dr. Franz Spina, předseda Sboru pro postavení Lékařského domu prof. dr. František Šamberger, starosta Ústřední jednoty československých lékařů p. dr. František Kotýnek, primář dr. Milan Janů, předseda Mladé generace lékařů při Ústřední jednotě československých lékařů.

Slavnostní řečníci se ve svých projevech shodli na tom, že vybudování Lékařského domu představuje významný milník v dějinách československého lékařstva. Předseda Sboru prof. dr. Šamberger zdůraznil, že dům má být nejen centrem dalšího vzdělávání lékařů, ale také místem spolupráce mezi lékaři, státem a veřejností. Dr. Kotýnek připomněl dlouholetou snahu o zřízení společného místa, které sjednotí všechny složky lékařské organizace. Zástupci Mladé generace lékařů hovořili o významu domu pro odborný růst a rozvoj moderního vzdělávání, včetně zřízení knihovny, čítárny a přednáškových sálů přístupných i veřejnosti. Další hosté vyjádřili přání, aby se Lékařský dům stal místem setkávání, spolupráce a kulturního života lékařů, symbolem jednoty a profesní hrdosti, a poděkovali všem, kteří se o jeho vznik zasloužili.

„Pořadatelstvo slavnosti bylo nuceno omeziti pořad projevů, aby udrželo průběh slavnosti v časových mezích, které jí byly napřed položeny. Ještě nyní však litujeme, nemohli-li jsme slyšeti projevy všech, kteří by byli rádi československému lékařstvu blahopřáli veřejně v tomto památném okamžiku. Tím více pak litujeme, že jsme neuslyšeli ani slovenského projevu, jejž nám přinášeli naši kolegové ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, kteří tak oddaně s námi Lékařský dům spolubudovali. Ale různé formální ohledy staly se naším diktátorem, jemuž nebylo možno se vzepříti a jemuž zbývalo jedině se podřídit.“ [9] – dr. Břetislav Helbich, VČL, č. 16

Přepisy projevů můžeme najít v 16. čísle Věstníku českých lékařů. Přečíst si je můžete zde (https://kramerius.medvik.cz/search/handle/uuid:42173f8a-e470-11e8-bdc5-d485646517a0) na stranách 377-382.

Ve Věstníku byly rovněž otištěny četné omluvné a blahopřejné projevy, které dorazily u příležitosti otevření Lékařského domu od významných domácích institucí i jednotlivců – mimo jiné od ministerstev, děkanů lékařských fakult v Praze a Bratislavě, odborných lékařských spolků i žup z celého Československa. Nechyběla ani osobní blahopřání předních profesorů a lékařů. Gratulace přicházely rovněž ze zahraničí, například ze Záhřebu, Sofie, Varšavy, Krakova, Paříže, Amsterdamu, Londýna, Chicaga či Stockholmu, což svědčilo o mezinárodním ohlasu této významné události. Blahopřání a omluvné dopisy si lze přečíst ve Věstníku českých lékařů, v číslech 16, 18, 19 (možné číst v digitální knihovně Kramerius NLK: https://kramerius.medvik.cz/search/handle/uuid:b9b8c254-78c7-4fb7-af5b-4b500b92420e).

Po programu ve velkém sále byli účastníci pozváni na prohlídku domu a zahraniční hosté slavnosti také následně na oběd v sousedním Štefánikově domě. Popis slavnostního dne, slovy dr. B. Helbicha, dále pokračuje:

„Večer má svůj program. Opět uklizený sál mění se ze sálu přednáškového na sál koncertní. Dekorace na pódiu zůstává, odstraňují se jenom stoly. Pod podiem jest umístěno koncertní křídlo. Kolem osmé hodiny přicházejí hosté…I večer jest sál brzo naplněn. Zpívá Pražský pěvecký sbor Smetana pod dirigentem prof. Spilkou. Paní Míla Kočová-Maresová, členka opery Národního divadla, zpívá árie ze Dvou vdov a z Hubičky. Pražské Zikovo kvarteto hraje Dvořákův kvartet F-dur, „americký“, a opět Smetanu, který končí program mohutně v našem sále znějící Rolnickou a veselou lidovou písní o lásce – nemoci, kterou doktor nevyléčí.

Společnost odchází do horních pater domu. Klubovna, obě zasedací síně a čítárna proměnily zatím svoji tvářnost. Kolem a uprostřed těchto sálů jsou prostřené tabule s množstvím připravených pochoutek. Společnost se drobí a rozestupuje se podle kroužků, které se však často mísí a přelévají — na důkaz, že lékařská společnost, která se zde dnes sešla, jest jediný přátelský celek, takřka jedna rodina. Naše touha, aby Lékařský dům podal právě o tom důkaz, dočkává se svého zadostiučinění.

Přednáškový sál byl zatím již zase vyklizen. Bloky židlí jeden po druhém byly spuštěny elektrickým propadlem do skladiště židlí ve třetím suterénu. Při reprodukované hudbě a později při jazzu ze Štefánikova domu se tančí. Lékařský dům svítí zatím slavně do noci všemi okny svého uličního průčelí, aby hlásal Praze slavný den svého zasvěcení.“ [9]

Tím končí vyprávění dr. B. Helbicha o slavnostním dni, který se zřejmě vydařil a přinesl členům Sboru zasloužený pocit naplnění jejich úsilí.

Ještě stojí za zmínku, že ve svém slavnostním projevu starosta Ústřední jednoty československých lékařů, dr. František Kotýnek, přiblížil rozmístění jednotlivých organizací, které v Lékařském domě nalezly své sídlo. Z jeho projevu vyplývá, že:

Suterén budovy zdobil velký sál, který sloužil především přednáškám a podle potřeby i účelům reprezentačním a společenským.

V prvním patře jsme mohli najít zasedací síně a klubové místnosti.

Ve druhém patře byla umístěna lékařská knihovna a čítárna a místnosti pro knihovníky.

Třetí poschodí bylo sídlem Ústřední jednoty československých lékařů, jejího prezidia, sekretariátu, účtárny a Ústřední revisní komise. Dále zde měly své kancelářské místnosti Spolek pokladenských lékařů, Sekce odborných lékařů, Pražská župa lékařská a Podpůrná nemocenská sekce.

Čtvrté poschodí sdílela Mladá generace lékařů, redakce časopisu Praktický lékař, Spolek českých zubních lékařů, Svaz zubních lékařů československých a Spolek československých mediků.

Páté patro zaujímala Lékařská komora pro Čechy a Čestná rada lékařské komory [9]

Více fotografií z interiéru domu lze najít v č. 13 Věstníku českých lékařů, na stranách 270-279, 283, 287, 289. Možné číst online v knihovně Kramerius NLK: https://kramerius.medvik.cz/search/handle/uuid:e2c98350-eb74-4940-a347-404a4ca3e9be

Činnost Sboru nekončí

Na stavbu Lékařského domu se podařilo shromáždit značné finanční prostředky. Sbor si cenil nejen samotných darů, ale především ochoty lékařů aktivně se zapojit do společného díla. Sám dr. B. Helbich, jak je patrné z jeho častých příspěvků ve Věstníku, vnímal projekt od samého počátku nejen jako výstavbu potřebného zázemí pro lékařský stav, ale i jako projev soudržnosti, spolupráce a vědomí společného cíle. Lékařský dům se tak stal pro členy Sboru symbolem jednoty a profesní hrdosti.

Také proto jsem do našeho vyprávění často zařadila úryvky z autentických citací, v nichž dr. B. Helbich komentoval úsilí Sboru k získání finanční podpory – někdy s pochvalou a povzbuzením, jindy s lehkým napomenutím vůči těm lékařům, kteří dosud váhali přispět na uskutečnění společného snu. V tomto duchu pokračoval i dále po uvedení domu do provozu. Krátce po slavnostním otevření se můžeme dočíst ve Věstníku českých lékařů hodnocení upisovací akce mezi lékařskými župami:

„Již při slavnostech otevření Lékařského domu a nyní na zdravotnické výstavě jest v Lékařském domě vystavena mapa republiky, na které jsou zakresleny jednotlivé lékařské župy Ústřední jednoty a v sídle každé župy jest vztyčen sloupeček kotoučků, jehož výše označuje výši úpisů župními členy na Lékařský dům vydanými. Mapka jest velmi názorná a měla by putovati od župy k župě, aby vzbudila jednak pozornost, jednak ctižádost. Čísla, která mapka znázorňuje, jsou pak shrnuta v této tabulce. Kromě toho župa Pražská a župa Podvysocká staly se korporativně zakladatelkami Lékařského domu – v jejich sídlech jest tedy na mapce vztyčena ještě státní vlajka. Příště provedeme rozbor takto získaných čísel a převedeme je na čísla poměrná, která dají vyniknouti horlivosti jednotlivých žup a umožní spravedlivě oceniti jejich účast na upisovací akci Lékařského domu“ [10]

Tabulku s příspěvky jednotlivých žup opravdu otiskly v tomto zmiňovaném příspěvku. Jestli to některé župy motivovalo k zvýšení finančního příspěvku, není známo.

Sbor pro postavení Lékařského domu sice splnil svůj hlavní cíl – vybudování domu samotného, přesto jeho činnost neskončila. Před sebou měl ještě několik organizačních a finančních úkolů spojených s dokončením projektu. Na VII. valné hromadě, která se konala 11. června 1931 v klubovně Lékařského domu za účasti 25 členů, byla projednána zpráva o rozpočtu stavby a plnění hypoteční půjčky u Záložny československých lékařů. Členové zároveň rozhodovali o změně stanov a o novém názvu organizace. Jelikož dům již stál a původní označení tak ztratilo svůj význam, byl název změněn na Sbor Lékařského domu (oficiálně bylo potvrzeno až 15. září 1931). [13]

Život v Lékařském domě po jeho otevření

Už v době slavnostního otevření byla v domě nastěhována většina nájemníků z řad organizací. Z dochovaného článku dr. B. Helbicha se můžeme dozvědět, že začátkem února měl Lékařský dům také 4 stálé nájemníky v zařízených pokojích a stihl ubytovat i přechodné hosty, a to dvakrát ženu lékaře a čtyřikrát mediky z Brna a z Bratislavy, kteří přijeli do Prahy jako delegace na ples Spolku mediků pražských. [4] Nicméně běžný provoz domu se zabíhal až postupně.

Bylo nutné seznámit potenciální zájemce s podmínkami pronájmu pokojů, zasedací síně a velkého přednáškového sálu určeného pro konání schůzí a dalších akcí. Sbor podmínky pro pronajímání místností pro schůze zveřejnil také ve Věstníku českých lékařů. Proto se také dnes můžeme dozvědět zajímavé informace o provozu budovy.

Zájem o rezervaci místnosti musel být nejméně týden napřed hlášen dr. Břetislavu Helbichovi, který byl toho času pověřený správou Lékařského domu. Nájemníkům Lékařského domu se půjčovaly místnosti pro schůze, s výjimkou velkého přednáškového sálu, zdarma. Pro ostatní zájemce platilo: za použití kterékoliv zasedací síně v zimní sezóně se platilo za první hodinu 25 Kč, při osvětlení síně 30 Kč, v letní sezóně 20 Kč a 25 Kč. Za každých dalších 30 minut využití propůjčené místnosti se platila polovina hodinového poplatku.

Poplatky byly nízké, protože z jejich výnosu se kryla pouze režie úklidu místnosti, vytápění, osvětlování a amortizace zařízení. Jiné místností Lékařského domu bylo možné pro schůze pronajímat jen v krajním případě a vždy se svolením výboru Sboru (například čítárna, klubovna). [9]

Zařízené pokoje v Lékařském domě se pronajímaly zásadně jenom členům Ústřední jednoty čsl. lékařů, jejich rodinným příslušníkům (jen pro přechodné ubytování) a členům Spolku čs. mediků v Praze, v Brně nebo v Bratislavě. Osoby nespadající do tohoto okruhu osob se mohli ubytovat v Lékařském domě jenom výjimečně. Správu pokojů měl na starosti opět dr. Břetislav Helbich, jež rovněž vybíral příslušné poplatky za pronájem.

Jednotlivé noclehy stály 20 Kč, měsíční nájemné v termínu od 1. října do 30. dubna při stálém bydlení dělalo 470 Kč, v době od 1. května do 30. září 400 Kč. Za dvoulůžkový pokoj při delším pobytu měsíčně 600 Kč (1. 10. – 30. 4.) a 530 Kč (1. 5. – 30. 9.). Do nájemného byly zahrnuty poplatky za světlo, za teplo z ústředního topení, za klíč od domu, za bezplatné používání výtahu a za pravidelný úklid pokoje. Po dohodě s hospodyní bylo možné zajistit osobní posluhu, praní osobního prádla, snídani, koupel atd. Telefon na chodbě 5. patra byl určen pro nájemníky, ale fungoval jenom pro domácí telefonní styk. Se stanicemi městské a meziměstské telefonní sítě bylo možné volat z mincovního telefonního přístroje v 1. patře. Pokoje bylo také nutné rezervovat nejméně týden předem, aby správce mohl potvrdit volnou kapacitu.

V nájemním řádu se můžeme například ještě dočíst, že návštěvy druhých a třetích osob v pokojích nebyly povoleny, a to v kteroukoliv denní nebo noční hodinu. Nájemníci směli přijímat návštěvy jedině v klubovně Lékařského domu. Dále také, že každý nájemník byl povinen udržovat ve svém pokoji pořádek a měl šetřit světlem a teplem z ústředního topení. [14]

Podmínky pro pronajímání velkého sálu Lékařského domu byly stanoveny až na schůzi výboru Sboru, která se konala 13. října 1931. Pronájem korporacím, které nebyly z oblasti lékařství, Sbor účtoval 100 Kč za hodinu (plus 20 % v topné sezóně), lékařské korporace stál pronájem 80 Kč za 1 hodinu (plus 20 % v topné sezóně). [17]

Jaký byl zájem o pronájem pokojů, se můžeme dozvědět ve statistice, kterou Sbor otiskl v č. 40 VČL:

„Zařízené pokoje byly dány do provozu po 15. lednu, plně až v březnu. Přesto uvedeme čísla od 15. ledna do 15. září t. r. Předesíláme, že do tohoto období spadají letní měsíce, ve kterých přirozeně nelze očekávati tutéž poptávku po ubytování v Lékařském domě, jako v měsících zimních, kdy se přednáší na fakultě, ve Státním ústavu pro zubní lékařství a kdy se v Praze konají pro venkovské lékaře fysikátní kursy. Za pozorovanou dobu měli jsme v Lékařském domě k disposici 1936 noclehů, z nichž bylo zkonsumováno 1 112, t. j. 58 %, 146 osobami. Na jednu osobu připadá tedy průměrně 7,6 noclehu. Z osob, které přijaly pohostinství Lékařského domu, bylo 65 z různých míst v Čechách, 47 z Moravy nebo Slezska a 33 ze Slovenska nebo z Podkarpatské Rusi. Jeden host Lékařského domu byl Slovinec z Lublaně na studijní cestě v Praze.“ [16]

Z další statistiky za říjen a listopad 1931 je patrné, že zájem o pronájem pokojů rozhodně nepolevil:

„Zařízené pokoje Lékařského domu byly v říjnu i v listopadu velmi dobře obsazeny. Ze 240 noclehů, které zde byly v říjnu k dispozici (8 × 30), bylo zkonsumováno 221, čili nekonsumováno 19. V listopadu (8 × 31) bylo k dispozici 248 noclehů a zkonsumováno 234, nepoužitých bylo 14. Byly tedy zařízené pokoje Lékařského domu využity v této době z 92,8 % a 94,3 %.“ [22]

Společenský život v Lékařském domě

V přízemí Lékařského domu se otevřelo Lékařského knihkupectví, nakladatelství a antikvariát Mladé Generace. Vznik knihkupectví reagoval na potřebu efektivněji šířit odbornou literaturu, kterou tehdy knihkupci běžně nepropagovali a nebyla dostupná všem lékařům a medikům. Knihkupectví se tak stalo součástí Lékařského domu a svým provozem finančně přispívalo k jeho chodu. Tehdejší nabídka a služby knihkupectví zahrnovaly: odborné i zábavné knihy, časopisy, dále antikvariát s výkupem učebnic, knihvazačskou dílnu, donášku knih domů nebo možnost nákupu na splátky. [7]

Vedle rozvoje služeb pro lékaře se Lékařský dům brzy stal také dějištěm odborných a propagačních akcí, které měly šířeji představit jeho poslání. Ve dnech 4. – 12. dubna byla uspořádána v Lékařském domě zdravotnická výstava. V jedné části krámu-přízemí domu, vystavovaly firmy lékařského technického průmyslu, konkrétně Záložna čsl. lékařů a Autoklub Aesculap. V části přízemí s nakladatelstvím a antikvariátem byla vystavena odborná literatura. [8]

Sbor Lékařského domu ustanovil odbor, zvaný Škola lidového zdraví, který zahájil svou činnost 17. 11. 1931. Škola lidového zdraví měla za cíl propojit lékaře s širokou veřejností a šířit osvětu o prevenci nemocí a zdravém životním stylu. Prvním tématem jejích přednášek byla otázka sexuality a pohlavní výchovy. Na zbývající měsíce do konce roku 1931 připravil odbor několik přednášek a debatních večerů. [21] Program cyklu debatních večerů na listopad a prosinec 1931 můžeme vidět na následující fotografii (vyšlo ve VČL v č. 46, s. 940-941):

Prof. dr. Šamberger se ukázal nejen jako oblíbený přednášející, ale zároveň věnoval Škole lidového zdraví promítací přístroj určený k zobrazování ilustrací z odborných knih. [21]

Zkušenosti z provozu také přiměly Sbor doplnit vybavení Lékařského domu o nové stolky a židle, aby bylo možné podle potřeby přeměnit přednáškový sál na společenskou místnost nebo rozšířit kapacitu klubovny. Ke konci roku 1931 se objevil ve Věstníku inzerát s poptávkou piana, který Sbor zamýšlel využít v budoucnu u příležitostí společenských akcí. Na základě inzerátu se podařilo získat nový koncertní klavír pro velký sál, který Lékařskému domu věnoval MUDr. Vladimír Borůvka v Praze, majitel sanatoria. [17, 20]

Klavír se zřejmě mohl hned vyzkoušet na společenském večeru, na který lze dohledat pozvánku v jenom s posledních čísel Věstníku z roku 1931:

„Sbor Lékařského domu dovoluje si Vás pozvati na Společenský večer, jejž pořádá v sobotu dne 5. prosince 1931 ve velkém sále Lékařského domu. — Kabaretní program skupiny Simplicissimüs — Tanec obecenstva — Restaurační zařízení

Začátek o 20. hod. Jednotné vstupné 15 Kč.“ [21]

Rok 1931 znamenal pro Lékařský dům završení několikaletého úsilí i naplnění velkého snu československého lékařstva. Sbor pro postavení Lékařského domu úspěšně splnil svůj cíl — dům stál, ožil odborným, společenským i vzdělávacím životem. Od této chvíle mohl Sbor, nyní již pod novým názvem Sbor Lékařského domu, s uspokojením dohlížet na jeho další rozvoj a klidný chod.

V dalším díle našeho povídání bych ráda pokračovala ve vykreslení osudu Lékařského domu po roce 1931 — jeho proměny a významné milníky, kterými prošel až do současnosti.

* Jak vypadal obraz řecké bohyně pomsty a kletby se můžeme dozvědět například z webu Muzea Kroměřížska, které ho má nyní ve svých sbírkách – https://www.muzeum-km.cz/predmet-mesice/26-max-svabinsky-erynie-bohyne-zla

. zpět na hlavní text

Literatura:

1. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 16.01.1931, roč. 43, č. 3, s. 46-47. ISSN 0231–5106.
2. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 23.01.1931, roč. 43, č. 4, s. 63-65. ISSN 0231–5106.
3. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 30.01.1931, roč. 43, č. 5, s. 80-81. ISSN 0231–5106.
4. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 06.02.1931, roč. 43, č. 6, s. 98-100. ISSN 0231–5106.
5. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 20.02.1931, roč. 43, č. 8, s. 138-139. ISSN 0231–5106.
6. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 20.03.1931, roč. 43, č. 12, s. 254. ISSN 0231–5106.
7. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 27.03.1931, roč. 43, č. 13, s. 261, 285-286, 389-390. ISSN 0231–5106.
8. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 03.04.1931, roč. 43, č. 14, s. 344. ISSN 0231–5106.
9. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 17.04.1931, roč. 43, č. 16, s. 377-382, 398. ISSN 0231–5106.
10. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 24.04.1931, roč. 43, č. 17, s. 403-406, 414-415. ISSN 0231–5106.
11. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 01.05.1931, roč. 43, č. 18, s. 421-422. ISSN 0231–5106.
12. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 08.05.1931, roč. 43, č. 19, s. 446-448, 461. ISSN 0231–5106.
13. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 26.06.1931, roč. 43, č. 26, s. 634. ISSN 0231–5106.
14. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 07.08.1931, roč. 43, č. 32, s. 723. ISSN 0231–5106.
15. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 18.09.1931, roč. 43, č. 38, s. 805. ISSN 0231–5106.
16. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 02.10.1931, roč. 43, č. 40, s. 839. ISSN 0231–5106.
17. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 23.10.1931, roč. 43, č. 43, s. 894. ISSN 0231–5106.
18. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 30.10.1931, roč. 43, č. 44, s. 911-912. ISSN 0231–5106.
19. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 13.11.1931, roč. 43, č. 46, s. 940-941. ISSN 0231–5106.
20. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 20.11.1931, roč. 43, č. 47, s. 956. ISSN 0231–5106.
21. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 04.12.1931, roč. 43, č. 49, s. 992. ISSN 0231–5106.
22. Lékařský dům. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 11.12.1931, roč. 43, č. 50, s. 1012. ISSN 0231–5106.
23. Pamětní kniha[Online]. Praha: Ústřední knihovna a čítárna československých lékařů a mediků, 1931, 52 s. Ručně psaná pamětní kniha z let 1931-1948. [cit. 2025-11-10]. Dostupné z:https://kramerius.medvik.cz/search/handle/uuid:MED00194941-e5ceecbf-7cba-4e0d-9227-dcb641a06bce.

---

Citace

SVOBODOVÁ, Iveta. Historie Lékařského domu: dokončení stavby a slavnostní otevření v roce 1931. Lékařská knihovna. Online. 2025, roč. 30, č. 3-4. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/2025-30-3-4/historie-lekarskeho-domu-dokonceni-stavby-a-slavnostni-otevreni-v-roce-1931/ [cit. 15.01.2026].