Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – poválečné období a centralizace zdravotnictví

Mgr. Alexandra Surá, Ph.D., NLK

Po skončení druhé světové války se zdravotní stav obyvatelstva stal jedním z klíčových problémů, které bylo nutné nejprve řešit. Infekční nemoci, fyzická a duševní traumata a vysoká dětská úmrtnost byly hlavními výzvami, kterým čelilo zdravotnictví v Československu. Po Vítězném únoru dochází postupně k zestátnění zdravotnických zařízení a jsou přijaty podstatné zákony, které hrály zásadní roli v budování socialistického zdravotnictví (zákon o potírání přenosných nemocí, o národním pojištění, o ochraně proti tuberkulóze, o zestátnění výroby a distribuce léčiv, o hygienické a protiepidemické péči). Právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči bylo zakotveno v ústavě z 9. května 1948. Zákonem ustanovená jednotná preventivní a léčebná péče spadala do kompetence ministerstva zdravotnictví a orgánů státní správy. [1] Součástí preventivní péče se stala také osvětová činnost. V říjnu 1952 je založen Výzkumný ústav zdravotnické osvěty, který od roku 1957 nese název Ústřední ústav zdravotnické osvěty. V ústavu byly vypracovány metodické pokyny, které sloužily jako směrnice pro řízení a koordinaci různých aktivit v oblasti zdravotnické osvěty, zahrnující tvorbu osvětových materiálů, definici cílových skupin a hodnocení efektivity osvětových iniciativ. Filmové oddělení pro zdravotnický film, založené v roce 1953 pod ministerstvem zdravotnictví, bylo v roce 1954 začleněno do struktur Výzkumného ústavu zdravotnické osvěty. [2]

Jakým způsobem byly budoucí matky informovány o těhotenství, porodu a péči o novorozence?

Informace o změnách těla ženy, které nastávají v graviditě, správné životosprávě v těhotenství, vývoji plodu, průběhu porodu a kojení, získávaly nastávající matky v poradnách pro těhotné, kam docházely na pravidelné kontroly po dobu svého těhotenství. Edukace probíhala jak poučením lékařem a zdravotní sestrou, tak prostřednictvím brožur, plakátů a letáků umístěných v čekárně ordinace. [3, 4, 5] Rovněž byly pořádány kurzy pro nastávající matky, které se konaly nejméně dvakrát ročně. K jejich absolvování byla písemně vyzvaná každá těhotná žena podle městského obvodu svého bydliště. V rámci kurzu se konaly přednášky, na kterých se podíleli lékaři z řad porodníků a pediatrů. Cílem kurzů bylo poskytnout ucelené a důležité informace týkající se průběhu těhotenství, přípravy na porod a mateřství. V praktické části, kterou měly na starosti porodní asistentky a dětské sestry, se kupříkladu na panence nacvičovalo přebalování a koupání novorozence nebo byla účastnicím kurzu poskytnuta praktická ukázka toho, co by měla obsahovat výbavička pro dítě, aby měly jasnou představu o tom, co budou potřebovat při péči o svého potomka. [6, 7, 8] Budoucí matky měly možnost se zúčastnit pravidelného tělocviku pro těhotné, který jim pomáhal udržet fyzickou a psychickou pohodu v průběhu těhotenství a připravit je na porod. V jednotlivých lekcích, které vedla školená instruktorka, si osvojovaly vhodné cviky na posílení pánevního svalstva, relaxační techniky a dechová cvičení. [9] V porodnicích byla vštěpována rodičkám základní pravidla hygieny, která měly dodržovat během šestinedělí. Ženy byly instruovány, jak správně kojit, pečovat o prsy a odstřikovat mléko. Dětské sestry ještě v porodnici ukázaly maminkám, jak koupat a přebalovat novorozence či jak ošetřovat jeho pupík. [10] Bezprostředně po návratu z porodnice byla šestinedělkám poskytována návštěvní služba v rodinách, během které zdravotní sestra zkontrolovala šestinedělku, jak se zotavuje po porodu a posoudila, zda novorozené dítě prospívá. Úkolem zdravotní pracovnice bylo také odpovídat na různé otázky a poskytovat rady, které se týkaly kojení, přikrmování, přebalování, koupání a spánku novorozence. [11] V dětské poradně, které byly vyhrazeny určité hodiny v ordinaci dětského lékaře, byl pod dohledem pediatra sledován vývoj a zdravotní stav dítěte. Během těchto návštěv měly matky možnost získat důležité informace, které se týkaly výživy, očkování, hygieny, přebalování, spánku, pobytu na čerstvém vzduchu a bezpečí dítěte. [12, 13] Za účelem poskytnout budoucím matkám užitečné informace, vznikla řada publikací týkajících se těhotenství, porodu a péče o novorozence, z nichž lze kupříkladu jmenovat: Budeš matkou (1947) [14], Na tobě, maminko, záleží! (1952) [15], Naše dítě (1956) [16], Čekám děťátko (1956) [17] a Budeme tři (1959) [18].

Jak probíhala výchova ke zdraví dětí v jeslích a školských zařízeních?

Se zdravotně osvětovou výchovou se začínalo již od útlého dětství. Vycházelo se z předpokladu, že v raném věku se dobře formují základní návyky a vzorce chování. Výchova ke zdraví započala už v dětských jeslích a byla přizpůsobena věku a schopnostem dětí. Státní zdravotnické nakladatelství vydalo pro potřebu zdravotních sester zaměstnaných v dětských jeslích publikaci Výchovné zaměstnávání batolat (1955). Tato publikace obsahuje metodické pokyny pro výchovu dětí v raném věku, které zahrnují i hygienické návyky. Dítě se mělo do tří let věku naučit umývat si ruce po použití toalety a před jídlem či utírat si ruce do vlastního ručníku. Dětem měly být systematicky předávány zásady bezpečnosti, například aby jedly pouze umyté ovoce, nelezly na okna či nesahaly na kamna. Součástí uvedené metodiky jsou výchovné pohádky a scénáře pro maňáskové divadlo, například příběhy O špinavém Pepíkovi a Jak se neposlušný Pepík vykoupal v zimě v rybníku. Za účelem zdravotní výchovy byly do jeslí distribuovány různé didaktické pomůcky. Jednalo se převážně o obrázky oblíbených dětských postaviček, které byly zobrazeny, jak si myjí ruce, čistí si zuby a jedí zdravě, aby dětem poskytly správný vzor a podporovaly v nich zdravé návyky. Sestry v jeslích pravidelně informovaly rodiče o zdraví jejich dětí, prevenci nemocí a správné životosprávě. Také nástěnky, které visely v šatnách jeslí a jejichž výzdoba byla součástí osvětové činnosti sester, nesly užitečné informace o zdraví a péči o dítě. [19, 20, 21]

Další institucí, ve které probíhala výchova ke zdraví, byla mateřská škola, kterou navštěvovaly děti od 3 let věku do doby, než nastoupily do školy. Podle zákona č. 95/1948 Sb. o jednotném školství, měla veškerá mládež dostat jednotnou výchovu. [23] Ministerstvo školství a osvěty vydalo v roce 1948 pracovní program, který stanovil směrnice pro výchovu v mateřských školách, ve kterých bylo mimo jiné i rozvíjení zdravých návyků u dětí. [24, 28] V roce 1953 byly vydány Prozatímní osnovy pro mateřské školy, koncipované pro dvě věkové skupiny (mladší a starší děti). Obsahovaly výukový plán, rozdělený do tzv. výchov, jehož součástí byla rovněž výchova ke zdraví. [22, 24, 25, 28] V roce 1955 byly tyto osnovy nahrazeny Závaznými jednotnými osnovami pro mateřské školy, které představovaly jejich podrobnější rozpracování. [28] Vycházely metodické příručky určené pro mateřské školy, jež poskytovaly návody pro efektivní vedení výchovně-vzdělávacího procesu. Zdravotní výchova v mateřských školách byla primárně zaměřena na vytváření hygienických návyků, prevenci nemocí a úrazů. Děti si procvičovaly mytí rukou, čištění zubů, používání kapesníku při čištění nosu a patřičné používání toalety (včetně správného utírání). Učily se zdravým stravovacím návykům a také, jak se vhodně oblékat v závislosti na aktuálním počasí. [26, 27, 28]

Základní školní vzdělávání bylo povinné, jednotné a bezplatné. Školy podléhaly veřejnému zdravotnímu dozoru a platily pro ně předpisy týkající se zdravotních opatření, preventivní zdravotní péče a sociální péče. Dětský (školní) lékař a zdravotní sestra vykonávali školní zdravotní službu, která zahrnovala sledování zdravotního stavu a fyzického vývoje žáků, monitorování hygienických podmínek ve škole a školní jídelně. V rámci této služby probíhala na školách zdravotní výchova. Za odbornou a metodickou úroveň zdravotní výchovy odpovídal školní lékař spolu s ředitelem školy, kteří ve spolupráci s pedagogy a vedoucími zájmových zdravotnických kroužků měli za úkol sestavit tematický plán zdravotní výchovy. Sám lékař byl pověřen zdravotní výchovou pedagogických pracovníků a žáků vyšších ročníků. Úlohou zdravotní sestry bylo se iniciativně zapojit do procesu vytváření zdravotně osvětové nástěnky a zdravotního koutku ve školách. [29] Také Československý červený kříž aktivně podporoval zdravotní výchovu ve školách pořádáním školení první pomoci, včetně praktického nácviku, organizováním besed a soutěží. Pod záštitou červeného kříže byl při školách veden zájmový kroužek mladých zdravotníků. Další aktivitou Československého červeného kříže bylo zavedení zdravotnických hlídek. Tříčlenná třídní zdravotnická hlídka se skládala z žáků, kteří obdrželi odznak „Buď připraven ke zdravotnické obraně“. Hlídka měla za úkol dohlížet na pravidelné větrání tříd během přestávek, udržování čistoty ve třídách a osobní hygienu žáků, což zahrnovalo kontrolu čistoty oděvu, rukou, krku a uší před začátkem vyučování. Na některých školách působila navíc pětičlenná školní zdravotnická hlídka, která byla složená jak z pedagogů, tak žáků vyšších ročníků, kteří byli nositeli odznaku „Připraven k zdravotnické obraně“. Členové této hlídky měli na starosti lékárničku první pomoci a aktivně se podíleli na kontrole dodržování hygienických zásad. Kromě toho pomáhali zdravotnickému personálu provádět prevenci šíření infekčních nemocí, a informovali školního lékaře o výskytu každého onemocnění mezi žáky. [30, 31, 32] Zdravotnická osvěta probíhala také prostřednictvím postaviček Zdravuška, Šibal a Šipka, které učily děti, jak pečovat o své zdraví. Tyto postavičky doprovázely děti nejen ve formě kreslených postav, které se objevovaly na plakátech, letácích, omalovánkách a školních potřebách, ale také v podobě maňásků. [33]

Scénáře pro maňásky /ZM NLK

Jakým způsobem probíhala zdravotnická osvěta ve státních závodech?

Zvláštní pozornost ve výchově ke zdraví byla věnována pracujícím v továrnách a zemědělských družstvech, jež strana považovala za klíčovou sílu při budování socialistické společnosti. Zdravotní osvětou byli pověřeni závodní lékař a zdravotní sestra, kteří měli za úkol vypracovat čtvrtletní plán aktivit, s cílem zvýšit povědomí pracovníků o zdravotních rizicích spojených s jejich prací a motivovat je k dodržování správných pracovních postupů a hygienických standardů. Zásady první pomoci, prevence infekčních onemocnění, důležitost očkování a negativní dopady konzumace alkoholu a kouření jsou dalšími tématy, která byla zařazena do programu osvětové činnosti na pracovištích. Zdravotně osvětová činnost probíhala prostřednictvím přednášek, besed, kurzů, článků v závodním časopise a krátkých relací v závodním rozhlase. K edukaci zaměstnanců sloužily také nástěnky a pro pracovníky, kteří se angažovali ve zdravotně výchovné kampani, se konala odborná školení, na kterých se učili vytvořit srozumitelnou, zapamatovatelnou a přehlednou nástěnku. Pořádaly se také soutěže o nejlépe zhotovenou nástěnku. [34, 35, 38] Zdravotnicko-osvětový film představoval inovativní formu edukace. Ústřední ústav zdravotnické osvěty rozesílal svým kolegům v terénu katalog a seznam nových filmů. Požadované filmy byly následně půjčovány a promítány v rámci besed a přednášek. [36, 37, 38]

Příručka pro přípravu žáků národních a osmiletých škol v kroužcích /ZM NLK

Literatura:

  1. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 217–220.
  2. ADAMEC, Čeněk. 10 let Ústředního ústavu zdravotnické osvěty. Praha: Ústřední ústav zdravotnické osvěty, 1963. s. 1–12, 16–18.
  3. PROCHÁZKOVÁ, Božena. Zdravotnická osvěta v péči o matku a dítě. Praha: Výzkumný ústav zdravotnické osvěty, 1953. Seminární školení lékařů v metodice zdravot. Osvěty, s. 3–14.
  4. UXA, Miroslav. Metodika prenatální péče. Československá gynaekologie. 1955, 19/34(3), 183–190. ISSN 0374-6852.
  5. SKOKAN, Rudolf. Význam prenatálních poraden. Zdravotnická pracovnice. 1954, 4(7), 393–394. ISSN 0049-8572.
  6. MANGLOVÁ, Libuše. Soubor textů pro kursy nastávajících matek. Vydání I. Praha: Ústřední ústav zdravotnické osvěty, 1958. Na pomoc přednášejícím, (47 stran). Pozn. Pramen brán jako celek.
  7. KLÍMOVÁ-FÜGNEROVÁ, Miroslava. Osnova kursu péče o matku a dítě. Praha: Státní zdravotní ústav, 1952. Zdravotnický osvětový materiál ministerstva zdravotnictví, (15 stran). Pozn. Pramen brán jako celek.
  8. FRIEDLÄNDROVÁ, Běla. Kurs psychoprofylaktické přípravy k porodu: (tělesná cvičení). Vlasta. 1955, 9(43), 12.
  9. WASSERBAUER, Zdeněk a Josef KRATOCHVÍL. Vliv tělocviku a psychoprofylaktické přípravy v těhotenství na porod. Praktický lékař. 1953, 33(11), 249–252. ISSN 0032-6739.
  10. ZNAMENÁČEK, Karel. Instruktáž šestinedělek na oddělení. Praha: Výzkumný ústav zdravot. osvěty, 1953. Na pomoc přednášejícím. (18 stran). Pozn. Pramen brán jako celek.
  11. PARDÝLOVÁ, Milada. Návštěvní služba dětských sester v Ostravě. Zdravotnická pracovnice. 1955, 5(8), 468–473. ISSN 0049-8572.
  12. BROŽOVÁ, Jindra. Co dělá dětská sestra v poradně? Zdravotnická pracovnice. 1953, 3, 679–680. ISSN 0049-8572.
  13. HOUŠTĚK, Josef, KUBÁT, Kamil (ed.). 1954. Příručka pro lékaře dětských poraden a dětských oddělení zdravotnických středisek. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství.
  14. KLÍMOVÁ-FÜGNEROVÁ, Miroslava. Budeš matkou: prací ministerstva zdravotnictví za součinnosti lékařské fakulty university Karlovy v Praze, porodnické kliniky prof. MUDr. J. Trepla. Praha: Ministerstvo zdravotnictví, [1947], (21 stran). Pozn. pramen brán jako celek.
  15. KLÍMOVÁ-FÜGNEROVÁ, Miroslava. Na tobě, maminko, záleží!. Praha: Výzkumný ústav zdravotnické osvěty, 1952 (32 stran). Pozn. pramen brán jako celek.
  16. KLÍMOVÁ-FÜGNEROVÁ, Miroslava. Naše dítě: před narozením, v prvém roce, v letech předškolních. 8. vyd., v SZdN 3. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1956, (385 stran). Pozn. pramen brán jako celek.
  17. KRŮTOVÁ, Eva. Čekám děťátko. 3. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1956 (26 stran). Pozn. pramen brán jako celek.
  18. MARTINČÍKOVÁ, Eva. Budeme tři: čtení o těhotenství, porodu a šestinedělí, určené nastávající matce a otci. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1959, (107 stran). Pozn. pramen brán jako celek.
  19. KOCH, Jaroslav a Hilda KOCHOVÁ. Výchovné zaměstnávání batolat: příručka pro zdravotnické pracovníky. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1955, s. 41–44, 189–193.
  20. KUČEROVÁ, Helena. Výchova dětí v jeslích. Zdravotnická pracovnice. 1956, 6(1), 40–41. ISSN 0049-8572.
  21. HRUDA, Miroslav. Úkoly sestry v jeslích. Zdravotnická pracovnice. 1953, 3(8), 453–456. ISSN 0049-8572.
  22. Věstník ministerstva školství, věd a umění. Praha: Státní nakladatelství, 31.08.1953, 9(24), s. 251. ISSN 1802-5072.
  23. Zákon č. 95/1948 Sb. Zákon o základní úpravě jednotného školství (školský zákon).
  24. JÍROVÁ, M. a S. MALÁ. Teorie a praxe socialistické výchovy: První osnovy na mateřských školách [online]. 1954 [cit. 2023-12-05]. Dostupné z: Downloads/Pedag_1954_7_02_Prvni-osnovy_494_507%20(5).pdf
  25. Prozatímní osnovy pro mateřské školy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1953.
  26. HLADKÁ, Věra. Hygiena dětí předškolního věku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1956, s. 22–30, 74.
  27. VRÁNA, Stanislav. Česká mateřská škola do nového údobí. V Brně: Ústřední učitelské nakladatelství a knihkupectví, 1946. s. 108–109.
  28. BĚLINOVÁ, Ludmila a Věra MIŠURCOVÁ. Z dějin předškolní výchovy: učebnice pro studium pedagogiky předškolního věku na středních pedagogických školách. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, s. 100–108.
  29. KAPALÍN, Vladislav. Školní zdravotní služba. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1955, s. 183–197.
  30. Mladý zdravotník Československého Červeného kříže: Učebnice pro přípravu žactva v kroužcích „Buď připraven k zdravotnické obraně„. 2. vyd. Praha: SZdN, 1959. 115, [1] s. Knižnice ČSČK; Sv. 54. (stran 115). Pozn. pramen brán jako celek.
  31. SOVETOV, Sergej Jevgen’jevič. Buď připraven k zdravotnické obraně: Příručka pro přípravu žáků národních a osmiletých stř. škol v kroužcích BPZO. 1. vyd. Praha: SZdN, 1953, [v tir.] 1954. 98, [1] s. Knižnice Čs. Červeného kříže; Sv. 20, (stran 102). Pozn. pramen brán jako celek.
  32. Zdravotnická pracovnice: Časopis pro střední a nižší zdravotnické pracovníky. Praha: Avicenum, 15.09.1955, 5(9), s. 517, 518. ISSN 0049-8572. zdrav. hlídka DIGI
  33. HÁJKOVÁ, Věra a Vít PROCHÁZKA. Maňáskové scénky pro Zdravušku, Šibala a Šipku: [Zdrav. osv. publ.]. Praha: Ústř. ústav zdrav. osvěty, 1959.
  34. STEJSKAL, Lubomír. Jak dělat a jak nedělat zdravotnickou osvětu v závodech. Zdravotnická pracovnice. 1955, 5(10), 601–602. ISSN 0049-8572.
  35. FIŠEROVÁ, Tamara. Zdravotnická osvěta v závodech. Zdravotnická pracovnice. 1954, 4(3), 137–139. ISSN 0049-8572.
  36. KOVÁŘOVÁ, Anna a E. SOUKENÍKOVÁ. Zdravotnický film. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1957, s. 57.
  37. Československo. Seznam zdravotnických filmů 1953. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1953, s. [a].
  38. EVA, SCHNEIDERWINDOVÁ. Zdravotnická osvěta 50.–90. let 20. století v Čechách. Plzeň, 2012. Bakalářská práce. Fakulta pedagogická, s. 20, 21, 25, 26.

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – poválečné období a centralizace zdravotnictví. Lékařská knihovna. Online. 2023, roč. 28, č. 3-4. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2023-28-3-4/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-nasich-predku-od-praveku-po-soucasnost-povalecne-obdobi-a-centralizace-zdravotnictvi/ [cit. 05.02.2025].