Helena Bouzková, Eva Lesenková, NLK

Doc. PhDr. Rudolf Vlasák přijal pozvání Národní lékařské knihovny k přátelské návštěvě u příležitosti svého životního jubilea. Ve středu 15. června oslavil pan docent v plné síle 80. narozeniny. V příjemném rozhovoru jsme si připomněli nejen významné mezníky jeho profesní úspěšné kariéry, ale také souvislosti a průniky této kariéry s činností Národní lékařské knihovny.

Vrátili jsme se do sedmdesátých let, kdy v tehdejším Ústavu vědeckých lékařských informací (ÚVLI – předchůdce NLK) řediteloval blízký spolupracovník a přítel pana docenta, ing. Jaroslav Volek, CSc. (1973 – 1979) a návazně jsme „rekonstruovali“ úzkou spolupráci s Ústřední technickou základnou ÚVTEI.

Doc. Vlasák psal a přednášel posledních více jak 50 let v oborech informační politiky, projektování a zavádění automatizovaných informačních systémů, stál u převratných technologických změn ve vyhledávání informací. Působil ve výzkumných týmech ÚVTEI spolu s doyeny české informační vědy jako byli Augustin Merta, Marie Königová, Ladislav Kofnovec, Josef Mojžíšek, Dušan Simandl, Jiří Fogl, Karel Havlíček, Karel Pech, a spolupracoval i s generačně bližšími (Jiří Budil, Martin Bloch, Martin Svoboda, Miloslav Jančařík, Josef Vondra, Jan Nešický…).

Začátkem sedmdesátých let vznikl tehdy západně orientovaný systém vědecko-technických informačních služeb, jehož Ústřední technická základna (ÚTZ) – jako inženýrské počítačové centrum  – se stala centrem tehdy u nás ultramoderních technologií přenosu informací. Informační kanál Moskva-Praha-Vídeň, byl střediskem automatizované výměny informací SAVI, které kromě spojení se zeměmi sovětského bloku zprostředkovávalo i spojení se západními databázovými centry.

Začátky automatizace a vytvoření moderní rešeršní služby NLK (ÚVLI) souvisí s rokem 1977, kdy se podle projektu Vlasákovy ženy Blanky, tehdy pracovnice ve výzkumu ÚVLI, v „útezetce“ na sálových počítačích zpracovávala lékařská bibliografie (BMČ). Od roku 1978 byla knihovna nositelem a provozovatelem magnetopáskové rešeršní služby SDI poskytované z databáze Excerpta Medica (EM). V období patnáctileté služby SDI z EM dosáhl maximální počet zadaných profilů rešerší až 9000 týdně. Téhož roku tehdejší ÚVLI patřilo k prvním (vedle chemie) uživatelům on-line rešerší ze zahraničních databází zpřístupňovaných taktéž v databázovém centru ÚTZ.

ÚTZ zpracovávala více než 50 československých i zahraničních databází pro účely SDI rešerší. Cena uživatelského profilu se pohybovala od 2 do 5 tisíc Kčs za rok. V pravidelném týdenním režimu vystavovala ÚTZ 14 vybraných bází pro online přístup z terminálů v ČSSR. Tyto databáze byly většinou z kapitalistických států a jejich objem činil v roce 1989 kolem 11 milionů záznamů (podle dobových článků). Cena on-line rešerše z těchto databází byla závislá na délce spojení a konkrétní databázi a pohybovala se v rozmezí 40 až 130 Kčs za hodinu. K této částce se ještě přičetla 1 až 2 Kčs za každý vytištěný záznam. Pracovníci lékařských rešeršních služeb docházeli zpracovávat zadaná témata z databáze Embase plus (dříve Excerpta Medica), ve které v daném roce činil objem 1 400 480 záznamů.

Dlužno poznamenat, že faktografická paměť pana docenta je obdivuhodná, jelikož sypal z rukávu jeden historický milník za druhým včetně osobností, které tomu určitému období přináleželi. V poutavém toku vyprávění se objevila jména MUDr. Jana Helbicha, CSc., reprezentanta výzkumu informačního zajištění vědeckých lékařských informací a vědeckého pracovníka, který významnou měrou přispěl k založení a rozvoji československé lékařské bibliometrie. Dále jména MUDr. Jana Pešky, který ÚVLI řídil v letech (1979  – 1991), a také PhDr. Otakara Pinkase, který byl ředitelem NLK v letech 1991 – 1998 a kterého doc. Vlasák znal ještě z jeho působení v začátcích ÚTZ.

Rozhodně bylo příjemné vracet se k začátkům moderní knihovnicko – informační práce v oblasti lékařských informací v širokých souvislostech s takovým průvodcem jako je docent Vlasák.

Došlo i na debatu o naší profesi, kterou pan docent charakterizoval jako širokou oblast specializovaných činností knihovníka, dokumentaristy a informačního specialisty, resp. informačního manažera. V šedesátých letech, v době kdy byla ustavena soustava TEI vznikla i Jednotná síť knihoven. Dodnes přetrvávají specializovaná odborná informační pracoviště se svou oborovou profesionalizací.  Veřejné knihovny, sloužící široké veřejnosti, mají poskytovat služby především pro volnočasové aktivity. Poslání odlišných typů knihoven a z něho vyplývající koncepce se řídí tím, komu knihovna slouží, říká doc. Vlasák, neboť čtenář, uživatel, klient je cílem veškeré její činnosti. Je proto nepochybně podstatné, zda knihovna slouží ze zákona veškeré veřejnosti, včetně dětí a mládeže, nebo zda podléhá specifickým potřebám odborně vymezeného okruhu čtenářů.

Pochopitelně nebylo možné minout úspěšné kariérní období (1994 – 2002) pana docenta, kdy se věnoval pedagogické práci a působil jako ředitel Ústavu informačních studií a knihovnictví. V roce 1992 se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy habilitoval a získal titul docent v oboru vědeckotechnické informace. S entuziazmem sobě vlastním věnoval se vzdělávání budoucích informačních profesionálů na úrovních magisterského studia a podařilo se mu pro obor Informační věda vybojovat také v České republice od roku 1996 možnost vědeckého doktorského studia. Mnozí absolventi studia tohoto zaměření patří mezi zaměstnance NLK a někteří z nich se setkání s ním i zúčastnili.

S tématem vzdělávání se vynořily otázky, jaký pan docent zastává názor na současný trend v informační gramotnosti uživatelů týkající se „samoobslužného“ zpracovávání rešeršních dotazů. Diskutabilní je poskytování míry uživatelské podpory zejména u zadavatelů rešeršních dotazů – studentů, kteří přicházejí s objednávkami ke zpracování rešerší k vlastním kvalifikačním pracím tzv. „na klíč“.

Informační profesionál, v tomto ohledu, dle vyjádření pana docenta, je prostředníkem v hledání cesty uživatele k relevantní informaci, je informačním expertem vyhledávající a interpretující informační zdroje, má být poradcem poskytujícím pomoc a asistenci při vyhledávání informací s využitím ICT a mentorem podporujícím informační vzdělávání. Roli informačních profesionálů v rešeršní službě nelze spatřovat jako službu komplexního zpracování požadavku, ale spíše tuto službu orientovat jako poradenství, kdy části procesu vyhledávání zpracovává uživatel sám.

Dopoledne, ve kterém rozhovor probíhal, neuvěřitelně rychle uběhlo a vlastně neradi jsme se s panem docentem loučili. Potěšující je skutečnost, že pan docent pokračuje v publikační činnosti a hodlá i nadále být přispěvatelem historických ohlédnutí v časopise Ikaros. Panu docentovi přejeme pevné zdraví, spokojenost a další neutuchající životní elán.

---

Citace

BOUZKOVÁ, H a E. LESENKOVÁ. Setkání s doc. PhDr. Rudolfem Vlasákem. Lékařská knihovna [online]. 2016, roč. 21, č. 1-2 [cit. 16.01.2025]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2016-21-1-2/setkani-s-doc-phdr-rudolfem-vlasakem/. ISSN 1804-2031.