Zdena Bosáková

Profesor Edvard Cmunt se narodil 2. srpna 1878, dětství prožil se svými pěti sourozenci v hájovně blízko zámku Orlík, gymnázium studoval v Písku. Od kvarty se zajímal o literaturu, později začal psát fejetony a překládat z ruštiny.

Po maturitě studoval na lékařské fakultě v Praze. Studoval pilně, velmi úspěšně a hlavně rychle (byla to doba věčných studentů). Zároveň pokračoval ve své literární a překladatelské činnosti, aktivní byl i ve Spolku českých mediků.

Od počátku své lékařské kariéry se věnoval vnitřnímu lékařství a byl především velmi dobrým terapeutem. Zajímal se o všechny způsoby léčení, oživoval historické metody a studoval i lidové léčitelství. Byl velmi dobrým botanikem a znal léčivé účinky bylinek a rostlin.

Po promoci sbíral zkušenosti doma i v zahraničí. Od roku 1907 se začal soustavně věnovat lázeňství (Luhačovice, Pieštany, Mariánské Lázně) a v roce 1917 byl jmenován docentem balneologie.

V roce 1921 byl požádán profesorem Pelnářem, který převzal II. Interní kliniku, aby se ujal fyzikální léčby na této klinice. Zpočátku mu byla přidělena jedna místnost v přízemí, kde začal působit jako lékař, masér a lázeňský v jedné osobě. Postupným rozšiřováním se mu podařilo zařídit celé fyzioterapeutické oddělení. V roce 1936 byl jmenován řádným placeným profesorem a přednostou Ústavu pro balneologii a fyzioterapii Karlovy univerzity.

Po celý svůj život byl velmi aktivní. Hodně publikoval (i v cizích jazycích), jeho „Příručka masáže, lázeňských úkonů a pedikúry“ vyšla ve třech vydáních a byla první učebnicí svého druhu. Své bohaté zkušenosti ochotně a rád předával, školil lázeňské lékaře a často osobně předváděl, jak se procedura správně provádí.

Přes zdánlivě drsné vystupování ho všichni – pacienti, podřízení a spolupracovníci – měli rádi pro jeho milou povahu. Čišela z něj lidová moudrost. Byl veselý a dovedl skvěle vyprávět anekdoty. Miloval procházky, rád chodil po lesích. Jeho láska k lesům mu zůstala z dětství prožitého v myslivně. Později v Praze chodil vždy v neděli dopoledne na pravidelné procházky do sadů a parků. Měl velkou lásku k psům. Do bytu psa nikdy nechtěl, ale když někam odjel, za několik dní znal všechny psy v okolí, zdravil je a rozmlouval s nimi. Každý pes jen vrtěl ocasem a lísal se k němu, jako by mu rozuměl.

Stále se zajímal o vše nové v lékařství. Chodil na lékařské pondělky pražského spolku lékařů, kde sedával v druhé řadě a téměř pravidelně diskutoval. Měl obrovský přehled o celé medicíně, nejen o svém oboru.

Byl průkopníkem v oborech fyzikální terapie, balneologie a revmatologie. Do konce svého života byl aktivní. V roce 1967 v 1. čísle 45. ročníku Fyziatrického a revmatologického věstníku byl publikován jeho poslední článek „Některé méně známé kontraindikace termálních lázní“ (rukopis došel do redakce 17. 9. 1966). Zemřel 21. 5. 1967.

FOTO: z rodinného archivu

BOSÁKOVÁ, Zdena. Profesor Edvard Cmunt – 50 let od jeho smrti. Lékařská knihovna [online]. 2017, roč. 22, č. 1-2 [cit. 02.01.2025]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2017-22-1-2/profesor-edvard-cmunt-50-let-od-jeho-smrti/. ISSN 1804-2031.