PhDr. Eva LESENKOVÁ Ph.D., NLK
U příležitosti převzetí státního vyznamenání Medaile l. stupně za zásluhy v oblasti vědy a školství, které prof. PhDr. RNDr. Heleně Haškovcové, CSc. udělil 28. 10. 2019 prezident republiky Miloš Zeman, jsem ji požádala o krátký rozhovor.
FOTO: Archiv prof. RNDR. PhDr. H. Haškovcové, CSc.
Úvodem našeho rozhovoru si našim čtenářům dovolím paní profesorku představit. Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová CSc. je bioložkou a filozofkou, profesorkou lékařské etiky. Absolvovala Přírodovědeckou fakultu UK (RNDr.) a Filosofickou fakultu UK (PhDr.). Od roku 1990 pracovala v Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde iniciovala vznik oboru lékařská etika jako samostatné lékařské disciplíny v ČR. V tomto oboru se také jako první v ČR roku 1992 habilitovala a o rok později byla jmenována profesorkou. V současnosti působí na Fakultě humanitních studií UK v Praze, kde je garantkou doktorského studijního programu Filosofie – Aplikovaná etika. Spolupracuje také s řadou vědeckých a odborných institucí. Mimo jiné je i garantkou oboru Lékařská etika v programu celoživotního vzdělávání lékařů, které organizuje Česká lékařská komora. Ostatně za tuto činnost získala v roce 2916 Cenu prezidenta České lékařské komory.
Získala řadu dalších vyznamenání a ocenění. V oblasti knižních titulů jmenujme alespoň Cenu Českého literárního fondu za nejúspěšnější knihu roku Rub života líc smrti (1975), Cenu Českého literárního fondu za nejúspěšnější knihu roku Spoutaný život (1976) a Cenu nakladatelství Grada – za spoluautorství knihy Paliativní medicína (1999).
Při zadání jména Helena Haškovcová do vyhledávání v potrálu Medvik je výsledkem úctyhodné číslo 317 publikovaných článků, 28 monografií, 95 recenzí, 10 kapitol v knize, 9 příspěvků ve sbornících a registrovány jsou i 2 tituly elektronických knih. Tento výčet není jistě zcela vyčerpávající. Mezi nejžádanějšími jejími tituly v Národní lékařské knihovně v posledních pěti letech, se mezi první desítkou objevuje Lékařská etika, Fenomen stáří, Thanatologie: nauka o umírání a smrti, Informovaný souhlas: Proč a jak?, Sociální gerontologie, aneb, Senioři mezi námi a Ošetřovatelství: ideály a realita v ambulantní péči.
Její monografie Fenomén stáří, Spoutaný život a Rub života – líc smrti byly již v době svého vydání bestsellery a patří do zlatého fondu literatury lékařské etiky, geriatrie a thanatologie.
U vašich publikací vždy dbáte na vysokou citační kulturu a student či čtenář nachází kromě vysoké hodnoty odborného textu i bohaté odkazy na prameny. Můžete prozradit našim knihovníkům, kteří jsou čtenáři časopisu Lékařská knihovna, jak vznikal váš hluboký vztah k badatelské práci s literárními prameny?
Svou odpověď rozdělím na dvě části. Za prvé: moje maminka pracovala jako bibliografka v Národní knihovně v pražském Klementinu. Protože jsme měli velmi malý byt a v Klementinu se mi líbilo, tak jsem už od 7. třídy základní školy, „hodila“ školní tašku domů a běžela (opravdu pěšky) do práce k mamince. Tam jsem viděla, jak se excerpují novinová periodika a zpracovávají, tehdy ještě obyčejným psacím strojem, katalogové lístky. Ty se pak abecedně řadily a tato činnost na mě byla občas delegována. Později už jsem pomáhala mamince s řazením hesel do slovníku, který vydala. Pamatuji si, že u každého autora bylo uvedeno jeho plné jméno a příjmení, pak šifra, pod kterou psal a do kterých časopisů nejvíce přispíval. Řazení však bylo i podle šifer a časopisů. Dodnes si některé vybavuji, např. Antonín Jaroslav Liehm = ajl atd. Tato „obyčejná“ práce se mi později velmi hodila. Naučila mě hledat a nacházet validní informace a pobyt v kreativním prostředí vzdělaných knihovníků měl vliv na moji celoživotní lásku ke knihám a obdiv ke knihovníkům. V současné době navštěvuji hojně Národní lékařskou knihovnu a jsem šťastná, když mohu pobývat i v jejím Zdravotnickém muzeu.
Za druhé: v roce 1966 jsem pobývala jako tzv. pomocná vědecká síla několikrát týdně v Ústavu biologie a genetiky ČSAV v Praze Krči. Tam jsem také vypracovala svou diplomovou práci. Než k ní ale došlo, musela jsem se, nejen já, ale i další angažovaní studenti, naučit všechno: přestýlat pokusné myši, dávat jim napít a najíst, pomáhat laborantkám a pak i vědeckým pracovníkům, buď s laboratorními pracemi, nebo s vyhledáváním aktuálních časopiseckých statí. Měla jsem možnost vidět, jak to dělají dnes a denně už skuteční vědci. Byla to učednická škola badatelství. Mými největšími vzory a rádci byli především: legendární lékař a imunolog profesor Milan Hašek, tehdy ředitel ústavu a spoluobjevitel imunologické tolerance, a MUDr. Karel Nouza, můj školitel a autor (spolu s C. Johnem a M. Haškem) českého imunologického názvosloví a příslušné knihy. Myslím si, že na vědecké cestě je nejdůležitější, aby se mladý badatel setkával s osobnostmi zvoleného oboru. Při vší úctě ke knihám, vše v nich najít nelze a předávaná osobní zkušenost je nezastupitelná.
Dovolím si ještě položit otázku vztahující se k Národní lékařské knihovně, jejíž jste dlouhá léta uživatelkou. V současné době se hodně diskutuje role knihoven ve vztahu k Průmyslu 4.0 (čtvrtá průmyslová revoluce), což je označení pro současný trend digitalizace a s ní související automatizace výroby a změn na trhu práce, které s sebou přinese. Myslíte si, že vliv moderních technologií (internet, digitalizace, digitální a virtuální služby, kybernetizace), tolik užitečných v naší knihovnicko- informační profesi, nepotlačí nebo dokonce nenahradí dosud existující tradiční přímou knihovnickou službu „u pultu“? Může umělá inteligence nahradit lidskou komunikaci?
Odpověď je jednoznačná, knihu nenahradí nic. Skutečností je, že moderní technologie pomáhají a jmenovitě Google a Wikipedie mohou pomoci k rychlé orientaci v základních a někdy i chybných datech. Problém spočívá v tom, že je i studenti vysokých škol používají bez dalšího, tj. knižního nebo časopiseckého ověření. To vede k povrchnosti a neschopnosti nalezené informace hierarchizovat. Není divu, že úroveň seminárních, ale i diplomových prací klesá. K dovršení všeho lze na internetu najít firmy, které za dostupné peníze nabízejí, že seminární práci nebo diplomku napíši na objednávku. Tento druh byznysu se mně velmi nelíbí. Jedinou obranou je odhalení takto podvádějícího studenta. To je možné ale jen tehdy, když oponent hodně čte validní, tedy knižní zdroje a všímá si i mluveného projevu studenta. Pak rozpor mezi stylistikou textu vyrobeného na zakázku a slovním vyjádřením studenta rozpozná.
V každém případě je mi líto, že nemálo studentů nezažije radost související s hledáním náležitých dat, a že jsou ochuzeni i o pravidelné setkávání se vzdělanými knihovníky „u pultu“ a o příjemné badatelské prostředí většiny českých knihoven.
Děkuji za vaše vyjádření a dovolte mi, jménem knihovníků Národní lékařské knihovny, pogratulovat vám k vysokému ocenění vaší práce a popřát vám dobré zdraví a hodně tvůrčích sil do dalšího vědeckého, literárního a společenského působení. Těšíme se na vaše další knihovnicko – informační zadání a návštěvy.
Děkuji vám všem za milé blahopřání, potěšilo mě. Já vám naopak děkuji za kvalitní a přínosnou práci. A nebojte se! Do Národní lékařské knihovny určitě nepřestanu chodit, stejně jako do městské knihovny v Kdyni. V obou se vyskytuji pravidelně.
Citace
LESENKOVÁ, Eva. „Knihu nenahradí nic…“ říká profesorka Helena Haškovcová. Lékařská knihovna [online]. 2019, roč. 24, č. 3-4 [cit. 22.12.2024]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2019-24-3-4/knihu-nenahradi-nic-rika-profesorka-helena-haskovcova/. ISSN 1804-2031.