Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Od konce 14. století dochází v Evropě ke změnám jak v kulturním, hospodářském, tak politickém životě a to nejprve v italských centrech a poté ve velkých městech severně od Alp. Významným atributem počínajícího novověku, je rozšíření knihtisku, jehož zásluhou jsou knihy daleko dostupnější. Díky zámořským cestám se do Evropy začínají dovážet nové suroviny, ze kterých se připravovaly léčivé přípravky. Vstup na jiný kontinent znamenal  také výměnu chorob mezi Evropany a původními obyvateli. Nové objevy v přírodních vědách umožnily rozvoj medicíny. Pitvy, které se uskutečňovaly na některých severoitalských univerzitách, rozšiřují znalosti anatomů o stavbě lidského těla. V roce 1543 vychází De humani corporis fabrica libri septem, dílo vlámského lékaře Andrease Vesalia, které se stalo symbolem nového pojetí anatomie. Populace je sužována různými chorobami (dna, průjmy, infekční onemocnění, padoucnice, onemocnění ženských orgánů apod.), z nichž zásadní následky mají epidemie. Kromě epidemií tyfu, anglického potu, úplavice a morových epidemií se Evropou začíná šířit syfilida, nemoc lásky, která postihuje všechny vrstvy obyvatelstva. (1,2,4)

Jaká byla úloha lékařských popularizačních spisů?

Rozšíření knihtisku a vydávání publikací v národních jazycích umožnilo, aby lékařské praktické rady byly přístupné širokým vrstvám gramotného obyvatelstva. (1,2,3,4) Lze předpokládat určitý dopad vědomostí nacházejících se ve zmiňovaných spisech i na negramotnou část populace a to zprostředkovaně (např. zvyk, kdy text byl předčítán v rámci domácnosti gramotným členem). Tištěné knihy navíc začínají být finančně dostupné a mohou si je pořizovat i méně movití lidé.

Kromě knih českých autorů, vycházejí i české překlady cizojazyčných děl. Návody k dobré životosprávě, protimorové spisy, traktáty pojednávající o různých chorobách, porodnické příručky, minuce (zvláštní typ kalendáře obsahující seznam vhodných dnů k venesekci), herbáře, zelináře a bylináře se těší velké oblibě a jsou opakovaně vydávány.

Oblíbený populárně naučný spis Lékařské knížky mistra Křišťana z Prachatic z mnohých vybrané, začíná od 16. století vycházet tiskem. Kniha byla, jak je uvedeno v předmluvě ke čtenáři, určena zejména lidem, pro které byly léky a lékařská péče těžko dostupné (Poněvádž mnozí lidé vzdálení souc od apaték a chudší nákladuov nemají, ani líkařuo užiti z milosti k potřebě své nemohou..…tato líkařství jsou před oči lidem vydaná, kdož by toho duoležitú potřebu znal, aby bylinkami prostými sám se opatroval).(5) Díky snadno dostupným ingrediencím a jednoduché přípravě a aplikaci doporučených medikamentů, mohl být spis používán běžně v domácnostech. Nechybí zde kapitoly týkající se správné životosprávy, ženských chorob, porodu či venesekce, která byla velmi rozšířeným léčebným prostředkem. (3,5)

Pozornost si zaslouží také zdravovědný spis O zachování dobrého zdraví (1587). Jedná se o český překlad díla Heinricha Rantzaua, o který se zasloužil Adam Huber z Riesenpachu. Kniha  kromě receptů na léčbu různých nemocí (např. úplavice, dna, nastuzení, mor) a návodů na ošetření poranění, obsahuje také doporučení, týkající se životosprávy. Najdeme kapitoly věnované stravování, hygienickým zásadám, lázeňství, volnočasovým aktivitám, odpočinku či tělesnému cvičení. Nejsou opomenuty rady týkající se vhodného období pro pouštění krve žilami, přikládání baněk či pijavic. Ze všeobecných rad lze zmínit naučení proti hladu, horku a žízni. (6)

Z dalších spisů věnovaným zásadám správné životosprávy a naučení, jak se chránit proti různým nemocem, je možné jmenovat  dílo Jana Koppa z Raumenthalu Gruntovní a dokonalý regiment zdraví, které vyšlo roku 1536. Dílo obsahuje velmi odvážné pasáže týkající se sexuální oblasti. Například ve stati O obcování ženským je rozebíráno, z jakého důvodu je obcování důležité, kdy je zdraví prospěšné a kdy naopak škodí, která doba je pro soulož nejvhodnější (např. nedoporučuje se souložit hned po jídle s plným břichem nebo také s velmi prázdným žaludkem). (7)

V době, kdy panoval strach z nákazy morem, byly žádaným druhem literatury protimorové spisy. Z tištěných česky psaných protimorových spisů, lze uvést například dílo lékaře Jana Černého Spis o nemocech morních, Knížky o morních příčinách Jana Berky z Chocně či dílo Jana Koppa z Raumenthalu Knížka o nakažení morním. Spisy zpravidla obsahovaly, dle dobových názorů a poznatků, pojednání o příčinách nemoci, popis příznaků choroby, rady jak se chránit před nákazou a návody na přípravu profylaktických i terapeutických léků. (3,4,8)

K jakým účelům byly používány herbáře, bylináře a zelináře?

Herbáře, bylináře a zelináře kromě botanických poznatků, přinášely i návody na přípravu medikamentů na různé zdravotní problémy a byly používány jako praktické příručky k léčení.

Knieha lékarská, kteráž slove herbář aneb zelinář lékaře Jana Černého, která vyšla tiskem roku 1517, obsahuje vedle popisu rostlin, také  jejich léčebné využití. Kromě látek rostlinných, jsou v knize uvedeny i některé nerosty a látky živočišného původu, kterých se využívalo k léčebným účelům. Herbář Jana Černého lze pokládat za praktickou knihu zastupující rodinného lékaře, která poskytovala lidem pomoc v nemoci. (3,9)

Proslulý Mattioliho herbář nesloužil pouze pro potřeby lékárníků, zejména jeho český překlad byl používán v měšťanských domácnostech. Tadeáš Hájek z Hájku, který přeložil latinský text herbáře, jehož autorem je Pietro Andrea Mattioli, opatřil dílo vlastní předmluvou a  poznámkami. Překlad vyšel v Melantrichově nakladatelství roku 1562 a těšil se opakovaným vydáním. V předmluvě Hájek vysvětluje laikům (obecnému lidu), co znamenají určité pojmy, které jsou v herbáři použity. Herbář poskytuje popis, místo výskytu, vhodnou dobu sběru a způsob využití jednotlivých bylin. Najdeme zde i léčebné využití nerostů a látek živočišného původu. (3,4,10,11)

I přes snahu, aby český Mattioliho herbář sloužil také laickému čtenáři, si jej početná část populace nemohla kvůli pořizovací ceně dovolit. Aby mohly být potřebné znalosti dostupné širokým vrstvám obyvatelstva, vychází roku 1595 Apatéka domácí, což je výtah z Mattioliho herbáře. Jak je uvedeno v úvodu knihy (poněvadž tedy pro chudé hospodáře v čas nuzné potřeby jejich knížka tato se vydává), bylo cílem autorů publikace poskytnout méně zámožným lidem návody na domácí léčbu. Z tohoto důvodu vyšla kniha bez odborných ilustrací a recepty, které byly vybrány, nejsou náročné na přípravu a doporučované ingredience jsou snadno opatřitelné.  (12,13)

Jaký byl přínos porodnických příruček?

Problematika těhotenství a porodu je na počátku novověku stále doménou žen. K rodící ženě byla zpravidla přivolána porodní bába, která obvykle vedla porod v příbytku rodičky. Potřebné znalosti získávaly porodní báby zejména od svých předchůdkyň a na základě vlastní zkušenosti. Díky rozšíření knihtisku, začínají vycházet spisy věnované porodnictví. Roku 1519 vychází v Mladé Boleslavi u Mikuláše Klaudiána Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným, jedná se  o český překlad německého porodnického spisu Eucharia Roeslina Der Schwangeren Frauen und Hebammen Rosegarten. U tiskaře Jana Güntera v Olomouci vychází roku 1558  Kniha lékařství mnohých v stavu manželském potřebných. Matouš Philomates Dačický z Wolkenberku je autorem díla Zahrádka růžová žen plodných, které vyšlo v Praze roku 1577. (4,14,15,16,17) Je těžké posoudit, v jakém rozsahu byla tato literatura porodními babičkami využívána, je třeba však zmínit, že některé porodní báby byly ještě stále negramotné. V každém případě účelem těchto spisů byla snaha poskytnout porodním babičkám, ale i budoucím matkám informace, které se týkají těhotenství, porodu, šestinedělí a rané péče o dítě. Právě tyto informace, ať už byly předávány jakýmkoliv způsobem (čerpání přímo z příruček nebo edukací prostřednictvím porodní báby), přispěly k znalosti „žen laiků“ o mateřství.

Jak bylo populací vnímáno rozšíření syfilis?

Kolem roku 1494 během války mezi Španělskem a Francií, která se odehrávala v Itálii, dochází k prvnímu vzplanutí epidemie pohlavně přenosné nemoci – syfilis. Choroba se dále šířila Evropou a nesla různá označení např. francouzská nemoc, neapolská nemoc. K léčení se používaly zejména léky obsahující rtuť a odvar z guajakového dřeva, které se dováželo z Jižní Ameriky. Ohledně vzniku choroby vznikaly různé teorie. Za její zavlečení na evropský kontinent byli podezíráni námořníci vracející se z Nového světa. Výskyt choroby byl zdůvodňován pohlavním stykem, který mezi sebou měli malomocní či nepříznivou konstelací nebeských těles, která ovlivnila kvalitu ovzduší. V neposlední řadě byla nemoc považována za trest, za překročení mravních norem. (2,7,18) Informace o příznacích a léčbě syfilis mohly být díky lékařským popularizačním spisům předávány laické veřejnosti. Jedno z témat v knize  Jana Koppa Gruntovní a dokonalý Regiment je věnováno právě francouzské nemoci. Kopp se v něm zabývá různými příčinami choroby včetně možnosti přenosu kontaktem. Dále popisuje příznaky nemoci, zvláštní pozornost věnuje kožním symptomům. Z léčebných postupů, které nabízí lze jmenovat např. pití pročišťujících a pocení vyvolávajících nápojů. Nechybí ani návody na přípravu různých medikamentů. (7) Také v herbáři Jana Černého se nacházejí recepty na léčebné přípravky, které byly určeny k léčbě této choroby. Na osutie francské Černý doporučoval mast obsahující rtuť, síru, bobkový a jalovcový olej. (9) Různé bylinné přípravky proti francouzské nemoci se nacházejí také v Mattioliho herbáři či  Apatéce domácí.(11,13)

Cílem lékařských popularizačních spisů bylo poskytnout veřejnosti potřebné znalosti, které by byly využity ve prospěch zdraví. Tyto publikace se těšily velké oblibě a byly opakovaně vydávány. Na počátku novověku má své místo také lidové léčitelství, ústně tradované poznatky či magicko- léčitelské praktiky.

Literatura:

1. ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1021-3, s. 72-78.

2. PORTER, Roy. Největší dobrodiní lidstva: historie medicíny od starověku po současnost. Praha: Knižní klub, 2001. Obzor. ISBN 80-7260-052-4, s. 192-196, 203-205.

3. TOMÍČEK, David. Víra, rozum a zkušenost v lidovém lékařství pozdně středověkých Čech. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2009. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7414-177-5, s. 57-60.

4. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 34-43, 56-58.

5. KŘIŠŤAN Z PRACHATIC a Zdeňka TICHÁ. Lékařské knížky Mistra Křišťana z Prachatic z mnohých vybrané. Praha: Avicenum, 1975, s. 41-181.

6. RANTZAU, Henrik, Ruth J. WEINIGER a Martin ŽEMLA. O zachování dobrého zdraví: (1587). Praha: Malvern, 2017. ISBN 978-80-7530-083-6, s. 77-228.

7. KOPP Z RAUMENTHALU, Jan. Gruntovní a dokonalý Regiment, neb zpráva, jak jeden každý člověk ve všech věcech zdraví své s boží pomocí uměním vždycky opatrovati a mnoho těžkých nemocí i také nečasnou smrt předcházeti má a může Vytištěný skrze Jana Hada: Nákladem doktora Jana Koppa, 1535. fol. 31r, 132v-144r.

8. ČERNÝ, Jan. Spis o nemocech morních, kterak se mají lidé chovati před tím i po tom času. Praha 1542, Jan z Chocně.

9. ČERNÝ, Jan. Knieha lékarská, kteráž slove herbář, aneb, Zelinář. Praha: Avicenum, 1981. s. 15-16, 35-442. mast na osutie francské s.319-320, 345-346.

10. DRÁBEK, Pavel. Léčivé přípravky v Mattioliho herbáři z roku 1596. Česká a slovenská farmacie. 2008, 57(3), 126-131. ISSN 1210-7816.

11. Edice – MATTIOLI, Pietro Andrea. Herbář, neboli, Bylinář: dílo veškeré lékařské přírodní vědy díly I, II, III, Olomouc: Dobra a Fontána, 1998- 2000. ISBN 80-86179-13-3. s. 127, 726, 818.

12. DRÁBEK, Pavel. Apatéka domácí z roku 1595. Československá farmacie. 1972, 21(5), 197-198. ISSN 0009-0530.

13. MATTIOLI, Pietro Andrea, Daniel ADAM Z VELESLAVÍNA a Adam HUBER Z RISENPACHU. Apatéka domácý, W kteréž se zawjragj a wypisugj rozličná lékařstwj snadná k pristrogenj,: y také některým nedostatkům Howadským a giným wěcem k Hospodářstwj náležegjcým proti wsselikým neduhům těla lidského, y Audůw geho od hlawy až do noh, wnitřnjm y zewnitřnjm. [Prazské: Daniel Adam z Weleslawjna], 1595, s.14, 490-493.

14. Uvedené knížky jsou vydané v edici- RATAJOVÁ, Jana a Lucie STORCHOVÁ. Děti roditi jest božské ovotce: gender a tělo v českojazyčné babické literatuře raného novověku. Praha: Scriptorium, 2013. ISBN 978-80-87271-76-6. Používáno celé ediční vydání.

15. LENDEROVÁ, Milena. Od magie k porodnici: porod a porodnictví v období novověku. Interní medicína pro praxi. 2003, 5(Suppl. 2), 26-31. ISSN 1212-7299.

16. DOLEŽAL, Antonín. Od babictví k porodnictví. V Praze: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0277-6, s. 28-29.

17. Zahrádka růžová Žen plodných o Početij, působenij, zplozenij, složenij a rozenij Cžlověka a o wssech nebezpečných přijpadnostech, způsobijch, bolestech a tagnostech, které při Porodu naypředněgij znamenány a naywjce wyssetřeny na pět stránek rozdělená: k njžto přidané gsú Figůry rozličných zárod, z čeho Nemluwňátka počátky swé, žijly, Arterye, Nerwy, Kosti, Tělo a Mocy Přigjmagij, kterak skládagijce se w Matky ležij, a yak se až do Porodu magij, z Autorůw a Mistrů mnohých w. [V Starém Městě pražském: u Jiříka Jakobaea Dačického], 1576.

18. DIVIŠOVÁ, Bohdana. Francouzská nemoc v radách lékařů 16. století: vznik a vývoj konsiliární literatury na příkladech francouzských, italských a německých představitelů medicíny. Praha: NLN, 2018. Knižnice Dějin a současnosti. ISBN 978-80-7422-587-1, s. 78-81.

---

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – Renesance. Lékařská knihovna [online]. 2019, roč. 24, č. 3-4 [cit. 22.12.2024]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2019-24-3-4/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-nasich-predku-od-praveku-po-soucasnost-renesance/. ISSN 1804-2031.