Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost: 60. léta

Mgr. Alexandra Surá, Ph.D., NLK

Počátky 60. let se nesly v duchu nové ústavy, kterou byl změněn název státu z Československá republika na Československá socialistická republika. Celá dekáda byla obdobím významných společenských, politických a kulturních změn, které vyvrcholily „Pražským jarem“ v roce 1968. Reformní snahy tohoto období byly násilně potlačeny invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

V ústavním zákoně č. 100/1960 Sb. byl kladen důraz na péči o zdraví občanů a definován závazek státu zajistit pracujícím právo na ochranu zdraví a léčebnou péči. Zákon o péči o zdraví lidu (20/1966 Sb.), v němž byly stanoveny hlavní principy péče o zdraví obyvatelstva, se stal základním pilířem československého zdravotnictví. Velký důraz byl kladen na preventivní péči, která zahrnovala programy očkování, hromadné lékařské prohlídky a osvětové kampaně. Zákon výslovně ukládal zdravotnickým pracovníkům povinnost plnit úkoly zdravotní výchovy v těsné spolupráci s rodinou, školou, hospodářskými a společenskými organizacemi, jako nedílnou součást jejich běžné činnosti. Přísně regulovaný a kontrolovaný systém povinného očkování (očkovací kalendáře, očkování v rámci školních lékařských prohlídek, dohled hygienických stanic) vedl k vymýcení či významnému snížení výskytu některých závažných infekčních onemocnění (tuberkulóza, záškrt, dětská obrna, černý kašel). Stoupá incidence kardiovaskulárních chorob, diabetu, onkologických onemocnění a obezity. [1, 2, 3, 4]

 Jakým způsobem vznikal zdravotnicko-osvětový film a jak byl distribuován?

Na tvorbě zdravotně osvětových filmů se podílel Ústav zdravotní výchovy v Praze ve spolupráci s Československým filmem. Zdravotníci, kteří  pracovali na zdravotně osvětových filmech jako poradci, se zúčastnili všech fází tvorby filmu zahrnující dramaturgii, literární přípravu, natáčení a konečnou úpravu filmu. Jejich prvním úkolem bylo zvolit téma, jež mělo být ve filmu zpracované, vymezit cílovou skupinu, které měl být film určen, vybrat a obstarat literaturu k danému tématu a dále spolu s filmaři zhodnotit dosud natočené filmy vztahující se k uvedené problematice. V rámci literární přípravy zdravotníci-poradci vypracovali odborný námět (podklad), prostřednictvím kterého poskytli odborné informace k tématu, které mělo být ve filmu zpracované. Filmový pracovník vypracoval filmový námět, který obsahoval stručný popis děje, prostředí, ve kterém mělo natáčení probíhat, a krátkou charakteristiku účinkujících postav. K dispozici měl zdravotníky, kteří poskytovali odborné rady. Literární scénář, vytvořený obvykle scénáristou, obsahoval podrobný a komplexní popis děje, prostředí, charakteristiku a úlohu hlavních postav, finální verzi dialogů, zvuků a název skladby, která měla film doprovázet. I v této fázi tvorby filmu působili zdravotníci jako odborní poradci. Na základě literárního scénáře režisér vypracoval technický scénář, jenž byl detailně rozpracovaný na jednotlivé záběry, které byly očíslované a opatřené technickými údaji a značkami. Jednalo se o pokyny pro přípravu scény, režii, kameru a osvětlovače. Technický scénář byl strukturován do dvou sloupců, a to obrazového a akustického. V pravém sloupci měl zdravotník provést pečlivou revizi dialogů a zvuků a v levém obrazovém sloupci měl zkontrolovat vizuální popis děje. Při samotném natáčení zdravotníci – poradci dohlíželi na to, aby zdravotnický personál, který vystupoval v připravovaném filmu, měl pracovní oděv a obuv, popřípadě používal ochranné pracovní pomůcky. Bylo třeba kupříkladu upozornit na nenasazený či špatně umístěný čepec, který byl součástí sesterské uniformy, absenci ochranné zástěry u rentgenologa či nevhodnou obuv účinkujících zdravotníků. Nepatřičné byly také dlouhé nebo červeně nalakované nehty, výrazné líčení a vysoké účesy účinkujících zdravotnic. Odborníci ze zdravotnictví měli také dohlížet na správnost prováděných zdravotních výkonů a na vybavení místa, kde se scéna natáčela. Ve střižně zdravotničtí poradci dohlíželi na to, aby vybrané a pospojované filmové záběry měly jasnou a srozumitelnou strukturu a poskytované informace byly prezentovány v logickém pořadí. Takto vzniklá pracovní kopie (serviska) byla následně promítána a provázena čteným komentářem za přítomnosti odborných poradců. Jejím spojením se zvukovým pásem obsahujícím dialogy, hudbu a zvukové efekty vznikla kombinovaná pracovní kopie respektive hotový film. Zdravotně osvětové filmy se natáčely ve formě dokumentárních a hraných filmů až po animace. [5]

Filmy natočené za účelem zdravotnické osvěty se zaměřovaly na širokou škálu témat, jako je péče o zuby, osobní hygiena, tělesná výchova, výchova dětí, zdravá výživa, aktivní odpočinek, sport, duševní hygiena, dárcovství krve, fungování socialistického zdravotnictví, zodpovědné rodičovství, sběr léčivých rostlin, móda a zdraví, první pomoc a léčba úrazů a otrav.

Ústřední ústav zdravotnické osvěty spravoval distribuční sít osvětových filmů. Pravidelně vycházel katalog zdravotnického filmu. Komise sestavená ze členů Ústavu pro zdravotnickou osvětu a Ústřední půjčovny filmů, prováděla systematicky revizi filmového fondu a filmy, které nebyly aktuální, stahovala z oběhu. Kromě filmů  tuzemské výroby byly k dispozici filmy zahraniční, zejména ze zemí socialistického tábora.

Katalog zdravotnických filmů / NLK

Zdravotnicko-výchovné filmy byly promítány čas od času ve veřejných kinech před začátkem hlavního filmu, v síti zdravotně výchovných zařízeních, v televizi, v putovních kinech či jako doprovod k přednáškám zdravotníků pořádaných pro širokou veřejnost. Zdravotníci, kteří pořádali přednášky, si mohli uvedené filmy bezplatně vypůjčit v okresních ústředích zdravotnické osvěty, které existovaly v každém okrese. Pokud zde neměli požadovaný titul, mohli se obrátit na krajské ústředí. Nezdravotníci si mohli půjčit filmy v krajských filmových podnicích. [5, 6, 7, 8, 9]

Jak probíhal boj proti obezitě?

 V 60. letech 20. století začal nárůst obezity v Československu představovat závažný problém, na který bylo opakovaně upozorňováno ze strany lékařů. Mezi hlavní faktory, které přispívaly k nárůstu obezity, patřila vysoká konzumace tučného vepřového masa, piva, cukru a bílé mouky. Příčinou byl také pokles fyzické aktivity z důvodu úbytku manuální práce, rostoucího používání dopravních prostředků a trávením volného času u nového média televize. V září 1960 se v Karlových Varech konal celostátní sjezd zdravotnických autorit zaměřený na problematiku obezity. Přednášející se v jednotlivých příspěvcích věnovali různým aspektům obezity, zejména její  příčině, prevenci, diagnostice a léčbě. Byl zde také zdůrazněn význam zdravotní osvěty. [10, 11, 12, 14]

Ústav pro výzkum veřejného mínění ČSAV podnikl v roce 1967 rozsáhlý celostátní průzkum, jehož cílem bylo získat poznatky o informovanosti, postojích a návycích dospělé části populace, které se týkaly problému obezity. Zpracováno bylo více než 3 700 odpovědí respondentů, vybraných metodou kvótního výběru. Průzkum se zaměřil na znalosti občanů ohledně příčin, prevence a následků obezity, jejich schopnost posoudit vlastní tělesnou hmotnost a zájem o dosažení či udržení normální hmotnosti. Rovněž se zjišťovalo, jak se lidé orientují v problematice správné výživy, jak hodnotí trh s potravinami a zda si uvědomují vysoký příjem potravin. Dalším cílem bylo zjistit, jak lidé esteticky vnímají tělesnou hmotnost a jaký mají názor na životní úroveň osob s nadváhou. Podle závěrů ČSAV se znalosti a názory obyvatel ohledně otylosti lišily podle různých populačních skupin. Určité společné rysy, které převažovaly, byly shrnuty následovně: lidé měli povědomí o potravinách, které vedou k obezitě a kterým by se měli vyhnout. Rozsáhlé vrstvy obyvatelstva si nebyly vědomy vhodnosti rozdělení denní dávky potravy na více jídel. Základní poznatky, které se týkaly vztahu obezity a ohrožení zdraví, byly mezi obyvatelstvem obecně známé. Zájem o problematiku nadváhy a snahu zhubnout byl zvláště výrazný u žen. Skoro dvě třetiny mírně otylých a třetina velmi otylých mužů byla spokojena se svojí váhou. Otylost byla považovaná za nežádoucí stav a z estetického hlediska převládalo kladné hodnocení postavy normální nebo mírně štíhlé. Ženy častěji než muži spojovaly štíhlost s vysokou životní úrovní. Zejména u osob s nízkým příjmem bydlících na venkově byla tendence spojovat nadměrný příjem jídla s vysokou životní úrovní a dostatkem potravin. Převážná část veřejnosti neviděla v obezitě žádné výhody, zřídka byla uváděna větší síla či tukové zásoby na horší časy. Znalost Brocova indexu byla hodnocena jako velmi nízká, vysoké procento obyvatel ji neznalo vůbec. Asi jedna desetina populace neznala vlastní váhu, výšku nebo obojí. Na základě výsledků průzkumu byly získány podklady pro sestavení plánu a metodiky pro soustavnou zdravotní výchovu obyvatelstva ohledně stravy a pohybu. [13, 14]

Boj proti obezitě byl realizován prostřednictvím publikací, filmů, rozhlasových relací, televizních spotů a přednášek.

V publikacích určených široké veřejnosti, z nichž lze kupříkladu jmenovat Pohybem a dietou proti otylosti (1963) [15], Otylost (1968) [16] či Pryč s nadměrnou váhou (1968) [17] bylo zpravidla nejprve objasněno, co je normální tělesná hmotnost a v jakém případě se jedná už o nadváhu nebo obezitu. Obvykle následoval návod, jak si vypočítat ideální tělesnou váhu pomocí Brocova vzorce. V několika dalších kapitolách se autoři věnovali příčinám a typům obezity, výčtu zdravotních následků, které s obezitou souvisejí a také psychickým a sociálním dopadům, jež tělnatost přináší. Dále měli čtenáři možnost se seznámit se základními složkami potravy a jejich významem pro lidské tělo a dozvědět se, jaké změny ve stravování je nutné provést pro snížení tělesné hmotnosti. Publikace obsahovaly rovněž recepty na pokrmy vhodné pro redukční dietu a tipy na cviky pro hubnutí, často doplněné ilustračními obrázky. [15, 16, 17] Roku 1966 vyšla publikace Domácí cvičení pro otylé, která obsahovala soubory cviků, které bylo možné provádět v domácích podmínkách s využitím běžného domácího zařízení. [18] Vycházely také kuchařské knihy, které byly zaměřené na nízkokalorickou dietu, kupříkladu: Redukční dieta (1965) [19], Dietní kuchařka pro zaměstnanou ženu (1968) [20], Dieta při otylosti (1968) [21] či Dieta redukční (1969) [22].

Dieta při otylosti / NLK

Mezi filmy věnovaným prevenci a léčbě obezity patří například osmnáctiminutový snímek z roku 1961 s názvem, Neodpočívej v pokoji, který humornou formou poukazuje na nedostatek pohybu a vyzývá k aktivnímu sportování a zdravé životosprávě. Zdraví místo centů (1961) je pětiminutový film, ve kterém animované postavičky svádějí boj s obezitou. Tvůrci hrané agitky To nechce klid (1962) v osmiminutové délce objasňují příčiny obezity a předkládají návod, jak se proti ní bránit úpravou jídelníčku, sportem a turistikou. [7] Snímek Nuže jezme (1966) určený především pro vysílání v televizi, rekapituluje nejdůležitější zásady správného stravování. Ve filmu Tloušťka toť důstojnost (1968) se tvůrci zaměřují na psychologické aspekty přejídání. [9]

Jak probíhala osvěta o antikoncepčních metodách a prostředcích?

 Osvěta antikoncepce byla v Československu silně motivována snahou o prevenci nechtěného těhotenství. Roku 1957 byl přijat zákon č. 68/1957 Sb., který umožňoval interrupci ze zdravotních, sociálních a ekonomických důvodů. [23] Po zavedení zákona se prudce zvýšil počet přerušených těhotenství (průměrný roční počet interrupcí v letech 1960-1964 byl 61 327, v letech 1965-1969 bylo provedeno ročně v průměru 68 195 umělých přerušení těhotenství) [24, 27].

Uvedené změny v legislativě reflektovaly společenský posun směrem k vnímání antikoncepce jako nástroje pro prevenci interrupcí. Informace o různých antikoncepčních metodách, jejich principu fungování, aplikování, spolehlivosti a dostupnosti byly šířeny různými způsoby. Především ženští lékaři poskytovali ženě individuální poradenství ohledně nejvhodnější antikoncepční metody s ohledem na její věk, zdravotní stav a sociální zázemí. [25, 26, 27, 28] V čekárnách gynekologických ordinací byly pacientkám k dispozici informační materiály o antikoncepci. Jednalo se o plakáty a letáky s názvy jako: Jak se chránit před nežádoucím otěhotněním [30], Dana – nitroděložní antikoncepční tělísko [29], Pro ženy po umělém přerušení těhotenství [31], Ochrana před nežádoucím těhotenstvím [32].

Informační leták – Nitroděložní antikoncepční tělísko DANA / NLK

Vydávány byly rovněž zdravotně osvětové publikace. V roce 1968 vychází brožura pod názvem Antikoncepce. Dalším zdrojem poučení byly populárně naučné publikace zaměřené na zdraví a hygienu ženy, ve kterých se nacházely kapitoly věnované antikoncepci např. Encyklopedie moderní ženy (1964) [34], Lékař píše ženám (1967) [35], Kapitoly o zdraví a hygieně ženy (1967) [36]. Antikoncepčním metodám byla věnována pozornost také v publikacích určených oběma partnerům, například: Čtení před manželstvím (1961) [37], Besedy se snoubenci (1965) [38] a Kniha o manželství: Praktický průvodce pohlavním životem a manželstvím (1968) [39]. O různých metodách antikoncepce a trvalých následcích interrupce informoval zdravotně osvětový film maďarské produkce, O čem se musí mluvit (1962) [7]. Amatérský film Antikoncepce (1965) demonstruje, jakým způsobem se mohou ženy chránit před otěhotněním za pomoci pesaru [9].

Za účelem poskytnutí informací o partnerských vztazích, sexuálním životě a plánování rodiny, včetně poučení o možnostech antikoncepce, byly pořádány besedy pro snoubence a novomanžele. Tyto besedy organizovali pracovníci zdravotnické osvěty ve spolupráci s odborem pro občanské záležitosti národních výborů. Během čtyř večerů probíhaly přednášky gynekologa a sexuologa, po nichž následovala diskuse. [28]

Na různých místech, nejčastěji v gynekologických ordinacích, byly provozovány antikoncepční poradny. Těmto poradnám byly vyhrazeny 2–3 hodiny týdně, v závislosti na počtu zájemkyň. Během těchto setkání byly ženy informovány o různých druzích antikoncepce, včetně jejich výhod a nevýhod. Navíc byla poskytována podrobná instruktáž, při které se ženy na modelech učily, jak správně používat jednotlivé antikoncepční prostředky. Například jim bylo předvedeno, jak nasadit a používat pesar. Tento přístup měl za cíl zajistit, aby ženy měly nejen teoretické znalosti, ale také praktické dovednosti, které by jim pomohly bezpečně a efektivně využívat různé metody antikoncepce. [26, 27, 44]

Jaké antikoncepční prostředky byly v Československu dostupné?

Kondomy patřily mezi nejběžnější antikoncepční prostředky a byly poměrně snadno dostupné v lékárnách a některých prodejnách. Kromě ochrany před nechtěným těhotenstvím poskytovaly také ochranu před pohlavně přenosnými chorobami. Nitroděložní antikoncepci schválilo v Československu Ministerstvo zdravotnictví po klinickém testování, jehož výsledky byly prezentovány na celostátní konferenci ženských lékařů v Praze v listopadu 1966. Od roku 1967 začínají lékaři zavádět pacientkám nitroděložní antikoncepční tělísko s názvem DANA. Hormonální antikoncepční pilulky byly po klinickém zkoušení schváleny vědeckou radou Ministerstva zdravotnictví v roce 1965. První pilulky tuzemské výroby dostaly název Antigest, byly v lékárnách vydávány na lékařský předpis a ženy, které je užívaly, musely být pod stálou lékařskou kontrolou. V lékárnách se prodávaly také různé druhy pesarů, spermicidní gely, krémy a čípky. Mezi přirozené antikoncepční metody byly zařazeny přerušovaná soulož, metoda plodných a neplodných dnů a metoda měření bazální teploty. [26, 28, 27, 40, 41, 42, 43]

  1. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 218, 221.
  2. Zákon č. 100/1960 Sb. Ústavní zákon ze dne 11. července 1960 Ústava Československé socialistické republiky. In:Zákony pro lidi [online]. Dostupné z: https://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html
  3. Zákon č. 20/1966 Sb. Zákon o péči o zdraví lidu. In:Zákony pro lidi [online]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1966-20
  4. Zdravotnická osvěta: Výzkum. metodika. Zkušenosti. Praha: Ústřední ústav zdravotnické osvěty, 1965.
  5. KOVÁŘOVÁ, Anna. Metodika práce se zdravotnickým filmem. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1965.
  6. BENEŠOVÁ, Eva. Zdravotnický film. Katalog. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1960.
  7. BENEŠOVÁ, Eva. Zdravotnický film. Katalog. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1964.
  8. FRAUENTERKOVÁ, Libuše a Marianna MICHALOVÁ. Katalog zdravotně výchovných a výukových diafilmů. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1968.
  9. FRAUENTERKOVÁ, Libuše a Marie PINTOVÁ. Katalog zdravotnických filmů 1965-1969. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1970.
  10. ADAMEC, Čeněk a Stanislav HEJDA. Příspěvek k frekvenci otylosti u obyvatelstva ČSSR. Československá gastroenterologie a výživa. 1965, 19(4), s. 244-246. ISSN 0009-0565.
  11. ŠONKA, Jiří. Význam osvěty pro prevenci a terapii obezity. In: Zdravotnická osvěta. 1964, s. 48-51.
  12. SLABOCHOVÁ, Zdeňka. Celostátní sjezd na téma otylost. Československá gastroenterologie a výživa. 1960, 14(7), s. 479. ISSN 0009-0565.
  13. ADAMEC, Čeněk. Veřejné mínění a otylost. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1969. Na pomoc přednášejícím.
  14. Tlouštík a socialismus. Obezita jako vědecký a společenský problém v Československu 1948-68. Franc, Martin. Kuděj: časopis pro kulturní dějiny11, č. 1, (2009,) s. 28-42
  15. ŠONKA, Jiří a Alena ŽBÍRKOVÁ. Pohybem a dietou proti otylosti. Praha: SZdN, 1963.
  16. ŠONKA, Jiří. Otylost. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1968.
  17. ŠONKA, Jiří a Alena ŽBÍRKOVÁ. Pryč s nadměrnou váhou. Praha: Olympia, 1968.
  18. ŽBÍRKOVÁ, Alena a Ústav zdravotní výchovy. Domácí cvičení pro otylé. Praha: STN, 1966.
  19. SLABOCHOVÁ, Zdeňka a Marie PAUKERTOVÁ. Redukční dieta. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1965. Diety.
  20. VAVŘÍKOVÁ, Jiřina. Dietní kuchařka pro zaměstnanou ženu. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1968.
  21. ŠONKA, Jiří a Marie PŘIBYLOVÁ-ČÁRKOVÁ. Dieta při otylosti. 5. dopl. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1968. Diety.
  22. SLABOCHOVÁ, Zdeňka a Marie PAUKERTOVÁ. Dieta redukční. 2. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969.
  23. Zákon č. 68/1957 Sb. Zákon o umělém přerušení těhotenství. In:Zákony pro lidi [online]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1957-68
  24. Základní data o vývoji potratovosti, In: Český statistický úřad, Dostupné z https://www.czso.cz/documents/10180/20540373/1.pdf/55d98bea-ac39-4a7b-80ba-d3e7bd2a74f9?version=1.0
  25. JURČÍKOVÁ, Vanda. Zdravotnická osvěta v boji proti interrupcím a v propagaci vyšší porodnosti. Praha: Ústřední ústav zdravotnické osvěty, 1964. Metodický list.
  26. HNÁTEK Ladislav. Současný stav antikoncepce v ČSSR. Československá gynaekologie. Praha: Československá lékařská společnost J.E. Purkyně, 12.1960, 25(10), s. 725-728, ISSN 0374-6852.
  27. ČERNOCH, Antonín, Ladislav HNÁTEK a Vladimír SRB. Současné problémy antikoncepce v ČSSR. Československá gynaekologie. 1963, 28/42(7), 443-445. ISSN 0374-6852
  28. DRÁČ, Pavel a Miroslav SLÁDEK. Metodika osvěty antikoncepce. Československá gynaekologie. 1960, 25/39(10),s. 733-736. ISSN 0374-6852.
  29. Dana – nitroděložní antikoncepční tělísko. [Místo vydání není známé]: [nakladatel není známý], 1967. Informační leták.
  30. VÁCHA, Karel. Jak se chránit před nežádoucím otěhotněním. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1966. Informační leták.
  31. Pro ženy po umělém přerušení těhotenství. Praha: Ústřední ústav zdravotnické osvěty, 1963. Informační leták.
  32. Ochrana před nežádoucím těhotenstvím. Praha: Ústřední ústav zdravotnické osvěty, 1962.
  33. HAVRÁNEK, František a Helena DYKOVÁ. Antikoncepce. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1968.
  34. Encyklopedie moderní ženy. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964.
  35. HORSKÝ, Jan, Vilém SCHÖNFELD a Bohumír VEDRA. Lékař píše ženám. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1967.
  36. LANĚ, Václav. Kapitoly o zdraví a hygieně ženy. Praha: Západočeské nakladatelství, 1967.
  37. BARTÁK, Vladimír. Čtení před manželstvím. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1961.
  38. BARTÁK, Vladimír. Besedy se snoubenci. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1965.
  39. Stone, Hannah M. (Hannah Mayer) a Abraham STONE. Kniha o manželství: Praktický průvodce pohlavním životem a manželstvím. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1968.
  40. JAGER, J. a Jaroslav ANTOŠ. Další rozšíření antikoncepce. Zdravotnická pracovnice. 1963, 13(5), 241-243. ISSN 0049-8572.
  41. TRČA, Stanislav. Nitroděložní antikoncepční prostředky. Zdravotnická pracovnice. 1966, 16(5), 250-251. ISSN 0049-8572.
  42. TRČA, Stanislav. Antikoncepce dříve a dnes. Zdravotnická pracovnice. 1966, 16(2), s. 69-70. ISSN 0049-8572.
  43. HNÁTEK, Ladislav a Miroslav SLÁDEK. K technice zavádění antikoncepčních pesarů. Československá gynekologie. 1960, 25/39(10), 749-753.
  44. KOHOUTEK, Miroslav. Některé zkušenosti z antikoncepční poradny. Sborník mezikrajské konference ženských lékařů českých krajů z 15.-17.  května 1959 v Praze. 1960,144-146.

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost: 60. léta. Lékařská knihovna. Online. 2024, roč. 29, č. 1-2. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/2024-29-1-2/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-nasich-predku-od-praveku-po-soucasnost-60-leta/ [cit. 21.12.2024].