Mgr. Kateřina Hájková, MBA, Oddělení vědeckých informací IPVZ 

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen Institut) vznikl v roce 1953. Jeho posláním je organizace specializačního a celoživotního vzdělávání lékařů, farmaceutů, zubních lékařů a vybraných nelékařských zdravotnických profesí. Při příležitosti oslav 70 let od založení Institutu proběhla 19. června v Hotelu ILF v kongresovém sále Johanna Gregora Mendela slavnostní konference, kterou moderoval tiskový mluvčí IPVZ Jan Brodský.

První část zahájila ředitelka Institutu MUDr. Irena Maříková, MBA srdečným uvítáním všech přednášejících i účastníků konference. Poděkovala Ministerstvu zdravotnictví za to, že: „…vnímá roli Institutu jako naprosto nezastupitelnou v celém postgraduálním vzdělávání a že Institutu svěřuje stále strategičtější úkoly.“ Mezi ty nejdůležitější pak jmenovala odpovědnost za vytvoření jednotného informačního systému pro administraci postgraduálního vzdělávání, na kterém IPVZ spolupracuje s řadou dalších institucí. Dále paní ředitelka popřála Institutu k sedmdesátinám: „Přeji mu mnoho dalších let a výzvy, které má před sebou, aby zvládal s lehkostí a změny, kterými prochází, aby plynuly hladce a přirozeně. Ale protože si myslím, že Institut jsou především lidé, kteří tady pracují a kteří vytvářejí jeho tvář a podobu, tak mi ještě na závěr dovolte ocenit především je a osobně jim poděkovat za veškerou práci, kterou pro Institut vykonávají, za jejich věrnost a oddanost“.

Konference IPVZ 1 / Foto: Jan Sochora

Ministr zdravotnictví prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR, který se konference kvůli pracovním povinnostem nemohl zúčastnit, v zaslané videozdravici mimo jiné uvedl: „Slavíme 70 let vzdělávací instituce, která byla pilířem a stále je pilířem vzdělávání lékařů v České republice. Vnímám význam tohoto Institutu nesmírně silně a doufám, že z kroků, které jsem tento rok učinil, je zřejmé, že chci výrazně posílit roli IPVZ v koordinaci vzdělávání“.

Jako další řečník vystoupila prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., rektorka Univerzity Karlovy, která zmínila spolupráci Institutu a Univerzity Karlovy a připojila i přání: „IPVZ jako instituci moc přeji, aby celou řadu dalších desítek let tato instituce vzkvétala, prosperovala a aby české společnosti sloužila, tak, jak má.“

Také prof. MUDr. Martin Repko, Ph.D., předseda Asociace děkanů lékařských fakult, se z pracovních důvodů nemohl konference zúčastnit osobně, a proto i on promluvil prostřednictvím videozáznamu.

Mezi přednášejícími byli i další zástupci ministerstva – náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník a Mgr. Alice Strnadová, MBA, ředitelka Odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání. Vystoupil také předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek, prezident České stomatologické komory doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., i Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., prezident České lékárnické komory. Krátce vystoupila i ředitelka Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů Brno, PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková.

Ve druhém bloku konference vystoupily významné osobnosti Institutu, které zajímavě hovořily o činnosti svých pedagogických pracovišť IPVZ:

– prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., vedoucí subkatedry Kardiochirurgie

– doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., vedoucí katedry Medicína dlouhodobé péče

– doc. MUDr. Jaroslav Feyereisl, CSc., vedoucí katedry Gynekologie a porodnictví

– doc. MUDr. Alena Petráková, CSc., vedoucí pracoviště Škola veřejného zdravotnictví

– prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., vedoucí subkatedry Revmatologie

– PhDr. Jana Krejčíková, Ph.D., bývalá náměstkyně pro vzdělávání

– MUDr. Ludmila Bezdíčková, vedoucí katedry Všeobecné praktické lékařství

– doc. MUDr. Robert Zajíček, Ph.D., vedoucí subkatedry Popáleninová medicína.

Konference IPVZ 2 / Foto: Jan Sochora

Slavnostním bodem konference bylo ocenění PhDr. Evy Morávkové, která pracuje v IPVZ bez přestávky již padesát let. Ředitelka Institutu MUDr. Irena Maříková, MBA, společně s náměstkyní pro vzdělávání Mgr. Soňou Hrdličkovou slavnostně ocenily PhDr. Morávkovou za celoživotní přínos pro Institut a pro rozvoj postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v České republice a vyjádřily uznání a poděkování za její dlouholetou vynikající práci.

V rámci konference probíhal kromě hlavního programu v kongresovém sále i doprovodný program. Ještě před zahájením samotné konference bylo možné si prohlédnout v Oddělení vědeckých informací anatomický stůl, se kterým zájemce seznámil lektor Jan Sokol. Krásné a poutavé obrazy ve stylu nového impresionismu přivezl a vystavil známý malíř Alexandr Onishenko, který vystavuje nejen v České republice, ale také v Německu, Francii, Velké Británii a Spojených státech a jehož dílo je možné si prohlédnout v expozici v Galerii Jakubská. Druhou výstavu, kterou bylo možné shlédnout v kavárně Hotelu ILF, připravil Jan Sochora z IT oddělení IPVZ. S využitím umělé inteligence Midjourney vytvořil a vystavil originální grafická díla, jejichž tématy byly anatomické části těla, roční období a květiny.

Další aktivita, která byla na konferenci představena, byl záměr Institutu u příležitosti oslav 70. výročí vysadit na podzim „Strom vzdělávání“, na jehož pořízení bylo možné přispět symbolickou jednou korunou. Zájem o podporu této myšlenky překonal očekávání.

Po skončení odborné části konference připravil Hotel ILF raut pro účastníky konference, který byl zpestřen koncertem akordeonového kvarteta Pražské barokní harmoniky. Petr Patočka, Pavel Patočka, Vilemína Vlachová a Miroslava Vaňhalová zahráli skladby od Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela, Françoise Couperina, Johanna Strausse, Davida Germana, Karla Jenkinse a Michaela Nymana.

Konference Pražské barokní harmoniky / Foto: Kateřina Hájková

Z konference bude připraven elektronický sborník, který bude přístupný na webových stránkách www.ipvz.cz.

Konference důstojně připomněla historii Institutu a potvrdila jeho pevné místo v systému zdravotnického vzdělávání v České republice.

Citace

HÁJKOVÁ, Kateřina. Slavnostní konference k 70. výročí IPVZ. Lékařská knihovna [online]. 2023, roč. 28, č. 1-2 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

Bc. Vladimíra Procházková, NLK

Národní lékařská knihovna (NLK) v souladu se Zřizovací listinou provádí, vyhodnocuje a zpřístupňuje průzkumy a sbírá statistická data veřejných knihovnických a informačních služeb ve zdravotnictví. Shromažďování statistických dat provádí nepřetržitě od roku 1992. Na tomto základě pak vytváří statistické přehledy vydávané pod názvem „Statistické ukazatele knihoven a informačních středisek zdravotnických a vzdělávacích zařízení České republiky“.

Sběr statistických dat o činnostech zdravotnických knihoven patří ke každoročním dobrovolným úkonům, do kterých se vyplněním statistického výkazu zapojují zdravotnické knihovny. Jejich přehled včetně kontaktů na ně lze nalézt v Adresáři knihoven a informačních středisek zdravotnických zařízení, který NLK každoročně vydává, a v interaktivní mapě.

Statistika knihovnických činností zdravotnických knihoven zahrnuje údaje o registrovaných uživatelích, výpůjčkách, službách klasických, elektronických a speciálních, provozní době, personálním zajištění a výdajích.

Celkový počet vykazujících zdravotnických knihoven se v průběhu posledních let snižuje (2017 – 114; 2018-115; 2019 -113, 2020 – 108, 2021 – 107 a 2022 – 101).

Graf 1: počet vykazujících zdravotnických knihoven za roky 2017-2022

Proto porovnáme pouze výběr 3 typů knihoven — nemocniční, knihovny lékařských fakult a ostatních zařízení.

Vybrané nemocnice:

• Krajská nemocnice T. Bati Zlín
• Nemocnice Písek a. s.
• Oblastní nemocnice Příbram a. s.
• Institut klinické a experimentální medicíny Praha

Vybrané knihovny lékařských fakult:

• LF UK Praha
• LF UP v Olomouci
• LF UK v Hradci Králové
• LF UK v Plzni

Vybrané knihovny a informační střediska ostatních zařízení:

• Národní lékařská knihovna
• Státní ústav pro kontrolu léčiv
• Státní zdravotní ústav
• Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

U těchto institucí máme k dispozici kompletní data od roku 2016 do současnosti, můžeme tak sledovat trendy v obdobích před Covidem- 19, během pandemie a dobu poté. Zaměřili jsme se na 6 vybraných parametrů:

• počet knihovních jednotek
• počet titulů periodik
• počet výpůjček
• počet licencovaných elektronických zdrojů
• počet registrovaných uživatelů
• počet stažených digitálních kopií

Nemocnice – knihovny a střediska vědeckých informací

V roce 2022 se v součtu ve vybraných nemocnicích zvýšily výdaje na knihovní fond o 7,56%, přesto můžeme pozorovat po setrvalém růstu z minulých let mírný pokles počtu knihovních jednotek na souhrnných 73 tisíc. Počet odebíraných titulů periodik po předchozím snižování zůstal stejný jako v roce 2021.

Graf 2: počet knihovních jednotek v nemocničních knihovnách

Graf 3: počet titulů docházejících tištěných periodik v nemocničních knihovnách

Vyšší rozpočet se pak projevil v nákupu licencovaných elektronických zdrojů, které opět vystoupaly na úroveň z roku 2017.

Graf 4: počet licencovaných elektronických zdrojů v nemocničních knihovnách

Ačkoliv se počet uživatelů snížil o 19 % z původních cca 1600, na kterých se držel mezi lety 2018-2021, počet výpůjček se vrátil na 22 tisíc, tedy čísla z časů před pandemií covid- 19.

Graf 5: počet zaregistrovaných uživatelů v nemocničních knihovnách

Graf 6: počet výpůjček v nemocničních knihovnách

V roce 2020 vrcholí křivka počtu stažených digitálních kopií dokumentů (71,5 tis.), loni to bylo na 60 tisíc downloadů. Porovnáme-li data s dobou před pandemií, zdá se, že část uživatelů si nové návyky uchovala.

Graf 7: počet zobrazených (stažených) digitálních dokumentů v nemocničních knihovnách

Lékařské fakulty – lékařské knihovny a střediska vědeckých informací

Celkové výdaje na fond vybraných knihoven lékařských fakult se snížily o 16,5%. Stejně jako u ostatních typů knihoven se tyto úspory projevily na počtu titulů předplacených periodik. Jejich počet stále klesá, od roku 2016 již o pětinu na současných 464.

Graf 8: počet titulů docházejících tištěných periodik v knihovnách lékařských fakult

Navzdory sníženým výdajům ale mírně roste počet knihovních jednotek ve fondu a na maximum od roku 2016 (279) vystoupal počet licencovaných elektronických zdrojů.

Graf 9: počet licencovaných elektronických zdrojů v knihovnách lékařských fakult

Graf 10: počet knihovních jednotek v knihovnách lékařských fakult

Počet výpůjček ve fakultních knihovnách se první čtyři pozorované roky příliš neměnil, i zde se ale projevila pandemická opatření a počty výpůjček od roku 2020 kolísají cca o 20%.

Graf 11: počet výpůjček v knihovnách lékařských fakult

Ve statistikách lékařských fakult chybí údaje o stažených digitálních kopiích, jsou vykazována souhrnně za univerzitu.

Ostatní zařízení

V této kategorii knihoven můžeme pozorovat nárůst téměř ve všech zkoumaných parametrech. Počty knihovních jednotek jsou s číslem 502 tisíc na maximu od roku 2016. Počet výpůjček začíná po prudkém propadu během covidových opatření opět mírně stoupat.

Graf 12: počet knihovních jednotek v knihovnách ostatních zařízení

Graf 13: počet výpůjček v knihovnách ostatních zařízení

Počty titulů odebíraných periodik se kontinuálně snižují, nahrazují je ale licencované elektronické zdroje, které v roce 2021 skokově přibyly. Analogicky i stahované digitální dokumenty v porovnání s roky 2016-2019 narostly o 9 %. Jejich nárůst uspíšil už v roce 2020 covid- 19, zůstávají ale nad 72 tisíci za rok.

Graf 14: počet titulů docházejících tištěných periodik v knihovnách ostatních zařízení

Graf 15: počet licencovaných elektronických zdrojů v knihovnách ostatních zařízení

Graf 16: počet zobrazených (stažených) digitálních dokumentů v knihovnách ostatních zařízení

Pozitivně se rok 2022 projevil i na počtu uživatelů, který se po setrvalém poklesu o 30 % během posledních šesti let poprvé zvýšil na 4127 registrovaných uživatelů.

Graf 17: počet zaregistrovaných uživatelů v knihovnách ostatních zařízení

Závěr

Porovnáme-li navzájem jednotlivé typy knihoven, zjistíme, že podobně vypadají grafy titulů odebíraných periodik, jejichž počty se pozvolna snižují. Naproti tomu ve všech typech knihoven vidíme nárůst licencovaných elektronických zdrojů v posledních dvou letech.

K výraznějším změnám u všech typů porovnávaných knihoven došlo v roce 2020 u parametrů týkajících se výpůjček. Po dvou letech s omezeným provozem se ale uživatelé pro fyzické dokumenty pozvolna vracejí a zároveň nadále využívají nabídku elektronických dokumentů.

Problémem statistik je, že bývají zkreslovány sledováním určitého cíle, potřebou účelové interpretace. Jednoznačně však statistiky umožňují zajímavá porovnání s jinými statistikami, nebo i se sebou samými v průběhu času. Pomáhají zjišťovat uživatelské potřeby, analyzují trendy a tím umožňují cennou zpětnou vazbu.

Děkujeme všem kolegyním a kolegům ve zdravotnických knihovnách za spolupráci a poskytnutá statistická data.

Citace

PROCHÁZKOVÁ, Vladimíra. Statistická data knihoven a informačních středisek zdravotnických a vzdělávacích zařízení České republiky za rok 2022. Lékařská knihovna [online]. 2023, roč. 28, č. 1-2 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

Mgr. Alexandra Surá, Ph.D., NLK

Dne 15. března 1939 nacistické Německo porušilo Mnichovskou dohodu (o postoupení českého pohraničí Německu) a obsadilo zbytek českých zemí. Den poté byl Adolfem Hitlerem vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Byla to doba plná obav, nouze a desperace. Mnohá opatření upřednostňovala německé občany na úkor českého obyvatelstva. To zahrnovalo diskriminační politiku v  oblasti zaměstnání, vzdělávání, bydlení a péče o zdraví. Snížení životní úrovně, nedostatek jídla, nekvalitní potraviny a stres se podepsaly na zdravotním stavu obyvatelstva. Stoupala nemocnost, lidé trpěli podvýživou, psychickými poruchami, zvýšil se počet nakažených tuberkulózou, skvrnitým a břišním tyfem. Častým onemocněním byla dětská obrna, dysentérie, spála a infekční hepatitida. Oběti na lidských životech si vyžádala jak okupace, tak samotná válka. Nacistický režim organizoval zatýkání a popravy jako formu zastrašování a potlačování odporu, v koncentračních táborech byli vyvražďováni lidé na základě etnického původu či politického přesvědčení. K vážnému poškození zdraví a ztrátách na životech docházelo během totálního nasazení v Říši, kde lidé pracovali za otřesných podmínek. Navíc německé průmyslové budovy byly často cílem spojeneckých náletů. Veřejné zdravotnictví spadalo pod Ministerstvo sociální a zdravotní správy, které bylo roku 1942 v rámci reforem správy protektorátu zrušeno a jeho kompetence přešly na zdravotní oddělení Úřadu říšského protektora a ostatní ministerstva. [1, 2, 3, 4] Český červený kříž (z názvu muselo být odstraněno slovo Československý) byl na základě rozhodnutí říšského protektora v srpnu 1940 zrušen, a jeho majetek byl převeden pod Německý červený kříž. [5]

Jakým způsobem probíhala cenzura tisku a které publikace vycházely za účelem zdravotnické osvěty?

Tisk byl považován za významný prostředek k ovládání společnosti. Přestože řada českých nakladatelství musela být uzavřena, velká a prosperující nakladatelství mohla nadále provozovat svou činnost, jelikož představovala pro Říši finanční zisk. Od května 1941 bylo povinností všech nakladatelů předložit ke kontrole každý rukopis připravované knihy. V textu se nesměly objevit levicově, marxisticky, komunisticky a proti Říši orientované názory, bylo zakázáno vydávat publikace autorů se židovskými kořeny a Němců žijících v exilu. Seznam zakázaných autorů a knih se postupně rozrůstal. Cenzurou bylo pověřeno kulturní oddělení spadající pod tiskový odbor předsednictva ministerské rady (TO PMR), které mělo také dohled nad provozními a personálními záležitostmi jednotlivých nakladatelských podniků. Začátkem roku 1942 byl zřízen Úřad lidové osvěty, do jehož pravomoci patřila kultura, včetně tisku. Tato instituce, v jejímž čele stál Emanuel Moravec (1893–1945), byla vládním nařízením ze dne 15. 6. 1942 povýšena na Ministerstvo lidové osvěty. Většina zaměstnanců TO PMR přešla pod uvedené ministerstvo. [6, 7, 8]

V dosud fungujících nakladatelství mohla vycházet lékařská a zdravotnická literatura, i když i ta podléhala cenzuře. Za účelem zdravotnické osvěty byla vydána v Orbisu publikace Zdravotnictví pro každého (1942). Na jejím vzniku se podíleli odborníci z řad lékařů a zdravotníků. Kromě potřebných informací, které bylo možné využít v péči o své zdraví, publikace obsahovala kontrolní otázky a úlohy, díky kterým si mohl čtenář ověřit svoje vědomosti. Také se mohl za poplatek 20 korun zúčastnit kurzu, k jehož absolvování bylo třeba vypracovat alespoň 4 uvedené úlohy a zaslat je (s přiloženou poštovní známkou na zpětné „porto“) na adresu školy Domácího učení. Poté dotyčný obdržel odborníkem zkontrolované úlohy, a v případě úspěšnosti získal osvědčení o absolvování kurzu. [9] V uvedeném nakladatelství byla otištěna příručka Výživnost a hygiena potravin: zdravotní průvodce s tabulkami pro velké kuchyně i domácnost (1944). [10] Laické veřejnosti byly též určeny knihy: Lékař hovoří se ženami (1944) [11] a Domácí ošetřování nemocných s chorobami srdečními a cévními  (1944). [12]

Nakladatelský podnik Melantrich vydával populárně naučné texty, které se týkaly zdraví, především v edici Knihovna mladé ženy. Z titulů, které zde vyšly, lze jmenovat: O nemocech a jak jim čeliti (1940) [13], Správnou výživou ke zdraví (1940) [14], Vařte s námi úsporně, ale výživně a chutně (1943) [15], První rok našeho děťátka (1940) [16], Zdravověda a životospráva ženy (1944) [17] či Pohybem ke zdraví a kráse (1941) [18].

Rovněž lékařské a zdravotnické spolky a společnosti se snažily zlepšit povědomí veřejnosti o zdraví, hygieně a výživě. Za tímto účelem vydávaly různé tiskoviny. Je třeba připomenout, že tyto organizace během protektorátu měly omezený prostor a jejich činnost byla mnohdy ovlivněna politikou té doby.

Státní zdravotní ústav, který za protektorátu nesl název Zdravotní ústav Protektorátu Čechy a Morava  [19], vydával letáčky a brožury zaměřené na výživu a stravování během válečných let např. Listy z české kuchařky (1941) [20], Zdraví a chuť v úsporném jídelníčku (1940) [21]. Za účelem podpory zdravých návyků pro udržení dobrého zraku vychází publikace, nesoucí název Jde o zrak vašich dětí. (1940). [22] Titul Ochrana očí při práci (1940) poskytoval informace a rady ohledně ochrany očí při různých pracovních činnostech. [23]

Nákladem Českého abstinentního svazu vychází publikace Abeceda o alkoholu, nikotinu a věcech, jež s tím souvisejí (1940) [24], Zdraví – zdatnost – úspěch (1942) [25], dále divadelní hry pro děti, mezi které patří: Jak vyzrál Kašpárek na čerta (1940) [26], Kašpárek a loupežníci (1940) [27] a zdravotně výchovné povídky jako například Čížek a jiné příběhy (1940). [28]

Jediná povolená politická strana Národní souručenství, jenž byla založena vzápětí po okupaci a která se stále více utvrzovala jako organizace zcela oddaná Říši, měla ve svém programu mimo jiné péči o zdraví obyvatelstva. Odbor zmocněnce Výboru Národního souručenství pro zdravotnictví vydává roku 1941 brožuru s názvem Buď strážcem svého zdraví!. [3, 29]

Na jakou problematiku byly zaměřeny populárně naučné publikace, jejichž cílovou skupinou byly ženy?

Hospodářské a sociální změny, které přinesla válka, ovlivnily životy mnoha žen. Nacistický režim usiloval o plné využití pracovní síly, a ženy v domácnosti byly zařazeny do výrobního procesu. Povinnost chodit do zaměstnání se týkala všech občanů protektorátu produktivního věku, vyjma matek, které měly  malé děti nebo pečovaly o více větších dětí. K centralizaci kontroly pracovní síly sloužily Úřady práce, na kterých byly vydávány pracovní knížky, jenž sloužily k evidenci pracovního nasazení obyvatelstva a jejichž prostřednictvím bylo možné zkontrolovat, zda je osoba zaměstnaná.

Na ženy byly nyní kladeny vysoké požadavky. Některé začaly pracovat v profesích, které dříve vykonávali pouze nebo převážně muži. Ženy nastoupily do továren, úřadů, nemocnic, pracovaly jako řidičky tramvaje nebo roznášely poštu. Kromě pracovních povinností bylo třeba, aby zvládly péči o rodinu, a to v době, ve které byl nedostatek surovin na přípravu pokrmů, přídělový lístkový systém na potraviny, mýdlo a ošacení. [3, 4] Brožura Životospráva pracující ženy (1944), byla určena ženám, které vedle svého zaměstnání musely zvládat domácnost. Její autorka, lékařka Anna Kavinová (1897¬1984), poukazuje na skutečnost, že válečná doba přináší řadu změn, kterým je nutné se přizpůsobit. V publikaci se bylo možné dočíst, jak z dostupných surovin připravit výživný pokrm, které látky by měla obsahovat plnohodnotná strava či jak vařit úsporně. Autorka radí, jak kombinovat zaměstnání s péčí o rodinu a přitom věnovat čas sobě, spánku a svým koníčkům. Ženám, které při vykonávání svého zaměstnání většinu pracovní doby stojí nebo chodí, doporučuje natáhnout si nohy do zvýšené polohy, úřednicím zase krátkou procházku nebo sportování. Též otevírá otázku týkající se dělby domácí práce mezi členy domácnosti. Co se týče péče o tělo, zdůrazňuje dodržování osobní hygieny, zejména během menstruace. [30]

Publikace Životospráva pracující ženy (1944), Anna Kavinová

Příprava pokrmů a výživa patřily mezi další témata, kterým byla v knižní produkci věnována pozornost. Kuchařské knihy byly určeny zejména ženám hospodyňkám, které se v rámci rodiny tradičně věnovaly vaření. Potravinové zásobování obyvatelstva bylo omezené a kontrolované nacistickou okupační správou. Značná část zemědělských plodin a surovin živočišného původu byla určena pro německé obyvatelstvo a armádu. Zavedením přídělového hospodářského  systému bylo omezeno množství potravin, které si lidé mohli koupit. Místní obyvatelé často čelili nedostatku základních potravin. Jídlo bylo možné sehnat na černém trhu, avšak za mnohonásobně vyšší cenu. Nedostatek potravin měl vážné dopady na zdraví obyvatel a způsoboval podvýživu. Hospodyňky se musely naučit vařit pouze z toho, co bylo k dispozici. Vycházela řada brožur, letáků a kuchařek, ve kterých bylo možné najít návody, jak připravit nutričně hodnotné jídlo z omezených zdrojů. Státní zdravotní ústav vydával v letech 1940-1941 již zmiňované Listy české kuchařky, což byla série letáčků obsahující recepty na jídla, pro jejichž přípravu bylo možné využít snadno opatřitelné suroviny; např. zelí, lesní plody, brambory, luštěniny či šípky. [20] V knize Výživnost a hygiena potravin: zdravotní průvodce s tabulkami pro velké kuchyně i domácnost (1944) lékař Vilém Hons (1890-1969) spolu s propagátorkou zdravého stravování Marií Úlehlovou (1896-1978) poskytují cenné informace týkající se výživových hodnot potravin. [10] Díky kuchařské knize Vařte s námi úsporně, ale výživně a chutně (1943), bylo možné zjistit, jak šetřit s tukem nebo jak „nastavit“ pokrm. [15] Návody, jakým způsobem využít sezónních plodin a zavařovat je pro pozdější spotřebu, přinášela knížka Ovoce a zelenina po celý rok (1944). [31]

Publikace Úsporná kuchařka s rozpočty (1941), jejíž autorkou byla zakladatelka kuchařské školy, Anuše Kejřová (1874-1926), kromě receptů a tipů, jak úsporně vařit, obsahuje zdravotní část týkající se správné výživy a diet, kterou sepsali František Schmidt a Stanislav Němeček. [32]

Továrna na poživatiny KVETA vydala brožuru Úsporná kuchařka KVETA Vám radí (1941), pomocí které bylo možné připravit jednoduché pokrmy (pochopitelně s potravinářskými výrobky KVETA), a naučit se efektivně zužitkovat všechny “zbytky z kuchyně” a správně skladovat potraviny. [33]

Z dalších kuchařek, které se objevily na knižním trhu, lze uvést: Jak dnes hospodařit úsporně a vařit zdravě (1941) [34], Zdraví a chuť v úsporném jídelníčku (1940) [21] či Rodinná kuchařka: sbírka úsporných, prakticky vyzkoušených předpisů a návodů (1941). [35]

Přídělový lístkový systém se týkal i oděvu a obuvi. Místo kupování nového oblečení se lidé snažili využívat stávajících kusů a prodloužit jejich životnost. Opravy a přešívání se staly běžnou praxí. Různé zbytky látek se kombinovaly tak, aby vznikl oděv nový nebo se upravil stávající. Kombinování dvou materiálů se stalo trendem. V časopisech pro ženy se nacházely návody a střihy na vytvoření nového kousku oblečení ze zbytků látek a starých roztrhaných šatů. [4, 36] Nakladatelství Melantrich vydávalo v letech 1940-1945 týdeník Hvězda českých paní a dívek [37] a do roku 1943 časopis Eva. [38] Časopis Katolická žena, který byl zaměřený na rodinu, domácnost a módu vyšel naposledy roku 1941. [39]

Model pro přešívání ze starších šatů uvedený v časopise Katolická žena

Vydávány byly i populárně naučné knihy, které poskytovaly informace o stavbě a fungování ženského těla. Zvláštní pozornost byla věnována menstruačnímu cyklu, ovulaci, oplodnění, těhotenství, porodu, šestinedělí a péči o novorozence. Nechyběly ani kapitoly o antikoncepci a prevenci pohlavně přenosných nemocí. K uvedenému žánru lze zařadit knihu Zdravověda a životospráva ženy (1944), ve které český renomovaný porodník MUDr. Antonín Ostrčil (1874-1941) srozumitelnou cestou předkládá, co by měla žena vědět o svém těle. [17] Prof. MUDr. Jiří Štefl (1904-1961), popularizátor lékařské vědy, ve své knize Lékař hovoří se ženami (1944), se snažil zábavnou formou a lehce pochopitelným stylem oslovit ženy všech věkových kategorií a předat jim poznatky, které se týkaly jejich fyzického a duševního zdraví, výživy a péče o dítě. [11]

Jakým způsobem probíhala výchova ke zdraví dětí školního věku? 

Za protektorátu bylo školství strukturálně a ideově přizpůsobeno německé Říši. Kromě češtiny byla povinná výuka němčiny. Obecné školy byly přejmenovány na národní školy a měšťanské školy získaly označení hlavní. Učebnice a učební pomůcky musely být schváleny. Vycházely seznamy povolených učebnic, v některých případech se vyžadovalo, aby žáci začernili text, který byl považován za nežádoucí. [3, 4, 6, 40, 41, 42, 45]

V rámci vyučovacího předmětu prvouka, který se vyučoval v prvním a druhém ročníku obecných škol, se děti seznamovaly s prvotními poznatky o okolním světě. Součástí osnov bylo osvojení si základních znalostí o lidském těle a správné životosprávě. Dětem měly být vštěpovány zásady hygieny, např. mytí rukou před jídlem či čištění zubů. V následujících ročnících v rámci přírodopisu byla probírána stavba a funkce lidského těla a základy první pomoci. Žáci vyšších ročníků se učili navíc o nakažlivých a sociálních nemocech a ochraně proti nim.

V předmětu dívčí ruční práce a nauka o domácím hospodářství, se děvčata připravovala na roli matky. Praktický výcvik byl zaměřen na přípravu pokrmů podle zásad správné výživy, péči o novorozence a šití „výbavičky“.

Při hodinách tělesné výchovy se zdůrazňoval význam cvičení pro udržení fyzického a duševního zdraví. Cílem tělesné výchovy bylo rozvíjet fyzickou zdatnost, sílu, vytrvalost a koordinaci žáků, a to nejen pro zlepšení jejich tělesného stavu, ale i pro podporu jejich celkového zdraví. Byl kladen důraz na patřičnou techniku cvičení, správné držení těla, prevenci zranění a dobrou životosprávu.

U dívek se v rámci tělocviku měla zdůrazňovat příprava pro rodinný život a význam tělesné výchovy v rodině. Pro školní potřebu byly schváleny  ministerstvem školství a národní osvěty též filmy, kupříkladu Zdravá mládež – zdravý národ nebo Z boje proti záškrtu a dětské obrně. [40, 41, 42, 43, 44]

Lékařka Mirka Klímová – Fügnerová (1905-1988) vypracovala metodiku zdravotní výchovy pro národní (obecné) školy. Formulovala základní zásady a principy, které je třeba zohlednit při výchově ke zdraví. Mezi hlavní zásady řadí vhodné časové rozvržení probírané látky, přizpůsobení učiva věku dítěte, včlenění zdravotní výchovy do různých vyučovacích předmětů. K výuce doporučuje používat obrazy, plakáty, modely a diapositivy. [44]

Publikace Zdravotní výchova v národní škole, Mirka Klímová – Fügnerová

Zanedlouho po nastolení protektorátu musely tělovýchovné, skautské a mládežnické organizace (např. Junák, Skaut, Sokol, Orel), ve kterých byly děti vedeny k výchově ke zdraví, ukončit svou činnost. V květnu 1942 je založeno Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě s hlavním cílem převychovat mládež v souladu s říšskými ideály. Tato organizace byla zaměřena na věkovou skupinu 10-18 let, a aktivně se angažovala ve vydávání tiskovin a pořádání sportovních, kulturních a vzdělávacích akcí. V rámci své činnosti se též věnovala zdravotní výchově. [3, 4, 6, 45]

Literatura:

1. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 195-199.
2. ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1021-3, s. 115-124.
3. GEBHART, Jan a Jan KUKLÍK. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha: Themis, 1996. ISBN 80-85821-35-4, s. 48-53, 84-90, 227-235.
4. MICHLOVÁ, Marie. Protentokrát, aneb, Česká každodennost 1939-1945. Druhé vydání (pro Levné knihy první). Řitka: Čas, 2020. Český čas. ISBN 978-80-7475-366-4, s. 48-65
5. JUKL, Marek a Jana MAJRICHOVÁ. Století s Červeným křížem: 100 let Československého a Českého červeného kříže. Praha: Český červený kříž, 2019. ISBN 978-80-87729-28-1.
6. DOLEŽAL, Jiří a Jan KŘEN. Česká kultura za protektorátu: školství, písemnictví, kinematografie. V Praze: Národní filmový archiv, 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 51-53, 110-146.
7. JANOUŠEK, Pavel, Iva MÁLKOVÁ, Kateřina PIORECKÁ, et al. Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava. Praha: Academia, 2022, 735 stran: ilustrace, portréty, faksimile; 29 cm. ISBN 978-80-200-3377-2. s. 61-66, 91
8. WÖGERBAUER, Michael, Petr PÍŠA, Petr ŠÁMAL a Pavel JANÁČEK. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Část šestá. 1938–1949. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2491-6, s. 6.
9. Zdravotnictví pro každého: společná práce odborných lékařů a zdravotnických pracovníků. Praha: Orbis, 1942.
10. HONS, Vilém a ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Výživnost a hygiena potravin: zdravotní průvodce s tabulkami pro velké kuchyně i domácnost. I. vydání. Praha: Orbis, 1944.
11. ŠTEFL, Jiří. Lékař hovoří se ženami. 1. vyd. Praha: Orbis, 1944. Knižnice českého rozhlasu.
12. KARÁSEK, František, ed. Domácí ošetřování nemocných s chorobami srdečními a cevními. I. vydání. Praha: Orbis, 1944.
13. KAZIL, Josef. O nemocech a jak jim čeliti. V Praze: Melantrich, 1940. 167 – [I] s. Knihovna mladé ženy; Sv. 6.
14. HOFEROVÁ, Božena. Správnou výživou ke zdraví. V Praze: Melantrich, 1940. 147 s. Knihovna mladé ženy; sv. 4.
15. SCHNEIDEROVÁ, Marie. Vařte s námi úsporně, ale výživně a chutně: řada předpisů na pokrmy, různé rady a praktiky. První vydání. Praha: Melantrich, 1943. 165 stran. Knihovna mladé ženy; svazek 8.
16. CIPRA, Antonín. První rok našeho děťátka. V Praze: Melantrich, 1940. 85 – [iii] s. Knihovna mladé ženy; sv. 2.
17. OSTRČIL, Antonín et al. Zdravověda a životospráva ženy: populárně vědecká poučení o tom, co má žena věděti o svém těle a jeho činnosti. 2. vyd. V Praze: Melantrich, 1944. 111, [II] Knihovna mladé ženy; sv. 5.
18. ŠKARDA, Bohučest. Pohybem ke zdraví a kráse: (radostná cvičení pro ženy, děti i muže). V Praze: Melantrich, 1941. 108, [2] s. Knihovna mladé ženy; sv. 7.
19. KŘÍŽ, Jaroslav a Renata BERANOVÁ. Historie Státního zdravotního ústavu v Praze. Praha: Státní zdravotní ústav, 2005. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica. Dostupné z: https://szu.cz/wp-content/uploads/2023/01/historie_SZU.pdf
20. HONS, Vilém a ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Listy z české kuchařky V Praze: Zdravotní ústav, 1941. 2 nečíslované strany. Letáky Zdravotního ústavu v Praze. Serie: Výživa.
21. PODZIMKOVÁ-RIEGLOVÁ, Marie a ŠŤASTNÁ, Marie. Zdraví a chuť v úsporném jídelníčku: [ze zdravotního ústavu]. V Praze: Česká grafická Unie, 1940.
22. Jde o zrak vašich dětí. Praha: Státní zdravotní ústav, [1940-1948].
23. KLINDEROVÁ, Ladislava. Ochrana očí při práci: [z oddělení pro zdravotnickou výchovu a propagaci Státního zdravotního ústavu v Praze]. V Praze: nákladem vlastním, 1940.
24. HAVLÍK, Vilém. Abeceda o alkoholu, nikotinu a věcech, jež s tím souvisejí. Praha: Český abstinentní svaz, 1940.
25. HANÁK, Vladimír. Zdraví – zdatnost – úspěch. V Praze: Český abstinentní svaz, 1942. Abstinentní knihovna; sv. 32.
26. PROCHÁZKA, Antonín. Jak vyzrál Kašpárek na čerta: veselohra o 3 jednáních. V Praze: Český abstinentní svaz, 1940. Loutkové hry našich dětí; Sv. 3.
27. PROCHÁZKA, Antonín. Kašpárek a loupežníci: veselohra o 3 jednáních. V Praze: Český abstinentní svaz, 1940. Loutkové hry našich dětí; Sv. 1.
28. Čížek a jiné příběhy. Praha: Č[eský] A[bstinentní] Svaz, tiskový fond Dr. Lad. Hanuše, 1940. Besídky dorostu;
29. SKÁLA, Jakub. Buď strážcem svého zdraví!. Praha: Odbor zmocněnce VNS pro zdravotnictví, [1941].
30. KAVINOVÁ, Anna. Životospráva pracující ženy. Praha: Grafie, [1944].
31. VÁVROVÁ, Marta. Ovoce a zelenina po celý rok: (zaváříme podle kalendáře…). 1. vyd. V Praze: Melantrich, 1944. Knihovna mladé ženy; sv. 9.
32. KEJŘOVÁ, Anuše. Úsporná kuchařka s rozpočty: zlatá kniha každé domácnosti. 13., rozšíř. vyd. s rozpočty a ilustracemi. V Hradci Králové: Stanislav Kuchař, 1941.
33. VESELSKÝ, Josef, ed. Úsporná kuchařka Kveta Vám radí… Městec Králové: nákladem Frant. Matějky, [1941].
34. ŠMAKALOVÁ, Iva. Jak dnes hospodařit úsporně a vařit zdravě. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Život a práce, 1941.
35. JÍROVÁ, Květoslava. Rodinná kuchařka: sbírka úsporných, prakticky vyzkoušených předpisů a návodů, jak vařiti v malé domácnosti. Souborné vydání. Praha: Rodina, 1941.
36. BURIANOVÁ, Miroslava. Móda v ulicích protektorátu. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, 2013. 286 s. ISBN 978-80-7036-397-3, s. 43-47.
37. Hvězda českých paní a dívek. Praha: Melantrich, 1925-1945.
38. Eva: časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1928-1943.
39. Katolická žena: týdeník pro rodinu a domácnost. Praha: Československá akciová tiskárna, 1936-1942.
40. Směrnice zdravotní péče a zdravotní výchovy na národních školách. Ve Zlíně: O[kresní] Š[kolní] R[eformní] K[omise], 1940.
41. Normální učebné osnovy pro obecné a měšťanské školy s českým vyučovacím jazykem a pro jednoroční učebné kursy, připojené k těmto měšťanským školám, v Čechách a na Moravě: výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. Července 1939, č. 98 000 I. V Praze: Státní nakladatelství, 1939.
42. Věstník Ministerstva školství a národní osvěty =: Mitteilungen des Ministeriums für Schulwesen und Volkskulture. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 15. 01. 1941, 23(1), ISSN 1802-5048.
43. Tři roky v Říši: Protektorát Čechy a Morava. Praha: Orbis, 1942, s. 85.
44. KLÍMOVÁ-FÜGNEROVÁ, Miroslava. Zdravotní výchova v národní škole. Praha: Školní nakladatelství, 1942.
45. Školákem v Protektorátu: projekt Památníku Terezín [online]. [Terezín]: Památník Terezín, 2016 [cit. 2023-07-07]. Dostupné z: https://skolakemvprotektoratu.pamatnik-terezin.cz/

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – Protektorát Čechy a Morava. Lékařská knihovna [online]. 2023, roč. 28, č. 1-2 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

Mgr. Alena Smutná, NLK

Také loni jsme na konci roku dostali z americké Národní lékařské knihovny v Bethesdě nové deskriptory a další změny pro tezaurus MeSH, které jsme překládali do češtiny. Nových hlavních hesel bylo o něco méně, než jiné roky – 261, ale dohromady i se všemi synonymy a příbuznými termíny to bylo 1049 pojmů. K tomu má každý hlavní deskriptor svou definici, kterou také překládáme.

Tento článek je výběrem zajímavých a pro naši knihovnickou praxi nejužitečnějších deskriptorů.

Oblasti Anatomie a Organismy jsou už doplňované málo deskriptory, za léta existence tezauru byly hodně pokryté, z letošních novinek je významné heslo lidské papilomaviry.

Oblast C – Nemoci má mnoho nových hesel s tématem kardiovaskulárních nemocí: různá aneurysmata – a. zákolenní tepny, a. vzestupné aorty, a. aortálního oblouku aj., potom různé disekce – např. disekce cévy, d. hrudní aorty, d. břišní aorty, dále např. levostranná portální hypertenze a akutní aortální syndrom. Další větší blok tvoří téma zdvojená děloha: uterus duplex, uterus bicornis a uterus septus. Detailně podle jednotlivých původců je rozpracovaná přecitlivělost na hmyzí jed, dále budou pro zpracování článků užitečné deskriptory: alergie na roztoče, solární urtikarie (kopřivka), alergie vyvolaná cvičením, plísňová sinusitida. Hodně deskriptorů popisuje druhy fraktur končetin: fraktury kolena, fraktura pately, poranění lokte, fraktury v oblasti lokte, fraktury hlavice a krčku vřetenní kosti, fraktury zápěstí, fraktury distálního femuru a fraktury proximálního femuru. Zubů se týkají vývojové defekty skloviny jako je např. hypomineralizace zubní skloviny. Z oblasti Nemoci ještě vybírám směs deskriptorů, které se jistě budou hodit našim indexátorům odborných článků: léková horečka, průlomová infekce, postinfekční poruchy, postakutní syndrom COVID-19, traumatická amputace vícečetná, krystalurie, syndrom přetrénování, chronické onemocnění ledvin s neznámou etiologií, extrapulmonární tuberkulóza aj.

Ze skupiny D – Chemikálie a léčiva vybírám jen pár deskriptorů, které se častěji vyskytují v odborných textech: anabolické androgenní steroidy, proteiny spermií, proteiny spermatu, glykované proteiny, antiglykační látky, důležitě zní heslo kombinovaná protilátková terapie.

Deskriptory popisující analytické, diagnostické a terapeutické techniky a přístroje (skupina E): ultrasonografie karotid, léčba COVID-19 léky (farmakoterapie COVID-19), sérologická léčba COVID-19, čichový trénink, elektroporační terapie, analýza exprese jednotlivých buněk, komplexní metabolický panel, analýza močového sedimentu.

Různé operační výkony popisují deskriptory: odstranění tetování, faloplastika, penilní transplantace, transuretrální resekce močového měchýře, endovaskulární léčba aneurysmatu aorty.

Ve skupině F – Psychiatrie a psychologie je několik nových hesel: skupinová dynamika, rychlost zpracování, kinesiofobie, smíšená demence a vojenské sexuální trauma.

Další skupina G se týká fyziologických jevů a procesů z různých oblastí: epigenetická paměť, replikace RNA, moduly vázající sacharidy, chronotyp, délka spánku, trénovaná imunita, rozpoznávání přirozenou imunitou, eliminační diety, imunonutriční dieta, přerušované hladovění. Patří sem i témata týkající se životního prostředí: odolnost proti suchu, okyselování oceánů, systémově získaná rezistence rostlin.

Oblast H – Obory a povolání byla doplněna o zdravotnické záchranářství, dále přibyla cytologie, umělý život a analýza dokumentů.

Sociologická témata (skupina I) byla doplněna o hesla diverzita, rovnost a inkluze, podpora rodiny, socioekonomické nerovnosti ve zdraví, forenzní mikrobiologie, obchod s divokou zvěří.

V Zemědělství (J) také přibylo jen málo pojmů, vybírám ty obecnější: fytozomy a zpracovaná potravina.

Deskriptory snímání pohybu, informační zdroje, multiomika a objemová elektronová mikroskopie patří k novinkám v oblasti L – Informační vědy.

Do oblasti M – Lidé přibyla jedna profesní skupina: personál nápravně výchovných zařízení, jedno heslo se týkalo medicíny – hypertrofický novorozenec, ale jinak všechny nové deskriptory popisují různé etnické skupiny, buď přímo konkrétní národnosti nebo podle území či kontinentů, které obývají. Uvádím příklady deskriptorů národů – Navahové, Pimové, Maorové, příkladem obecných názvů jsou další deskriptory: Afričané, Severoafričané, subsaharští Afričané, lidé ze střední Asie. Severní Asiaté, Skandinávci a lidé ze severských zemí, lidé z Karibiku, obyvatelé Středního východu, obyvatelé Střední Ameriky, populační skupiny USA, Jihoameričané apod. Trochu nás překvapilo, že teprve nyní byl přidán deskriptor Evropané a Východoevropané, který má podřazený koncept Slované.

Zajímavá a užitečná v indexaci článků bývají hesla v kategorii N – Zdravotní péče (zde z hlediska řízení a organizace, sociální práce). Příklady nových deskriptorů: nízký socioekonomický status, kognitivní trénink, prevence sebevražd, kontrola tabáku, sociální skupina, pracovní podmínky, přístup k primární péči, oblasti s omezenými zdroji, antirasismus, struktura rodiny, širší rodina, psychická pohoda, rezidenční segregace, paradox obezity, analýza sekundárních dat, darování krve, krevní bankovnictví. Patří sem i deskriptory popisující skupiny zdravotníků: gynekologové, porodníci, bojoví zdravotníci, paramedici, léčitelé tradiční medicíny, tým dentální péče.

Svou práci na překladech se snažíme dělat pečlivě, ovšem neomylní jistě nejsme, takže pokud byste měli nějaké poznámky či náměty k vylepšení nebo opravě, neváhejte se na nás obrátit.

Citace

Smutná, Alena. Vybrané novinky v tezauru MeSH pro rok 2023. Lékařská knihovna [online]. 2023, roč. 28, č. 1-2 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

Mgr. Iveta Svobodová, NLK

Národní lékařská knihovna poskytuje odbornou podporu pro lékaře, mediky, vědeckou komunitu a další zainteresované osoby v oblasti medicíny a příbuzných oborů. V minulosti několikrát změnila své jméno a status, ale také například svou funkci, profil knihovního fondu i místo provozu. Než se sídlem knihovny stal zrekonstruovaný dům na adrese Sokolská 54*, knihovna sídlila výhradně v protější budově Lékařského domu, v Sokolské 31, jehož prostory stále ještě využívá čítárna časopisů NLK s přilehlým skladem a Oddělením doplňování a správy fondů.

Lékařský dům je ve vlastnictví České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Sídlí zde předsednictvo a sekretariát ČSL JEP. Prostory domu slouží Spolku lékařů českých, odborným lékařským společnostem a jiným organizacím, které si prostory pronajímají.

Budova lékařského domu má za sebou bohatou historii, jejíž kořeny sahají až do minulého století. Podnět k vytvoření místa, které by sloužilo minulým i budoucím generacím lékařů pro organizační, vědecké, společenské a kulturní účely, vzešel od členů Spolku českých mediků. Všichni zakladatelé jsou uvedeni ve speciálním 13. čísle Věstníku českých lékařů, vydaným u příležitosti otevření Lékařského domu v roce 1931 [1]. A cesta k tomuto otevření nebyla krátká ani jednoduchá. Historie počátků stavby je zaznamenána v ručně psané kronice – Zlaté knize Lékařského domu. [2]

Rádi bychom vás seznámili s příběhem Lékařského domu, který bude zachycen v následujících několika číslech časopisu Lékařské knihovny.

Titulní strana Věstníku českých lékařů (1931, roč. 43, č. 13 – speciální číslo vydané u příležitosti otevření Lékařského domu)

Vznik a vývoj myšlenky Lékařského domu

Ve druhé polovině 19. století začaly na českém území vznikat národní spolky a stále častěji se objevovala snaha zakládat i odborně vědecké spolky. V roce 1860 se Bohumil Eiselt – profesor vnitřního lékařství – obrátil na vedoucí osobnost české medicíny Jana Evangelistu Purkyně s žádostí o podporu vzniku lékařského spolku. Jeho snaha se vyplatila, již v roce 1862 byl císařským výnosem schválen vznik Spolku českých lékařů. První schůze se uskutečnila 18. července 1862 v Purkyňově fyziologickém ústavu ve Spálené ulici za účasti 16 lékařů. Za předsedu byl zvolen právě Purkyně. [3]

V roce 1863 vznikl Spolek českých mediků jako stavovská organizace studentů lékařské fakulty v Praze a později dalších lékařských fakult. Jedním z hlavních iniciátorů založení byl Purkyňův žák František Novotný, který poté spolek vedl. Na činnost spolku v roce 1989 navázal Spolek mediků českých. [4]

Vývoj od první myšlenky stavby Lékařského domu k jejímu uskutečnění můžeme rozdělit na 2 etapy. První začíná rokem 1912 a končí s příchodem 1. světové války, druhá etapa pokračuje v roce 1923 a završuje ji rok 1931. Původně se mluvilo výhradně o „spolkovém domě“ Spolku českých mediků. Myšlenka soustředit pod jednu střechu mediky, ale vedle nich také lékaře, totiž vznikla na půdě Spolku českých mediků. Konkrétně byla vyřčena na letní valné hromadě Spolku v roce 1912 a v zápisech stojí, že návrh podal MUDr. František Veselý, později lázeňský lékař v Lázních Luhačovice, objevitel pramene Šaratice. [1]

Návrh byl přijat a tehdejší medici začali plán „spolkového domu“ uskutečňovat. Bohužel si byli vědomi nedostatku finančních prostředků a tak ihned začali uvažovat o korporacích, které by bylo třeba oslovit, aby jim plán pomohly splnit. [5] MUDr. František Kotýnek ve Věstníku českých lékařů [1] uvádí jako motiv oslovení korporací právě myšlenku vytvoření „spolkového domu“ v Praze jako středisko lékařů, techniků a přírodozpytců. Což považuje jako „veliký pokrok a zisk pro veškerou společnou práci ku prospěchu stavu lékařského“. Proto měl Spolek smělejší plán, a to nejen sjednotit stávající lékařské korporace a získat od nich hmotné příspěvky, ale aby je soustředili vedle sebe a v budoucím „spolkovém domě“ je přizvali k pospolitému bydlení. Snahou bylo získat stávající lékařské korporace – českou sekci Lékařské komory pro království české, Ústřední jednotu českých lékařů a její Podpůrnou nemocenskou sekci a Spolek lékařů českých s jeho Časopisem lékařů českých. [1]

Aby Spolek svému úsilí dodal zásadní význam, obrátil se též na profesorský sbor lékařské fakulty, tehdy ještě univerzity Karlo-Ferdinandovy. Dne 7. prosince 1912 se na děkanství lékařské fakulty v Praze konala schůzka, které se účastnili medici, profesoři i zástupci lékařských korporací, aby rozhodli, zda je projekt proveditelný. Medici požadovali, aby se zástupci korporací vyjádřili ke dvěma otázkám: „1. Jsou spojené lékařské organizace dost silné, aby se mohly odvážiti podobného podniku? 2. Bude jmění vložené do takového podniku uloženo výnosně?“. Všichni zúčastnění odpověděli na obě otázky kladně. [1] Schůzi řídil prof. Hlava. Prezenční listina této první schůze je uložená v archivu Spolku mediků, na níž čteme jména: prof. Reinsberg, dr. Kollinger, dr. Helbich (sen.), dr. Klika, prof. Procházka, prof. Piťha, prof. Hlava, dr. Kristen, dr. Kotýnek, MUC. Pospíšil, MUC. Urban, MUC. Máchal a MGC. Řehořovský. [1] Na schůzce se ustanovil Poradní sbor pro vybudování spolkového domu, který se od té doby pravidelně scházel, aby plánoval další kroky. Sbor působil do roku 1917.

Podle MUDr. Břetislava Helbicha zprvu nešlo iniciátorům projektu o nic jiného, než opatřit Spolku českých mediků a přidruženým spolkům lékařským několik spolkových místností. [1] Nadšení z dobrého výsledku ale brzy vystřídalo zklamání. Korporace slibující hmotnou podporu výstavby domu své rozhodnutí začaly přehodnocovat. Podle několika zápisů ze schůzí Poradního sboru lze zjistit, že ostatní lékařské korporace nebyly ochotny pořizovat si vlastní kancelářské a spolkové místnosti, protože necítily naléhavě jejich potřebu. [1] Ve Věstníku českých lékařů z roku 1931 MUDr. Helbich přímo uvádí: „R. 1913 počíná tím, že Podpůrná nemocenská sekce, která byla Ústřední jednotou přímo vyzvána, aby se akce účastnila, prohlašuje svůj nezájem na ní, protože necítí potřeby vlastních místností. S tím stojí v odporu záznam o schůzi »akčního výboru« ze dne 18. února 1913, ve kterém je zmínka o tom, že je prý ochotna vložiti do podniku 50 000 K! Peníz na dobu předválečnou jistě značný! Ale tento slib nebyl nikdy proveden a pravděpodobně nebyl asi také nikdy takto dán.“ [1]

Dále bylo zjištěno, že kromě Spolku českých mediků a České sekce Lékařské komory pro království České, žádná z korporací, se kterými se na spolupráci počítalo, nemá vlastní spolkové místnosti, a proto neplatí nikde nájemné. Ostatní větší lékařské spolky se sídlem v Praze si víceméně vystačily se svými místnostmi na lékařské fakultě. Poradní sbor tedy čelí rozhodnutí, jestli je vhodné žádat po těchto korporacích nájemné v nově vybudovaném „spolkovém domě“, nebo se bez něj obejít, přestože placení nájemného v budoucím společném domě bylo předpokladem zajištění jeho výnosnosti. [1]

Na začátku března 1913 alespoň Česká sekce Lékařské komory vkládá příspěvek 12 000 K** a současně si činí nárok na několik místností v budoucím „spolkovém domě“, konkrétně „kancelář pro tajemníka, přijímací pokoj presidentův, zasedací síň asi pro 25 osob“. [1]

Poradní sbor zvažoval, zda se má pustit do stavby vlastní budovy, nebo se zaměřit na koupi domu vhodného pro stanovené účely. Klonil se převážně k druhé možnosti. Inzerátem v novinách zkoušeli najít vhodný objekt ke koupi. [1] Na prodej byly nabízeny domy na tehdejším Riegrově (dnes Masarykově) nábřeží, dům U kamenného stolu na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí, dům U čtrnácti svatých pomocníků v Ječné ulici, pozemek v Dittrichově ulici, rohový dům mezi Vojtěšskou a Pštrossovou ulicí, dále objekt v Olivově ulici a také palác v Hybernské ulici naproti Masarykovu nádraží. Ke koupi žádného z nabízených domů však nedošlo buď pro jejich vysokou cenu, nebo proto, že nevyhovovaly svou polohou. [6]

Koncem roku 1913 byl na návrh prof. Jaroslava Hlavy přijat do Poradního sboru prof. Antonín Heveroch, který se později stal předsedou Sboru pro postavení Lékařského domu v Praze. Podle MUDr. Břetislava Helbicha [7] se stal nejen hlavou, ale také duchem Sboru. Od té doby se změnilo tempo jednání. Jednotlivé nabídky objektů ke koupi byly pečlivě prozkoumány a nejvíce svou polohou i cenou zaujal objekt Jedové chýše. [5] Podle MUDr. Helbicha se prof. Heverochovi pozemek objektu velmi zamlouval a své nadšení přenesl snadno i na ostatní členy Sboru. [7] Jedová chýše byla hospůdka, velice oblíbená mezi mediky, která patřila Stelčovskému pivovaru.

Jedová chýše. Studie k leptu Jaroslava Skrbka – převzato z Věstníku českých lékařů, 1931, roč. 43, č. 13, s. 264

Profesor Heveroch o koupi Jedové chýše jednal s majitelem pivovaru i s majitelem sousední restaurace, aby se jejím přikoupením zvětšilo staveniště pro stavbu „spolkového domu“. Sbor měl v plánu koupené domy zbořit a postavit na jejich místě budovu novou. Ke koupi obou objektů došlo v květnu 1914. [6] Peněžní prostředky byly opatřeny půjčkou mezi zúčastněnými korporacemi. Jmění tvořilo 17 700 K od Spolku českých mediků a 300 K od Podpůrného Fondu Purkyně. Spolek českých lékařů poskytl 15 000 K, administrace Časopisu českých lékařů 13 000 K a Komory lékařské 10 000 K. Celkem tedy 56 000 korun. K tomu možno připočíst částku 1 778 K, kterou vykazuje Spolek českých mediků ve výročních zprávách jako Fond pro postavení spolkového domu. [5] Za Jedovou chýši a sousední dům zaplatil Spolek českých mediků 67 000 K.

Poradní sbor se obrátil na architekta Jana Kotěru a zadal mu vypracování stavebního plánu „spolkového domu“ na pozemku Jedové chýše s požadavkem, aby do stavebního programu zapracoval i restauraci. S úmyslem, aby budova „spolkového domu“ stála co nejdříve, byly ihned dány výpovědi nájemníkům obou odkoupených budov. Během jednání ale vyšlo najevo, že není dosud vypracován regulační plán staveniště a začít stavět by se mohlo nejdříve až za půl roku. Tento objekt vyhovoval svou polohou, nevyhovoval ale svými rozměry. K tomu všemu se ukázalo, že větší výškové zastavění není přípustné. Proto byly rozjednané výpovědi nájemníkům zase odvolány. [5] Poradní sbor se proto rozhodl, že budovy opět prodá. Ale prof. Heveroch, jemuž Jedová chýše přirostla k srdci, ji koupil pro sebe a těšil se, že si tam postaví svůj rodinný domek. Bohužel zemřel dříve, než svůj plán mohl uskutečnit. [1]

Další činnost Poradního sboru přerušilo vypuknutí první světové války. A s tím vše, co se do té doby rozjednalo, bylo opět pozastaveno. Po skončení války projekt Lékařského domu opět ožívá, ale další kroky v této nové etapě plánování vám představíme zase v příštím čísle.

* Stěhování v roce 1998.

** rakousko-uherských korun

Literatura:

1. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. Praha: Ústřední jednota československých lékařů. 1931, roč. 43, č. 13, s. 263-267, 281, 286, 302. ISSN 0231-5106.
2. BLAHOŠ, Jaroslav. Úpravy v Lékařském domě – sídla České lékařské společnosti J. E. Purkyně (ČLS JEP). Časopis lékařů českých. 2012, roč. 151, č. 11, s. 551. ISSN: 0008-7335.
3. RABOCH, Jiří. 155 let Spolku českých lékařů v Praze. Časopis lékařů českých. 2017, roč. 156, č. 8, s. 425-426. ISSN 0008-7335.
4. KÖPPLOVÁ, Petra. Spolek mediků českých slavil 25. výročí znovuobnovení. iForum: online magazín Univerzity Karlovy [online]. 8. ledna 2015 [cit. 2023-05-17]. ISSN 1214-5726. Dostupné z: https://iforum.cuni.cz/IFORUM-15503.html.
5. Ústřední jednota československých lékařů. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1923, roč. 35, č. 41, s. 581. ISSN 0231-5106.
6. EHLOVÁ, Marta. Lékařský dům v Praze. Časopis lékařů českých. 2017, roč. 156, č. 8, s. 427-429. ISSN 0008-7335.
7. HELBICH, Břetislav. Účast prof. dr. Heverocha na „Lékařském domě“. Časopis lékařů českých. 1927, roč. 66, č. 12, s. 471-472. ISSN 0008-7335.

Citace

Svobodová, Iveta. Historie Lékařského domu: příběh sídla československých lékařů – vznik a vývoj myšlenky Lékařského domu. Lékařská knihovna [online]. 2023, roč. 28, č. 1-2 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

Mgr. Adam Kolín, NLK

Rešeršní služba je jednou ze základních služeb [1] poskytovaných Národní lékařskou knihovnou (dále jen NLK) v oddělení informačních a speciálních služeb (dále ISS). Jako veřejná knihovna poskytuje službu všem osobám starším 15 let. [2] Uživatelé si ji mohou objednat osobně, pomocí webového formuláře, e-mailem nebo telefonicky. Rešerše je zpracována z elektronických licencovaných nebo volně dostupných zdrojů.

Článek navazuje na předchozí text, který srovnával data z let 2015 – 2018.[3] Podíváme se zde na vývoj rešeršních služeb během pandemie Covid-19 a na to, jaký měla pandemie vliv na tuto službu. Pro potřeby dalšího srovnání je i struktura textu stejná.

Na začátek připomenu to, jaké parametry jsou pro vyhodnocení statistik jednorázových rešerší důležité. Více než objednávka rešerše je podstatný počet rešeršních dotazů, které z objednávky vzejdou, lépe vypovídá o náročnosti zpracování. Pro kontext jsou uvedeny i vybrané údaje o využití elektronických informačních zdrojů, které jsou pro rešeršní služby základním nástrojem. Kromě toho budou prezentovány údaje z analýzy rešeršních objednávek a další statistická data s rešeršemi spojená.

Rešeršní služby v NLK – statistiky

Mezi roky 2019 a 2020 došlo k výraznému poklesu objednávek, a tedy i zpracovaných rešeršních dotazů, v závislosti na pandemii Covid-19. Obdobný pokles je typický pro všechny ostatní parametry. V roce 2021 došlo k mírnému nárůstu, co se týče objednávek, ale k výraznější proměně složitosti zpracování rešerší. Podle srovnání počtu rešeršních dotazů mezi lety 2020 a 2021 došlo tedy k zadávání komplexnějších objednávek.

Situace s elektronickými informačními zdroji (dále EIZ) se ustálila, jelikož od roku 2018 nedošlo k žádné změně, co se týče licencovaných databází. Značný vliv na nárůst mezi léty 2020 a 2021 převážně českých plných textů k rešerším měl fakt, že během pandemie Covid-19 došlo v rámci oddělení ISS k vzniku nové agendy, a to kontroly a doplnění záznamů v databázi Bibliographia medica Čechoslovaca o DOI identifikátory a odkazy na plné texty.

Tabulka 1: Jednorázové rešerše v NLK v letech 2019 – 2021

V letech 2019 – 2021 stoupl vliv rešeršních služeb na využívanost EIZ. Bylo využito výpočtu, který na základě zkoumaného vzorku 20 objednávek v kombinaci s počtem obsažených Open Access plných textů u zahraniční části rešerše, ukázal podíl 10 až 15 % na celkovém počtu zahraničních plných textů. Hodnoty pro tyto výpočty vidíte v tabulce č. 2.

Přestože došlo v roce 2020 k poklesu objednávek i rešeršních dotazů, hodnoty jak pro počet dotazů na 1 objednávku, tak plných textů na objednávku průběžně rostly.

Tabulka 2: Vliv rešeršních služeb na využívanost EIZ v letech 2019 – 2021

Průběžné rešerše a další služby

Další částí rešeršních služeb, které NLK poskytuje, jsou průběžné rešerše, které v podstatě stagnují. V roce 2019 však přišla velká objednávka na průběžné rešerše, a to pro celkem 128 profilů, na sledování konkrétních autorů z kardiologie pro lékařsko-technologickou firmu. Bohužel hned následující rok byla průběžná rešerše zrušena, jelikož došlo ke změně v přístupu firmy a ta přešla na sledování publikační činnosti autorů přes vlastní elektronický systém. Kromě toho přibyl ještě jeden profil v roce 2020, který však byl hned v roce 2022 zrušen. Vyhlídky pro tuto službu nejsou nejlepší, neboť v podstatě zůstávají pouze profily, které jsou zde dlouhodobě sledovány, je však otázkou, zda do budoucna ještě má smysl tuto službu vůbec nabízet.

Tabulka 3: Průběžné rešerše v letech 2019 – 2021

Další služby v rámci oddělení ISS jsou navázané na uživatele a jejich přímý kontakt v rámci knihovny. Rešeršní služby pro jednorázové nebo průběžné rešerše lze praktikovat bez přímého kontaktu s uživatelem, a jak nám ukázala pandemie Covid-19, nezasáhlo to rešeršní služby takovým způsobem, aby nebylo co dělat. Služby (výpůjční nebo MVS), které vyžadují přímý kontakt s uživatelem, ale byly postiženy výrazně. Platí to i pro položky v tabulce č. 5 návštěvnost knihovny nebo objednaný uživatel (konzultace). Pandemie Covid-19 tyto ukazatele zredukovala na polovinu a nastartovala jejich pokles i v roce dalším. Až příští roky ukážou, zda půjde o trend trvalý.

Tabulka 4: Rešeršní služby v přímém kontaktu s uživatelem v letech 2019 – 2021

Rešerše trochu jinak – MedLike

Větší pozornosti se v době pandemie Covid-19 dostalo doplňování portálu MedLike v důsledku menšího počtu objednávek jednorázových rešerší. Pracovník rešeršního oddělení na předem vybraná témata provádí rešerše ve volně dostupných internetových zdrojích. K jeho práci patří jak samotný výběr zdrojů, tak posouzení formálních kvalit zpřístupněných zdrojů. [4] Okruh témat samozřejmě není nevyčerpatelný, nicméně je třeba brát v potaz ještě průběžné rešerše k získání nového přírůstku zdrojů k určitému tématu za určité časové období pro potřeby portálu. Od vzniku portálu patřil tedy rok 2020 a 2021 v doplňování nových zdrojů mezi tři nejbohatší, jak můžete vidět v tabulce č. 5.

Tabulka 5: MedLike – celkový počet zařazených zdrojů do portálu v letech 2019 – 2021

Pracovní vytížení rešeršérů

Jiný možný úhel pohledu na práci rešeršního oddělení nabízí vytížení jednotlivých pracovníků, které je dokumentováno v tabulce č. 6. Pro porovnání byly zvoleny následující parametry: celkový počet rešeršních dotazů, počet stažených plných textů, počet úvazků a skutečný počet odpracovaných dní na jeden plný úvazek (od všech pracovních dní byla odečtena povinná dovolená a dny strávené na nemocenské). V tomto statistickém přehledu však nikde není započten čas, který pracovníkovi zabírá např. seznámení s tématem, což by šlo velice obtížně kvantifikovat, agenda spojená s evidencí rešerší nebo komunikace se samotnými uživateli.

V listopadu 2019 došlo k snížení počtu úvazků o 1,25 úvazku v oddělení ISS. Došlo tedy k úpravě a k lepší organizaci práce se zbylými úvazky, aby byla částečně zachována alokace počtu úvazků na rešeršní služby v rámci oddělení.

Pandemie Covid-19 způsobila pokles u dat pro rok 2020. Současně však s nárůstem v roce 2021 vyvstala otázka, jak lépe zvládat nárůst počtu objednávek, dotazů a získávání plných textů. Prozatím se v letošním roce přistoupilo k využití dalších kolegů pro potřeby získávání plných textů vzhledem k nárůstu časové náročnosti úkonů s tím spojených, ale současně také uvažujeme nad změnou formálního zpracování  a doručení rešerše do budoucna.

Tabulka 6: Roční vytížení rešeršérů z oddělení ISS

Vývoj počtu přijatých objednávek v kalendářním roce

Důležitějším pohledem v evidenci objednávek je jejich rozložení během roku. Jak můžete vidět v grafu 1, nejvytíženější období je podzim, a to dlouhodobě. Anomálií je únor roku 2019, kdy došlo k objednání retrospektivní rešerše, která posloužila jako podklad pro zvážení objednání průběžné rešerše pro lékařskou technologickou firmu viz část Průběžné rešerše a další služby.

Graf 1: Měsíční počet objednávek jednorázových rešerší v letech 2019 – 2021

Ještě přesnější pro ukázku vytíženosti při zpracování jednorázových rešerší je sledování parametru rešeršních dotazů během roku. Změna sledovaného parametru v grafu 2 ukazuje, jak se odlišuje křivka od započtení přijetí objednávky.

Graf 2: Měsíční počet rešeršních dotazů v letech 2019 – 2021

Analýza jednorázových rešeršních objednávek v letech 2019 – 2021

Pro doplnění celkového obrazu týkajícího se rešeršních služeb v NLK byla upřena pozornost i na jejich uživatele. Data pro analýzu byla získána z objednávek v příslušných letech. V další části se tedy zaměříme na formální údaje ze zadání, jako jsou účel rešerše, titul uživatele nebo jeho jazyková výbava.

V rešeršní objednávce je účel rešerše jednou z klíčových položek, jelikož podle něj rešeršér může uzpůsobit finální výběr zdrojů k vyhledávání. Tento atribut však uživatelé v objednávce mohou využít vícekrát než jednou. Na prvních dvou místech od posledního vyhodnocení se nic nezměnilo. Nejčastějším účelem rešerše je bakalářská práce, druhým nejčastějším je diplomová práce. Zajímavé je, že došlo k velmi výraznému úbytku objednávek, kde nebyl vyplněn účel rešerše. Nejspíše jde o vliv pandemie Covid-19, která přesunula většinu objednávek do webového formuláře, kde je tuto položku povinné vyplnit.

Graf 3: Účely rešerší – srovnání let 2019 – 2021

Celkový pohled pak mluví jasně. Přes 65 % účelů patří studentům s kvalifikačními pracemi z vysokých škol. Obdobné výsledky byly i ve srovnání v letech 2015 – 2018.

Graf 4: Účely rešerší – celkové rozdělní v letech 2019 – 2021

Dalším sledovaným atributem jsou tituly uživatele. U tohoto atributu je třeba uvést, že uživatel může být zařazen do více kategorií. V největším množství objednávek není titul uveden. Je to způsobeno dvěma faktory. Prvním faktorem je, že nejčastějším uživatelem rešeršních služeb je student bakalářského studia. Na druhé straně je vidět neochota části uživatelů titul uvádět. Tento faktor odhaluje opět hlavně atribut účel rešerše. Z logiky věci lze předpokládat, že by účel rešerše bakalářská práce měl být minimálně roven atributu titul neuveden, případně v kombinaci s titulem DiS. To samé platí pro účel rešerše diplomová práce a bakalářský titul. Ostatní tituly už pouze mohou dokumentovat zájem o služby mezi jednotlivými akademickými hodnostmi. K jedné anomálii došlo u titulu MUDr. v roce 2019, kde opět hrála roli objednávka lékařsko-technologické firmy, kterou zastupovala lékařka.

Graf 5: Uvedené vzdělání – srovnání let 2019 – 2021

Do kategorie ostatní patří např. tituly Ing., RNDr., PaedDr., CSc., MBA, MgA., M.S. nebo MPH.

Graf 6: Uvedené vzdělání – celkové rozdělení v letech 2019 – 2021

Jazykové vymezení rešerší se skládá především z požadavků na rešerše v anglickém a českém jazyce. Mezi další frekventované jazyky patří slovenština a němčina. U rešerše ze slovenské odborné literatury lze využít databázi Bibliographia medica Slovaca. U dalších světových jazyků je už situace horší, jelikož primárním jazykem publikování je angličtina. Samozřejmě, že se v databázích dají najít i články z jiných světových jazyků, ale spíše jde o okrajovou záležitost. Samozřejmě také záleží na jazykové vybavenosti zaměstnanců oddělení ISS, ale i zde převládá angličtina. Z ostatních jazyků se ojediněle objevují požadavky na francouzštinu, ruštinu nebo ukrajinštinu.

Graf 7: Jazykové vymezení rešerší v letech 2019 – 2021

Podíl uživatelů NLK

Od roku 2016 klesá jak počet uživatelů knihovny, tak jejich podíl mezi uživateli rešeršních služeb. V letech 2016 – 2018 se tento podíl pohybuje v rozmezí 8-10 %. Do budoucna by chtělo připravit průzkum, jaké procento neregistrovaných uživatelů rešeršních služeb se nakonec stane uživateli registrovanými.

Tabulka 7: Uživatelé rešeršních služeb v NLK

Samotné výsledky rozdělení uživatelů na registrované a neregistrované můžete vidět v grafu č. 8. Trendem posledních tří let je, že se rozdíl mezi neregistrovanými a registrovanými uživateli zvětšuje. Opět za tím můžeme vidět vliv pandemie Covid-19. Rešeršní služba totiž není vázána na to, aby byl uživatel předem registrován. Z praxe víme, že část uživatelů se až na základě vypracované rešerše rozhodne, jestli se stane uživatelem knihovny, případně se stává uživatelem až při vyzvednutí rešerše, a tudíž v době objednávky uživatelem ještě není.

Graf 8: Registrovaní a neregistrovaní uživatelé rešerší v letech 2019 – 2021

Posledním zkoumaným atributem, který lze z objednávek vyčíst, je způsob objednávání rešerše. Byly zvoleny pouze dvě kategorie (osobní a webový formulář), a to z důvodu, že objednání rešerše prostřednictvím telefonu nebo e-mailu je ve srovnání s prvními dvěma kategoriemi vyloženě marginální. Mezi léty 2015 až 2018 byl trend razantního poklesu osobních objednávek ve prospěch elektronického formuláře. V roce 2019 byl počet objednávek jedním nebo druhým způsobem vyrovnaný, ale opět již několikrát zmiňovaná pandemie Covid-19, výrazně proměnila trend ve prospěch elektronického formuláře. Je tedy na místě uvažovat nad tím, že v budoucnu by se všechny objednávky zadávaly elektronicky, i ty, které by byly tzv. osobně na místě u služby. Vedlo by to k snadnějšímu statistickému vyhodnocení, a i k rychlejší evidenci.

Graf 9: Způsoby objednání rešerší v letech 2019 – 2021

ZÁVĚR

Pod vlivem změn, které přinesla pandemie Covid-19, je třeba se zamyslet nad větší diferenciací služeb. Na mysli mám zejména zlepšení platebních možností pro uživatele. Zavedením platební brány by v kombinaci se zasláním pouze výsledků rešerší bez plných textů mohlo dojít k výraznému zrychlení vyřízení rešerše. Případně vytvořením schránky s výsledky rešerše, která by se zpřístupnila zapsáním kódu (zaslaném po ověření platby na účet NLK). U tohoto kroku je také dále nutné rozvíjet doplňování odkazů na plné texty v databázi BMČ, aby se mohli uživatelé spolehlivě, snadno a vlastními silami dostat k potřebným článkům.

Předložené údaje se také nabízí k porovnání s lety 2015 – 2018 z předchozího článku. [3] 

Zdroje:

1. Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). epravo.cz. [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupný z: http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ze-dne-29-cervna-2001-o-knihovnach-a-podminkach-provozovani-verejnych-knihovnickych-a-informacnich-sluzeb-knihovni-zakon-2631.html] ISSN 1213-189X.
2. ČESKO. MINISTERSTVO KULTURY ČR. Metodické vyjádření Ministerstva kultury k problematice poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupný z: https://ipk.nkp.cz/docs/legislativa/Metodicke-vyjadreni-k-principu-rovnosti-podle-knihovniho-zakona_1.pdf
3. KOLÍN, Adam. Rešerše v Národní lékařské knihovně v letech 2015 – 2018. Lékařská knihovna [online]. 2019, roč. 24, č. 3-4 [cit. 24.11.2022]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2019-24-3-4/reserse-v-narodni-lekarske-knihovne-v-letech-2015-2018/. ISSN 1804-2031.
4. LESENKOVÁ, Eva, Helena BOUZKOVÁ, Adéla JAROLÍMKOVÁ, Filip KŘÍŽ, Klára MAŠKOVÁ a Lenka MAIXNEROVÁ. MedLike – spolehlivé informace o zdraví a nemoci pro občana v Národní lékařské knihovně. In: MEDSOFT … 2017, s. 135-140. ISSN 1803-8115. Dostupné také z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/

Citace

KOLÍN, Adam. Rešerše v Národní lékařské knihovně v letech 2019 – 2021. Lékařská knihovna [online]. 2022, roč. 27, č. 3-4 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

Mgr. Alexandra Surá, Ph.D., NLK

Během první světové války docházelo k značnému pohybu lidí, což mělo za následek šíření řady infekčních chorob. V letech 1918-1920 postihla svět pandemie španělské chřipky, v Čechách byl první případ zaznamenán v dubnu roku 1918. [1, 2, 3] Mezi obyvatelstvem se šířil také tyfus, záškrt, spalničky, spála, pohlavní choroby a tuberkulóza. Válka za sebou nechala sirotky, vdovy a většina invalidů vracející se z fronty byla prakticky nezaměstnatelná. V listopadu roku 1918 bylo zřízeno Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, do jehož kompetence spadal dohled nad vzděláváním zdravotnických pracovníků, dozor nad činností zdravotnických zařízení, lékáren a veřejných lázní. K dalším pravomocem ministerstva patřil organizovaný boj proti infekčním chorobám, osvětová činnost, podpora zdraví lidu a také organizace tělesné výchovy. V roce 1918 vzniká Ústav pro zkoumání léčiv a roku 1925 je otevřen Státní zdravotní ústav. V nové republice působí řada zdravotně-sociálních spolků, které svoji činnost zaměřují především na zdravotní osvětu, prevenci konkrétních onemocnění, a sociální podporu nemocných a jejich rodin. Roku 1919 vzniká Československý červený kříž; z jeho podnětu je v témže roce zřízena Masarykova liga proti tuberkulóze. Další spolky se zaměřovaly například na potírání pohlavních chorob, výchovu a opatrování slepých a hluchoněmých nebo na boj proti alkoholismu. Ve 30. letech postihuje svět velká hospodářská krize, jejíž důsledky měly bezpochyby vliv na sociální poměry a zdravotní stav obyvatelstva. [1,2,]

Jak se Československý červený kříž podílel na zdravotní osvětě obyvatelstva?

Vznikem Československé republiky zaniká Zemský pomocný spolek Červeného kříže pro království České a Vlastenecký zemský spolek pomocný Červeného kříže pro Moravu, jež byly součástí Rakouské společnosti Červeného kříže. Zrod Československého červeného kříže se váže k 6. únoru roku 1919, kdy prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) svým podpisem ztvrdil vznik této organizace, v jejíž čele stála jeho dcera Alice Masaryková (1879 -1966). V prosinci 1920 byl ČSČK uznán Mezinárodním výborem Červeného kříže v Ženevě.

V prvních poválečných letech se činnost Československého červeného kříže zaměřovala převážně na následky první světové války. Dalším cílem ČSČK  byla podpora zdravotní péče, příprava profesionálního zdravotnického personálu a dobrovolných zdravotníků (samaritánů), humanitární pomoc a v neposlední řadě zdravotní výchova populace. Zásluhou červeného kříže vznikaly zdravotní poradny, např. poradna pro choroby plicní, poradna pro choroby kožní a pohlavní nebo dětská poradna. K aktivitám této organizace patřilo pořádání přednášek, které se týkaly hygieny, pohlavních nemocí či prevence tuberkulózy. Červený kříž rovněž organizoval různé kurzy, například kurz první pomoci, kurz zaměřený na péči o dítě či kurz vaření a zdravé výživy, ve kterém se mohly hospodyně naučit, jak připravit zdravý, výživný a přitom levný pokrm. [4, 5,6] Za účelem zdravotnické osvěty byly promítány filmy a diapozitivy se zdravotně výchovnou tematikou. Organizace disponovala pojízdným kinem, díky kterému mohly být filmy se zdravotně osvětovou tematikou promítány i v místech, kde nebylo kino. Nakladatelství Společnosti Čsl. Červeného kříže vydávalo řadu publikací jak pro dospělé, tak pro děti a dorost. [4] V časopise, který nesl název Zdraví lidu: zdravotnický měsíčník Čsl. Červeného kříže (1923- 1940), byly otiskovány informace, které se týkaly zdraví, různých onemocnění, péče o dítě, hygieny, výživy a zásad správné životosprávy. Své místo tu měly rubriky Co u nás nového, Co nového v cizině, Dotazy a odpovědi a Literatura (knižní novinky). Na poslední stránce v Dětském koutku byla otiskována ilustrovaná říkanka nebo pohádka. [7]

Vzdělávací příručky Československého červeného kříže, které byly určeny laické veřejnosti, poskytovaly informace, které se týkaly základních pravidel první pomoci, prevence nemocí a podpory zdraví. Vychází například: První pomoc raněným a bezvědomým (1922) [8], Jak si uchovati zdraví (1923) [9] či Domácí zdravověda a ošetřování nemocných (1921) [10].

Kromě dospělých byla pozornost, co se týče zdravotní výchovy, věnována také dětem. Prostřednictvím organizace Dorost Československého červeného kříže, kterou schválilo Ministerstvo školství a národní osvěty 26. ledna 1921, probíhala zdravotně osvětová činnost přímo ve školách. [4, 11, 12, 13] V letech 1921-1925 vychází LÍPA – měsíčník dorostu československého červeného kříže (od roku 1926 Měsíčník dorostu Československého Červeného kříže). [14] K uvedenému periodiku vycházela také příloha Radost, určena nejmladšímu dorostu. [15]

V knižní podobě vycházely pohádky, povídky, říkanky a dětské divadelní hry. Nemalou zásluhu na šíření zdravotní osvěty měl lékař, spisovatel a dramatik Karel Driml (1891-1929), který je autorem řady dětských publikací, z nichž některé vyšly nákladem Československého červeného kříže, např. Zdravotní říkánky (1924) [16], Zdravé zuby (1926) [17] a hry pro loutkové divadlo Kašpárkovy zdravotnické táčky (1924) [18] či Bacilínek (1924) [19].

Titulní strana časopisu Zdraví lidu Foto: NLK

Jakým způsobem probíhala osvětová činnost Československého abstinentního svazu? 

Alkoholismus představoval celospolečenský problém. Už v období Rakousko-uherské monarchie mělo pití piva, lihovin a vína vzestupnou tendenci a na počátku 20. století dochází k zakládání spolků na potírání alkoholismu (např. roku 1905 je založený Zemský spolek proti alkoholismu). Suroviny pro výrobu alkoholu, kterých bylo nedostatek v období první světové války, jsou již ve dvacátých letech 20. století dosažitelné do té míry, že mohou být využívány v lihovarnictví a pivovarnictví. Výroba alkoholu za první republiky roste s její poptávkou a spotřebou. [20,21] Sám prezident T. G. Masaryk (1850 -1937) ve své knize O ethice a alkoholismu (1920), vidí v alkoholismu příčinu fyzického a psychického strádání jedince, které má dopad na celou společnost. [22] Neutišitelná situace ohledně užívání alkoholu vedla k vládním opatřením a zakládání protialkoholních spolků. Dne 17. února 1922 byl schválen zákon č. 86/1922 Sb., na jehož vzniku měl velkou zásluhu lékař Arnold Holitscher (1859 – 1942), který byl v minulosti závislý na alkoholu. Podle tohoto zákona bylo zakázáno podávání všech druhů alkoholických nápojů dětem a mladistvým na veřejných místech (mladiství od 16 do 18 roku věku měli dovoleno pít pivo a víno). Uvedeným zákonem nebylo také povoleno podávání jakéhokoliv alkoholového nápoje, kromě piva a vína, dospělým osobám na tanečních zábavách. Na všech místech uvedených v zákoně (hostince, kavárny, restaurace, výčepy, obchody, bufety, výletiště, poutě apod.), měla být dobře viditelná cedule stanoveného zákazu. Prodávání alkoholických nápojů dětem a mladistvým, kteří je odnášeli mimo výčep k požívání osobám, které podle zákona nespadaly pod uvedený zákaz, bylo povoleno, [23] i když se ozývaly hlasy, že děti cestou upíjí.

V osvětě a kampaních proti alkoholismu se značně angažoval Československý abstinentní svaz (do roku 1918 Českoslovanský abstinentní svaz), jehož členové si kladli za cíl ostřízlivění národa. Předsedou svazu byl v období 1922 – 1938 profesor sociologie a filosofie Břetislav Foustka (1862 – 1947), který vypracoval návrh programu, jehož cílem byl boj proti alkoholismu. Svaz inicioval pořádání přednášek, výstav, podporu výroby nealkoholických nápojů, zakládání nealkoholických stravovacích zařízení, protialkoholních poraden a léčeben. [ 20, 21]

Roku 1923 je za finanční podpory Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zřízena v Tuchově na Teplicku protialkoholní léčebna. U jejího zrodu stáli členové abstinentního svazu prof. Břetislav Foustka (1862 – 1947) a  Bedřich Konařík (1878 – 1944). Po přijetí do léčebny museli pacienti abstinovat a díky pracovní terapii (zahradničení, práce na poli, příprava pokrmů a údržba budovy), bylo zčásti zajištěno finanční krytí provozu tohoto zařízení. [20, 21, 24, 25] Z iniciativy svazu vznikla roku 1928 v Praze-Vršovicích protialkoholní poradna, ve které byla kromě lékařské pomoci poskytována také psychologická a sociální pomoc. Poradnu mohli bezplatně navštěvovat alkoholici a jejich rodiny. Další protialkoholní poradny postupně vznikaly v Brně, Ostravě, Plzni a Liberci. [20, 24]

K aktivitám protialkoholního spolku patřilo rovněž vydávání letáků, brožur, pohlednic, knih a časopisů s protialkoholní tematikou. Československý abstinentní svaz vydává od roku 1921 periodikum Vyšší národ. Časopis obsahoval zprávy o činnosti abstinentních organizací a protialkoholních hnutí z domova i z ciziny (např. informace o pořádání sjezdů, přednášek a výstav), dále se zde nacházely články odborníků, kteří poukazovali na škodlivé působení pití alkoholu na lidské zdraví, morálku, rodinu, pracovní způsobilost a společnost. Nechyběla ani rubrika Hlídka literární, ve které byli čtenáři upozorňováni na publikace s protialkoholní tematikou. K časopisu vycházely nepravidelně přílohy, např. beletristická příloha Besídka Vyššího národa, ve které byly uveřejňovány různé povídky a příběhy ze života lidí, kterým alkoholismus zasáhl do života (např. vyznání vyléčeného alkoholika nebo příběh ženy, která líčí soužití s alkoholikem). V Besídce byly také otiskovány drobné zprávy a vycházela poezie. Příloha My mladí byla zaměřena na mládež a Sluníčko na děti. Dalšími přílohami časopisu byly Abstinentní železničář a Slovenský abstinent. [26]

Ze spisů s protialkoholní tematikou, které vycházely nákladem Československého abstinentního svazu v edici Abstinentní knihovna, lze  jmenovat: Působení alkoholu na tělo lidské (1922), ve kterém je vysvětleno, jaké účinky má pití alkoholu na lidský organismus [27], Jed v žilách (1922), což jsou povídky o lidech, kterým zasáhl do života alkohol [28] a Alkohol z hlediska chemického (1923), jehož autor popisuje, jak vzniká a z jakých chemických látek se skládá alkohol [29]. V uvedené edici vycházely také práce prof. Břetislava Foustky (1862 – 1947), například Alkoholism a ideály národa (1922), ve které poukazuje na mravní a společenský problém alkoholismu. [30] Jakým způsobem působí alkohol na člověka i v malých dávkách, objasňuje v publikaci Alkoholism a organism (1923) [31]. Ve studii Alkoholism a tělesná výkonnost národa (1922) demonstruje, že pití alkoholu má neblahý vliv na výkon člověka. [32] Mimo edici vyšlo nákladem abstinentního svazu již zmiňované dílo T. G. Masaryka O ethice a alkoholismu či publikace Alkohol pro – proti: pít – nepít (1924), ve které její autor Dr. Šimsa (1865 – 1945) vysvětluje, jaký vliv má pití alkoholu na lidský organismus. [33]

Osvěta probíhala také na školách. Za tímto účelem vyšla roku 1923 Abstinentní čítanka, kterou uspořádal spisovatel a pedagog Jaroslav Urban (1889 – 1960). [34] Pro děti školou povinné byly pořádány přednášky, besídky, výstavy a divadelní představení. [20, 21, 35]

Titulní strana časopisu Vyšší národ Foto: NLK

Jakou podobu měla pohlavní osvěta?

 Na významnou úlohu pohlavní osvěty poukazovaly autority z řad lékařů, pedagogů, vychovatelů a politiků. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) ve své knize Mnohoženství a jednoženství (1925) nastiňuje potřebu pohlavní osvěty a poukazuje na šíření pohlavních nemocí či provozování prostituce. [36] Osvěta, která se uskutečňovala prostřednictvím tiskovin, přednášek, filmů a her, cílila na jednotlivé populační skupiny. Nemalou zásluhu na pohlavní osvětě měl pedagog Zdeněk Záhoř (1881-1931), který prosazoval, aby byly osloveny široké vrstvy obyvatelstva. Vypracoval program pohlavní výchovy za účelem oslovit cílové skupiny (rodiče, kantory, dorost a všeobecnou veřejnost). Pro každou z uvedených skupin byly vydávány příručky a letáky. Záhoř je autorem mnoha publikací, které vycházely především v rámci edice Knihovna pohlavní výchovy, kterou sám založil. [37] Řada z jeho děl se dočkala opakovaných vydání. Jakým způsobem vysvětlit svým dětem, jak přišly na svět, a kdy začít s jejich pohlavní výchovou, se rodiče mohli dozvědět například z publikací: Pohlavní výchova (1920) [38], Jak vzniká život: čítanka pohlavní výchovy. Díl I. Pro rodiče (1925) [39], Příručka pohlavní výchovy pro rodiče (1931) [40].

Rukojeť výchovy k rodičovství na školách (1930) [41], Naše žactvo – příští rodiče. Slovo k učitelstvu (1926) [42] či Praktický rádce v pohlavní výchově mládeže (1931) [43] jsou příklady publikací, které byly sepsány k odborné průpravě kantorů.

Dospívající se prostřednictvím brožur a letáků mohli dozvědět, jaké fyzické a psychické změny nastávají během puberty, co je pohlavní styk, jakým způsobem dochází k oplodnění či co jsou pohlavně přenosné choroby. Pro tuto cílovou skupinu vychází například příručky: Jak vzniká život: čítanka pohlavní výchovy. Díl IV. Pro hochy as od 12 do 15 let (1925) [44]  a Jak vzniká život: čítanka pohlavní výchovy Díl V. Pro dívky as od 12 do 14 let  (1925). [45] Pro dívky od 14 let byla určena publikace: Pohlaví – láska – mateřství: pro dívčí dorost od 14 let (1918) [46] a pro chlapce od 15 roku věku publikace  Pohlaví – láska – otcovství: pro mužský dorost od 15 let. (1919). [47] Mládeži starší 16 let, byla určena publikace Význam a podstata lásky pro mladé lidi (1925) [48]. Spis Pohlavní život před sňatkem: pro mladé muže (1925) obsahoval potřebné informace pro jedince mužského pohlaví [49].

V knížkách, které byly určeny k pohlavnímu poučení žen, se zpravidla nacházely informace o intimní hygieně, menstruaci, poruchách menstruace, pohlavním životě, antikoncepci, početí, příznacích těhotenství, průběhu gravidity a porodu. Vychází například publikace Ženám (1920) [50] či  Žena – matka – dítě: rady a pokyny. (1924) [51].

Pohlavní styk přestává být chápán jako prostředek k plození dětí a lékaři začínají poukazovat na důležitou úlohu sexuálního uspokojení, jakožto stavu, který je prospěšný jak fyzickému, tak duševnímu zdraví. Za účelem poučení partnerů o pohlavním životě vychází řada publikací, ve kterých se obvykle nachází popis reprodukčních orgánů muže a ženy, informace týkající se pohlavního aktu, sexuálních dysfunkcí, intimní hygieny, antikoncepčních praktik a prostředků. Snoubencům a manželským párům, byla určena publikace Manželství a život pohlavní (1923) [52]. Partnerským vztahům, intimitě v manželství, reprodukci a rodičovství se věnuje autor knihy Zlatá kniha manželství (1924) [53]. Na význam intimní hygieny u ženy a muže poukazuje autor příručky Hygiena v manželství a ochrana před těhotenstvím (1935), ve které vysvětluje z jakého důvodu, jakým způsobem a jak často by se měly umývat intimní partie. [54]

V knize Moderní ochrana před těhotenstvím (1930) je uveden popis, způsob použití mechanických i chemických prostředků určených k zabránění početí. Z mechanických antikoncepčních prostředků jsou představeny různé druhy pesarů, irigátorů, poševních stříkaček, absorbátorů, prezervativů, kapotů (pánský druh ochrany, která se nasazovala pouze na žalud), které se vyráběly. Z chemických prostředků jsou uvedeny například antikoncepční pasty, čípky či kakaové máslo. Z antikoncepčních praktik jsou zmíněny přerušovaná soulož, zmáčknutí pyje před ejakulací či metoda plodných a neplodných dní. [55] Informace týkající se antikoncepce, zvláště metody plodných a neplodných dní, přináší také publikace Pohlavní život v manželství (1932). [56]

Roku 1935 přichází do kin film Osudná chvíle, ve kterém se hlavní hrdina nakazí syfilidou. Druhá část filmu je věnovaná zdravotnické osvětě varující před nebezpečím pohlavních nemocí. [57]

Vyobrazení antikoncepčních prostředků, kniha Moderní ochrana před těhotenstvím Foto: NLK

Vyobrazení antikoncepčních prostředků, kniha Moderní ochrana před těhotenstvím Foto: NLK

Literatura: 

1. ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1021-3, s. 102-114.
2. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 157-162. 165-160.
3. SALFELLNER, Harald. Španělská chřipka: příběh pandemie z roku 1918. Druhé, rozšířené vydání. [Praha]: Vitalis, [2021]. ISBN 978-80-7253-422-7.
4.  JUKL, Marek a Jana MAJRICHOVÁ. Století s Červeným křížem: 100 let Československého a Českého červeného kříže. Praha: Český červený kříž, 2019. ISBN 978-80-87729-28-1. S.29-37.
5. Cesty k správné výživě: příručka pro kursy správné výživy pořádané Čs. Červeným křížem. Praha: Československý Červený kříž, [1932]. 60 s. Knihovna referátu výživy Československého Červeného kříže; sv. 3. d. 1.
6. 200 předpisů pokrmů pro kursy správné výživy pořádané Čs. Červeným křížem. 4. vyd. V Praze: Československý Červený kříž, 1933. 72 s. Knihovna referátu výživy Čs. Červeného kříže; sv. 3, II. díl.
7. Zdraví lidu: zdravotnický měsíčník Čsl. Červeného kříže. Praha: Československý Červený kříž, 1923-1940. ISSN 1802-9655.
8. LUKES, Rudolf. První pomoc raněným a bezvědomým. Praha: Čsl. Červený Kříž, [1922. [40] s. Levné knížky Čsl. Červeného kříže; [č. 4b].
9. ČAPEKet al. Jak si uchovati zdraví. Praha: Čsl. Červený kříž, [1923]. 16 s. Levné knížky Československého Červeného kříže; č. 3.
10. DELAN, Jane A. a STRONG, Anne Hervey. Domácí zdravověda a ošetřování nemocných. Praha: Čs. Červený kříž, 1921. 283 s. Čítanka Čsl. Červeného Kříže; I.
11. DRIML, Karel. Zdravotnická výchova na školách. Praha: Československý Červený kříž, 1924. 31 s. Příručky dorostu Čs. Červeného kříže; Číslo 8.
12. Dorost Čs. červ. kříže: (o cílech, činnosti a organisaci). III., přepracované vydání. Praha: Československý Červený kříž, dorostový odbor, 1924. 19 stran. Příručky dorostu Čs. červeného kříže; číslo 1.
13. Účel a organisace Dorostu Československého Červeného kříže. 2. pozm. vyd. Praha: Československý Červený kříž, [1922?]. [16] s. Příručky Dorostu Červeného kříže; č. 1.
14. Lípa: illustrovaný měsíčník dorostu Československého Červeného kříže. V Praze: Dorostový odbor Čs. Červeného kříže, 1926-1938
15. Radost: obrázkový časopis pro nejmenší členy Dorostu Československého červeného kříže. V Praze: Československý červený kříž, 1924-1938
16. DRIML, Karel. Zdravotní říkánky. Praha: Čsl. Červený kříž, 1924. 8 l.
17. DRIML, Karel. Zdravé zuby. II. vydání. Praha: Československý Červený kříž (dorostový odbor), 1926. 11 s. Příručky Dorostu Čs. Červeného kříže; Čís. 9.
18. DRIML, Karel. Kašpárkovy zdravotnické táčky: Kašpárkovy výstupy pro loutkové, maňáskové, bramborové a dětské divadlo. 2. vyd. V Praze: Společnost Českoslov. Červeného kříže, [1924]. 45 s.
19. DRIML, Karel. Bacilínek: Ves. tragédia pre malých i veľkých o zdraví i o nemoci vo 4 dej. s predohr. Praha: Čsl. Červený kříž, 1924. 44 s. Knih. dorostu Čsl. Červ. kříže; 8.
20. JANČÍK, Drahomír. Pít či nepít – to jest, oč tu běží.“ Střety příznivců a odpůrců abstinence v meziválečném Československu. Historická sociologie[online]. Karolinum Press, 2014, 2014(1), 47-69 [cit. 2022-11-18]. ISSN 1804-0616. Dostupné z: doi:10.14712/23363525.2014.12
21. PROCHÁZKA, Antonín. Z naší literární tradice alkoholní a protialkoholní: příspěvek k dějinám abstinentního hnutí československého. V Praze: Československý abstinentní svaz, 1927. 86 s. Abstinentní knihovna; sv. 13.
22. MASARYK, Tomáš Garrigue. O ethice a alkoholismu. 2. vyd. V Brně: Studentská klinika, [1920]. 23 s. Zdravotní a jiné příručky; č. 2.
23. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. V Praze: Státní tiskárna, 18.03.1922, 1922(26), s. 295. ISSN 1804-0705. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/nkp/uuid/uuid:89e5b950-98e4-11e9-b601-005056825209
24. Náš ústav pro záchranu alkoholiků. in Vyšší národ: orgán Československého hnutí abstinentního. s.18 V Praze: Abstinentní svaz, 1923.
25. KONAŘÍK-BEČVAN, Bedřich. Léčení alkoholismu v cizině a u nás. V Praze: nákladem Československého abstinentního svazu, 1934. 64 stran, 11 nečíslovaných stran obrazových příloh. Abstinentní knihovna; svazek 23
26. Vyšší národ: orgán Československého hnutí abstinentního. V Praze: Abstinentní svaz, 1921 -1925.
27. BARTH, Jaroslav. Působení alkoholu na tělo lidské. Druhé, přepracované a rozmnožené vydání. V Praze: nákladem Československého abstinentního svazu, 1922. 64 stran. Abstinentní knihovny
28. ZEITHAMMER, Viktorin. Jed v žilách: povídky z ovzduší alkoholismu v horách šumavských. V Praze: Čsl. abstinentní svaz, 1922. 150 s. Abstinentní knihovna; sv. 4.
29. NĚMEČEK, Hynek. Alkohol s hlediska chemického. V Praze: nákladem “Československého abstinentního svazu”, 1923. 50 stran. Abstinentní knihovny sv. VII.
30. FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a ideály národa. V Praze: Československý abstinentní svaz, 1922. 29 s. Abstinentní knihovna; sv. 1.
31. FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a organism: několik kritických poznámek o vlivu alkoholu na organism lidský a zejména o působení malých dávek. Praha: Čsl. abstinentní svaz, 1923. 24 s. Abstinentní knihovna; 11.
32. FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a tělesná výkonnost národa: [kritická studie]. V Praze: Československý abstinentní svaz, 1922. 36 s. Abstinentní knihovna;
33. Alkohol pro – proti: pít – nepít, střídmost – abstinence, výmluvy pijáků. V Praze: J. Šimsa, [1924]. 182, 1 s.
34. URBAN, Jaroslav František, ed. Abstinentní čítanka. Praha: Ústř. nakl. učit. čsl., 1923. 134 s., 1 list. Sbírka časových spisů pedagogických ke školské praksi; sv. 13.
35. PROCHÁZKA, Antonín. Kašpárek a loupežníci: veselohra o 3 jednáních. V Praze: Český abstinentní svaz, 1940. 24 s. Loutkové hry našich dětí; Sv. 1.
36. MASARYK, Tomáš Garrigue. Mnohoženství a jednoženství. Praha: B. Kočí, 1925.
37. JANIŠ, Kamil. Vývoj cílené pohlavní výchovy v 1. polovině minulého století. Speciální pedagogika. 2012, 22(3), 198-209. ISSN 1211-2720.
38. ZÁHOŘ, Zdeněk. Pohlavní výchova. V Praze: Melantrich, 1920. 42, 6 s. Pro dítě; sv. 20
39. ZÁHOŘ, Zdeněk. Jak vzniká život: čítanka pohlavní výchovy. Díl I.- Pro rodiče. Praha: B. Kočí, 1925. 5 sv. Knihovna pohlavní výchovy; Sv. 3-7.
40. ZÁHOŘ, Zdeněk. Příručka pohlavní výchovy pro rodiče. Druhé vydání. V Praze: Čsl. společnost pro potlačování chorob pohlavních, 1931. 44 – [II]
41. ZÁHOŘ, Zdeněk. Rukojeť výchovy k rodičovství na školách. V Praze: Čs. společnost pro potírání chorob pohlavních, 1930. 158 s., [2] s. obr. příl. Vědecká knihovna Čs. společnosti pro potírání chorob pohlavních; sv. 3.
42. ZÁHOŘ, Zdeněk. Naše žactvo – příští rodiče: slovo k učitelstvu. V Praze: B. Kočí, 1926. 31 s.; č. 2.
43. ZÁHOŘ, Zdeněk. Praktický rádce v pohlavní výchově mládeže. Praha: Vydavatelské oddělení YMCA, 1931. 112, [II]
44. ZÁHOŘ, Zdeněk. Jak vzniká život: čítanka pohlavní výchovy. Díl IV. Pro hochy as od 12 do 15 let Praha: B. Kočí, 1925. 5 sv. Knihovna pohlavní výchovy; Sv. 3-7.
45. ZÁHOŘ, Zdeněk. Jak vzniká život: čítanka pohlavní výchovy. Díl V. Pro dívky as od 12 do 14 let  Praha: B. Kočí, 1925. 5 sv. Knihovna pohlavní výchovy; Sv. 3-7.
46. ZÁHOŘ, Zdeněk. Pohlaví – láska – mateřství: pro dívčí dorost od 14 let. 4. vyd. Praha: Odkaz, 1920. 62 s. Mládí a život;
47. ZÁHOŘ, Zdeněk. Pohlaví – láska – otcovství: pro mužský dorost od 15 let. 2. dopl. vyd. Praha: Odkaz, 1919. 55 s. Mládí a život; 2.
48. ZÁHOŘ, Zdeněk. Význam a podstata lásky: pro mladé lidi. Praha: B. Kočí, 1925. 26 s. Knihovna pohlavní výchovy; sv. 2.
49. EXNER, Max Joseph. Pohlavní život před sňatkem: pro mladé muže. Praha: B. Kočí, 1925. 65 s. Knihovna pohlavní výchovy; sv. 10.
50. PRUŠKA, Jindřich. Ženám. Karlín: Vesmír, 1920. ABC příručky pro každého.
51. FISHER, Ludvík. Žena – matka – dítě: rady a pokyny. V Praze: B. Kočí, 1924. Knihy k ozdravění lidstva.
52. RIBBING, Seved. Manželství a život pohlavní: kniha pro snoubence a manžele. Praha: Dr. J. Schubert, 1923.
53. GERLING, Reinhold. Zlatá kniha manželství: rádce v hodinách úzkosti i štěstí, průvodce bludištěm lásky a manželství. 2., opr. vyd. Praha: Sfinx, 1924. Gong.
54. JELÍNEK, Josef. Hygiena manželství a ochrana před těhotenstvím. V Praze: Časopis Matka a dítě, [1935].
55. TREFNÝ, František. Moderní ochrana před těhotenstvím: pojednání o nových ochranných metodách před těhotenstvím. II. vydání. Praha: Firma Hydiko, 1930. Knihovna zdravotních rad.
56. GEORG, Iwan Eugen. Pohlavní život v manželství: se zvláštním zřetelem k problému omezení porodů způsobem přirozeným a mravně nezávadným. V Praze: Ladislav Kuncíř, 1932.
57. Osudná chvíle. Režie Václav Kubásek, Josef Kokeisl. Československo, 1935.

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – Období první republiky. Lékařská knihovna [online]. 2022, roč. 27, č. 3-4 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

PhDr. Eva Lesenková, Ph.D., NLK

Kurz probíhal ve dnech 5. – 23. 9. 2022 a uskutečnil se za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, VISK 2 a Klubu lékařských knihoven. Vznikl ve spolupráci Národní lékařské knihovny s Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a expertů z oboru sociálního lékařství.

Cíl kurzu

• zvýšit zdravotní gramotnost ve vztahu k péči o své zdraví
• motivovat knihovníky k uplatnění nabytých poznatků ve vlastní vzdělávací praxi veřejných knihoven

Cílová skupina

Knihovníci z vědeckých a fakultních knihoven, lékařských knihoven, krajských a městských veřejných knihoven, učitelé zdravotnických škol a zájemci o problematiku zdravotní gramotnosti.

Účastníci kurzu

Knihovníci z vysokoškolských knihoven, fakultních nemocnic, specializovaných zdravotnických vzdělávacích institucí, vědeckých knihoven a také krajských a městských veřejných knihoven.

Účast

Z celkového počtu 67 přihlášených se kurzu zúčastnilo 76% účastníků (51) a 24 % (16) do kurzu nevstoupilo.

Struktura kurzu

Kurz obsahoval 3 vzdělávací moduly, jejichž součástí byly studijní texty, testy, video, PP prezentace a odkazy na zdroje pro samostudium.

Délka trvání kurzu a doba pobytu v jednotlivých modulech

Předpokládaná souhrnná minimální doba studia byla kolem 10 ti hodin.

Kurz byl zpřístupněn od 5. do 23. 9. 2022. Po dobu 19 dní, kdy byl kurz otevřen, proběhlo 4149 vstupů, tedy v jeden den účastníci opakovali průměrně 4 vstupy.

Doba pobytu v jednotlivých modulech se lišila. Moduly 1 a 2, které obsahovaly výkladovou část kurzu, byly zobrazovány každým účastníkem 1 X nejvíce 2 X. Do modulu 3, který se zaměřoval na výklad s praktickými ukázkami a cvičeními, se každý účastník vracel v průměru až 17 X.

Hodnocení účastníků – závěrečné hodnocení kurzu

Na závěrečný anonymní dotazník (18 otázek) odpovědělo více než polovina skutečných účastníků 67 % (34).

Účastníci e-learningu hodnotili jednotlivé moduly podle následujících kritérií: očekávání, přínos pro praxi, organizace, tempo, rozsah a obtížnost testů.

Hodnoceno na škále nevyhovující – slabé – průměrné – výborné

Hodnocení jednotlivých modulů

Očekávání

Zcela splněna očekávání byla u posluchačů v 58 %.

Přínos pro praxi – hodnocení jednotlivých modulů

Přínos kurzu u modulu 1 „Zdraví a zdravotní gramotnost“ označila téměř polovina účastníků  (44 %) jako výborný.

Přínos kurzu u modulu 2 „Možnosti podpory zdravotní gramotnosti ve veřejných knihovnách” označila jako výborný více jak polovina (62%) účastníků.

Nejvyšší hodnocení přínosu kurzu jako výborný, více jak tři čtvrtiny (79%), vyjádřili posluchači u modulu 3 „ Jak vyhledávat zdravotnické informace“.

Organizace, tempo, rozsah, testy

Spokojeno s organizací kurzu bylo 94% a se strukturou 79 % respondentů. Tempo a rozsah kurzu bylo hodnoceno 100 % jako přiměřené. Kurz zcela ideálně organizován, práce na ideální platformě a přehledná struktura.

 Výhody  e-learningu

Posluchači uvedli jako výhody

• potřebné informace a studijní materiály na jednom místě (50%)
• možnost získat více studijních materiálů a odkazů (44 %)

Co chybělo a jaká témata byla doporučena pro zařazení do příštích kurzů/seminářů?

Z třiceti pěti účastníků odpovědělo patnáct, že co se týče náplně kurzu, nepostrádali žádné informace. Z témat, která by si přáli zařadit do dalších kurzů, uvedli: péče o duševní zdraví, psychologie, komunikace, citační problematika, hodnocení vědy, vyhledávání v databázích či knižní trh.

Kritika a podněty

• modul č. 2 – nevhodná otázka: jestli známe databázi, jestli ji používáme apod. – nemyslím, že některá odpověď by byla chybná, přesto systém chybu započítal
• nejednoznačná odpověď např. na otázku v testu č. 3: Umožňuje souborný katalog ČR…hledat pomocí…operátorů ….nebo neumí? ANO – umí, ANO neumí… :-))
• delší kurz s postupným otevíráním /zavíráním modulu
• více ukázek nekvalitních či neověřitelných informací na volném internetu; analytické vyhledávání zajímavé, nicméně pokud neznáte domény a názvy organizací zabývající se zdravím, tj. jste úplný laik – je to celé k ničemu. Ráda bych studentům připravila lekci, ve které bych jim ukázala, jak špatné, komerční informace o zdraví existují a jak je poznají na první pohled.

Závěr

Tématu zdravotní gramotnosti je v České republice věnována čím dál tím větší pozornost. Záměr kurzu – upozornit na problematiku zdravotní gramotnosti v propojení na  gramotnost informační a mediální, ve vzdělávací  praxi veřejných knihoven, se podařilo uskutečnit. Počet přihlášených, účast na kurzu, prakticky ze všech typů knihoven, potvrzuje zájem knihovníků o téma. Pro tvůrce a autory byl kurz jedinečnou příležitostí vylepšovat metodiku elektronické výuky.

U nadpoloviční většiny účastníků byla očekávání zcela splněna, tento výsledek však dokládá skutečnost, že problematika zdravotní gramotnosti není plně srozumitelná a je potřeba vědomosti nadále prohlubovat. Podrobnou referenci, nejen o výsledcích zmiňovaného kurzu, připravujeme v přednášce: Posilování zdravotní gramotnosti v praxi knihovny – činnosti Národní lékařské knihovny Praha, která bude přednesena na 15. mezinárodní konferenci kvalitativních a kvantitativních metod v knihovnictví (QQML 2023) v květnu příštího roku.

Jednou z priorit Národní lékařské knihovny v návaznosti na Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2021-2027 je nadále působit v oblasti celoživotního, profesního uživatelského i občanského vzdělávání s informačními tématy ochrany a podpory zdraví.

Citace

LESENKOVÁ, Eva. E – learningový kurz Zdravotní gramotnost 2022 : Jak lépe posoudit pravdivost informací o zdraví. Lékařská knihovna [online]. 2022, roč. 27, č. 3-4 [cit. 21.09.2023]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/kategorie/clanky/. ISSN 1804-2031.

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Technický pokrok, postupná elektrifikace a zlepšení komunální hygieny (většina českých měst je na počátku 20. století vybavena kanalizační sítí) měly bezesporu kladný vliv na zdravotní stav populace. (1) V roce 1906 byl z iniciativy Národní rady české založen Svaz osvětový, který se zaměřoval na osvětovou, kulturní a výchovnou činnost v různých oborech. (2) Nakladatelství Otto vydává v edici Lidové rozpravy lékařské pod redakcí Dr. Ladislava Haškovce (1866 – 1944) populární spisy věnované zdraví a nemoci. (26, 27) Roku 1908 vyšlo první číslo měsíčníku Zdraví lidu, jenž byl vydáván za účelem poučení širokých kruhů obyvatelstva o zdraví a nových lékařských poznatcích. (3) V roce 1910 je odborné veřejnosti představen lék na syfilis Salvarsan, který byl vyvinut v laboratoři německého lékaře Paula Ehrlicha (1854 – 1915). (4, 5) O rok později se koná v Drážďanech mezinárodní hygienická výstava, jejímž cílem bylo motivovat každého jedince k péči o zdraví. Výstavy se zúčastnilo přes 5 milionů lidí a byla inspirací k založení Německého muzea hygieny (r. 1912). (6) Během první světové války se zhoršuje životní úroveň obyvatelstva a dochází k nárůstu infekčních onemocnění a nemocí zapříčiněných nedostatečnou či nevyhovující stravou. Roku 1918 lékaři zaznamenávají první případy španělské chřipky v Českých zemích. (4, 5) Continue reading →

PhDr. Eva LESENKOVÁ, Ph.D., NLK

Národní lékařská knihovna (NLK) uspořádala v průběhu jara 2022 průzkum spokojenosti svých uživatelů. Dotazníkové šetření probíhalo od 25. března do 28. dubna 2022. Continue reading →

Mgr. Šimon KRÝSL, Zdravotnické muzeum NLK

Společná výstava Zdravotnického muzea NLK a Městského muzea a galerie ve Svitavách „Epidemie a pandemie“ byla ve svitavském muzeu otevřena od 14. 4. do 22. 5. 2022. Continue reading →

Kateřina Soukalová, Národní technická knihovna

ZÍSKEJ je služba Národní technické knihovny (NTK) pro sdílení fondu knihoven a doručovaní dokumentů, zajišťující snadné poskytování meziknihovních výpůjčních služeb. Služba byla spuštěna v září 2019 pilotním provozem v knihovnické obci, běží již tak dva roky. I proto bychom rádi čtenářům časopisu Lékařská knihovna připomněli, co služba je, co nabízí, jaké jsou její přednosti a v neposlední řadě je seznámili se současným stavem.

Continue reading →

Mgr. Iveta Svobodová, NLK

Od letošního roku lze v Národní digitální knihovně (NDK) najít i novější dokumenty, které patří k tzv. dílům nedostupným na trhu (DNNT). V rámci segmentu NDK-DNNT jsou nyní přístupné monografie vydané do roku 2007 a periodika do roku 2010, které již není možné zakoupit na knižním trhu. NDK také zpřístupňuje tzv. volná díla, která již autorským zákonem chráněna nejsou. K dokumentům podléhajícím licencím NDK-DNNT má přístup každý uživatel veřejné knihovny, která uzavřela smlouvu s Národní knihovnou ČR o zpřístupnění služby. Národní knihovna ČR službu poskytuje na základě licenční smlouvy s kolektivními správci DILIA a OOA-S. Continue reading →

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Vlna občanských a národních revolucí, která proběhla v letech 1848-1849, ovlivnila další vývoj v Rakouském císařství, přestože samotné revoluce byly vojensky potlačeny. Roku 1848 je zrušeno poddanství a robotnická povinnost. V době Bachova absolutismu dochází jak k hospodářskému rozvoji, tak k přiostření režimu. Po pádu neoabsolutismu nastává politické uvolnění, které se promítlo do různých sfér tehdejší společnosti. (1, 2, 3) Continue reading →

PhDr. Eva VALDMANOVÁ a Mgr. Klára BOHUTÍNSKÁ, NLK

Národní lékařská knihovna (NLK) v souladu se Zřizovací listinou provádí, vyhodnocuje a zpřístupňuje průzkumy a sbírá statistická data veřejných knihovnických a informačních služeb ve zdravotnictví.

Shromažďování statistických dat provádí nepřetržitě od roku 1992. Na tomto základě pak vytváří statistické přehledy vydávané pod názvem „Statistické ukazatele knihoven a informačních středisek zdravotnických a vzdělávacích zařízení České republiky“. Continue reading →

Mgr. Jana VITOUŠOVÁ, knihovna SZÚ

Dnes je Státní zdravotní ústav (SZÚ) zdravotnickým zařízením a  vědeckou institucí, která čítá desítky národních referenčních center a laboratoří. Jeho hlavním úkolem je monitoring a příprava podkladů pro národní zdravotní politiku a činnost zaměřená na ochranu a podporu zdraví. Tato činnost zahrnuje mnoho oblastí veřejného zdraví: zejména mikrobiologii, epidemiologii infekčních nemocí, hygienu vody a ovzduší, bezpečnost potravin, chemickou bezpečnost, pracovní lékařství, psychosociální determinanty zdraví a řadu dalších. Ve svých počátcích ale neměl Státní zdravotní ústav na růžích ustláno. Continue reading →

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Evropa zažívá hospodářský růst, bohatnoucí buržoazie si upevňuje svoje významné postavení ve společnosti. Období 1803-1815 je poznamenáno napoleonskými válkami. V letech 1814-1815 probíhá Vídeňský kongres, na kterém jsou za účasti zástupců skoro všech zemí Evropy upraveny, soustavou smluv, mezinárodní vztahy. Od roku 1848 do roku 1849 probíhá v Evropě vlna revolucí. V Českých zemích podnítily revoluční události zájem zdravotnické i laické veřejnosti o otázky veřejného zdravotnictví. V čele zdravotnictví stojí protomedik a jednotlivé kraje spadají pod dohled krajských lékařů. Na přelomu 18. a 19. století postihuje naše země epidemie neštovic, proti kterým se od roku 1800 začíná očkovat. Během napoleonských válek (1803-1815) propukají epidemie tyfu. Z dalších infekčních chorob, které sužují obyvatelstvo lze jmenovat spálu, záškrt, spalničky, černý kašel a tuberkulózu. Ve třicátých letech 19. století postihuje naše země epidemie cholery. (1,2,3) Continue reading →

Mgr. Lenka MAIXNEROVÁ a Bc. Michal ZÁVIŠKA, NLK

Národní lékařská knihovna v roce 2019 převzala historický fond knihovny Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Knižní dar postupně prochází bibliografickým zpracováním, které bude v úplnosti dokončeno v příštím roce 2021. Do fondu NLK bylo převzato přibližně 3000 svazků z let 1776-1968. Z hlediska bibliografického formátu se jedná o monografie, vázaná periodika, šedou literaturu, archivní materiály. Historický fond uložený v knihovně v Psychiatrické nemocnici byl pravděpodobně v minulosti odepsán, ale ve skutečnosti nevyřazen, chyběla k němu jakákoliv evidence včetně přírůstkových seznamů a kartoték. Dle vložených výpůjčních lístků byl fond ještě v 80. letech 20. století využíván, je tedy možné, že k odpisu a následné likvidaci seznamů a kartoték mohlo dojít na přelomu 80. a 90. let. Bohužel se tak nedá zjistit, zda převzatý fond byl úplný nebo došlo k nějakým ztrátám. Continue reading →

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Jedná se o epochu vyznačující se osvícenskými reformami, ke kterým docházelo za panování Marie Terezie (období vlády 1740 -1780) a Josefa II. (vládl 1780 -1790).  Na reformách v otázkách zdravotnických a školských spolupracoval s Marií Terezií její dvorní lékař profesor vídeňské lékařské fakulty Gerhard van Swieten (1700 -1772). Cílem zdravotnických reforem bylo vytvoření uceleného systému zdravotní správy. V letech 1752 -1753 (nejdříve pro Moravu, poté pro Čechy a Slezsko) vyšly základní zdravotní normy pro naše země tzv. Generální zdravotní řády. Roku 1770 byl vydán pro celou Habsburskou monarchii centrální říšský zdravotní řád. Nejvyšším zdravotnickým úředníkem byl protomedik. Evropské obyvatelstvo včetně českých zemí bylo sužováno epidemiemi neštovic, tyfu a hladomorem, který postihl české země v letech 1781-1782. (1,2) Continue reading →

Mgr. Iveta SVOBODOVÁ, NLK

Národní digitální knihovna je od letošního roku obohacená o dokumenty vydané na území České republiky do roku 1989. V roce 2020 se konečně uskutečnil dlouho plánovaný projekt zpřístupnění děl nedostupných na trhu, jenž umožňuje prostřednictvím vzdáleného přístupu prohlížet více než 69 000 dokumentů, které byly ještě do nedávna veřejně nedostupné. PhDr. Vít Richter upřesnil některé informace o projektu ve své přednášce na 21. Konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2020. Continue reading →

Mgr. Lenka MAIXNEROVÁ, Bc. Michal ZÁVIŠKA, PhDr. Ludmila ŠTĚPÁNKOVÁ, NLK

V letošním roce se velká část odborné lékařské a zdravotnické literatury věnuje novému viru SARS-CoV-2 a nemoci covid-19. Vzhledem k tomu, že deskriptory MeSH pro virus SARS-CoV-2 a nemoc covid-19 ve verzi  MeSH 2020 nebyly k dispozici, byla jednotně veškerá literatura popsána klíčovým slovem Covid-19. Continue reading →

Mgr. Šimon KRÝSL, Zdravotnické muzeum NLK

Obličejové masky – pro něž se v průběhu posledního roku nevratně vžilo označení roušky – se staly emblémem doby koronaviru. V počátcích epidemie – a pro mnohé dodnes – zastupuje rouška ochotu podílet se společném zápasu zdravotníků, záchranných sborů i laiků s nákazou, zapojit svou práci, invenci i fantazii. Jindy a pro jiné symbolizují „náhubky“ nevítaná opatření státu, který brání lidem se shromažďovat, podnikat a zřejmě i mluvit. Obličejové masky byly však kontroverzní vždycky. Continue reading →

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Jedná se o epochu ohraničenou dvěma událostmi, kterými byla bitva na Bílé hoře (1620) a nástup Marie Terezie na český trůn (1740). V dějinách evropské medicíny je 17. století charakterizováno odvratem od dosavadních autorit a začátkem nové experimentální lékařské vědy. Pokrok v medicíně se odehrával zejména v teoretické rovině, v praxi byly aplikovány převážně dosavadní léčebné metody. Lidé trpěli různými chorobami, z nichž některé dosáhly epidemických rozměrů. Kromě moru se začínají šířit neštovice, tyfus a úplavice. Třicetiletá válka, kterou je poznamenána tato doba, se podepsala na zdravotním stavu populace. V době války bylo obyvatelstvo sužováno drancováním, nedostatkem potravin způsobujícím podvýživu a neustálým stresem. Po jejím skončení dochází k postupné stabilizaci a nárůstu počtu obyvatelstva (1,2,3). Continue reading →

Mgr. Lenka MAIXNEROVÁ, NLK

Národní lékařská knihovna (NLK) vytvořila v portálu Medvik kolekci COVID-19, kam jsou zařazovány všechny publikace věnované koronavirové infekci. V červnu se v kolekci nachází přibližně 200 bibliografických záznamů, z nichž přibližně 120 jsou články a okolo 80 záznamů na monografické úrovni. Do portálu Medvik byly zpracovány i materiály Světové zdravotnické organizace, které byly publikovány na stránkách WHO v sekci Country & Technical Guidance – Coronavirus disease (COVID-19). Continue reading →

Mgr. Lenka MAIXNEROVÁ a PhDr. Eva VALDMANOVÁ, NLK

Úvod

Elektronické informační zdroje (EIZ) se v nabídce informačních zdrojů knihoven objevují již více než 20 let, ale teprve v posledních letech začínají být ve vyšší míře nabízeny a tím i využívány elektronické knihy. Nabídka odborných e-knih v knihovnách je limitována zejména jejich nabídkou a cenou, jež je často vyšší než u tištěných publikací. Rozdíl v ceně byl dán i vyšším DPH u e-knih, které bylo odstraněno novelou zákona o DPH č. 256/2019 Sb. E-knihy jsou od 1.5.2020 zařazeny do nižší sazby, stejně jako tištěné knihy (tj. 10 %). Národní lékařská knihovna nabízí uživatelům odborné e-knihy již více než 10 let, ale z hlediska jejich počtu se jedná spíše o doplňkovou službu ke klasickým tištěným knihám. Continue reading →

PhDr. Eva VALDMANOVÁ, NLK

Národní lékařská knihovna (NLK) v souladu se Zřizovací listinou provádí, vyhodnocuje a zpřístupňuje průzkumy a sbírá statistická data veřejných knihovnických a informačních služeb ve zdravotnictví.

V souvislé řadě od roku 1992 knihovna organizuje sběr a shromažďování statistických dat. Jejich výstupem jsou statistické přehledy vydávané pod názvem „Statistické ukazatele knihoven a informačních středisek zdravotnických a vzdělávacích zařízení České republiky“.

Sběr statistických dat o činnostech zdravotnických knihoven patří ke každoročním dobrovolným úkonům, do nichž se vyplněním statistického výkazu o činnosti  zapojují zdravotnické knihovny, které jsou podchyceny v Adresáři knihoven a informačních středisek zdravotnických zařízení. Continue reading →

Mgr. Klára MAŠKOVÁ, NLK

Národní lékařská knihovna (dále NLK) provozuje knihovnicko-informační systém Medvik, jehož vnější rozhraní – portál Medvik – je volně přístupný na: https://www.medvik.cz/. Portál Medvik je vytvářen Národní lékařskou knihovnou, ale do portálu jsou zapojeny i jiné knihovny. Portál tak obsahuje nejen katalogy zapojených knihoven, ale také souborné katalogy periodik a monografií (v současnosti je aktualizován pouze souborný katalog periodik), bibliografickou databázi Bibliographia medica Čechoslovaca a soubory jmenných a věcných autorit. Continue reading →

Mgr. Iveta SVOBODOVÁ, NLK

Když se letos v březnu onemocnění COVID-19 rozšířilo do celého světa, společnost přirozeně hledala informace a rady odborníků, aby se mohla s novým problémem lépe vyrovnat. Česká republika se v porovnání s ostatními státy snažila situaci rychle zvládnout a z preventivních důvodů vydala řadu nařízení, která se ze dne na den měnila. Informace občanům byly sdělovány nejen ze strany médií, příslušných státních orgánů a institucí zabývajících se zdravotnictvím a medicínou, ale ani knihovny nezůstaly pozadu a své uživatele i veřejnost se snažily provést širokým množstvím informací o problematice koronaviru. Po celém světě v různých odvětvích rychle vznikaly projekty, které reagovaly na současnou situaci. Lidé vytvářeli informační kampaně a projekty zdravotnické osvěty, nabízeli pomoc starším spoluobčanům a mnoho jednotlivců nebo skupin obyvatel zaštítěných nějakou institucí, vyrábělo vlastní roušky nebo dezinfekční přípravky. Angažovali se lidé, kteří mapovali současnou situaci, shromažďovali poptávky a dodávali materiál potřebným a koordinovali pomoc. Vznikaly specializované weby a iniciativy, které se postupně propojovaly. Continue reading →

Mgr. Adam KOLÍN, NLK

Rešeršní služby jsou jednou ze základních služeb^[1] poskytovaných Národní lékařskou knihovnou (dále jen NLK) v oddělení informačních a speciálních služeb (dále ISS). Jako veřejná knihovna NLK službu poskytuje všem osobám starších 15 let^[2]. Uživatelé si ji mohou objednat osobně, pomocí webového formuláře, e-mailem nebo telefonicky. Rešerše je zpracována z elektronických licencovaných nebo volně dostupných zdrojů. Continue reading →

Mgr. Šimon KRÝSL, Zdravotnické muzeum NLK

Od roku 2017 představujeme na webových stránkách muzea každý měsíc jeden předmět ze sbírek Zdravotnického muzea Národní lékařské knihovny jako titulní postavu příběhu. Titulní, nikoli hlavní postavu: nesou-li příspěvky název a životní data exponátu, hlavní postavou vyprávění i jeho vedlejšími postavami jsou lidé, kteří předmět vymysleli, postavili a používali.  Každý z těchto příběhů je úlomkem nekonečného vyprávění dějin – dějin nemoci, léčby a uzdravení, dějin, ve kterých se lidské nápady a myšlenky daří a nedaří uskutečňovat. Continue reading →

Mgr. Kamila ZOUFALÁ

Následující článek představuje výtah z diplomové práce obhájené na Ústavu informačních studií a knihovnictví Univerzity Karlovy v Praze, která se zabývá výzkumem informačního chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci. Continue reading →

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Od konce 14. století dochází v Evropě ke změnám jak v kulturním, hospodářském, tak politickém životě a to nejprve v italských centrech a poté ve velkých městech severně od Alp. Významným atributem počínajícího novověku, je rozšíření knihtisku, jehož zásluhou jsou knihy daleko dostupnější. Díky zámořským cestám se do Evropy začínají dovážet nové suroviny, ze kterých se připravovaly léčivé přípravky. Vstup na jiný kontinent znamenal  také výměnu chorob mezi Evropany a původními obyvateli. Nové objevy v přírodních vědách umožnily rozvoj medicíny. Pitvy, které se uskutečňovaly na některých severoitalských univerzitách, rozšiřují znalosti anatomů o stavbě lidského těla. V roce 1543 vychází De humani corporis fabrica libri septem, dílo vlámského lékaře Andrease Vesalia, které se stalo symbolem nového pojetí anatomie. Populace je sužována různými chorobami (dna, průjmy, infekční onemocnění, padoucnice, onemocnění ženských orgánů apod.), z nichž zásadní následky mají epidemie. Kromě epidemií tyfu, anglického potu, úplavice a morových epidemií se Evropou začíná šířit syfilida, nemoc lásky, která postihuje všechny vrstvy obyvatelstva. (1,2,4) Continue reading →

Mgr. Šimon KRÝSL, Zdravotnické muzeum NLK

V Technickém muzeu v Brně byla 4. června otevřena výstava Až na kost! Představuje stavbu a fungování lidské kosti a způsoby, jakými bylo, je a bude možné kosti léčit, rovnat a nahrazovat.  Pokud vás zaujala výstava Člověk v náhradách v Národním technickém muzeu, pokud vás zajímá medicína, historie lékařství nebo budoucnost propojení lidské tkáně a moderních technologií, výlet do Brna se rozhodně vyplatí. Pokud již na jižní Moravě jste, nebo budete, rozhodně si výstavu nenechte ujít.

Continue reading →

Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Jakým způsobem se vyvíjelo lékařství na západě po rozpadu římské říše?

Vývoj lékařství v západní části bývalé Svaté římské říše v době raného a vrcholného středověku, je možné rozdělit na období klášterní medicíny a období scholastické univerzitní medicíny. Continue reading →

Mgr. Adam KOLÍN, NLK

Jedním z hojně diskutovaných témat současnosti jsou tzv. predátorské časopisy, které narušují věrohodnost vědecké komunikace, která je založena na prezentaci objektivních výsledků z výzkumu a vývoje. Prudký nárůst těchto časopisů vede k narušení vědecké komunikace. Continue reading →

Dr. Marta EHLOVÁ

Borůvkovo sanatorium v Praze je spojeno s několika významnými událostmi naší novodobé historie. Z medicínského hlediska se vznikem Oddělení pro léčbu popálenin, z pohledu občanského se jmény Josef Toufar a Jan Palach. V prostorách sanatoria se v minulosti vystřídalo několik převážně lékařských institucí. Continue reading →

PhDr. Ondřej BURSKÝ, Dis., NLK

Článek se zabývá problematikou výběru důvěryhodných elektronických informačních zdrojů z oblasti medicíny a lékařství využitelných pro potřeby široké laické veřejnosti. Continue reading →

Alexandra SURÁ, NLK

Problematika zdraví a nemoci je aktuální v každé době. Zejména v období, kdy lékařská péče byla pro většinu populace těžko dostupná, byly znalosti týkající se zdraví a nemoci tím jediným, o co se mohl jedinec při absenci lékařské či zdravotnické pomoci opřít. Názory co prospívá, či naopak škodí lidskému organismu, jak léčit tu či onu chorobu, a jakým způsobem předcházet nemocem, procházely pochopitelně v průběhu staletí určitou proměnou a vývojem. Continue reading →

Šimon KRÝSL, Zdravotnické muzeum NLK

Předměty v muzejních sbírkách zastupují příběhy. Ne všechna tato vyprávění známe a málokterá známe v jejich úplnosti. Někdy jsou to příběhy zrodu věcí a jejich tvůrců, jindy příběhy jejich užívání a těch, kdo je užívali. Muzejní exponáty spojené s dějinami léčení, ať jde o přístroje, nástroje, pomůcky, obrazy, medaile či sochy, s sebou nesou vyprávění o nemocných a zotavených, o chorobách, jimiž lidé trpěli a o postupech, jimiž lékaři a zdravotníci od bolesti pomáhali; o lidech v bolestech a lidech, jejichž profesí bylo léčit a mírnit bolest, i o umělcích, kteří si téma nemoci a uzdravení zvolili a vtělili je do tvaru věcí. Continue reading →

Dana TLAPÁKOVÁ, SVI – Lékařská knihovna Pardubice

Středisko vědeckých informací (SVI) – Lékařská knihovna vzniklo v roce 1959 jako součást dnešní akciové společnosti Nemocnice Pardubického kraje a.s. (NPK). Díky rozsáhlé rekonstrukci v roce 2015 získala knihovna útulné prostředí nejen pro zaměstnance, ale i uživatele. Po sloučení nemocnic Pardubického kraje SVI vede metodicky i další knihovny NPK, a to Odbornou knihovnu v Orlickoústecké nemocnici a Lékařskou knihovnu v Litomyšlské nemocnici.

Continue reading →

Redakce LK

Nevládní, nezisková Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí (IFLA – International Federation of Library Associations and Institutions), sdružující knihovnické instituce, svazy a spolky z celého světa, zahájila v dubnu 2017 na své konferenci v Aténách celosvětovou diskusi o budoucích směrech rozvoje knihoven. Prezidentka Donna Scheederová a generální sekretář IFLA Gerald Leitner vyzvali knihovníky z celého světa k diskusi o budoucnosti knihoven. IFLA tak zahájila debatu o celosvětové vizi nazvanou IFLA Global Vision. Continue reading →

Anna FILÍNOVÁ, Servisní centrum Získej

Představujeme ZÍSKEJ

ZÍSKEJ je národní platforma pro sdílení fondu, kterou vyvinula a provozuje Národní technická knihovna. Jejím cílem je vytvoření a zajištění snadného poskytování meziknihovních výpůjčních služeb. Continue reading →

Lenka MAIXNEROVÁ, Veronika LÖBLOVÁ a Michal ZÁVIŠKA, NLK

Národní lékařská knihovna se dlouhodobě zabývá zpracováním a digitalizací fondů a jejich zpřístupněním v portálu Medvik a v Digitální knihovně NLK. Pro zpracování NLK používá dva systémy:

• knihovnický systém DAWINCI/Medvik s uživatelským rozhraním Medvik
• muzejní systém Demus bez jakéhokoliv uživatelského rozhraní

Continue reading →

Šimon KRÝSL, Zdravotnické muzeum NLK

V roce 2018 slaví Oční klinika 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 200 let od svého založení.  Klinika si výročí připomněla 13. června odborným seminářem, tematickou výstavou a bohatě ilustrovanou publikací. Výstava, která v prostorách kliniky a klinické knihovny zobrazila dvě století pražské oftalmologie, vznikla ve spolupráci s řadou odborníků a pamětníků i se Zdravotnickým muzeem Národní lékařské knihovny. Předměty ve vitrínách dokumentují přístroje, nástroje a pomůcky, které sloužily a slouží léčbě nemocných i výuce studentů, z historických sbírek Oční kliniky a Zdravotnického muzea. Obrazové panely představují historii budovy kliniky, její přednosty a zároveň významné oftalmology v Praze od 18. století do současnosti, i novinky, jimiž klinika oboru v jednotlivých obdobích přispěla.[1]  Continue reading →

Lenka MAIXNEROVÁ, NLK

CzechElib představuje národní centrum pro elektronické informační zdroje. Cílem centra je centrální nákup elektronických informačních zdrojů (EIZ). Centrum je součástí Národní technické knihovny, která je řešitelem projektu Národní centrum pro elektronické informační zdroje – CzechElib. Projekt je řešen v Operačním programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Na projekt je celkem alokováno 1 296 971 000 Kč, přičemž 90 % je určeno na nákup EIZ pro roky 2018-2020. Realizace projektu probíhá od 1. 1. 2017, ukončení je plánováno k 31. 12. 2022. Nákup EIZ pro roky 2021-2022 bude podpořen ze státního rozpočtu. Continue reading →

Klára Mašková, NLK

Úvod

Národní lékařská knihovna (dále jen NLK), ostatně jako každá jiná knihovna, řeší v rámci svých služeb i online podporu uživatelů. Z praxe referenčních knihovníků NLK vyplývá, že největším problémem v online prostředí knihovny, se kterým se uživatelé dennodenně vypořádávají, je přístup k plným textům. Continue reading →

Alexandra SURÁ, NLK

Po překonání poválečné krize dochází k obnově hospodářství, česká ekonomika začíná prosperovat a zlepšuje se životní úroveň.(1)

Určitý obraz zásad správné životosprávy v období 1. republiky poskytují lékařské publikace určené široké veřejnosti, ve kterých se nacházejí informace, které se týkají stravování, čistoty těla, péče o vlasy, hygieny oděvu, pohybové aktivity a hygieny obydlí. Continue reading →

Ondřej Burský, NLK

„Tvým největším bohatstvím je to, co víš. To, co nevíš, je tvé největší riziko.“   Robert Kiyosaki Continue reading →

Michaela Lindová, Zdravotnické muzeum NLK

Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) byl všestranný člověk mnoha zájmů. Věnoval pozornost například i sportu, zdůrazňoval fyzickou zdatnost a zdraví jedince a národa. Jako již velice stařičký pán chodil pozorovat Sokoly, povzbudivě komentoval jejich cvičení a hovořil o významu „prostocviků“ s Miloslavem Tyršem. Continue reading →