Mgr. Alexandra Surá, Ph.D., NLK

První dekáda 21. století se nesla ve znamení evropské integrace, hospodářského růstu, modernizace zdravotnictví a rychlého rozvoje informačních technologií. Zásadní událostí byl vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004. Česká republika přijala dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva s názvem Zdraví 21. [1, 2]Tento program byl vypracován na základě deklarace Světové zdravotnické organizace (WHO) z května 1998 s názvem Health 21 (21 cílů pro 21. století). Jeho hlavním cílem bylo vytvoření podmínek pro dosažení plného zdravotního potenciálu všech lidí. Pro tento účel byly stanoveny dva hlavní cíle: 1. Během života člověka podporovat jeho zdraví a chránit jej; 2. Snížit výskyt nemocí (zejména těch s vysokou úmrtností) a omezit lidské strádání, které nemoci přinášejí. [1, 2, 3,]Světová zdravotnická organizace i jednotlivé státy Evropské unie věnují rostoucí pozornost zdravotní gramotnosti, kterou roku  1998 WHO definovala jako: Soubor kognitivních a sociálních schopností určujících motivaci a způsobilost jednotlivců k tomu, aby si dokázali získat přístup k informacím, porozuměli jim a využívali je způsobem, který podporuje a udržuje dobré zdraví. [4]

Jaké bylo povědomí o zoonózách, jako je nemoc šílených krav, ptačí či prasečí chřipka, které se v té době objevily v Evropě a vyvolaly globální obavy?

Bovinní spongiformní encefalopatie – nemoc šílených krav 

Roku 2001 bylo v České republice potvrzeno onemocnění bovinní spongiformní encefalopatií (BSE) u dojnice v zemědělském družstvu na Jihlavsku. [5] Nemoc šílených krav, jak se toto onemocnění lidově nazývá, se projevuje agresivitou vůči ostatním zvířatům, neklidem, poruchami koordinace a úbytkem svalové hmoty. Řadí se mezi prionové choroby, tedy onemocnění vyvolaná patogenními bílkovinami.

Ve Velké Británii se bovinní spongiformní encefalopatie vyskytovala v 80. a 90. letech 20. století. Předpokládá se, že se nákaza do chovů skotu dostala již v 70. letech prostřednictvím krmiv obsahujících masokostní moučku vyrobenou z ovcí nakažených skrapií (klusavka). Rozšíření onemocnění do dalších zemí bylo spojeno především s mezinárodním obchodem s krmivy a živými zvířaty.

Pro člověka konzumace masa kontaminovaného BSE představuje riziko vzniku neurodegenerativního onemocnění, které bylo označeno jako nová varianta Creutzfeldtovy – Jakobovy choroby (vCJD). Tato smrtelná choroba se u lidí projevuje psychickými změnami a postupným úpadkem kognitivních funkcí. [6, 7, 8]

Zprávy o přenosu nákazy ze skotu na člověka prostřednictvím kontaminovaného hovězího masa vyvolaly značné obavy veřejnosti. Tato situace současně otevřela celospolečenskou debatu o bezpečnosti potravin, efektivitě veterinárních kontrol a nutnosti důsledného dodržování hygienických standardů potravin. Státní veterinární správa ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství rozeslala chovatelům skotu informační letáky, které obsahovaly popis onemocnění, jeho klinické příznaky, inkubační dobu a výzvu, aby v případě podezření chovatelé kontaktovali veterináře nebo krajskou veterinární správu. [9]

Za účelem edukace široké veřejnosti byly vydávány informační letáky a brožury, ve kterých byla srozumitelně a přehledně vysvětlena podstata bovinní spongiformní encefalopatie, způsob jejího přenosu, projevy u skotu, lidská varianta této nemoci a nezbytná preventivní opatření. Spojitost lidské varianty onemocnění s konzumací hovězího masa vedla k tomu, že se lidé začali více zajímat o to, odkud maso pochází, zda prošlo veterinární kontrolou a jestli v chovu nebyla používána riziková krmiva, například masokostní moučka. V souvislosti s výskytem onemocnění vznikala řada konspiračních teorií. Některé z nich spojovaly šíření BSE se snahou o likvidaci tradičního zemědělství, oslabení menších chovatelů či zvýšení cen hovězího masa. [6, 7, 8]

Aviární influenza – ptačí chřipka

Virus ptačí chřipky je známý svou schopností rychle mutovat a vyskytuje se v mnoha různých kmenech. Toto onemocnění bylo u ptáků zaznamenáváno již v minulosti a označovalo se jako kuřecí (ptačí) mor. První známý případ přímého přenosu viru z opeřence na člověka byl zaznamenán v roce 1997 v Hongkongu. Odtud se nákaza postupně rozšířila do dalších zemí Asie. Následně byl virus potvrzen také v jiných částech světa, včetně členských států Evropské unie. Byly hlášeny případy nákazy mezi ptactvem i přenosu viru z ptáků na člověka. V roce 2006 se výskyt ptačí chřipky poprvé potvrdil u volně žijících ptáků na území České republiky. O rok později, v roce 2007, byl zaznamenán první případ zavlečení nákazy do chovu drůbeže. V reakci na celosvětové šíření ptačí chřipky a její výskyt v České republice byla přijata mimořádná opatření. Při vyhledávání zpráv o výskytu ptačí chřipky se vedle tradičních médií, mezi něž patřily televize, rozhlas a tisk, významným zdrojem informací stal internet, který nabízel jak zpravodajské portály, tak oficiální webové stránky státních institucí. Veřejnost tak měla možnost získat aktuální a ověřené informace zveřejňované například Státní veterinární správou, Ministerstvem zdravotnictví ČR, Státním zdravotním ústavem nebo krajskými hygienickými stanicemi. Poskytované informace se zaměřovaly především na výskyt ptačí chřipky u volně žijícího ptactva a v chovech drůbeže, na aktuální veterinární opatření související s prevencí a kontrolou šíření nákazy. Současně byly vydávány informační brožury, které podrobně popisovaly možnosti zabezpečení chovů před nákazou, příznaky onemocnění i doporučené postupy při podezření na výskyt infekce. [10, 11, 12]

A (H1N1) prasečí chřipka

V březnu 2009 byla ve středním Mexiku hlášena nákaza člověka virem označeným jako A (H1N1). V dubnu téhož roku byl virus potvrzen v Kalifornii a následně se začal šířit do dalších částí světa. Ve stejném roce se objevily také případy nákazy v České republice. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ve Spojených státech potvrdilo, že tyto případy lidské chřipky byly způsobeny novým kmenem viru chřipky podtypu A (H1N1). Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila toto onemocnění v červnu 2009 za globální pandemii. Mezi hlavní symptomy této chřipky, u které byl potvrzen přenos z člověka na člověka, patří horečka, bolesti hlavy a svalů, dýchací potíže, bolest v krku, a v některých případech také zvracení nebo průjem. Virus chřipky typu A (H1N1) obsahuje geny chřipkových virů prasat, ptáků a lidí. [13] Pro onemocnění, které tento virus u člověka způsobuje, se vžil název „prasečí chřipka“. Ten byl běžně používán po celém světě, a to včetně Světové zdravotnické organizace (WHO), odborné lékařské literatury i médií. Uvedené pojmenování nemoci vzniklo na základě genetického původu viru. Označení prasečí chřipka pro virus A (H1N1) vyvolalo ve světě značnou nevoli. Proti termínu se ohradili politici i zástupci masného průmyslu a gastronomie. Poukazovali na skutečnost, že uvedené označení vyvolává u veřejnosti předsudky, týkající se konzumace vepřového masa, což povede k výraznému poklesu poptávky po vepřových produktech i k negativním dopadům na ekonomiku. Problém s pojmenováním nastal také v muslimských zemích a Izraeli, jelikož v islámu a judaismu je prase považováno za nečisté zvíře. Pro samotné pacienty by navíc bylo stigmatizující, pokud by se toto označení objevilo v jejich lékařské dokumentaci jako diagnóza. [14, 15] Pro pojmenování onemocnění se objevila celá řada názvů. Některé snahy vedly k označení epidemie podle geografického výskytu, například mexická chřipka či kalifornská chřipka. Stoupenci označení severoamerická chřipka poukazovali na souvislost onemocnění s viry domácích prasat v Severní Americe. Objevovala se také další pojmenování, například nová chřipka, mexická prasečí chřipka, prasečí chřipka A (H1N1). [13, 14, 16, 18] „Názvy prasečí chřipky se vyvíjejí rychleji než samotná chřipka,“ konstatoval redaktor prestižního časopisu Science, Martin Enserink. [17] Nakonec Světové zdravotnické organizace (WHO) oznámila, že chřipku bude označovat jako A (H1N1). [18] Veřejnost byla o nákaze informována prostřednictvím médií, letáků, brožur a webových stránek. Ministerstvo zdravotnictví zřídilo speciální web s pokyny, doporučeními a informacemi o příznacích nemoci, způsobech jejího přenosu, možnostech snížení rizika nákazy a doporučených postupech v případě onemocnění. Státní zdravotní ústav (SZÚ) dále zveřejnil materiály Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které obsahovaly odpovědi na nejčastější dotazy. [19, 20]

Jaká byla osvěta prevence onkologických nemocí a jakým způsobem byla podpořena Národním onkologickým programem? 

V listopadu 2003 se konala v ženevském sídle Světové zdravotnické organizace (WHO) pracovní konference k posílení evropských programů v boji proti rakovině. [21] Konference se zúčastnili zástupci České onkologické společnosti, Ligy proti rakovině a Ministerstva zdravotnictví ČR. V souladu se závěry Světové zdravotnické organizace byl na základě podmínek a potřeb České republiky  vypracován Národní onkologický program České republiky. Po svém schválení v roce 2003 byl v dalších letech několikrát aktualizován. Cíle, které si Národní onkologický program stanovil, zahrnují prevenci nádorových onemocnění, snížení úmrtnosti na tato onemocnění, zlepšení kvality života onkologických pacientů a racionalizaci nákladů na diagnostiku a léčbu nádorových onemocnění.

Co se týče osvěty, hlavním záměrem programu byla odborná podpora vzdělávání v oblasti prevence onkologických onemocnění na školách a popularizace primární prevence těchto onemocnění mezi širokou veřejností s důrazem na zdravý životní styl.

Součástí programu byla rovněž podpora informovanosti veřejnosti o možnostech včasné diagnostiky a léčby zhoubných nádorů. V oblasti včasné diagnostiky byl kladen důraz na zajištění dlouhodobého fungování a informační podporu screeningových programů karcinomu prsu, děložního hrdla a kolorektálního karcinomu. Pozornost se zároveň soustředila na včasný záchyt nádorů ve spolupráci s praktiky, inovaci preventivních prohlídek a plošnou dostupnost onkologické péče. [21, 22, 23]

Jaké podklady sloužily k vytvoření zásad primární prevence onkologických onemocnění?

Přestože určitou roli při vzniku zhoubných nádorů hraje dědičná predispozice, významně je ovlivňují také vnější faktory, zejména životospráva a životní prostředí. Z tohoto důvodu byla primární prevenci věnována významná pozornost.

Vstupem do Evropské unie v roce 2004 se Česká republika zařadila mezi země, které přijaly Evropský kodex proti rakovině. Tento dokument obsahuje doporučení týkající se životního stylu, jejichž dodržování přispívá ke snížení rizika vzniku rakoviny. Kodex byl vypracován na základě vědeckých poznatků a stal se podkladem programu Evropa proti rakovině, který byl vyhlášen v roce 1986 pod záštitou Asociace evropských lig proti rakovině. Původních dvanáct členských států Evropské unie jej tehdy přijalo jako podklad onkologické prevence. Kodex byl v průběhu času několikrát aktualizován. [24]

Bylo zřejmé, že výchova ke zdraví vyžaduje mnohem víc než jen předávání informací populaci; nezbytné bylo také formování postojů a návyků jedinců a odpovědného přístupu k vlastnímu zdraví. Proto byly vytvářeny intervenční programy primární prevence, které reagovaly na konkrétní problematiku a cílily na vybrané skupiny obyvatel. Příkladem je projekt Potravinová pyramida, jehož cílem bylo pomocí grafického znázornění poskytnout jednoduchý návod k sestavení jídelníčku. Cílem programu Zdravé těhotenství – zdravé dítě bylo snížit prevalenci kouření u těhotných žen prostřednictvím edukace o škodlivosti tabákových výrobků v rámci prenatálních poraden. Vzhledem k tomu, že se některé matky po porodu opět vracejí ke kouření, zaměřil se na tuto cílovou skupinu (rodičky v porodnicích a kojící ženy) preventivní program Normální je kojit a nekouřit. Program pro mateřské školy My nechceme kouřit – ani pasivně byl vytvořen ve snaze vychovávat děti k nekuřáctví a formovat jejich zdravé postoje vůči kouření již v raném věku. Program Kouření a já byl určen dětem školního věku, tedy období, kdy se u dětí začínají objevovat první zkušenosti s kouřením a kdy jsou nejvíce ovlivnitelné vrstevníky i okolním prostředím. Program Nekuřácké zdravotnictví byl zaměřen na zdravotnické pracovníky a studenty lékařských a zdravotnických oborů s cílem omezit kouření v tomto prostředí a posílit jejich role jako vzorů zdravého chování pro pacienty i veřejnost. [25]

Jakým způsobem byla podporována sekundární prevence onkologických onemocnění? 

Mezi metody sekundární prevence onkologických onemocnění patří screening. V České republice byly pod záštitou Ministerstva zdravotnictví ČR do konce prvního desetiletí 21. století postupně zavedeny tři celoplošné screeningové programy: screening kolorektálního karcinomu, screening karcinomu prsu a screening karcinomu děložního hrdla.

V roce 2000 byl v České republice zahájen Národní program screeningu kolorektálního karcinomu. Asymptomatickým osobám starším 50 let byl praktickými lékaři v rámci preventivních prohlídek nabízen jednou ročně test na okultní krvácení do stolice. Osoby s pozitivním výsledkem byly odeslány ke kolonoskopii. V roce 2009 došlo k úpravě screeningového schématu. Pro věkovou skupinu 50 až 54 let zůstalo zachováno jednoleté provádění testu na okultní krvácení do stolice. Od věku 55 let byla zavedena možnost volby mezi testem na okultní krvácení do stolice ve dvouletém intervalu nebo screeningovou kolonoskopií jednou za deset let. [26]

Národní program screeningu karcinomu prsu byl v České republice zahájen v roce 2002. Byl určen ženám ve věku 45–69 let a umožňoval absolvovat mamografické vyšetření v dvouletých intervalech na základě žádanky vystavené praktickým lékařem nebo gynekologem, kteří o tomto programu informovali své pacientky v rámci preventivních prohlídek a doporučovali jeho pravidelné absolvování. V roce 2010 byla horní věková hranice pro účast v programu zrušena. Zavedení programu předcházel pilotní projekt realizovaný na přelomu let 2001 a 2002. O zahájení pilotního projektu informovala média a program se setkal s mimořádným zájmem žen. K významným osobnostem rozvoje mamodiagnostiky v České republice patří MUDr. Miroslava Skovajsová, která založila několik diagnostických center v Praze. Její koncepce kladla důraz nejen na kvalitní diagnostiku v akreditovaných pracovištích, ale i na krátké objednací lhůty a právo ženy znát výsledek vyšetření ještě v den jeho provedení, případně nejpozději do tří dnů. Tento přístup představoval pro ženy vstřícný servis, který je motivoval k pravidelné účasti na prevenci. Rychlá dostupnost výsledků navíc v případě potřeby umožňovala okamžité zahájení navazující diagnostiky či léčby. [27, 28, 29]

Národní program screeningu karcinomu děložního hrdla byl v České republice zahájen v roce 2008. Ženy starší 15 let měly z prostředků veřejného zdravotního pojištění jednou ročně nárok na cytologické vyšetření, které se provádělo během preventivní prohlídky u registrovaného gynekologa. Laboratoře, ve kterých se provádělo vyhodnocení odebíraných vzorků, musely splňovat kritéria akreditovaného cytologického pracoviště. Současně bylo stanoveno, že ženy ve věku 25–60 let, které v předchozích dvou letech neabsolvovaly preventivní gynekologické vyšetření, budou zdravotní pojišťovnou informovány o možnosti podstoupit toto vyšetření. Pokud se k němu nedostavily, byly opakovaně oslovovány každý následující rok. Přestože programy prevence karcinomu děložního hrdla realizované již od 60. let 20. století přinesly významné výsledky, zavedení organizovaného screeningového programu představovalo další krok ke zkvalitnění, standardizaci a systematizaci preventivní péče. [30, 31]

V rámci sekundární prevence a včasného záchytu nádorových onemocnění se vedle organizovaných screeningových programů doporučovalo nejen pravidelné samovyšetření prsu a varlat, ale také sledování varovných příznaků, které by mohly provázet jakákoli další onkologická onemocnění.

Za účelem primární a sekundární prevence byly vydávány různé osvětové materiály, jako jsou letáky, brožury, plakáty a samolepky. Na jejich tvorbě a distribuci se podílely instituce a organizace, mezi které patří kupříkladu Státní zdravotní ústav, Ústav zdravotní výchovy, Liga proti rakovině, Masarykův onkologický ústav, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně či organizace Europa Donna. [24, 32-42]

Rovněž byly pořádány aktivity a kampaně, které upozorňovaly na význam prevence a včasného záchytu nádorových onemocnění. Mezi ně patří například Květinový sbírkový den, který od roku 2007 nese název Český den proti rakovině. Sbírku uspořádala Liga proti rakovině v České republice poprvé v roce 1997, základní myšlenku tehdy převzala z konceptu tzv. Daffodil Days (Narcisových dnů), které se konaly v Irsku a dalších státech po celém světě. Cílem této každoroční akce je informovat veřejnost o prevenci onkologických onemocnění a získat finanční prostředky na boj proti nim. Během sbírky dobrovolníci v ulicích či na pevných distribučních místech (v obchodech, firmách, centrech či knihovnách) nabízejí za minimální příspěvek 20 Kč žluté kytičky se špendlíkem k připnutí spolu s informačním letákem o onkologické prevenci. Každý rok je vyhlášeno jedno hlavní téma zaměřené na konkrétní nádorové onemocnění. [43]

Ke kampani Evropský den melanomu se Česká republika připojila v roce 2001. Cílem tohoto projektu je prevence rakoviny kůže, a to prostřednictvím bezplatného vyšetření mateřských znamének a šíření osvěty. Evropský den melanomu (Euromelanoma) vznikl z iniciativy belgického dermatologa Thomase Maselise, který se svými kolegy uspořádal první screeningový den zaměřený na prevenci melanomu, při němž byla vyšetřována mateřská znaménka a probíhala osvěta. Tento koncept se rychle rozšířil do dalších evropských zemí. Kampaň se koná každoročně v květnu, měsíci, který v Evropě předchází letním prázdninám a rekreačním aktivitám pod sluncem. Každý rok je zároveň stanoveno jednotné téma, které se doporučuje používat v každé zemi. [44]

Další významnou veřejnou akcí se stal Pochod proti rakovině prsu, v širokém povědomí známý také jako růžový pochod, který se koná od roku 2001. Jeho hlavním cílem je zvyšovat povědomí o karcinomu prsu, podporovat včasnou diagnostiku onemocnění, vyjadřovat solidaritu pacientkám s uvedenou diagnózou i jejich rodinám a získávat finanční prostředky na preventivní a podpůrné programy. Symbolickou vstupenkou na tuto charitativní akci je růžové tričko, které si účastníci mohou zakoupit (k dispozici bývá také jeho šedá varianta pro muže). Do kampaně se pravidelně zapojuje řada známých osobností z kulturního a společenského života a součástí pochodu je rovněž doprovodný kulturní program. [45]

1. Zdraví 21 : úvod k osnově politiky zdraví pro všechny v Evropském regionu WHO, 2000. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky. European health for all series ; no. 5.
2. Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století, 2003. . Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR. ISBN 80-85047-99-3.
3. World Health Organization. Regional Office for Europe(1998). HEALTH21 – health for all in the 21st century: an introduction. World Health Organization. Regional Office for Europe.
4. HOLČÍK, Jan, 2009. Zdravotní gramotnost a její role v péči o zdraví : k teoretickým základům cesty ke zdraví. Brno: MSD. ISBN 978-80-7392-089-0.
5. Dušejov se po hororu zvedá z kolen. Zemské noviny [online]. 22. 6. 2001,
6. KREJSEK, Jan, 2001. Priony, “nemoc šílených krav” a člověk. Časopis českých lékárníků. Roč. 73, č. 2, s. 24-26. ISSN 1211-5134.
7. WEISSENBACHER, Manfred, 2002. BSE : nemoc šílených krav nebo nemoc šílené doby. Praha: Humanitarian Technologies. ISBN 80-86398-16-1.
8. PETR, Jaroslav, 2001. Nemoc šílených krav hrozí?!. Praha: Ivo Železný. ISBN 80-237-3671-X.
9. chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www.svscr.cz/wp-content/files/zvirata/BSE_letk.pdf
10. DUBEN, Josef, 2007. Aktuálně o ptačí chřipce. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací. ISBN 978-80-7271-185-7.
11. GREENE, Jeffrey, 2006. Pandemie ptačí chřipky : všechno, co o ní potřebujete vědět a jak se chránit. Praha: Práh. ISBN 80-7252-133-0.
12. TŮMOVÁ, Běla, 2003. Ptačí chřipka – problém nejen Hongkongu. Zdravotnické noviny (Avicenum/Mladá fronta). Online. Roč. 52, č. 15. ISSN 1805-2355.
13. Kolus, K. (2009). WHO declares H1N1 pandemic; researcher describes key LTC practices. Long-Term Living: For the Continuing Care Professional, 58(7), 10–12.
14. National Pork Board. (2009, April 30). NPB joins USDA and others, calling flu H1N1.
15. Pilkington, E. (2009, April 28). What’s in a name? Governments debate “swine flu” versus “Mexican” flu. The Guardian.
16. BERAN, Jiří. Co přinese prasečí/mexická/nová chřipka. Medical tribune, 2009, roč. 5, č. 14, A1, A4. ISSN: 1214-8911.
17. Martin Enserink, Swine Flu Names Evolving Faster Than Swine Flu Itself. Science. 324, 871(2009)
18. Mathew B, Daniel R, Campbell I. Swine- Origin Influenza A (H1N1) Pandemic Revisited. Libyan J Med. 2009 Sep 1;4(3):123-5.
19. Prevence a opatření při výskytu chřipky A(H1N1) – určeno pro pacienty. [Praha : Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2009]. leták ; 30 cm.
20. https://szu.gov.cz/wp-content/uploads/2023/04/Casto-kladene-otazky_10-srpen_A_H1N1_1.pdf
21. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Strategies to improve and strengthen cancer control programmes in Europe: report of a WHO consultation, Geneva, 25–28 November 2003. Geneva: World Health Organization, 2004. 30 s. (WHO/CHP/CPM/PCC/04.1)
22. VORLÍČEK, Jiří, 2004. Národní onkologický program České republiky. Onkologická péče. Roč. 8, č. 3, s. 23-24. ISSN 1214-5602.
23. VORLÍČEK, Jiří; ABRAHÁMOVÁ, Jitka a DUŠEK, Ladislav, 2009. Prevence zhoubných nádorů je významnou součástí Národního onkologického programu České republiky. In: Časopis lékařů českých. Online. 2009. Sv. 148, s. 516. ISSN 0008-7335.
24. Evropský kodex proti rakovině: =European code against cancer. Praha : Liga proti rakovině, 2004.
25. HRUBÁ, Drahoslava, 2004. Programy primární péče. In: Edukační sborník. Online. 2004. S. 20-23. ISBN 80-86793-01-X.
26. ZAVORAL, Miroslav; SUCHÁNEK, Štěpán; MÁJEK, Ondřej; SEIFERT, Bohumil a DUŠEK, Ladislav. Národní program screeningu kolorektálního karcinomu v České republice – minulost, přítomnost a budoucnost. Gastroenterologie a hepatologie. Online. 2012, roč. 66, č. 5, s. 345-349. ISSN 1804-7874.
27. SKOVAJSOVÁ, Miroslava, 2002. Preventivní vyšetřování prsů – první zkušenosti s mamárním screeningem. Zdravotnické noviny (Avicenum/Mladá fronta). Online. Roč. 51, č. 18, s. 22-23. ISSN 1805-2355.
28. SVOBODNÍK, Adam; SKOVAJSOVÁ, Miroslava; DANEŠ, Jan a BARTOŇKOVÁ, Helena, 2006. Mamografický screening v ČR funguje. Medical tribune.
29. DANEŠ, Jan; SKOVAJSOVÁ, M; BARTOŇKOVÁ, Helena; SVOBODNÍK, Adam a KREJČOVÁ, L, 2004. Screening karcinomu prsu v České republice. Současnost a budoucnost, úloha gynekologa : Karcinom prsu. Moderní gynekologie a porodnictví.
30. ONDRUŠ, Jiří. Screening karcinomu děložního hrdla. Online. Praha: Maxdorf, 2013. Jessenius. ISBN 978-80-7345-322-0.
31. ŠIMŮNKOVÁ, Marta, 2008. Rakovina děložního hrdla. Sestra (Praha). Online. Roč. 18, č. 2, s. 31-32. ISSN 1210-0404.
32. SKALA, Evžen, 2002. Rakovina tlustého střeva. Praha: Liga proti rakovině.
33. Co potřebujete vědět o nádorech tlustého střeva, . Online. Brno: Masarykův onkologický ústav
34. ABRAHÁMOVÁ, Jitka, 2004. Rakovina tlustého střeva a konečníku. Online. Praha: Státní zdravotní ústav.
35. Braňte se! : objednejte se na mamografické vyšetření včas, . Online. Praha: s.n, 2006.
36. DANEŠ, Jan a SEHR, Luděk, 2007. Samovyšetření prsní žlázy. Online. Praha: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky.
37. Mohu se chránit před rakovinou děložního čípku?, . Online. Praha: GlaxoSmithKline, 2007.
38. ONDRUŠ, Jiří; DVOŘÁK, Vladimír; ROKYTA, Zdeněk a SVOBODA, Bohuslav. Rakovina děložního hrdla. Online. Praha: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, 2007.
39. ONDRUŠ, Jiří. Screening karcinomu děložního hrdla. Online. Praha: Maxdorf, 2013. Jessenius. ISBN 978-80-7345-322-0.
40. DVOŘÁČKOVÁ, Blanka a ANDRES, Pavel, 2001. Co potřebujete vědět o nádorech plic. Online. Brno: Masarykův onkologický ústav.
41. FAIT, Vuk a DVOŘÁČKOVÁ, Blanka, 2001. Co potřebujete vědět o nádorech kůže. Online. Brno: Masarykův onkologický ústav.
42. KOCÁK, Ivo a OSTŘÍŽKOVÁ, Lenka, 2001. Co potřebujete vědět o nádorech varlat. Online. Brno: Masarykův onkologický ústav.
43. KOŽELSKÁ, Jana, 2006. Informace o nových projektech pro onkologické pacienty Europa Donna ČR : Arcus -onko centrum. In: Mezinárodní onkologický kongres. 2006.
44. SALZMAN, Richard, 2006. Bát se či nebát nádorových onemocnění hlavy a krku?. Online. Brno: GAD Studio. ISBN 80-239-6940-4.
45. 43. Český den proti rakovině : .. ročník celonárodní květinové sbírky, . 1996. Praha: Liga proti rakovině Praha.
46. TŘEŠŇÁK HERCOGOVÁ, Jana. Evropský den melanomu v České republice. Československá dermatologie. 2005, roč. 80, č. 3, s. 183-184.
47. AVON pochod proti rakovině prsu 2011, Diagnóza v ošetřovatelství. Roč. 7, č. 3, s. 32-33

---

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí člověka 21. století: první dekáda. Lékařská knihovna. Online. 2026, roč. 31, č. 1-2. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/2026-31-1-2/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-cloveka-21-stoleti-prvni-dekada/ [cit. 05.11.2026].