Michaela Lindová, Zdravotnické muzeum NLK
Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) byl všestranný člověk mnoha zájmů. Věnoval pozornost například i sportu, zdůrazňoval fyzickou zdatnost a zdraví jedince a národa. Jako již velice stařičký pán chodil pozorovat Sokoly, povzbudivě komentoval jejich cvičení a hovořil o významu „prostocviků“ s Miloslavem Tyršem. Jádro nesmírného množství Purkyňových objevů leží prioritně na poli přírodních věd, ale zasahuje i do dalších příbuzných oborů jakými jsou botanika, matematika, kvantová fyzika, chemie anebo zoologie. Pro mnohé význačné lékařské obory představuje Jan Evangelista jeden ze základních mezníků v jejich vývoji. Jmenujme určitě kardiologii, neurologii, genetiku, ale i oftalmologii či medicínu zabývající se vyšetřením sluchu nebo zkoumáním lidské psychiky – psychiatrii nebo interní medicínu. Purkyně byl nejen badatelem, učencem, akademikem, ale též velmi společenským člověkem a vlastencem. Zvláště po návratu z vratislavského pobytu do Čech byl velmi aktivním účastníkem společenského a národně-obrozeneckého i spolkového života.
Osobnost J. E. Purkyně můžeme směle označit přídomkem renesančního člověka. Životní styl i všestranné působení Purkyňovo vryly nesmazatelné stopy do jeho tváře. Není proto divu, že se stal předmětem zájmu jak ze strany malířů, sochařů, tak medailistů. Malíře inspiroval on sám „osobně“ nebo jen jeho oduševnělé rysy pro ztvárnění výrazných postav jejich děl. Například malíř Jaroslav Čermák (1830-1878) viděl Purkyněho jako předobraz pro svého vůdce Husitů, kteří brání průsmyk. Josef Mánes (1820-1871) vypodobnil postavu starce – alegorii měsíce Ledna na kalendářní desce pražského Orloje právě podle typického vzezření učencova a byli to mnozí další umělci.
Již 150 let jsou vydávány medaile k Purkyňově poctě, buď přímo k oslavám jeho významných výročí či jako třeba záslužné medaile institucí po něm pojmenovaných. Každá dekáda, každý rok dávají možnost připomenout tuto význačnou osobnost našich dějin díky mnoha Purkyňovým pokusům a objevům. V numismatické sbírce Zdravotnického muzea Národní lékařské knihovny najdeme velký počet medailí, jež se buď přímo nebo nepřímo vztahují k Purkyňově osobnosti. V užším výběru, když opomineme třeba spolkové odznaky institucí, kde Purkyně působil, se jedná zhruba o 28 numismat. Pojmu „numisma“ je užito záměrně, jelikož kolekce obsahuje různé numismatické předměty a některé i výrazně odlišné a nečekané. Z hlediska velikosti zapůsobí rozměrný sádrový odlitek medailonu (má průměr 38 cm) z pamětní desky na bývalé koleji ve Strážnici, kde Purkyně také působil.
Vznik a osudy numismatické sbírky a obecně zpracovávání výtvarného pojetí „purkyňovského“ tématu je úzce spojeno s dějinami Zdravotnického (dříve Lékařského) muzea a osobami, jež pro něj pracovali a starali se o jeho numismatickou sbírku. Nemůžeme nezmínit alespoň stručně tři jména: MUDr. Antonín Mastný (1875–1945) – uznávaný lékař – gynekolog a vyhledávaný porodník stál u zrodu Lékařského muzea. Ten zaměřil celkem záhy svou pozornost na historii medicíny, na sbírání „všeho krásného“ a také mincí a medailí. Navázal tím na sběratelskou „vášeň“ mezi lékaři, již zahájil v 18. století slezský lékař J. C. W. Moehsen (1722–1795). Medaile sbíral mezi prvními také Purkyňův tchán K. A. Rudolphi (1771– 1832). Někdy na jaře roku 1945, těsně před svou smrtí, daroval Mastný Lékařskému muzeu hlavní část své numismatické sbírky. Kolekce již tehdy obsahovala mnohé Purkyňovy medaile. Druhým důležitým jménem je RNDr. Jarmila Psotníčková (1910-?), jež v roce 1953 provedla první soupis numismatické sbírky. Seznam se sice nedochoval, nicméně další soupisy a zvláště revizní protokoly sbírky se na něj odvolávají. Psotníčková je autorkou historických prací o J. E. Purkyňovi a editorkou jeho korespondence a byla též členkou Komitétu na vybudování Purkyněho výstav. Třetí významnou osobou pro purkyňovské téma v umění je Jaroslav OBERMAJER (1922–2001). Lékař vnitřní medicíny- internista, s jehož jménem je spojena rozsáhlá bibliografie na mnohá témata z lékařských dějin právě očima numismatika. Obermajer provedl v 90. letech minulého století první odborné a systematické uspořádání numismatické sbírky ve Zdravotnickém muzeu. Jméno J. E. Purkyně cituje v mnoha souvislostech a je též autorem kompletní monografie „Jan Evangelista Purkyně v reliéfní plastice“.
Nyní můžeme navštívit alespoň na chvíli bohatou purkyňovskou galerii či lépe „výstavu“, kterou nám zprostředkovává kolekce numismat ve Zdravotnickém muzeu Národní lékařské knihovny. Pro přehlednost jsem vybraná díl zařadila do pěti tematických okruhů. Mezi nejstarší medaile s purkyňovskou tématikou patří ty, jež se váží k vážným událostem v jeho životě a neobsahují Purkyňův portrét. Jedná se o dvě medaile, obě byly vydány roku 1832. Tento rok lze nazvat pro J. E. P. z mnoha hledisek „ magickým“ už jen proto, že roku 1832 se učenci podařilo získat “velký” Plösslův mikroskop. Jeho mikroskopické bádání se velmi zdokonalilo. První medaile byla ražena v polské Vratislavi pro děkovnou slavnost na ukončení cholery.
Během této epidemie zemřely ve vratislavském špitále obě Purkyňovy dcerky. Vratislavský pobyt představoval tedy pro Purkyněho vedle velkých úspěchů v bádání a objevování také nesmírnou osobní tragédii, již vyjadřuje právě tato medaile. Druhý „předmět naší expozice“ je úmrtní medaile prof. Karla Asmunda Rudolphiho, tchána Purkyňova.
Profesoru fyziologie a anatomie v Berlíně byl Purkyně nejprve jaksi „přidělen, aby ho proklepl“, stali se kolegy – přírodovědci, přáteli a nakonec i příbuznými. Na rubu medaile je latinský text s oznámením: QUI / OCCULTA / NATURAE ANIMANTIUM / INDEFESSO STUDIO / SCRUTATUS / DOCTRINAE COPIA / PLURIMIS PROFUIT / DECESS(IT) BEROL(INAE) /29. NOV(EMBRIS) / 1832. Nekrolog vyjadřuje poslání, jež můžeme celé směle přiřadit i k Purkyňovi včetně symbolu motýlka v horní části reversu medaile, který znamená věčný a nesmrtelný život vědce. Kolekci medailí, jež obsahují přímo Purkyňův portrét, zahajují dvě výjimečné ražby vydané již za života učence: nejprve k oslavně jeho 80. narozenin v roce 1867 a posléze k výročí doktorátu na lékařské fakultě v roce 1868. Další pak navázaly na jejich tradici a připomínaly a připomínají výročí Purkyňova narození nebo úmrtí. Autorem obou prvních medailí byl zakladatel novodobého medailérství Václav Jan Seidan (1817-1870, který tak navázal na české medailérství doby renesance a baroka. Zůstává otázkou, kdo byl zadavatelem první medaile, pravděpodobně sám autor J. V. Seidan.
Na líci je kvalitní portrét J. E. Purkyně zprava. Součástí alegorií rubu je vedle Génia věnčícího číslici „80“ i drobná rostlinka, vlastně dřevina „Purkinjia nodosa“. Tuto mexickou rostlinu objevil a popsal ve svém botanickém díle Purkyňův přítel Karel Bořivoj Presl. Učinil tak na počest nejlepšího přítele a jeho zásluh o objevení zvláštní vrstvy buněk, když Purkyně mikroskopicky prováděl výzkum prašníků v rostlinných květech. (Zevrubně o tom pojednal ve spise “De cellulis antherarum fibrosis”). O druhou medaili byl J. V. Seidan požádán Sborem doktorů, když bylo třeba připomenout a oslavit 50 let od Purkyňova doktorátu lékařství.
Již za měsíc od rozhodnutí byla medaile v Praze slavnostně předána Purkyňovi. Na rubu medaile nalezneme osm řádků latinského věnování od lékařské fakulty Univerzity Karlo-Ferdinandovy a rok 1868. Ve sbírce Zdravotnického muzea nalezneme též díla významného sochaře a medailéra Otakara Španiela (1881-1995). S podobiznou J. E. Purkyně jsou to celkem tři medaile a jedna plaketa ke dvěma různým výročím a v různém provedení. Větší samostatná medaile „Památce našeho učence čeští medici“ o průměru 99 mm a s černou patinou se nachází v trvalé zápůjčce v expozici na zámku Blatná, kde Purkyně působil jako vychovatel.
Otakar Španiel se studiem Purkyňovy osobnosti zabýval celých 25 let a vytvořil zřejmě největší soubor medailí a plaket s jeho portrétem.
Po seznámení se se všemi Purkuňovými soudobými portréty, spisy a objevy dospěl Španiel k vrcholné interpretaci složité duše učencovy a zdařile ji promítl i do jeho fyzického zjevu. Medaile ke 150 letům učencova narození je toho jasným důkazem.
Krásná stříbrná medaile je uložena v šedých kartonových deskách na modrém podkladě.
Lícní strana ukazuje dokonalé umělecké ztvárnění Purkyněho portrétu, na rubu čteme „Omne vivum ex ovo“ (Vše živé z vejce), citát Williama Harveye, jež úzce souvisí i s Purkyňovým bádáním a je v souvislosti s jeho jménem nejznámější. Pod lékařskými symboly Aeskulapovy hole s hadem a vavřínovou ratolestí je latinský text, jež vyzývá k trvalému připomínání Purkyňova výročí. Lipová ratolest pod ním připomíná Purkyněho slovanství a její stylizace je typická pro Španiela. Také žák Španielův a Mařatkův, Václav Adolf Kovanič (1911-1999) vytvořil pamětní medaili s portrétem učence J. E. Purkyně – ke 100. výročí založení Spolku českých lékařů v Praze (1862-1962.
Rovněž Kovanič, jenž odešel z Prahy a pracoval celý život ve svém malém podkrovním ateliéru v Hovoranech, přistoupil k zadanému námětu po důkladné přípravě. Rozložil poprsí Purkyněho více do šíře, profil je velice jemně modelován i s anatomickými detaily a celek tak působí intimněji. Latinský text uprostřed rubní strany cituje vlastní výrok Purkyňův o poslání a úkolech lékařství pro obecné zdraví lidu. Mediale je velmi rozšířená, domů si ji odvezly stovky zahraničních účastníků slavnostního kongresu, který se u příležitosti 100. výročí Spolku roku 1962 konal v Praze. Od roku 2006 vlastní Zdravotnické muzeum jeden exemplář vyznamenání „Medaile Jana Evangelisty Purkyně“. Jedná se o stříbrnou medaili, která byla zřízena vládním nařízením č. 47/1954 ze dne 31. srpna 1954 Sb., o udělování vyznamenání a čestných titulů lékařům a jiným pracovníkům ve zdravotnictví, kteří se mimořádně zasloužili o rozvoj péče o zdraví lidu. Autorem je Miloslav Beutler (1953).
V numismatické sbírce Zdravotnického muzea nalezneme také mnoho „jiných rozličných“ předmětů, jež nejsou medailemi. Totéž platí i o Purkyněho kolekci. Mezi drobné a přitom funkční předměty patří čtyři kusy odznaků s Purkyněho podobiznou. Jedná se přesněji o klopové odznaky pro významný III. sjezd českých lékařů a přírodozpytců, který probíhal v květnu roku 1901 v Praze a pro nějž bylo jméno českého přírodovědce hlavním motivem a symbolem jednání.
Zasedání sjezdu se konala pod emblémem s Purkyněho podobiznou a příspěvky jednání navazovaly a rozvíjely Purkyňovy myšlenky a plány například ten na zřízení druhé české univerzity se sídlem na Moravě. Purkyně sám se novodobých kongresů zúčastňoval, jejich náplň a podobu ovlivňoval, předkládal na nich své objevy (např. buněčnou teorii). Odznaky III. sjezdu roku 1901 sloužily jako definitivní sjezdová legitimace, vydávaly se všem účastníkům a měly být nošeny „zjevně“. Tento portrét Purkyněho překrytý větví vavřínu, i když se vzdaluje jeho reálné podobizně, zůstává krásným příkladem secesní úpravy odznaku. Jedním z nejmenších předmětů sbírky je drobný hliníkový odražek o průměru 26 mm pro slavnost odhalení pomníku v rodných Libochovicích dne 15. 8. 1887.
Prý, dle Obermajera, byly pro slavnost vyrobeny i medaile stříbrné ve variantě s ouškem či bez ouška, jež se prodávaly jako „pamětní peníz“ za 20 krejcarů. Dámský komitét (spolek), jež se v organizování slavnosti velmi angažoval, prodával také Pamětní spisy Purkyňovy“ za 40 krejcarů. Přední české noviny jako Národní listy, Zlatá Praha atp. přinášely pravidelné průběžné zprávy o chystání, průběhu a také hodnocení celé slavnosti. Byla to jistě veliká sláva, jejíž součástí bylo i rozhazování drobné pamětní „medailky“- odražku z cínu či hliníku okolo stojícím a zvědavě přihlížejícím davům.
Purkyněho portrét na libochovické medaili není původní, ale byl udělán podle Myslbekova medailonu a vyryt do raznice tak, že se při ražbě medaile objevila hlava obráceně než u Myslbeka. Je to dílo Karla Abrahama. Tento styl je výkonem ryteckého umění, které kvůli náročnosti používá na světě jen málo medailérů. Za povšimnutí stojí 17. prosinec 1787 jako jedna z variant Purkyňových dat narození na Libochovickém zámku (vedle 18. a 19. 12.). Přibližně o sto let později, na sklonku „dlouhého 19. století“, jak se často o něm uvádí vzhledem k bohatému dění tolik významném pro emancipaci českého národa, proběhla v roce 1895 v Praze Národopisná výstava českoslovanská. Byla to mimořádná a velkolepá kulturní a společenská událost. Výstava trvala půl roku a na výstavišti v Praze v Královské oboře, kde se konala, ji navštívily dva milióny diváků. Česká a slovanská společnost jejím prostřednictvím představovala celé Evropě svou národní identitu a co vše ji reprezentuje na poli umění, řemeslné dovednosti, výroby i vědy v rámci rakousko-uherského soustátí. Přímo pro účely Českoslovanské národopisné výstavy byl vyroben masivní železný litý medailon s portrétem J. E. Purkyně.
Medailon pochází z dílny bratranců Čermákových v Hořovicích. Také v těžké době válečné byl vyroben numismatický „předmět“- skleněná plastika s portrétem J. E. Purkyně.
Čtverhranný hranol o velikosti 80 x 55 mm vyšel roku 1941 z produkce farmaceutické společnosti Interpharma se sídlem v Modřanech. Musíme ocenit hodnotu díla především z hlediska myšlenkového poselství, jež v sobě předávalo všem poníženým českým lékařům za okupace. Také v „našem“ moderním a novém 20. a 21. století jsou vydávány medaile či plakety na počest českého největšího učence- přírodovědce a lékaře Jana Evangelisty Purkyně. Emise jsou to pamětní, jež připomínají konkrétní výročí Purkyně – životní data či jeho objevy anebo záslužné medaile udělované institucemi nesoucími Purkyňovo jméno. Ke 200. výročí narození JEP roku 1987 vydala velmi „efektní“ medaili Československá akademie věd.
Autorem je vynikající akademický sochař Milan Knobloch (*1921), autor mnoha desítek medailí a velkých reliéfů i volných plastik. Knobloch se tak zařazuje v triforiu výjimečných interpretů Purkyňova portrétu za svého učitele – Otakara Španiela. Jeho první raženou medailí byla v roce 1959 medaile k poctě světového česko-amerického antropologa Aleše Hrdličky. Svým postupně rozvinutým osobitým a charakteristickým stylem zasahuje Knobloch rovněž na mezinárodní medailérské pole. Práce pro Československou společnost J. E. Purkyně tvoří významný part jeho tvorby. K institucím, jež nesly nebo nesou Purkyňovo jméno, patřila Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně (1960–1991), nynější Masarykova univerzita. Zdravotnické muzeum vlastní dva kusy záslužné medaile lékařské fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně z roku 1975 uložené v červených krabičkách na dvou různých odstínech červeného sametu.
Na líci je zajímavě – široce po celé ploše – vyveden latinsky název fakulty spolu s malým znakem města Brna pod ním a značkami obou autorů (Konrád Babraj 1921-1991 a Jan Rajlich *1920). Medaile Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, která vznikla v roce 1991 jako nástupce Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, stejně jako mnohé další významné medaile J. E. Purkyně ve fondu Zdravotnického muzea chybějí. Věřím, že nastanou příležitosti, kdy bude opět možné naše sbírky rozšířit, ať už cestou nákupů, nebo darů, odkazů či při jiných příležitostech třeba právě o tyto medaile. Na závěr můžeme shrnout Purkyněho kolekci numismat ve sbírkách Zdravotnického muzea přibližně takto: Celkový počet numismat J. E. Purkyně je 28; přímo s portrétem učence napočítáme 23 medailí, medailonů, odznáčků a 3 čtverhranné plakety. Jedna samostatná medaile je trvale zapůjčena na zámku Blatná v Purkyňově expozici. Z hlediska techniky vyhotovení jsou medaile převážně ražené nebo lité, většinou z bronzu s různou úpravou – patinou (postříbření, pozlacení, s černou patinou). V kolekci najdeme též odražky z lacinějších kovů – cínu, hliníku nebo železa. Výjimkou jsou medaile stříbrné jako je Státní vyznamenání nebo stojatý hranol firmy Interpharma ze skla (z r. 1941). Všechny medaile i odznaky je možné vidět při prohlídce muzea po domluvě s jejich kurátorkou.
Obr. 1 – Barvený sádrový odlitek podle bronzového medailonu z reliéfu domu ve Strážnici. Autorem byl olomoucký akademický sochař a medailér Julius Pelikán (1887-1969), Myslbekův žák. Rok 1937 je rokem výroby originálního medailonu z bronzu.
Obr. 2 – Pamětní medaile k 70. narozeninám Jaroslava Obermajera (1922–2001) od Lumíra Šindeláře. Na rubní straně vidíme dvě ruce – levou v postavení při pohmatu břicha – internisty a pravou – numismatikovu, jež drží zmenšenou Purkyňovu medaili. Nad tím je schematicky vyobrazena mikroskopická struktura jaterní tkáně, dole pak letopočet římskými číslicemi 1922.
Obr. 3 – Přebal knihy. Souhrnná monografie od Jaroslava Obermajera, v níž popsal kompletně výtvarné práce na purkyňovské téma (busty, grafiky, pamětní desky, medaile atd.), které byly zrealizovány, ale též všechny soutěžní práce anebo projekty, jež nenašly naplnění a sice ve všech souvislostech.
Obr. 4a, b – Měděná medaile pro děkovnou slavnost na ukončení cholery ve Vratislavi s daty začátku i konce epidemie (1831–32). Na lícní straně vlevo je postava ženy s miskou jako alegorie lékařské vědy či Hygieiae, jež zahání odcházející Epidemii cholery. Na pozadí výjevu jsou obrysy města Vratislavi.
Obr. 5a,b – Úmrtní medaile s portrétem prof. Karla Asmunda Rudolphiho, tchána Purkyňova. Na rubu je latinský text s oznámením, že zemřel ten, který neúnavným zkoumáním skrytých tajemství přírody dospěl k mnohému poznání a místo i datum úmrtí – Berlín 29. 11. 1832. Lebka a myrtový věnec symbolizují smrt, motýlek pak posmrtný život vědce.
Obr. 6a,b – Medaile, jež byla předána Purkyňovi na slavnostním večeru pořádaném na počest jeho 80. narozenin 19. prosince 1867 v Umělecké besedě. Ražba medaile již za života veřejné osobnosti nebyla vůbec obvyklá a vyjadřuje tak Purkyňovu výraznou autoritu a úctu současníků. Propracované alegorie na rubu medaile svědčí o poučenosti a zájmu medailéra o Purkyňovu osobnost.
Obr. 7a,b – Děkovná a pamětní medaile od J. V. Seidana s latinským věnováním: PHYSIOLOGIAE/ RECENTIORIS FUNDATORI/ DECEM ABHINC LUSTRIS/ UNIVERSITATI / CAROLO-FERDINENDAE / ADLECTO / FACULTAS MEDICA PRAGENSIS IX DEC. MDCCCLXVIII /
Obr. 8 – Medaile k 25. výročí založení Podpůrného fondu „Purkyně“ (1887-1912). Tento exponát od O. Španiela má zvláštní úpravu – litý bronz s černou patinou. Medaile, jež byly k dispozici při oslavě výročí 27. ledna 1912, byly vyrobeny pravděpodobně dříve a v různých velikostech i úpravách. Vlevo od portrétu je věnování od českých mediků / PAMÁTCE / NAŠEHO / VČENCE / ČESTÍ / MEDICI / a letopočet 1912.
Obr. 9 a 10 – Španielova medaile a plaketa (vpravo) byly vytvořeny pro stejnou příležitost jako předchozí medaile – ke 25. výročí Podpůrného fondu „PURKYNĚ“ (1911-1912). Zajímavá adjustace – osazení medaile i plakety mezi dvěma vertikálními lištami na černé lakované desce, byla určena k zavěšení.
Obr. 11a,b a Obr. 12 (medaile v šedých deskách) – Vrcholné dílo Španielovo – medaile Spolku československých mediků od Otakara Španiela (1881-1955) z roku 1937, ke 150. výročí narození Jana Evangelisty Purkyně (1787-1869) a rovněž k oslavám 50. výročí založení Podpůrného fondu „Purkyně“.
Obr. 13a,b – Pamětní medaile od V. A. Kovaniče ke 100. výročí založení Spolku českých lékařů v Praze (1862–1962). Latinský text na rubní straně – krédo Purkyňovo – je vzat z Purkyňovy vratislavské dizertační práce z roku 1823: / MEDICINA / SANITATEM / ET PHYSICAM / PERFECTIONEM / TOTIUS POPULI / PRO SCOPO / PONENS / čili lékařství si klade za cíl zdraví a fyzickou zdatnost celého národa.
Obr. 14a,b – Státní vyznamenání pro lékaře za zásluhy o zdraví lidu z r. 1954 – „Medaile Jana Evangelisty Purkyně“. Je nesignovaná, autorem návrhu byl sochař a medailér Miloslav Beutler. Medaile jsou raženy ze stříbra a nosí se na levé straně prsou. Na líci je Purkyňovo poprsí zleva, rubní stranu zdobí bohatá kompozice symbolik – mikroskop, lebka, Aeskulapův had, kniha a sova, vavřínová ratolest a letopočet.
Obr. 15a,b – Klopové odznaky III. sjezdu českých lékařů a přírodozpytců z května r. 1901 v Praze s původním označením evidence. Odznaky sloužily jako definitivní sjezdová legitimace, vydávaly se všem účastníkům a měly být nošeny „zjevně“ například při účasti na doprovodných „kulturních akcích“ jakým byl koncert na Žofíně.
Obr. 16 – Současný vzhled pomníku J. E. Purkyně (1787–1869) před zámkem v Libochovicích z července letošního r. 2017. Foto archiv autorky.
Obr. 17a,b – Drobný odražek pro slavnost v Libochovicích. Na lícní straně vedle profilu vlevo čteme česky o události odhalení pomníku s datem dne 15. 8. 1887. Na rubu stojí přesné informace o tom, že Jan Ev. Purkyně byl narozen v Libochovicích 17. prosince 1787 a zemřel v Praze 28. července 1869.
Obr. 18 – Výrazný železný litý medailon o průměru 210 mm prodávaný při Národopisné výstavě roku 1895. Nemá přímou souvislost s výročími J. E. Purkyně. Předlohou neznámému autorovi byl portrét od Josefa Václava Myslbeka (1848–1922). Na reversu při levém kraji medailonu ve směru zdola nahoru je vyryto slévárnou bratranců Čermákových “Národopisná výstava Českoslov. V Praze 1895“.
Obr. 19a,b,c – Skleněné těžítko s portrétem J. E. Purkyně. Použitý materiál je odrazem těžké válečné doby. Vydala Interpharma – společnost, jež vznikla roku 1932 a která již r. 1939 zavedla výrobu inzulinu spolu s firmou Baťa. Po znárodnění se stala součástí n. p. SPOFA.
Obr. 20a,b – Pamětní medaile Československé akademie věd ke 200. výročí narození s podobiznou Purkyně z období jeho největší tvůrčí aktivity od Milana Knoblocha (*1921). Většinu plochy rubu zaujímá latinský dedikační text věnovaný největšímu učenci ke dvěma stům od narození a vkusně umístěný symbol lékařství a lipový list.
Obr. 21a,b,c,d – Záslužné medaile Lékařské fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně z roku 1975, jež byly udělovány spolu s diplomem. Na líci je zajímavě vyveden název fakulty v latině spolu s malým znakem města Brna a značkami dvou autorů.
Literatura: Bor JK (ed.). Lékařské a zdravotnické medaile, plakety, vyznamenání a odznaky československé. Praha: Numismatická společnost československá, 1962. Haimann P. Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a od¬znaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505–2005). Praha: Libri, 2006:583 s. Málek P. J. E. Purkynĕ jako inspirace v umĕní. Čas Lék Čes. 1987;126:1329–1392. Obermajer J. Jan Evangelista Purkyně ve výtvarném umění a Purkyňovy medaile Milana Knoblocha. Čas Lék Čes. 1989;128:1430–1432. Obermajer J. Jan Evangelista Purkyně v reliéfní plastice. Brno: Numismatické oddělení Moravského muzea, 1970. Studia numismatica et medailistica. Obermajer J. MUDr. Antonín Mastný (1875–1945), spoluzakladatel Lékařského muzea a Numismatické společnosti československé. Dějiny věd a techniky. 1995;28:215–224. Obermajer J. Reliéfní portréty Jana Ev. Purkyně 1867–1987: ke dvoustému výročí Purkyňova narození. Brno: Moravské zemské muzeum, 1987. Acta Musei Mora¬viae. LXXII, Folia Numismatica. Obermajer J. Sbírka medailí a mincí Zdravotnického muzea v Praze. Čas Lék Čes. 1994;133:122–124. Obermajer J. Zajímavosti z pozůstalosti Jana Evangelisty Purkyně. Čas Lék Čes. 1993;132:599–601. Obermajer J. Zdravotnické muzeum začíná nový život. Čas Lék Čes. 1993;132:661– 663. Obermajer J. (v umělecko-historické spolupráci s J. Šebelou) – Jan Evangelista Purkyně jako zdroj inspirace v medailérském umění za 100 let Čas Lék Čes. 1969;108: str. 1548-1552
Další prameny Katalog Demus, numizmatická sbírka ZM NLK. (http://www.cz-museums.cz/ UserFiles/file/2013/D%C4%9Bn%C3%AD%20v%20oboru/Zprava_o_syste-mu_DEMUS.pdf) Kniha přírůstků 1962–1971. Archiv Zdravotnického muzea NLK. Kniha přírůstků 1964–1972. Archiv Zdravotnického muzea NLK. Kniha přírůstků 2006–2013, 2017. Archiv Zdravotnického muzea NLK. Obermajer J. Soupis a systematické uspořádání numizmatické sbírky ZM NLK, strojopis 1992. Archiv Zdravotnického muzea NLK. Soupis medailí, mincí, odznaků a plaket z pozůstalosti dr. Mastného; opis z 1. 9. 1953 podle Jarmily Psotníčkové, Archiv Zdravotnického muzea NLK. S. n., Revizní protokol revize ze dne 10.–18. 5. 1962, 1963. Archiv Zdravotnického muzea NLK. Revizní protokol 1965, strojopis. Archiv Zdravotnického muzea NLK. Vaňáčková Z. Revizní protokol 2002, rukopis. Archiv Zdravotnického muzea NLK. http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/vedecka-cinnost-jana-evangelisty-purkyne-a-jeji¬-mn.pdf
Citace
LINDOVÁ, Michaela. J. E. Purkyně a medaile v numismatické sbírce Zdravotnického muzea Národní lékařské knihovny. Lékařská knihovna [online]. 2017, roč. 22, č. 3-4 [cit. 19.04.2024]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/archiv/2017-22-3-4/j-e-purkyne-a-medaile-v-numismaticke-sbirce-zdravotnickeho-muzea-narodni-lekarske-knihovny/. ISSN 1804-2031.