150. výročí úmrtí Jana Evangelisty Purkyně

V červenci tohoto roku si připomínáme 150 let od smrti J. E. Purkyně, patrně nejvýznamnějšího českého vědce 19. století s mezinárodním významem.

Jan Evangelista Purkyně  (18. prosince 1787 – 28. července 1869)

prof. MUDr. Štěpán SVAČINA, DrSc., ČLS JEP

Dnešní  wikipedie uvádí, že Jan Evangelista Purkyně (JEP) byl český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof. Byl zcela jistě největší český vědec 19. století a možná i největší český vědec vůbec. Ostatní uvedené atributy jsou nesrovnatelně méně významné – byl především biologem.

Purkyně zásadním způsobem ovlivnil vývoj medicíny a přírodních věd. Purkyňovo jméno (ač vyslovované velmi rozdílně, nejčastěji uváděn jako Purkinje) zaslechne každý školák ve světě, lékaři a lidé se zdravotnickým vzděláním z celého světa znají i řadu podrobností. Kdyby své objevy učinil  nyní, dostal by za ně několik Nobelových cen. On za své objevy dostal státní ocenění rakouská i pruská a na konci života byl povýšen do šlechtického stavu. Vedle své vědecké činnosti byl i velkým českým vlastencem a politikem. Jeho pohřeb na vyšehradském Slavíně byl slavnou událostí druhé poloviny 19. století.

Největší lékařské objevy:

Purkyňovy obrázky (odrazy na lomných plochách oka), Purkyňův následný obraz po odeznění světelného podnětu, Purkyňův fenomén – změna poměrné světlosti barevných ploch při slabém osvětlení, resp. adaptaci   oka na tmu, Purkyňova figura na očním pozadí (zobrazení cév vycházejících z papily zrakového nervu), Purkyňova srdeční vlákna – převodního systému myokardu, Purkyňova protoplazma, Purkyňův osový válec v nervových vláknech (později axon), Purkyňovy buňky v mozečku, Purkyňův zákon závrati, Purkyňův zárodečný měchýřek v ptačím vejci jako jádro vaječné buňky, Purkyňův rezonanční prostor, v němž vzniká základní hrtanový hlas, Purkyňův kinesiskop znázorňující zdánlivý pohyb, Purkyňovy kožní lišty jako základ daktyloskopie.

K dalším hlavním objevům Jana Evangelisty Purkyně patří také zrnéčková (buněčná) skladba žláz s vnitřní sekrecí a jiných žláz, skladba kůže, kostí, chrupavky, zubů, žaludeční sliznice, nervové tkáně, tepen a žil.

Jan Evangelista  Purkyně  se v anketě Největší Čech umístil na 40. místě mezi Alfonsem Muchou a Pavlem Nedvědem. V kontrastu s jeho zásluhami je to na první pohled divné.  Česká republika se však ve výzkumu  tzv. zdravotní gramotnosti umístila na jednom z posledních míst v Evropské unii.  Lidé málo vědí o zdraví, vzniku a prevenci nemocí, natož o historii medicíny. Připomínání osobnosti Jana Evangelisty Purkyně je proto i dnes významné a jeho život je stále předmětem bádání.

Podíváme-li se do googlu, je odkazů na JEP kolem 3 100 000 (více než Jaromír Jágr či Bedřich Smetana, asi  4x méně než Antonín Dvořák či Václav Havel).  Jana Evangelistu Purkyně zná tedy celý svět, i když lidem žijícím před více než 150 lety se do nových medií hůře proniká.

V této souvislosti lze připomenout jeden jeho citát: „Já jsem ovšem ledacos vynašel, ale s tou nesmrtelností jména se to nesmí brát doslovně. Možná, že za sto let málokdo bude vědět, co jest Purkyně. Ale to nevadí. My také nevíme, kdo vynašel pluh, a přece pluh koná službu celému člověčenstvu. Věc tedy zůstává – a to je to hlavní. Má věc snad bude sloužit i těm, kteří nebudou znáti ani moje jméno. A to stačí.”

Jan Evangelista Purkyně v mnohém předvídal budoucnost medicíny. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně si proto dovoluje připomenout při 150. výročí  úmrtí osobnost Jana Evangelisty Purkyně  podrobněji.

Plán akcí k výročí:

  • V pátek 26. 7. 2019 v 10 hodin položí vedení ČLS JEP se zástupci vysokých škol věnec na hrob Jana Evangelisty Purkyně na Vyšehradě.
  • Poslední víkend měsíce srpna proběhne akce v Libochovicích pořádaná tamním městským úřadem.

Nakladatelství Mladá fronta ve spolupráci s ČLS JEP vydá dvě publikace:

  • knihu pro laickou veřejnost
  • komiks s cílem popularizovat JEP, medicínu a přírodní vědy zejména u mladé generace.  Publikace budou rozeslány školám.

Připomenutí  základních životopisných dat JEP

doc. MUDr. Otakar BRÁZDA, CSc.

V červenci tohoto roku si připomínáme 150 let od smrti J. E. Purkyně, patrně nejvýznamnějšího českého vědce 19. století s mezinárodním významem. Po studiu medicíny v Praze nenašel místo na univerzitách tehdejšího Rakouska, v roce 1823 přijal místo ve městě Vratislavi, ležícím tehdy v Prusku. Na tamní univerzitě prožil 27 let plných nových objevů ve všech oborech medicíny. Dodnes nacházíme v lékařské literatuře celého světa pojmy jako Purkyňovy buňky v mozečku, Purkyňova vlákna v srdci a desítky dalších.

Ohlasy jeho objevů dokazují jeho jmenování členem evropských vědeckých společností a akademií a univerzit, z nichž nejcennější bylo jeho zvolení členem Francouzské akademie věd. Během svého pobytu ve Vratislavi nalezl i svou manželku Julii, ve šťastném manželství se narodili synové Karel – významný český malíř a botanik Emanuel. V roce 1850 se Purkyněmu splnila jeho touha vrátit se do Prahy. Jako profesor fyziologie svou činnost dělí mezi vědu a veřejné působení. Působí v Národním muzeu, České matici, iniciuje založení Spolku českých lékařů, je zvolen poslancem českého sněmu. Má vřelý vztah k umění, k hudbě a literatuře. Překládá z cizích jazyků, píše verše. Byl vědcem, v jehož tvůrčí mysli stále tryskaly nové nápady a je tak příkladem badatele, který ukazuje význam prolínání nadání uměleckého s vědeckým, jež je úspěšným předpokladem překonání známých faktů novými objevy.

Jan Evangelista Purkyně, časopis Živa a přírodní vědy

prof. RNDr. Pavel KOVÁŘ, CSc., Katedra botaniky PřF UK

Jan Evangelista Purkyně – pravděpodobně osobnost v naší vědě s nejširším oborovým rozsahem co do vlivu na přírodní a lékařské vědy. Učebnicově znám je dlouhý přehled jeho badatelských objevů nebo instrumentálních vynálezů. Několik příkladů experimentální biologie, nejčastěji fyziologie: studium následků pokusného poranění mozku a mozečku (1824-26), autoexperimenty z fyziologické farmakologie (sám na sobě testoval účinky různého dávkování např. hub nebo rostlin – rulíku, náprstníku, psychotrie ap. (1820-29), embryologie – objev jádra vaječné buňky a podrobného fázování ovulace resp. změn při postupu slepičího vejce vejcovodem (1825-30), tzv. ústrojnost rostlin – srovnávacím studiem odhalená existence základních strukturních typů buněk charakterizujících druhy a rody rostlin (1928-30), mikroskopická skladba živočišných tkání – základy neurologie aj. odvětví (1832-45) nebo vysvětlení řasinkového pohybu (1833-36). Další objevy na pomezí biologie a medicíny, každý z nich provázen inovacemi v instrumentální technice.

Méně známé skutečnosti:

JEP kromě promýšlení originálně koncipovaných experimentů (včetně těch na sobě samém) a technik rozvíjení svébytné “naturfilosofie” (“živá individualita Země”), v níž najdeme předstupně či analogie soudobého konceptu Gaia (Lovelock, Margulisová).

JEP cílí své oborové směřování jak do hloubky, tak do šíře; přírodověda s přesahy do literární tvorby, výchovy a osvěty v intencích národního pozvednutí. Čerpal od enormního počtu kontaktů od mladého věku po stáří (Ilg, Rottenberger, Fritz, Goethe, Schiller, Jungmann, Hildprandt, bratři Preslové, rodiny Čelakovských a Fričových, bratři Mánesové, B. Němcová, V. Náprstek atd.).

JEP nejenže experimentoval v laboratoři, ale rád cestoval a přitom využíval své výborné pozorovací schopnosti v terénu (patrný vliv na oba syny, z nichž Karel se stal malířem a Emanuel jedním ze zakladatelů pozdějšího oboru geobotanika, s aplikacemi především v lesnictví a bioklimatologii): viz JEP pěší cesta domů ze studií r. 1807 (Litomyšl, Vysoké Mýto, Přelouč, Praha, Radovesice, Libochovice) nebo “botanický výlet”, kdy zapomněl na syny zamčené v pokoji, odešel a vrátil se za dva týdny z Krkonoš (1845).

JEP je zakladatelem akvaristiky v Čechách (v r. 1857 zřídil pro Fyziologický ústav v Praze veřejně přístupné akvárium).

JEP po návratu z polské Vratislavi do Čech založil nové periodikum v českém jazyce – Živu, která začala jako “časopis přírodnický” vycházet v lednu 1853 nákladem Matice české. Nejen, že obsah byl určen k přírodovědecké výchově a osvětě v národním měřítku, ale zároveň kladl důraz na originalitu příspěvků (důkaz kreativity českých vzdělanců a schopnost českého jazyka zveřejňovat i nejednoduchá odborná témata).

Časopis vychází dodnes (6x do roka) a zahrnuje veškerou tematickou šíři biologických oborů s přesahy do příbuzných či souvisejících disciplín. Uděluje několik cen za každoroční nejlepší texty v ročníku v různých věkových kategoriích. Nejprestižnější je Cena J. E. Purkyně. Živa rovněž pořádá výstavy svých autorů, ilustrátorů – výtvarníků nebo fotografů v prostorách Literární kavárny nakladatelství Academia ve Wiehlově domě v Praze, příp. i jinde.

Citace

SVAČINA, Štěpán, Otakar BRÁZDA a Pavel KOVÁŘ. 150. výročí úmrtí Jana Evangelisty Purkyně. Lékařská knihovna [online]. 2019, roč. 24, č. 1-2 [cit. 19.04.2024]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/archiv/2019-24-1-2/150-vyroci-umrti-jana-evangelisty-purkyne/. ISSN 1804-2031.