Predátorské časopisy

Mgr. Adam KOLÍN, NLK

Jedním z hojně diskutovaných témat současnosti jsou tzv. predátorské časopisy, které narušují věrohodnost vědecké komunikace, která je založena na prezentaci objektivních výsledků z výzkumu a vývoje. Prudký nárůst těchto časopisů vede k narušení vědecké komunikace.

Jejich počátek se váže k myšlence Open Access (OA) z roku 2001, která měla vést k snadnějšímu přístupu vědců k publikovaným informacím. Tato snaha měla změnit nakladatelské paradigma tím, že autor zaplatí nakladateli, kterému vznikají vydáním článku náklady (korektura, redakční řízení, řízení peer-review atd.) na vydání časopisu, a tudíž nakladatel si už nemusí nárokovat odměnu od zájemců, kteří si chtějí daný článek prostudovat. V této době začali na této myšlence parazitovat někteří vydavatelé, kteří zde zaregistrovali možnost snadného finančního zisku, a současně využili tlaku na vědce, kteří potřebují někde publikovat. Někteří autoři, jejichž práce je podmíněná získáním finančních prostředků za publikování výzkumných výsledků, se strachem z odmítnutí v řízení peer-review mohou dostat pod tlak hodnocení vědy. To ale odpadá u predátorských časopisů, kterým autor zašle článek, zaplatí a už jen čeká na publikování textu. Střet těchto snah vede k nárůstu počtu těchto časopisů.

FOTO: Pixabay

První, kdo se tohoto nového fenoménu všiml, byl v roce 2008 majitel novozélandského vydavatelství Tim Hill. O dva roky později se k němu se svými zjištěními připojil knihovník Coloradské univerzity Jeffrey Beall. Na základě analýzy vytvořil seznam časopisů a nakladatelů, které považoval za predátorské. Tím vznikl u knihovníků oblíbený tzv. Beallův seznam. Později také doplnil definice a kritéria, která k sestavení seznamu použil. Ten však nebyl samospasitelný, neboť vzbudil celou řadu kontroverzí1. Nedostatky tohoto seznamu kritizovali někteří odborníci a bránili se i někteří nakladatelé, a proto byl blog v roce 2017 smazán. V českém prostředí můžete najít Seznam podezřelých časopisů na Fórum Věda žije!.

Každý autor, než začne publikovat, by si měl nejprve ověřit informace o časopisu, ve kterém by chtěl publikovat. Kritické myšlení autora, který by měl mít přehled o svém oboru, je nejjednodušší ochranou před nepříjemnostmi spojenými s publikováním v predátorském časopisu. Mezi metody kontroly patří také ověření formálních znaků časopisu u organizací, které myšlenku Open Access garantují DOAJ, COPE, OASPA, ROAD nebo WAME2. Případně zařazení článků v důvěryhodných databázích jako jsou Web of Science, Scopus, PubMed atp., ale ani to není stoprocentní. Mezi základní znaky predátorských časopisů patří:

  •        absence kvalitního recenzního řízení
  •        nekvalitní obsah časopisu
  •       neustálé výzvy časopisů k publikování
  •       napodobování názvů důvěryhodných časopisů a hijacked journals3
  •       zavádějící informace o autorských poplatcích
  •       redakční rada – vymyšlená jména, uvádění skutečných kapacit z oboru mezi členy rady
  •       nedostatečné kontaktní údaje nebo afiliace
  •       vymyšlené metriky a lživě uvedené údaje
  •      proklamace OA bez indexace v DOAJ.

Situace v ČR v roce 2017 zmapoval think-thank IDEA při GERGE-EI na základě bibliometrické analýzy z dat v RIVu. Výsledkem je aplikace Kde se nejvíce publikuje v predátorských a místních časopisech?, která analyzuje rozdíly mezi vědními odbory, mezi jednotlivými vysokými školami a publikační činností Akademie věd ve vztahu k hodnocení vědy v ČR. Celkově lze říci, že publikování v predátorských časopisech se týká pouze úzkého okruhu pracovišť. Publikování v místních časopisech je však široce rozšířeno. U obou je však patrný jejich nízký význam pro světovou vědeckou obec. Místní časopis by se neměl zatracovat pouze v případě, že se týká oboru, který je místně specifický, např. bohemistika nebo místní dějiny.

Na celkových výsledcích je také vidět obrovský rozdíl mezi přírodními a společenskými vědami, kde se u některých společensko-vědních pracovišť vyskytuje vysoké procento jak predátorských, tak především místních publikací. Obdobné je srovnání Akademie věd ČR a vysokých škol, jelikož AV ČR vychází z tradice mezinárodního srovnání a má také nastaven vlastní systém hodnocení výsledků. To vše ještě umocňuje metodika hodnocení vědy tzv. kafemlejnek, který upřednostňuje kvantitu za kvalitu.

Nárůst predátorských časopisů by tak měl především vést ke změně hodnocení vědeckých výstupů. Rada pro výzkum, vědu a inovace by v nové metodice měla upustit od prostého počítání článků bez ohledu na jejich kvalitu, ale pokusit se nastavit hodnocení vědy, které bude upřednostňovat srovnání v mezinárodním kontextu. Na tomto základě by pak došlo k efektivnímu rozdělení finančních prostředků jak v celostátní rovině, tak i v rámci jedné instituce z kteréhokoliv oboru.

Dalším účinným krokem, jak se vyhnout predátorskému časopisu, je osvěta mezi autory a dostatečná podpora ze strany institucí a knihoven při zjišťování informací ohledně časopisu, kde se autor textu rozhodl publikovat. Konečné rozhodnutí je však vždy na autorovi, jelikož je to především on, kdo má mít schopnost posoudit odbornou kvalitu vybraného časopisu. Zájmem všech zúčastněných je dostat výsledky vědecké práce do časopisu, který tomu odpovídá svojí kvalitou.

[1] Fórum Věda žije! Seznam predátorských časopisů, které pronikly do RIVu [Internet]. Věda žije!: Akademický antipredátor 2016 [cit. 2016–11–14]. Dostupné z: http://antipredator.vedazije.cz/predatory_journals_riv.txt. 31. Fórum Věda žije! Seznam vydavatelů, kteří jsou na Beallově seznamu i ve Scopusu [Internet]. Věda žije! Akademický antipredátor 2016 [cit. 2016–11–14]. Dostupné z: http://antipredator.vedazije.cz/beall_scopus_common.csv.
[2] Nezisková instituce World Association of Medical Editors zastřešuje redaktory medicínských časopisů. Snaží se podporovat mezinárodní spolupráci a vzdělávání editorů medicínských časopisů.
[3] Pochybný nakladatel koupí seriózní časopis pro jeho název a začne v něm publikovat podle „zásad“ predátorského časopisů.

Literatura:

POYNDER Richard. The Open Access Interviews: Dove Medical Press. Open and Shut? [online]. 2008 [cit. 2019–06–11]. Dostupné z: http://poynder.blogspot.com/2008/11/open-access-interviews-dove-medical.html.

KRATOCHVÍL, Jiří a Lukáš PLCH. Predátorské časopisy: praktiky jejich vydavatelů a jak se jim bránit. Vnitřní lékařství. 2017, 63(1), 5-13. ISSN 0042-773X. Dostupné také z: http://www.prolekare.cz/vnitrni-lekarstvi-clanek/predatorske-casopisy-praktiky-jejich-vydavatelu-a-jak-se-jim-branit-60331.

PLANKOVÁ, Jindra. Informační predátoři a jiná řešení. In INFORUM 2016 : 22. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha 24. – 25. května 2016 [online]. Praha: AiP Praha, 2016. [cit. 2019-06-11]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/pdf/2016/plankova-jindra.pdf.

KRATOCHVÍL, Jiří a Lukáš PLCH. Pochybné časopisy. Knihovna univerzitního kampusu MU [online]. Brno, poslední aktualizace 15. dubna 2019 [cit. 2019-06-11]. Dostupné z: https://kuk.muni.cz/vyuka/materialy/predatori.

MACHÁČEK, Vít a Martin SRHOLEC. Kde se nejvíce publikuje v predátorských a místních časopisech?: Bibliometrická analýza trochu jinak. IDEA [online]. Praha: Think-tank IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR, 2018 [cit. 2019-06-11]. Dostupné z: https://idea.cerge-ei.cz/files/PredatoriMistni/.

SVOBODA, Marek a Vuk FAIT. Proč Klinická onkologie nikdy nebyla a nebude predátorský časopis?. Klinická onkologie. 2016, 29(2), 86. ISSN 0862-495X. Dostupné také z: http://www.prolekare.cz/klinicka-onkologie-clanek/proc-klinicka-onkologie-nikdy-nebyla-a-nebude-predatorsky-casopis-57878.

BÜCHLER, Tomáš. Máme se bát predátorských časopisů?. Klinická onkologie. 2016, 29(2), 85. ISSN 0862-495X. Dostupné také z: http://www.prolekare.cz/klinicka-onkologie-clanek/mame-se-bat-predatorskych-casopisu-57877.


Citace

KOLÍN, Adam. Predátorské časopisy. Lékařská knihovna [online]. 2019, roč. 24, č. 1-2 [cit. 22.08.2019]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/2019-24-1-2/predatorske-casopisy/. ISSN 1804-2031.