Mgr. Iveta Svobodová, NLK

Národní lékařská knihovna poskytuje odbornou podporu pro lékaře, mediky, vědeckou komunitu a další zainteresované osoby v oblasti medicíny a příbuzných oborů. V minulosti několikrát změnila své jméno a status, ale také například svou funkci, profil knihovního fondu i místo provozu. Než se sídlem knihovny stal zrekonstruovaný dům na adrese Sokolská 54 *, knihovna sídlila výhradně v protější budově Lékařského domu, v Sokolské 31, jehož prostory stále ještě využívá čítárna časopisů NLK s přilehlým skladem a Oddělením doplňování a správy fondů.

Lékařský dům je ve vlastnictví České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Sídlí zde předsednictvo a sekretariát ČSL JEP. Prostory domu slouží Spolku lékařů českých, odborným lékařským společnostem a jiným organizacím, které si prostory pronajímají.

Budova lékařského domu má za sebou bohatou historii, jejíž kořeny sahají až do minulého století. Podnět k vytvoření místa, které by sloužilo minulým i budoucím generacím lékařů pro organizační, vědecké, společenské a kulturní účely, vzešel od členů Spolku českých mediků. Všichni zakladatelé jsou uvedeni ve speciálním 13. čísle Věstníku českých lékařů, vydaným u příležitosti otevření Lékařského domu v roce 1931 [1]. A cesta k tomuto otevření nebyla krátká ani jednoduchá. Historie počátků stavby je zaznamenána v ručně psané kronice – Zlaté knize Lékařského domu. [2]

Rádi bychom vás seznámili s příběhem Lékařského domu, který bude zachycen v následujících několika číslech časopisu Lékařské knihovny.

Vznik a vývoj myšlenky Lékařského domu

Ve druhé polovině 19. století začaly na českém území vznikat národní spolky a stále častěji se objevovala snaha zakládat i odborně vědecké spolky. V roce 1860 se Bohumil Eiselt – profesor vnitřního lékařství – obrátil na vedoucí osobnost české medicíny Jana Evangelistu Purkyně s žádostí o podporu vzniku lékařského spolku. Jeho snaha se vyplatila, již v roce 1862 byl císařským výnosem schválen vznik Spolku českých lékařů. První schůze se uskutečnila 18. července 1862 v Purkyňově fyziologickém ústavu ve Spálené ulici za účasti 16 lékařů. Za předsedu byl zvolen právě Purkyně. [3]

V roce 1863 vznikl Spolek českých mediků jako stavovská organizace studentů lékařské fakulty v Praze a později dalších lékařských fakult. Jedním z hlavních iniciátorů založení byl Purkyňův žák František Novotný, který poté spolek vedl. Na činnost spolku v roce 1989 navázal Spolek mediků českých. [4]

Vývoj od první myšlenky stavby Lékařského domu k jejímu uskutečnění můžeme rozdělit na 2 etapy. První začíná rokem 1912 a končí s příchodem 1. světové války, druhá etapa pokračuje v roce 1923 a završuje ji rok 1931. Původně se mluvilo výhradně o „spolkovém domě“ Spolku českých mediků. Myšlenka soustředit pod jednu střechu mediky, ale vedle nich také lékaře, totiž vznikla na půdě Spolku českých mediků. Konkrétně byla vyřčena na letní valné hromadě Spolku v roce 1912 a v zápisech stojí, že návrh podal MUDr. František Veselý, později lázeňský lékař v Lázních Luhačovice, objevitel pramene Šaratice. [1]

Návrh byl přijat a tehdejší medici začali plán „spolkového domu“ uskutečňovat. Bohužel si byli vědomi nedostatku finančních prostředků a tak ihned začali uvažovat o korporacích, které by bylo třeba oslovit, aby jim plán pomohly splnit. [5] MUDr. František Kotýnek ve Věstníku českých lékařů [1] uvádí jako motiv oslovení korporací právě myšlenku vytvoření „spolkového domu“ v Praze jako středisko lékařů, techniků a přírodozpytců. Což považuje jako „veliký pokrok a zisk pro veškerou společnou práci ku prospěchu stavu lékařského“. Proto měl Spolek smělejší plán, a to nejen sjednotit stávající lékařské korporace a získat od nich hmotné příspěvky, ale aby je soustředili vedle sebe a v budoucím „spolkovém domě“ je přizvali k pospolitému bydlení. Snahou bylo získat stávající lékařské korporace – českou sekci Lékařské komory pro království české, Ústřední jednotu českých lékařů a její Podpůrnou nemocenskou sekci a Spolek lékařů českých s jeho Časopisem lékařů českých. [1]

Aby Spolek svému úsilí dodal zásadní význam, obrátil se též na profesorský sbor lékařské fakulty, tehdy ještě univerzity Karlo-Ferdinandovy. Dne 7. prosince 1912 se na děkanství lékařské fakulty v Praze konala schůzka, které se účastnili medici, profesoři i zástupci lékařských korporací, aby rozhodli, zda je projekt proveditelný. Medici požadovali, aby se zástupci korporací vyjádřili ke dvěma otázkám:

„1. Jsou spojené lékařské organizace dost silné, aby se mohly odvážiti podobného podniku? 2. Bude jmění vložené do takového podniku uloženo výnosně?.“

Všichni zúčastnění odpověděli na obě otázky kladně. [1] Schůzi řídil prof. Hlava. Prezenční listina této první schůze je uložená v archivu Spolku mediků, na níž čteme jména: prof. Reinsberg, dr. Kollinger, dr. Helbich (sen.), dr. Klika, prof. Procházka, prof. Piťha, prof. Hlava, dr. Kristen, dr. Kotýnek, MUC. Pospíšil, MUC. Urban, MUC. Máchal a MGC. Řehořovský. [1] Na schůzce se ustanovil Poradní sbor pro vybudování spolkového domu, který se od té doby pravidelně scházel, aby plánoval další kroky. Sbor působil do roku 1917.

Podle MUDr. Břetislava Helbicha zprvu nešlo iniciátorům projektu o nic jiného, než opatřit Spolku českých mediků a přidruženým spolkům lékařským několik spolkových místností. [1] Nadšení z dobrého výsledku ale brzy vystřídalo zklamání. Korporace slibující hmotnou podporu výstavby domu své rozhodnutí začaly přehodnocovat. Podle několika zápisů ze schůzí Poradního sboru lze zjistit, že ostatní lékařské korporace nebyly ochotny pořizovat si vlastní kancelářské a spolkové místnosti, protože necítily naléhavě jejich potřebu. [1] Ve Věstníku českých lékařů z roku 1931 MUDr. Helbich přímo uvádí:

„R. 1913 počíná tím, že Podpůrná nemocenská sekce, která byla Ústřední jednotou přímo vyzvána, aby se akce účastnila, prohlašuje svůj nezájem na ní, protože necítí potřeby vlastních místností. S tím stojí v odporu záznam o schůzi »akčního výboru« ze dne 18. února 1913, ve kterém je zmínka o tom, že je prý ochotna vložiti do podniku 50 000 K! Peníz na dobu předválečnou jistě značný! Ale tento slib nebyl nikdy proveden a pravděpodobně nebyl asi také nikdy takto dán.“ [1]

Dále bylo zjištěno, že kromě Spolku českých mediků a České sekce Lékařské komory pro království České, žádná z korporací, se kterými se na spolupráci počítalo, nemá vlastní spolkové místnosti, a proto neplatí nikde nájemné. Ostatní větší lékařské spolky se sídlem v Praze si víceméně vystačily se svými místnostmi na lékařské fakultě. Poradní sbor tedy čelí rozhodnutí, jestli je vhodné žádat po těchto korporacích nájemné v nově vybudovaném „spolkovém domě“, nebo se bez něj obejít, přestože placení nájemného v budoucím společném domě bylo předpokladem zajištění jeho výnosnosti. [1]

Na začátku března 1913 alespoň Česká sekce Lékařské komory vkládá příspěvek 12 000 K ** a současně si činí nárok na několik místností v budoucím „spolkovém domě“, konkrétně „kancelář pro tajemníka, přijímací pokoj presidentův, zasedací síň asi pro 25 osob“. [1]

Poradní sbor zvažoval, zda se má pustit do stavby vlastní budovy, nebo se zaměřit na koupi domu vhodného pro stanovené účely. Klonil se převážně k druhé možnosti. Inzerátem v novinách zkoušeli najít vhodný objekt ke koupi. [1] Na prodej byly nabízeny domy na tehdejším Riegrově (dnes Masarykově) nábřeží, dům U kamenného stolu na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí, dům U čtrnácti svatých pomocníků v Ječné ulici, pozemek v Dittrichově ulici, rohový dům mezi Vojtěšskou a Pštrossovou ulicí, dále objekt v Olivově ulici a také palác v Hybernské ulici naproti Masarykovu nádraží. Ke koupi žádného z nabízených domů však nedošlo buď pro jejich vysokou cenu, nebo proto, že nevyhovovaly svou polohou. [6]

Koncem roku 1913 byl na návrh prof. Jaroslava Hlavy přijat do Poradního sboru prof. Antonín Heveroch, který se později stal předsedou Sboru pro postavení Lékařského domu v Praze. Podle MUDr. Břetislava Helbicha [7] se stal nejen hlavou, ale také duchem Sboru. Od té doby se změnilo tempo jednání. Jednotlivé nabídky objektů ke koupi byly pečlivě prozkoumány a nejvíce svou polohou i cenou zaujal objekt Jedové chýše. [5] Podle MUDr. Helbicha se prof. Heverochovi pozemek objektu velmi zamlouval a své nadšení přenesl snadno i na ostatní členy Sboru. [7] Jedová chýše byla hospůdka, velice oblíbená mezi mediky, která patřila Stelčovskému pivovaru.

Profesor Heveroch o koupi Jedové chýše jednal s majitelem pivovaru i s majitelem sousední restaurace, aby se jejím přikoupením zvětšilo staveniště pro stavbu „spolkového domu“. Sbor měl v plánu koupené domy zbořit a postavit na jejich místě budovu novou. Ke koupi obou objektů došlo v květnu 1914. [6] Peněžní prostředky byly opatřeny půjčkou mezi zúčastněnými korporacemi. Jmění tvořilo 17 700 K od Spolku českých mediků a 300 K od Podpůrného Fondu Purkyně. Spolek českých lékařů poskytl 15 000 K, administrace Časopisu českých lékařů 13 000 K a Komory lékařské 10 000 K. Celkem tedy 56 000 korun. K tomu možno připočíst částku 1 778 K, kterou vykazuje Spolek českých mediků ve výročních zprávách jako Fond pro postavení spolkového domu. [5] Za Jedovou chýši a sousední dům zaplatil Spolek českých mediků 67 000 K.

Poradní sbor se obrátil na architekta Jana Kotěru a zadal mu vypracování stavebního plánu „spolkového domu“ na pozemku Jedové chýše s požadavkem, aby do stavebního programu zapracoval i restauraci. S úmyslem, aby budova „spolkového domu“ stála co nejdříve, byly ihned dány výpovědi nájemníkům obou odkoupených budov. Během jednání ale vyšlo najevo, že není dosud vypracován regulační plán staveniště a začít stavět by se mohlo nejdříve až za půl roku. Tento objekt vyhovoval svou polohou, nevyhovoval ale svými rozměry. K tomu všemu se ukázalo, že větší výškové zastavění není přípustné. Proto byly rozjednané výpovědi nájemníkům zase odvolány. [5] Poradní sbor se proto rozhodl, že budovy opět prodá. Ale prof. Heveroch, jemuž Jedová chýše přirostla k srdci, ji koupil pro sebe a těšil se, že si tam postaví svůj rodinný domek. Bohužel zemřel dříve, než svůj plán mohl uskutečnit. [1]

Další činnost Poradního sboru přerušilo vypuknutí první světové války. A s tím vše, co se do té doby rozjednalo, bylo opět pozastaveno. Po skončení války projekt Lékařského domu opět ožívá, ale další kroky v této nové etapě plánování vám představíme zase v příštím čísle.

* Stěhování v roce 1998.

zpět na hlavní text

** rakousko-uherských korun

zpět na hlavní text

Literatura:

1. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. Praha: Ústřední jednota československých lékařů. 1931, roč. 43, č. 13, s. 263-267, 281, 286, 302. ISSN 0231-5106.
2. BLAHOŠ, Jaroslav. Úpravy v Lékařském domě – sídla České lékařské společnosti J. E. Purkyně (ČLS JEP). Časopis lékařů českých. 2012, roč. 151, č. 11, s. 551. ISSN: 0008-7335.
3. RABOCH, Jiří. 155 let Spolku českých lékařů v Praze. Časopis lékařů českých. 2017, roč. 156, č. 8, s. 425-426. ISSN 0008-7335.
4. KÖPPLOVÁ, Petra. Spolek mediků českých slavil 25. výročí znovuobnovení. iForum: online magazín Univerzity Karlovy [online]. 8. ledna 2015 [cit. 2023-05-17]. ISSN 1214-5726. Dostupné z: https://iforum.cuni.cz/IFORUM-15503.html.
5. Ústřední jednota československých lékařů. Věstník českých lékařů: orgán Ústřední Jednoty Československých lékařů a českých lékařských komor. 1923, roč. 35, č. 41, s. 581. ISSN 0231-5106.
6. EHLOVÁ, Marta. Lékařský dům v Praze. Časopis lékařů českých. 2017, roč. 156, č. 8, s. 427-429. ISSN 0008-7335.
7. HELBICH, Břetislav. Účast prof. dr. Heverocha na „Lékařském domě“. Časopis lékařů českých. 1927, roč. 66, č. 12, s. 471-472. ISSN 0008-7335.

---

Citace

Svobodová, Iveta. Historie Lékařského domu: příběh sídla československých lékařů – vznik a vývoj myšlenky Lékařského domu. Lékařská knihovna [online]. 2023, roč. 28, č. 1-2 [cit. 05.05.2024]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2023-28-1-2/historie-lekarskeho-domu-vnik-a-vyvoj-myslenky/. ISSN 1804-2031.