Postřehy z IKI Scholaris

Jarmila Truksová, Veronika Löblová, Pavla Kratochvílová, NLK

Konference IKI v jinonickém Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (dále ÚISK) se v pátek 21. října 2016 konala po roční pauze. Zúčastnilo se jí i šest knihovníků z naší knihovny, převážně z oddělení zpracování fondů. Zazněly na ní mimořádně zajímavé příspěvky s následnými živými diskuzemi. K nim přispěla četnými věcnými dotazy a komentáři také naše kolegyně Gabriela Vinklátová. Diskuze pokračovaly neformálně i o přestávkách.

Na úvod předsedkyně České informační společnosti (ČIS) PhDr. Radka Římanová, Ph.D., shrnula historii společnosti, současné problémy a naznačila směr vývoje po transformaci i její úlohu ve vztahu k ÚISK. Byly zmíněny praktické Jinonické informační pondělky, které jsou určeny nejen studentům, ale také všem zájemcům z řad odborné veřejnosti, knihovníkům a informačním pracovníkům.

Následovaly prezentace jednotlivých studentských prací od bakalářských přes magisterské po doktorandské. Program a odkazy zde: http://cisvts.cz/akce-konference/konference-iki-2016/

Nejvíce zaujal hned první příspěvek prezentovaný PhDr. Helenou Lipkovou, Ph.D. – případová studie o dovednostech a schopnostech využití informačních a komunikačních technologií u studentů U3V (Univerzita třetího věku) ve věkovém rozmezí 65-75 let. Podle statistik je v posledních letech zaznamenán značný nárůst používání internetu u seniorů. Obecně je u nich, na rozdíl od mladých studentů, větší zájem o využívání online médií ke sledování zpráv. Díky svému věku a zkušenostem jsou senioři schopni si vytvořit ucelenější pohled na situaci. Mladí zase více využívají sociální sítě.

Kolegyni z muzea PhDr. Veroniku Löblovou zaujal příspěvek o fondu Ústavu dějin lékařství: „Mile mne překvapil příspěvek Mgr. Kláry Andresové, která v rámci své studijní práce zpracovává fond starých tisků Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK do knihovního systému. Jen ve stručnosti: historická sbírka obsahuje asi 2500 svazků. Jedná se převážně o staré tisky z 16. – 18.  století, lékařské dizertace pražské lékařské fakulty z 16. – 19.  století a několik rukopisů z 15. století. Zpracované knihy by měly být přístupné v katalogu 1. LF UK. Hned další studentská práce Bc. Jany Fialové byla také velice zajímavá, přiblížila v ní pohnuté osudy osobní knihovny přední osobnosti české avantgardy, surrealisty Karla Teigeho. Již za jeho života se jeho knihy nacházely na různých místech, kde pobýval, po jeho smrti tomu nebylo jinak, a tak jeho knihovna zůstala rozdělena. Ani v současné době není sbírka ucelená, nachází se částečně v Knihovně Národního muzea, v Památníku národního písemnictví a z části též v osobním vlastnictví.“

Kolegyně Pavla Kratochvílová, která se konference také zúčastnila, ocenila další příspěvky: „Nejvíce mě zaujala přednáška o přístupu Open Access, tedy o otevřeném sdílení vědeckých informací, kterou přednesla Mgr. Tereza Simandlová. V přednášce byly zmíněny i tzv. predátorské časopisy, nešvar dnešní doby, a jak pomoci vědcům s jejich rozeznáváním.  Pomůckou jim může být i nástroj Vím, kde publikuji, která autorům z řad vědců pomáhá rozlišit, který časopis patří k predátorům a kterého by se tedy měli vyvarovat.

Naší knihovny se týkala přednáška Mgr. Michaely Charvátové: Sjednocování věcného popisu agregovaných záznamů v repozitáři NUŠL, neboť v její práci byly použity konspekt a tezaurus MeSH bibliografických záznamů z NLK.

Oslovila mě také studentská práce Zpracování starých tisků na ÚVI 1. LF UK: Historická sbírka Ústavu dějin lékařství od Mgr. Kláry Andresové, která přiblížila i historii této zajímavé sbírky a její budoucnost, kdy se snad podaří sbírku digitalizovat.“

Po přestávce následovaly další inspirativní přednášky. Mgr. ing. Taťána Dudáčková zpracovala analýzu možností zaměstnávání osob se zrakovým handicapem v českých knihovnách a navržení vhodných pracovních míst. Vydavatelskou činnost jako novou kompetenci univerzitních knihoven nám představila ing. Iva Adlerová z Ústřední knihovny ČVUT. Poslední, ale neméně zajímavá byla tematika prezidentských knihoven. Mgr. Pavla Kolaříková ve své práci uvedla přehled a problematiku těchto knihoven především ve Spojených státech, kde mají dlouholetou tradici a staly se určitým modelem pro ostatní prezidentské knihovny. U nás je to Knihovna Václava Havla. Na rozdíl od těch amerických má však odlišnou skladbu fondu.

Shodly jsme se na tom, že naším společným favoritem je studentská práce o osobní knihovně Karla Teigeho, o které jsem se již zmínila. Převážnou část této práce tvoří historické souvislosti kolem „surrealistické skupiny“ a Teigeho života a jeho mnohostranné činnosti. U tohoto teoretika a umělce zaujme způsob práce s knižním textem, který byl svérázný a zcela popíral všeobecně zažitý vztah ke knize jako předmětu zasluhujícímu úctu a ochranu. Teige přistupoval ke knize jako k užitkovému předmětu, ve kterém si různým způsobem podtrhával statě, které ho zaujaly, psal k nim vlastní kritické poznámky, značky, hesla a témata na okraj, sloupce označoval svislými čarami apod. Do textů vkládal výstřižky, které s ním souvisely. V knihách byly často dedikace a vložené fotografie autorů.

Způsob Teigeho práce s knižním textem

Pro množství a složitost historických informací jsem se ještě později začetla do plného textu této práce a ocituji z něj malou ukázku týkající se Teigeho přednášky o efektivním čtení: „Papíroví lidé, kteří neuměli žít, nedovedli ani číst a utopili se v knihách… Všechny rady čtenářům zdůrazňují, že kniha se musí čísti s tužkou v ruce. Je to správné, je to dokonce nezbytné, ale je to ještě trochu málo. Čísti knihu s tužkou v ruce, to ještě není metodické čtení. Metodické čtení předpokládá, že čteme knihu alespoň dvakrát. Napřed ji pročítáme – právě zde, při pročítání knihy musíme mít tužku v ruce! – abychom se v ní orientovali, abychom poznali, co v ní je. Druhé čtení knihy je už zpracováváním knihy, přeměna knihy v náš vlastní duchovní majetek.“… Nebojme se „poškodit“ si knihy tím, že v nich zaškrtáváme a děláme poznámky. Jen povrchní čtenář a bezmocný mozek chce mít nedotčené knihy. Nedotčená kniha je pro čtenáře neplodná. Přílišná ohleduplnost ke knize je svědectvím pramalé ohleduplnosti k našemu vlastnímu duševnímu životu.“

Letošní konference ukázala, že knihovnictví není jen nudná hromada zaprášených knih nebo složitých systémů, ale že jde o obor nekonečných forem, odstínů i vzrušující inspirace.

Literatura:

TEIGE, Karel. Osvobozování života a poezie: studie ze čtyřicátých let. 1. vyd. Praha: Aurora, 1994. 707s. Karel Teige – Výbor z díla; sv. 3. ISBN 80-901603-2-8

Foto:

FIALOVÁ Jana: Osobní knihovna Karla Teigeho – knihovna jako pramen studia literární historie. [online]. Praha, 2016. Bakalářská práce. Prezentace. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta.

TRUKSOVÁ, Jarmila, Veronika LÖBLOVÁ a Pavla KRATOCHVÍLOVÁ. Postřehy z IKI Scholaris. Lékařská knihovna [online]. 2016, roč. 21, č. 3-4 [cit. [datum]]. Dostupné z: [selfUrl]. ISSN 1804-2031.