Informační chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci

Mgr. Kamila ZOUFALÁ

Následující článek představuje výtah z diplomové práce obhájené na Ústavu informačních studií a knihovnictví Univerzity Karlovy v Praze, která se zabývá výzkumem informačního chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci.

Chování rodičů zastává při vývoji dítěte významnou úlohu, jelikož svým jednáním jeho život přímo ovlivňují. Proto by se mu měla věnovat patřičná pozornost, obzvláště v otázkách zdraví, protože nezodpovědné chování, včetně informačního chování, tedy množství „způsobů, jakými lidé interagují s informacemi, konkrétně jak lidé informace hledají a používají“ (Bawden, D. a L. Robinson, 2017, s. 251-252), může vést k fatálním důsledkům.

FOTO: Ilustrační foto Pixabay

Informační chování představuje často vyhledávané téma pro výzkumy, a to nejen v knihovnickém prostředí, avšak výzkum zacílený na rodičovské informační chování v oblasti zdraví, se v českém prostředí nenachází. V současnosti se velké množství výzkumů zajímá o informační chování různých skupin obyvatelstva podle povolání, demografických charakteristik, či onemocnění konkrétní chorobou. V zahraničí existují i výzkumy, které se specializují na rodiče a jejich informační chování, tyto výzkumy se také zaměřují na konkrétní nemoci.

Metodologie

Na základě předmětu výzkumu byla formulována následující výzkumná otázka: Jaké je informační chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci? Tuto otázku dále rozpracovává pět specifických otázek, jedná se o:

1.      Jaké informační zdroje rodiče při hledání informací o zdraví a nemoci používají?

2.      Jak nalezené informace o zdraví a nemoci rodiče hodnotí?

3.      Jak nalezené informace o zdraví a nemoci rodiče používají?

4.      Co ovlivňuje proces hledání informací o zdraví a nemoci?

5.      Jak rodiče hodnotí dostupnost informací o zdraví a nemoci?

Z možných variant metod získávání dat byl zvolen rozhovor, a to hloubkový polostrukturovaný rozhovor pomocí návodu obsahujícího seznam otázek, kterým je zapotřebí se v rozhovoru věnovat. Pro získávání nových případů se použila metoda sněhové koule, při níž dotazovaný rodič doporučuje dalšího možného partnera pro účast na výzkumu. S metodou se nicméně pojí nevýhoda, a to determinace vzorku prvním výběrem.

Tabulka č.1 vyjmenovává rodiče zúčastněné ve výzkumu. Z důvodu anonymity jsou uvedena kódová jména a věkové skupiny rodičů.

Tabulka č. 1 – Informace o konverzačních partnerkách a partnerech

Jméno Věková skupina Vzdělání Počet dětí Věk dítěte/dětí[1]
Tereza 21-25 SŠ – maturita 2 8 měsíců; 2
Gita 26-30 SŠ – maturita 3 3; 6; 7
Zuzana 26-30 SŠ – maturita 2 3 měsíce, 2
Klára 26-30 SŠ – maturita 2 1; 7
Edita 26-30 1 6 měsíců
Růžena 26-30 1 7 měsíců
Šárka 26-30 1 8 měsíců
Pavla 26-30 1 2
Eliška 31-35 SŠ – maturita 2 3; 5
Michaela 31-35 SŠ – maturita, zdravotnického zaměření, 10 let zdravotní sestra obvodního lékaře 2 5; 13
Sabina 36-40 SŠ – výuční list 3 2; 14; 18
Karel 36-40 SŠ – maturita 1 10
Ondřej 36-40 1 5
Agáta 36-40 2 1; 6
Beáta 36-40 2 5; 7
Mirek 36-40 2 5; 7
Radka 41-45 SŠ – maturita 1 10

[1] Psáno v letech, není-li uvedeno jinak.

Výsledky výzkumu

Výsledky výzkumu jsou doplněny o citace z rozhovorů s rodiči, z nichž vyplývá, že pro nalézání informací o zdraví a nemoci nevyužívají internet ve velké míře, významný zdroj představují osoby v blízkosti rodiče, ať už lékař, nebo rodinný známý. Informace získané na internetu jsou obvykle dále diskutovány a rodiče nejednají pouze na jejich základě. U rodičů tohoto výzkumu dochází k záměrnému nalézání té informace, která by vyřešila nastalý problém v jejich rodinné situaci.

„Myslím si, že v něčem je to určitě dobrý ten internet, ale zas člověk si to musí ověřit, no takhle bych to brala.“ [Eliška]

 „(…) informace na tom internetu jsou obecný a nedají se použít na ten daný případ, ten doktor prostě je ten, který toho člověka vidí a může vyhodnotit ten zdravotní stav na místě.“ [Mirek]

Rodiče se ve svých výpovědích zmiňují spíše o vyhledávací strategii založené na intuitivních způsobech, a to prohlížení. Žádný z rodičů neuvedl pokročilé funkce vyhledávání, či některé z operátorů. Pokud rodiče realizují preventivní hledání informací, pak v případě vyskytnutí se nemoci v jejich okolí, nebo po opakovaných diskuzích v médiích na téma dané choroby. Zřídka se ve výsledcích nachází zanechání hledání po neúspěšných pokusech, nebo při nalezení mylných informací.

„Informace hledám, pokud se nás přímo dotýkají. Preventivně spíš v případě, kdy se nějaká nemoc objeví u dětí v mém okolí, případně se o ní výrazně mluví v médiích, teď například spalničky a jiná očkování.“ [Šárka]

Rodiče mezi informační zdroje zařazovali osobní sdělení, elektronické i tištěné zdroje různé kvality. Významnou roli, jak již bylo řečeno, zastávají konzultace s blízkými. Na internetu představují nejčastější zdroj informací výsledky vyhledávače Google, často zmiňované jsou také diskuze ostatních rodičů na různých webových stránkách (Facebook, webové stránky určené pro matky). Vyhledávání v zahraničních zdrojích se v rozhovorech objevuje zřídka.

 „Obvykle se nejdřív ze všeho podívám na internetu, klasika napíšu do Googlu, abych měla aspoň základní představu o možnostech toho, co by to mohlo být. Pak zkonzultuji s mamkou a zeptám se maminek ve svém okolí, jestli se s něčím podobným setkaly … V případě vážnějších problémů to telefonicky konzultuji se svým dětským lékařem, jestli je nutné se k němu přijít ukázat.“ [Šárka]

„(…) spíš na Facebooku, já je moc nehledám teda, ale když už tak v takových těch různých facebookových skupinkách zaměřených na nějaký téma, třeba tady ta její alergie, tak na to je vyloženě na Facebooku skupinka, kde jsou matky, který mají tady ty děti a sdílejí tam zkušenosti a tak.“ [Růžena]

Mezi výhodami informací na internetu se nachází dostupnost, rychlost a úspora času, možnost srovnání více názorů a vyšší informovanost lidí. Naopak do nevýhod spadá zpochybnitelná pravdivost a kvalita a dále nadbytek informací. Podobně rodiče vnímají omezení při hledání, kde uvádí nedůvěryhodnost a nadbytek informací, nedostatek času, přístup lékaře, jazykové a technologické limity a vlastní neodbornost. Ve výsledcích se prokazuje rostoucí informační přetížení. Potvrzují se zde tři základní faktory, jež k přetížení vedou, jedná se o neschopnost člověka se v množství informací zorientovat, nedostatek času a špatná kvalita informací (IO: Basics Key Information Overload Causes and Solutions, 2018). Spokojenosti s dostupností informací o zdravotní péči brání pocit nedostatku odborných informací.

FOTO: Ilustrační foto Pixabay

 „(…) nepoznám prostě, co je důvěryhodný a co ne. Takže je toho na tom internetu tolik, že se v tom těžko orientuje a těžko se vybírá, čemu se teda může věřit.“ [Růžena]

 „(…) jako tím že je hodně těch informací, tak si myslím, že mají lidi jako větší přehled, můžou se jako něco dozvědět, než to jako bývalo dřív. Myslím si, že je to lepší ta informovanost.“ [Radka]

Obvyklý postup rodiče v méně závažných zdravotních problémech dítěte spočívá nejprve ve snaze dítěti pomoci na základě vlastních zkušeností, nebo názoru někoho z okruhu blízkých a až posléze přikročí k návštěvě lékaře. Toto zjištění vystihuje jednu z výhod samoléčby, a to snížení zatížení zdravotnických služeb. V rozhovorech se tedy prokazuje zájem o samoléčbu, již rodiče, ať už u sebe, nebo ve svém okolí, vnímají. Přestože ji sami rodiče pociťují jako problematickou, jelikož v oblasti zdraví nemohou zastoupit odborníky.

Mezi zmiňovaná kritéria relevance – autory Xu a Chen (2006, s. 963-965) představována rozsahem, novostí, tematičností, spolehlivostí a srozumitelností – v rozhovorech patří tematičnost, spolehlivost a novost. Jako nejčastější kritérium se objevovala tematičnost, článek se musel shodovat s předmětem zájmu rodiče, aby v rodiči vzbudil potřebu si jej přečíst. Rozsah, ve smyslu šíře článku, obvykle rodiče při vyhledávání neovlivňuje, krátké články vzbuzují nedůvěryhodnost.

„Tak hlavně aby tam byla napsaná ta diagnóza, protože to je to nejdůležitější a trošku se i někdy dívám na to, kdo to tam jako píše, nebo kdo to tam zadává.“ [Karel]

„(…) když je to dlouhý, tak to spíš jako rychle přeběhnu ale, že by mě to nějak odradilo, zase když je to krátký, tak to nepůsobí moc důvěryhodně, že ty delší články jsou takový důvěryhodnější.“ [Edita]

Hodnocení zdroje rodiče provádí na základě různě kvalitních aspektů (vlastní intuice, frekvence názoru v diskuzích, recenze, uvedení autorství, webová stránka, lingvistický styl článku aj.), na přístupu k hodnocení zdroje se neprokázal vliv vzdělání rodičů. Rodič se zdravotnickým vzděláním a desetiletou praxí u obvodního lékaře se výrazně neodklonil od návyků a názorů ostatních rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci.

Nejčastější formou použití nalezených informací je sdílení s blízkými, dále se objevuje vytváření vlastního názoru. Tudíž informace pouze dopomáhájí k rozhodnutí, nepředstavují jediný zdroj na základě, kterého rodiče jednají. Použití podléhá aktuální situaci rodiče, a proto se vyznačuje stejnou rozmanitostí jako osoby, jež k informacím přistupují.

„Je pravda, že většinou když si něco takhle přečtu, třeba jsme řešili očkování, když si o tom něco přečtu, tak to pak ještě konzultuju s lidma kolem mě, s manželem, nebo holkama, s matkou, vždycky se o tom ještě s někým bavím.“ [Růžena]

„Tak pomohly mi si třeba utřídit, jak postupovat, nebo … nevím, jak třeba … třeba mě přivedly k té diagnóze, ale nikdy to není tak, že bych jí věřila na sto procent, vždycky je to spíš tak, že tam hledám nějaké uklidnění toho, že to není úplně to nejhorší, nebo že … to dělám správně to, co dělám, ale zase neberu to podle jedné stránky, ale snažím se to potvrdit u vícero, protože to není sranda to zdraví a to, jak prostě budu jednat v té situaci.“ [Beáta]

Osobnost lékaře významně působí na chování rodičů, pokud jsou rodiče s přístupem lékaře spokojeni, projevují ke hledání informací nedůvěru a konzultují je s ním. S tím souvisí zjištění, že se u těchto rodičů neprokazuje velká potřeba informace hledat. V opačném případě, kdy rodič není s lékařem spokojený, dochází u nalezených informací k přijímání s větší důvěrou, přestože i tito rodiče realizují konzultace se svými nejbližšími. Pozitivně rodiče hodnotí možnost s lékařem konzultovat své problémy telefonicky, tuto službu lékaři často umožňují. Rodiče vnímají roli lékaře v současnosti jako složitější, jelikož se musí potýkat s vysvětlováním nekvalitních informací, také se ve výsledcích projevuje kritický přístup k názoru lékaře.

„… beru toho doktora jako autoritu a jsem ráda, že ho můžu brát jako toho, komu můžu věřit, že článku prostě zas tak věřit nemůžu. Doktor je pro mě pořád jako důvěryhodná osoba, že když mě řekne, že mám brát tyhle léky, tak mám brát tyhle léky a neřeším s internetem, jestli bych neměla koupit radši něco lepšího.“ [Růžena]

„(…) já si to asi radši najdu sama, než to řešit takhle s doktorem.“ [Edita]

 „(…) [Je to] spíš o tom přístupu lékařů k těm pacientům, což je vždycky danej i ten lidskej faktor, některej je to schopnej těm lidem vysvětlit normálně, aby tomu porozuměli, aby to pochopili na nějaké odpovídající úrovni, že jo, protože jsme všichni laici a některej doktor prostě, že jo, není ani schopnej zvednout oči od obrazovky počítače a nevysvětlí těm lidem nic, to je potom jakoby doktor na dvě věci.“ [Mirek]

Vliv reklamy na nakupování se v rozhovorech u rodičů často nevyskytuje, nicméně této problematice se v tomto výzkumu věnuje malý prostor, pouze pro zmapování situace o reklamní propagaci léků, jak ji vnímají rodiče. V rozhovorech se rovněž ukazuje oblíbenost alternativních metod medicíny, především bylinkářství, a dále se objevuje homeopatie, tradiční čínská medicína, či celostní medicína. Rodiče alternativní metody vyhledávají z důvodů nespokojenosti s lékařským přístupem, či přetechnizovaným přístupem k pacientům – nepřistupování k člověku jako k celku. Vliv výše dosaženého vzdělání se na využívání alternativních metod nepotvrzuje.

„(…) ti noví [doktoři] většinou jsou na laboratorních výsledcích postavení, že jo, krev, moč, udělají výsledky a podle toho napíšou prášky, což teda jako nestačí. Takže vzhledem k tomu, že ta léčitelka je schopná říct a posoudit věci mnohem komplexnějš a vyložit příčiny, tak z toho důvodu je to ideální kombinace. Ty akutní stavy se řeší, že jo, u doktorů, ale ty dlouhodobější stavy se snažíme řešit, ne teda úplně, u rodiny přes ni.“ [Mirek]

Rodiče ve výzkumu projevují spíše spokojenost s online informacemi o dětských zdravotních problémech, pro jejich potřeby hodnotí informace jako dostačující. Informační chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci se odvíjí od jejich individuality. Hledání informací na internetu není garantováno, na této skutečnosti se podílí přístupnost a postoj lékaře a jiných osob v okolí rodiče, kteří by mohli informace poskytnout. Chování rodičů ovlivňuje informační přetížení a nedůvěryhodnost zdrojů, které mnohdy rodiče nedokáží zhodnotit. Nalezené informace používají ke sdílení s okruhem svých známých, k vytváření vlastního názoru a jako pomoc při rozhodování.

Diskuze

Výzkum potvrdil výsledky výzkumu Van der Gugtena, A. C. et al. (2016), rodiče považovali za významný zdroj přátele, rodinu a jiné známé a také se výsledky shodovaly v uvádění pochybností o důvěryhodnosti informací na internetu. Avšak hlavní cíl, představující potvrzení vlastních myšlenek a představ, se neprojevil, někteří rodiče jej sice zmiňovali, nicméně hlavní cíl hledání rodičů účastnících se tohoto výzkumu tvořilo dosažení obecného přehledu o dané nemoci. Rodiče účastnící se tohoto výzkumu, podobně jako rodiče výzkumu specializovaného na autismus (Grant, N., S. Rodger a T. Hoffmann, 2016), se cítili zahlceni velkým množstvím dostupných informací na internetu.

Značný vliv výše vzdělání na hledání informací se neprojevil, přestože byl vzorek výzkumu této práce rozdělen rovnoměrně (osm vysokoškoláků, osm středoškoláků a jedno ukončení výučním listem), podobně jako ve výsledcích výzkumu (Finney Rutten, L. J. et al., 2016), ve kterých hledání neovlivňoval věk, vzdělání ani příjem zkoumaného vzorku respondentů. Výsledky zmíněného výzkumu rovněž přinesly zjištění o zachování klíčového zdroje informací ve zdravotnickém personálu, výsledky výzkumu této práce to potvrdily, avšak za předpokladu profesionálního přístupu lékaře, jenž zaručoval spokojenost rodiče.

Zjištění provedeného kvalitativního výzkumu mohou sloužit jako počáteční vhled do problematiky informačního chování rodičů. U dalších výzkumů se lze zabývat dílčími částmi tohoto výzkumu – např. se zaměřit na metody hodnocení zdrojů, metody hledání na internetu nebo v jiných zdrojích, na bariéry při hledání aj. Významnost této problematiky také potvrdil zájem rodičů o výsledky tohoto výzkumu, třináct z rodičů projevilo zvědavost na skutečnosti, které výzkum zjistil.

Zajímavé poznatky by mohl přinést výzkum, jehož předmětem by se staly alternativní metody medicíny. Výzkum by informoval o ověřování důvěryhodnosti těchto metod léčby rodiči, či jinou skupinou osob, a o skutečnosti, zda starší děti s rodiči sdílí názor na tuto léčbu, anebo dokáží projevit rozdílný názor. Jelikož rodiče zkoumaní v tomto výzkumu opakovali, že prozatím neřešili se svými dětmi žádné zásadní zdravotní potíže, zajímavé srovnání by poskytl výzkum s rodiči dětí, jež se potýkají se zdravotními problémy a potřeba hledání informací o zdraví a nemoci se u nich očekává vyšší.

Výsledky mohou rovněž sloužit jako podklad pro další výzkumy zaměřené na celkovou informační gramotnost rodičů: zda umějí efektivně vyhledávat, vyhodnocovat a využívat informace; prozatím se alespoň informačně-zdravotní gramotnost rodičů ukázala jako diskutabilní, objevovaly se problémy s orientací v množství informací, vyhledáním relevantních informací, analýzou a s hodnocením nalezených informací o zdraví a nemoci. Vzhledem ke kvalitativní povaze nelze výsledky výzkumu zobecnit, avšak poskytují zdroj poznatků pro pochopení informačního chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci.

Použitá literatura:

ZOUFALÁ, Kamila. Informační chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví, 2019. 68 s., 74 s. příl. Vedoucí práce Adéla Jarolímková.

BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. Brno: Flow, 2017. ISBN 978-80-88123-10-1.

FINNEY RUTTEN, L. J. et al. Cancer-Related Information Seeking Among Cancer Survivors: Trends Over a Decade (2003-2013). Journal Of Cancer Education: The Official Journal Of The American Association For Cancer Education [online]. 2016, 31(2), 348-57 [cit. 2019-10-13]. DOI: 10.1007/s13187-015-0802-7. ISSN 15430154.

GRANT, N., S. RODGER a T. HOFFMANN. Intervention decision-making processes and information preferences of parents of children with autism spectrum disorders. Child: Care, Health and Development [online]. 2016, 42(1), 125-126 [cit. 2019-10-13]. DOI: 10.1111/cch.12296. ISSN 03051862.

IO: Basics Key Information Overload Causes and Solutions. IORG: Information Overload Research Group [online]. IORG, 2018 [cit. 2019-10-13]. Dostupné z: https://iorgforum.org/io-basics/.

VAN DER GUGTEN, A. C. et al. E-health and health care behaviour of parents of young children: a qualitative study. Scandinavian Journal of Primary Health Care [online]. 2016, 34(2), 135-142 [cit. 2019-10-13]. DOI: 10.3109/02813432.2016.1160627. ISSN 02813432.

XU, Yunjie a Zhiwei CHEN. Relevance Judgment: What Do Information Users Consider Beyond Topicality?. Journal of the American Society for Information Science [online]. 2006, 57(7), 961-973 [cit. 2019-10-13]. ISSN 15322882.


Citace

ZOUFALÁ, Kamila. Informační chování rodičů při hledání informací o zdraví a nemoci. Lékařská knihovna [online]. 2019, roč. 24, č. 3-4 [cit. 11.07.2020]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2019-24-3-4/informacni-chovani-rodicu-pri-hledani-informaci-o-zdravi-a-nemoci/. ISSN 1804-2031.