Mgr. Alexandra SURÁ, Ph.D., NLK

Vlna občanských a národních revolucí, která proběhla v letech 1848-1849, ovlivnila další vývoj v Rakouském císařství, přestože samotné revoluce byly vojensky potlačeny. Roku 1848 je zrušeno poddanství a robotnická povinnost. V době Bachova absolutismu dochází jak k hospodářskému rozvoji, tak k přiostření režimu. Po pádu neoabsolutismu nastává politické uvolnění, které se promítlo do různých sfér tehdejší společnosti. (1, 2, 3)

V lékařství, přírodních vědách, chemii a fyzice je učiněna řada objevů, například popsání bacilu tuberkulózy Robertem Kochem (1843 – 1910), vyvinutí pasterizace Louisem Pasteurem (1822 – 1895), objasnění základních zákonů dědičnosti Gregorem Mendelem (1822-1884) nebo objevení X paprsků Wilhelmem Konradem Röntgenem (1845-1923). K rozvoji medicíny přispěla také specializace a vznik nových oborů (např. mikrobiologie). V letech 1872-1873 propukla epidemie neštovic a vybrala si oběti zejména mezi neočkovanými a těmi, u nichž od očkování uběhla dlouhá doba. V sedmdesátých letech nastala epidemie záškrtu. Častým onemocněním byla tuberkulóza, která postihovala nejčastěji dolní vrstvy obyvatelstva, avšak nevyhnula se ani příslušníkům středních a horních vrstev. (2, 3, 4)

Jakým způsobem probíhala zdravotnická osvěta?

V prevenci nemocí sehrála důležitou úlohu zdravotnická osvěta, která patřila mezi povinnosti obecných lékařů. Její význam formuloval MUDr. Emanuel Kusý v publikaci Hygiena čili zdravotnictví. (5) Usiloval o to, aby poznatky, vztahující se ke správné životosprávě, prevenci nemocí, osobní hygieně, čistotě obydlí a různým opatřením při infekčních nemocech, pronikly mezi široké vrstvy obyvatelstva. V rámci zdravotní výchovy, která se měla zaměřit na všechny třídní vrstvy, doporučoval, aby byly vydávány zdravovědné příručky, vycházely články o zdraví v časopisech a aby lékaři pořádali přednášky pro laickou veřejnost. Neměla být opomenuta ani výuka základů zdravovědy ve školách. (5, 6)

Zdravotně osvětově publikační činnosti se věnoval lékař Filip Stanislav Kodym (1811-1884), jeho Zdravověda (7) se dočkala několika vydání (vyšla r. 1853, 1854, 1869, 1898). Další z jeho publikací, Úvod do tělovědy člověka z roku 1862, byla v krátké době vyprodaná a pro velký zájem čtenářů vyšlo roku 1864 její druhé vydání. (8) Kodym je rovněž autorem knihy Mladá matka, která byla určena nastávajícím maminkám a provázela ženu těhotenstvím, porodem, šestinedělím a péčí o dítě. (9) Josef Pavlík při sepsání Slovníku domácího lékařství a zdravotnictví, který byl určený nejširší veřejnosti, kladl důraz na to, aby slovník neobsahoval neznámé výrazy a aby odborné výrazy byly srozumitelně vysvětleny. (10) Nejen ke školní výuce, ale i pro domácnosti byla určena Stručná tělo- a zdravověda pro školy a domácnost. (11) K dalším pracím pro neodbornou veřejnost patří například Domácí lékař Josefa Pečírky (12), Domácí léčení Josefa Prokeše (13), Malá zdravověda Josefa Kliky (14) nebo Úplný domácí lékař Friedricha Hermana, který uspořádal Dr. Svoboda. (15) Ve zdravovědných příručkách pro laickou veřejnost se obvykle v předmluvě nacházelo vysvětlení, z jakého důvodu je důležitá péče o zdraví. Čtenář se poté dozvěděl, jaká je stavba a funkce lidského těla, jakým způsobem se může chránit před nemocemi a co dělat v případě onemocnění konkrétní chorobou. Další informace se týkaly zpravidla hygieny těla a obydlí, správné výživy, výchovy dětí, cvičení a vhodného oblékání. (7, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 27, 28, 29)

Informace o zdraví se nacházely také v publikacích zaměřených na budoucí matky, výchovu dětí, dospívající dívky či chlapce. (24) Články o zdraví vycházely také v novinách a časopisech. Některá periodika se přímo zaměřovala na zdravý životní styl či přírodní léčbu, např. časopis Přírodní lékař (vycházel v letech 1896-1942), (16) nebo Český Kneipp: časopis pro šíření přirozeného způsobu života a Kneippova léčení vodou ve všech vrstvách společenských (vycházel v letech 1894-1905). (17)

Jakým způsobem byla podporována a propagována pohybová aktivita?

Po vydání Říjnového diplomu, kterým se František Josef I. zřekl absolutismu, bylo možné se sdružovat do nejrůznějších spolků. Kromě stávajících, či nově vzniklých soukromých tělocvičných ústavů a sportovních zařízení, do kterých chodili zejména muži z vyšší společnosti, dcerky a manželky podnikatelů, lékařů a úředníků, vznikají organizované tělovýchovné spolky pro různé skupiny obyvatel. Roku 1862 byla založena z iniciativy Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera Tělocvičná jednota Pražská, která v roce 1864 změnila svůj název na Sokol Pražský. Postupně byly i v dalších městech zakládány sokolské jednoty. Sokol se zaměřoval na všechny vrstvy obyvatelstva a podporoval rozvoj všestranné pohybové dovednosti, pořádal pravidelná cvičení, veřejná vystoupení, kulturní akce, výlety, přednášky a inicioval vydávání periodik, příruček a knih. Vyvrcholením činnosti této organizace se staly všesokolské slety. U zrodu Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, který byl založen v roce 1869, stála spolu s Tyršem cvičitelka Klemeňa Hanušová  (1845-1918), která se zasazovala o zavedení tělesné výchovy dívek ve školách, propagovala ortopedický tělocvik, školila cvičitelky, zavedla cvičení pro dívky, psala metodické příručky pro cvičitelky (20, 21) a publikace pro laiky. Tělovýchovná činnost dělníků se utužovala v Dělnických tělocvičných jednotách, které vznikají v 90 letech 19. století. (18)

O prospěšnosti tělocviku a jeho vlivu na tělesné a psychické zdraví, se bylo možné dočíst v domácích lékařích, zdravovědných příručkách, publikacích zaměřených na výchovu mládeže a také v časopisech, které se soustředily na sport (např. Sokol, Časopis turistů, Cyklistika, Sportovní obzor), životní styl a zdraví. V některých periodikách (např. Národní listy), byly uveřejňovány krátké zprávy ze sportu, což lze považovat taktéž za určitý druh propagace. Vycházejí také monografie zaměřené na jednotlivé sporty, například Nauka o plování (19), jejíž autorem byl náčelník Sokola J. Z. Veselý.  Z publikací Klemeni Hanušové, jež byly určeny laické veřejnosti, lze jmenovat Domácí tělocvik pro dívky chybného držení těla. V této knize je popsána soustava cviků s vyobrazeními, kterou bylo možné provádět v domácích podmínkách. (22) Příručku Dětský tělocvik: návod, jak dítky útlého stáří cvičiti a pohybem zdravě zaměstnávati, ve které uvádí praktické návody na cvičení s malými dětmi pomocí her a říkanek, sepsala tato cvičitelka pro matky, pěstounky a vychovatelky. (23) Dr. Kodym ve své Zdravovědě doporučoval pohyb na čerstvém vzduchu, zejména chůzi, míčové hry, šerm, plavání, bruslení, jízdu na koni, kterou doporučuje při zácpě, zlaté žíle (hemoroidy) a poruchách jater. (7) O vhodnosti pohybu pojednává tento lékař také v publikaci O vychování mládeže v našich domácnostech. (24) Dr. Pečírka uvádí, že tělocvik je potřebný nejen pro chlapce, ale i pro dívky, a poukazuje na úzus, kdy matky své dcerky vedly od útlého věku k ručním pracím na úkor pohybu. Doporučuje všestranný pohyb, který se realizoval v Sokole (…má člověk všecky údy přiměřeně cvičiti a to je základ tělocviku, t j. onoho umění, kde rozličným příslušným pohybováním všecky oudy tělesné se cvičí a zdokonalují, jakž to činí sokoli, t j. údové spolku k utužení těla, jenž slove Sokol). (12) Sebastian Kneipp v oblíbené příručce Jak žíti: rady a pokyny zdravým i nemocným vysvětluje, z jakého důvodu upřednostňuje rychlou chůzi, či pohyb celého těla před pomalými procházkami. (28) O příznivém vlivu tělocviku na tělo i mysl píše Josef Klika, autor Malé zdravovědy, a povzbuzuje čtenáře slovy: Hoj, zábavou nám tělocvik, to činí těla veselého, to údy sílí, jaří krev a srdce tuží nesmělého. (14) Léčba tělocvikem, švédský tělocvik a cviky, které byly určeny pro starší osoby, slabochy a churavce, jsou témata, která bylo možné najít v knize Úplný domácí lékař. (15) Autor Malého domácího lékaře uvádí tělocvik jako jeden z možných léčivých prostředků, při některých chorobných stavech. (27) Kromě tělovýchovných jednot bylo možné se sportovně vyžít při pěší turistice, lyžování, bruslení nebo plavání. Ve vyšších kruzích se navíc pěstoval tenis, jezdectví, cyklistika, šerm a veslování. (1)

Kde bylo možné získat informace o osobní hygieně a proč bylo obtížné ji dodržovat?

Informace týkající se osobní hygieny bylo možné najít v lékařské populárně naučné literatuře, zejména v knihách typu domácí lékař, ze kterých se bylo možné dozvědět, jak často a proč by se měl člověk mýt, které prostředky jsou vhodné pro osobní hygienu, jak si čistit zuby či jakým způsobem pečovat o pokožku, nehty a vlasy. Lékaři vesměs uváděli, že špína ucpává póry a bývá příčinou nemocí, k mytí těla doporučovali teplou vodu a mýdlo. Koupel se měla konat jednou až dvakrát týdně. Důraz byl kladen na správnou péči o chrup obnášející mechanické čištění zubů, vyplachování úst ústní vodou a čištění mezizubních prostor párátky. Péče o vlasy se měla skládat z mytí, česání a kartáčování, za pomoci kterého se odstraňoval prach z vlasů. (7, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 27, 28, 29) Lékaři také reagovali na dobovou módu. Předmětem kritiky se stávaly módní ženské účesy vytvořené z dlouhých nakadeřených vlasů, které byly spletené a naaranžované do rozměrných drdolů. Aby účes držel tvar a vlasy se neuvolňovaly, bylo zapotřebí za pomocí sponek a hřebínků vlasy pevně utáhnout. Lékaři upozorňovali, že přílišné utahování vlasů způsobuje bolesti hlavy a zubů. (7) Dalším zdrojem informací byly velmi rozšířené a oblíbené knižní kalendáře a příručky pro hospodyňky, ve kterých, mezi radami pro domácnost, bylo možné najít návody na domácí výrobu mýdla. (25, 30, 31) Kupříkladu autorka knihy Hospodyně našeho věku v kapitole o vaření mýdla radí, jak si připravit mýdlo, které voní po levanduli, citronu nebo kmínu. (30) Knihy o kosmetice a módní časopisy jsou dalším pramenem, který přinášel návody, jak pečovat o pleť a vlasy. (26, 32)

Specifickým druhem osvěty v rámci péče o osobní hygienu byla reklama na tělovou kosmetiku, šampony, zubní prášky, pasty a ústní vody. O existenci a způsobu použití těchto přípravků se bylo možné dozvědět prostřednictvím tiskovin, plakátů či plechových reklamních cedulí. Rovněž zboží určené k péči o tělo, vystavené ve výlohách obchodů s drogistickým sortimentem ovlivňovalo zákazníky.

Obr. 3 a 4 Reklamy na mýdlo (Přírodní lékař: časopis věnovaný přirozenému způsobu života a přírodnímu léčení vůbec)

V praxi naráželo provádění některých hygienických procedur na technické potíže. Voda se do domácností stále ještě donášela ze studny nebo kašny a musela se ohřívat. Až koncem 80. let 19. století byly postupně zaváděny do některých domů vodovody, které byly většinou umístěny na poschodí. Denně si lidé myli studenou vodou především obličej a ruce, k čemuž sloužila souprava, kterou tvořil džbán na vodu a okrouhlý lavor. Koupel celého těla probíhala obvykle v sobotu v přenosné plechové vaně nebo neckách. V jedné vodě se většinou postupně vykoupala od nejmladšího člena celá rodina. Vlasy, které v tomto období nosí ženy dlouhé, se po umytí nechávaly volně uschnout, což nebylo snadné v chladných dnech ve špatně vytápěných obydlích, a z tohoto důvodu nebylo jejich mytí tak časté. Nečistota se z vlasů odstraňovala zejména kartáčováním. (1)

Podstatnou úlohu ve výchově ke zdraví sehrála škola. Lékaři se zasazovali, aby základy zdravovědy byly začleněny do výuky už na obecných školách. Přibývá zdravovědných publikací, které jsou určeny pro školní výuku. Význam zdravotnické osvěty byl spatřován zejména v zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a snižování nemocnosti.

Literatura

1. LENDEROVÁ, Milena, Tomáš JIRÁNEK a Marie MACKOVÁ. Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1683-4, s. 9-15, 78, 81-86.
2. ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1021-3, s. 94-95.
3. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 119-127.
4. PORTER, Roy. Největší dobrodiní lidstva: historie medicíny od starověku po současnost. Praha: Knižní klub, 2001. Obzor. ISBN 80-7260-052-4. s. 475-485, 630-631, 651-652.
5. KUSÝ, Emanuel. Hygiena, čili, Zdravotnictví: rozprava k poučení všeobecnému. Brno: Emanuel Kusý, 1876. s. 9.
6. DANĚK, Karel. Úvod do dějin zdravotnické osvěty. Brno: Krajský ústav zdravotnické osvěty, 1963. s. 20-24.
7. KODYM, Filip Stanislav. Zdravověda, čili, Nejlepší způsob, aby člověk svého života ve zdraví a vesele užiti a k tomu dlouhého věku dosáhnouti mohl. 2., oprav. i přimnožené vyd. Praha: F. S. Kodym, 1854.
8. KODYM, Filip Stanislav. Úvod do tělovědy člověka. 2. poopravené i přimnožené vyd. V Praze: I.L. Kober, 1864.
9. AMMON, August a KODYM, Stanislav. Mladá matka, jak by se před porodem i v šestinedělí zachovati a dítko své v prvním jeho věku ošetřovati měla. Praha: Jarosl. Pospíšil, 1852.
10. PAVLÍK, Josef. Slovník domácího lékařství a zdravotnictví. V Praze: I.L. Kober, 1897.
11. STARÝ, Karel. Stručná tělo- a zdravověda pro školy a domácnost. V komisi knihkupectví Dra. Grégra a Ferd. Dattla, 1874.
12. PEČÍRKA, Josef. Domácí lékař: učení o člověku ve stavu zdravém i chorobném. V Praze: Rohlíček a Sievers, 1877.
13. PROKEŠ, Josef. Domácí léčení: poučení, kterak máme zachovati se v nemocech prvě než lékař byl zavolán. V Praze: Nákladem knihkupectví Jarosl. Pospíšila, 1874.
14. KLIKA, Josef. Malá zdravověda: prosté výklady o lidském těle a jeho ošetřování. V Táboře: Karel Janský, 1886.
15. KLENCKE, Philipp Friedrich Hermann. Úplný domácí lékař: lékařský rádce zdravých i chorých. V Praze: Bursík & Kohout, 1893.
16. Přírodní lékař: časopis věnovaný přirozenému způsobu života a přírodnímu léčení vůbec. Praha: Antonín Krofta.
17. Český Kneipp: časopis pro šíření přirozeného způsobu života a Kneippova léčení vodou ve všech vrstvách společenských. V Praze: Cyrillo-methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba.
18. Soubor vybraných přednášek ze světových dějin tělesné výchovy a sportu / Jan Štumbauer.    České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2014. 357 s. il. ISBN 978-80-7394-482-7.
19. VESELÝ, Zdeněk. Nauka o plování. V Praze: Nákladem kněhkupectví Mikuláše a Knappa, 1874.
20. HANUŠOVÁ, Klementina. Dívčí tělocvik: výklad, methodika a příklady cvičení prostných pro ústavy učitelské, školy a ústavy tělocvičné. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1877. 295 s. Bibliotéka paedagogická; sv. 34.
21. HANUŠOVÁ, Klementina. Hry míčem pro veselou mládež: pomůcka pro učitelstvo při vyučování tělocviku, jakož i rodičům k zaměstnání dítek doma a na výletech. V Praze: A. Reinwart, 1885.
22. HANUŠOVÁ, Klementina. Domácí tělocvik pro dívky chybného držení těla. V Praze: K. Hanušová, 1891.
23. HANUŠOVÁ, Klementina. Dětský tělocvik: návod, jak dítky útlého stáří cvičiti a pohybem zdravě zaměstnávati. V Praze: A. Reinwart, 1883.
24. KODYM, Vlastimil. O vychování mládeže v našich domácnostech. V Praze: Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1884.
25. RONEK, J.. Dívka v domácnosti: technologie a jiné v ženském hospodářství potřebné vědomosti : ku prospěchu dívek škol národních i občanských. V Praze: Nákladem kněhkupectví Mikuláše a Knappa, 1873.
26. Z., J.. Návod ku zachování krásy.. V Jilemnici: Alois Neubert, [1890].
27.  V. K.. Malý domácí lékař: spis poučný zvláště pro lid, zároveň spolehlivý rádce ve všech nemocech obojího pohlaví … jak zdraví se má šetřiti. V Praze: Nákladem Aloise Hynka, [1879].
28. KNEIPP, Sebastian a JEŽEK, Jan. Jak žíti: rady a pokyny zdravým i nemocným, aby prostě, rozumně žili a přirozeně se léčili. V Kemptenu: Josef Koesl, 1893.
29. Knížka o zdraví lidském k seznání, zachování a uzdravení člověka. V Praze: Nákladem kněhkupectví B. Stýbla, [1867].
30. HANSGIRGOVÁ, Františka. Hospodyně našeho věku: krátké naučení vedení městského i venkovského hospodářství. V Praze: I.L. Kober, 1865.
31. Kalendář paní a dívek českých na rok. 1894, s. 144, 212.
32. Ženský svět: list paní a dívek českých. Praha: Ústř. spolek českých žen, 05.12.1899, 3(22), s. 262. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:58327db0-8314-11ea-85c0-005056820560

---

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – druhá polovina 19. století. Lékařská knihovna. Online. 2021, roč. 26, č. 3-4. ISSN 1804-2031. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/en/archiv/2021-26-3-4/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-nasich-predku-od-praveku-po-soucasnost-druha-polovina-19-stoleti/ [cit. 23.12.2024].