Ondřej Pleskot, Ondřej Šafařík, Přemysl Víška, NLK

Na konci listopadu se v konferenčním sále Národního archivu v Praze uskutečnila v pořadí již 18. konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2017, kterou pořádá Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky. Tato konference se již tradičně zabývá problematikou spolupráce archivů, knihoven, muzeí, galerií a památkové péče při využívání informačních a komunikačních technologií.

Stejně jako v minulém roce, i tentokrát se dvoudenního programu zúčastnilo více než 300 osob a moderování se opět ujali PhDr. Vít Richter ve spolupráci s Mgr. Tomášem Foltýnem.

Doporučování knih na základě podobnosti čtenářů mezi sebou – Mgr. Eva Měřínská, Městská knihovna Tábor, Petra Košťáková, Datasentics

Jeden z nejzajímavějších příspěvků prvního dne konference byl věnován popisu tzv. Doporučovače, algoritmu, který dokáže uživateli knihovny nabídnout knihy, co by ho mohly zaujmout. Petra Košťáková z firmy Datasentics popsala princip fungování tohoto algoritmu v několika krocích, přičemž využila přehledných diagramů pro jeho lepší pochopení.

V prvním kroku čtenář zadá číslo průkazu nebo oblíbené knihy. Následně dojde k vyhodnocení podobnosti mezi čtenáři. Doporučovač zjistí, které knihy podobní uživatelé četli. Je přitom potřeba se vyhnout tomu, aby byly doporučeny knihy, které zná téměř každý, tedy tzv. bestsellery. Proto dochází k zohlednění celé čtenářské sítě a knižního fondu. Odstraněny jsou přitom i ty knihy, které četlo moc málo čtenářů, a knihy, které byly čteny ve skupině danému čtenáři podobných čtenářů a ve zbytku přibližně stejně. Nakonec je změřena podobnost s každým čtenářem a přidána váha jednotlivým knihám.

Příspěvek byl velmi dobře odprezentovaný, a to zejména díky již zmiňovaným diagramům. I proto bylo snadné pochopit princip fungování Doporučovače i pro účastníky, kteří se jinak o algoritmy dopodrobna nezajímají.

Současné využití formátu JPEG2000 pro obrazové dokumenty v zahraničí – Mgr. Natalie Ostráková, Národní knihovna ČR

Mgr. Natalie Ostráková z Národní knihovny ČR se ve svém příspěvku zabývala využitím formátu JPEG2000. Svůj příspěvek přitom pojala jako obhajobu tohoto formátu, který je podle některých názorů na ústupu.

Na začátku byla představena krátká historie formátu JPEG2000, který byl zamýšlen jako výkonnější kompresní metoda s vyšší odolností proti přenosovým chybám. Původně byl přitom plánován jako formát pro digitální fotoaparáty.

V Národní digitální knihovně je formát JPEG2000 využíván jako archivační a zpřístupňující formát. K zpřístupnění dochází díky Image Serveru, jenž generuje obrazy JPEG. Ke konverzi z formátu TIFF do formátu JPEG2000 dochází prostřednictvím Kakadu a OpenJpeg.

Prezentující následně předložila průzkumy, které mapovaly využívání formátu JPEG2000. Těchto průzkumů se zúčastnily knihovny, státní agentury, galerie, školy, muzea či vládní archivy. Vyšlo přitom najevo, že nadpoloviční většina z nich formát JPEG2000 využívá, ale pouze necelých 20 % s ním pracuje jako s formátem archivačním. Podle odpovědí respondentů se tak děje zejména kvůli nízké softwarové podpoře, nedostatku zkušeností u pracovníků, svou roli hrají i patentové nejasnosti či špatné PR.

Další průzkumy se věnovaly např. četnosti používání formátu JPEG2000 a jiných formátů, včetně jejich důvěryhodnosti. Podle očekávání je nejčastěji používaným formátem formát TIFF, následovaný formáty WAW, PDF, JPEG a TXT. Formát JPEG2000 se umístil až na šestém místě. Daleko lépe je na tom, co se týče důvěryhodnosti, kde ho autoři výzkumu na základě odpovědí respondentů zařadili na třetí místo za formáty TIFF a PNG.

Mgr. Ostráková také jmenovala některé významné instituce, využívající formát JPEG2000, a také ty, které naopak z různých důvodů tento formát nevyužívají. Svůj příspěvek pak zakončila slovy „JPEG2000 is not dead“.

V zásadě se dá říci, že šlo o přehledné shrnutí tohoto formátu, který, ač je občas zpochybňován, využívá stále řada významných institucí. Druhým dechem je ovšem třeba dodat, že se mnohdy jedná pouze o doplňující formát a preferovány jsou jiné, což také v odpovědi na dotaz jednoho z respondentů z publika nepřímo zaznělo.

Na stezkách Bedřicha Machulky – Bc. Jan Šejbl, Dis., Národní muzeum, Náprstkovo muzeum

V posledním bloku příspěvků z druhého konferenčního dne zazněl od Bc. Jana Šejbla z Náprstkova muzea příspěvek, který se věnoval osobě cestovatele, lovce a fotografa Bedřicha Machulky, jehož ručně psané deníky z výprav po exotických destinacích byly zdigitalizovány a doplněny o mapy za pomoci využití volně dostupných nástrojů.

Nejprve byla představena osobnost samotného Machulky a následně i publikace Jiřiny Todorové Katalog negativů, v rámci jejíž přípravy bylo zdigitalizováno 2 310 negativů. Ty byly zpřístupněny rovněž na doprovodné DVD příloze a na portálu eSbírky.

Dále došlo k digitalizaci již zmiňovaných ručně psaných deníků, kterých bylo celkem dvanáct a zahrnovaly jak oblast Afriky, tak třeba i indický subkontinent či blízkovýchodní Persii. V průběhu přípravy edice přitom vznikla potřeba doplnit ji mapami z jednotlivých cest. Mapa z knihy V Africe na stezkách zvěře z roku 1955 se ukázala jako nevhodná, a proto se přistoupilo k řešení v podobě tvorby nových map na základě údajů dostupných přímo z deníků.

Pracovní proces tvorby map se skládal ze tří částí, přičemž využity byly k těmto účelům různé softwarové nástroje. K tvorbě vlastního obsahu map podle údajů v denících byl použit Google Earth Pro, kde došlo k vyznačení míst a tvorbě cest (tras). Taková mapa byla posléze exportována do formátu KMZ. V druhém kroku došlo na samotnou vizualizaci cest na mapovém podkladu a k exportu do vektorového formátu SVG díky programu GPS Visualizer. V poslední, finální části, se přistoupilo k úpravě map, která zahrnovala velikost písma a sílu linek. Takto upravená mapa pak byla exportována do formátu PDF či PNG.

Příspěvek Bc. Jana Šejbla byl osvěžujícím zpestřením druhého dne konference, a to díky jeho lehce cestovatelskému až antropologickému nádechu. Zajímavé je také spojení ručně psaných deníků cestovatele s využitím moderních technologií pro tvorbu map, které dávají Machulkovým záznamům a fotografiím vyšší přidanou hodnotu pro čtenáře.

ARTOTÉKA Moravské galerie v Brně – Mgr. Táňa Šedová, Moravská galerie Brno, Ing. Petr Štefan, KP-sys spol.

V prvním dni konference zazněl zajímavý příspěvek od zástupců Moravské galerie, který se věnoval projektu artotéky. Pro tento projekt se stala inspirací podobná zařízení jinde v Evropě. Posláním tohoto projektu je zprostředkování umění široké veřejnosti, podpora současných umělců a propojení umělců a všech zájemců o vizuální kulturu.

Následně Ing. Petr Štefan z firmy KP-sys s.r.o. představil integrovaný systém pro artotéku. Protože stávající systém evidence sbírek neřeší služby (rezervace, výpůjčky), bylo nutné zvážit dvě možnosti řešení:

• provozovat knihovnu a artotéku ve dvou samostatných databázích,
• integrovat artotéku s databází knihovny.

Nakonec došlo k výběru druhé možnosti, tedy integrace dat knihovny a dat artotéky do jedné databáze. Uživatelé mají v současné době příležitost si vytipovaná umělecká díla vybrat buď prostřednictvím webových stránek, nebo si je přijít osobně prohlédnout do budovy Moravské galerie v Brně.

Systém Kramerius – nové uživatelské rozhraní a přechod na repozitář Fedora 4 – Ing. Martin Lhoták, Knihovna AV ČR

Ve druhém dni konference zazněl zajímavý příspěvek od zástupce Knihovny AV ČR Ing. Martina Lhotáka o systému Kramerius.

V České republice probíhá digitalizace už 20 let. Kramerius je digitální knihovna pro zpřístupnění kulturního a digitálního dědictví. Pojmenována je podle jména rodiny nakladatelů a spisovatelů Krameriových (Antonín Kramerius, Václav Matěj Kramerius a Václav Rodomil Kramerius).

Vývoj systému Kramerius probíhá již od roku 2003. Iniciátorem byla Národní knihovna ČR. Celý vývojový tým pak tvoří Knihovna AV ČR, Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna v Brně, Národní lékařská knihovna, Národní technická knihovna a Incad/Search technologies/Accenture.

V roce 2017 díky dotaci VISK (Veřejné informační služby knihoven) došlo k vývoji nových funkcí: – nové uživatelské rozhraní (založené na UX – user experience), – výběr z návrhů na rozšíření na Githubu (https://github.com/ceskaexpedice/kramerius).

Do roku 2018 je pak plánován další vývoj systému Kramerius: – údržba vývojového prostředí na Github, – kontrola, testování a přebírání zdrojového kódu třetích stran, – pokročilá správa uživatelů (posílení funkcí pro centralizovanou správu např. v rámci regionu), – uživatelské rozhraní (UX testování a další upgrade), – autorský zákon, knihovní zákon a kolektivní smlouva (přizpůsobení), – online platby, – a zvukové dokumenty.

V současné době existuje i možnost přechodu na nový digitální repozitář Fedora 4.

Digitalizace kulturního dědictví IROP – Mgr. Martina Fišerová, MMR

Již nyní lze lobovat za výzvy počínající rokem 2020. A proč je to vlastně důležité? Nynější výzvy jsou určeny velkým organizacím, jako je např. Moravská zemská knihovna či krajským knihovnám. Malé organizace na současné výzvy nedosáhnou. Pro budoucí období je teda třeba silněji lobovat za malé organizace.

Kontakt: Martina.Fiserova@mmr.cz

10 LET DIGITÁLNÍHO ARCHIVU Zemského archivu v Opavě – Mgr. Pavel Doležal

Přednáška je shrnutím výstupů a úspěchů celého projektu za posledních deset let.

Z uživatelského pohledu je vyhledávací databáze přehledná, uživatelské prostředí je logické a graficky hezké. Prozatím ale existuje podpora pouze pro PC.

Všechny do projektu zapojené okresní archivy mají podobné technické vybavení. To je výhodou při pořizování skenerů a dalšího hardwaru. Všechna tato pracoviště používají i podobná softwarová řešení.

Kontakt: p.dolezal@zao.archives.cz

Katastrální mapy ve virtuální mapové sbírce chartae-antiquae.cz – Ing. Milan Talich, Ph.D., Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i.

Pomocí historických map a hledání společných bodů se současnými mapami (georeferenční body) lze sledovat vývoj využití krajiny a osídlení daného území v čase. Pro tyto účely je důležité naskenovat mapy ve vysokém rozlišení, většinou se dnes používá 800 dpi.

Po správném spojení společných bodů současné a historické mapy lze použít webovou aplikaci a udělat tak 3D prolínací model (viz obrázek níže). Dozvíme se tak o všech doložených změnách mezi obdobím vzniku obou map.

Kontakt: Milan.Talich@vugtk.cz

---

Citace

PLESKOT, Ondřej, Ondřej ŠAFAŘÍK a Přemysl VÍŠKA. Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2017. Lékařská knihovna [online]. 2017, roč. 22, č. 3-4 [cit. 18.04.2024]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2017-22-3-4/archivy-knihovny-muzea-v-digitalnim-svete/. ISSN 1804-2031.