Mgr. Alexandra Surá, Ph.D., NLK

Dne 15. března 1939 nacistické Německo porušilo Mnichovskou dohodu (o postoupení českého pohraničí Německu) a obsadilo zbytek českých zemí. Den poté byl Adolfem Hitlerem vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Byla to doba plná obav, nouze a desperace. Mnohá opatření upřednostňovala německé občany na úkor českého obyvatelstva. To zahrnovalo diskriminační politiku v  oblasti zaměstnání, vzdělávání, bydlení a péče o zdraví. Snížení životní úrovně, nedostatek jídla, nekvalitní potraviny a stres se podepsaly na zdravotním stavu obyvatelstva. Stoupala nemocnost, lidé trpěli podvýživou, psychickými poruchami, zvýšil se počet nakažených tuberkulózou, skvrnitým a břišním tyfem. Častým onemocněním byla dětská obrna, dysentérie, spála a infekční hepatitida. Oběti na lidských životech si vyžádala jak okupace, tak samotná válka. Nacistický režim organizoval zatýkání a popravy jako formu zastrašování a potlačování odporu, v koncentračních táborech byli vyvražďováni lidé na základě etnického původu či politického přesvědčení. K vážnému poškození zdraví a ztrátách na životech docházelo během totálního nasazení v Říši, kde lidé pracovali za otřesných podmínek. Navíc německé průmyslové budovy byly často cílem spojeneckých náletů. Veřejné zdravotnictví spadalo pod Ministerstvo sociální a zdravotní správy, které bylo roku 1942 v rámci reforem správy protektorátu zrušeno a jeho kompetence přešly na zdravotní oddělení Úřadu říšského protektora a ostatní ministerstva. [1, 2, 3, 4] Český červený kříž (z názvu muselo být odstraněno slovo Československý) byl na základě rozhodnutí říšského protektora v srpnu 1940 zrušen, a jeho majetek byl převeden pod Německý červený kříž. [5]

Jakým způsobem probíhala cenzura tisku a které publikace vycházely za účelem zdravotnické osvěty?

Tisk byl považován za významný prostředek k ovládání společnosti. Přestože řada českých nakladatelství musela být uzavřena, velká a prosperující nakladatelství mohla nadále provozovat svou činnost, jelikož představovala pro Říši finanční zisk. Od května 1941 bylo povinností všech nakladatelů předložit ke kontrole každý rukopis připravované knihy. V textu se nesměly objevit levicově, marxisticky, komunisticky a proti Říši orientované názory, bylo zakázáno vydávat publikace autorů se židovskými kořeny a Němců žijících v exilu. Seznam zakázaných autorů a knih se postupně rozrůstal. Cenzurou bylo pověřeno kulturní oddělení spadající pod tiskový odbor předsednictva ministerské rady (TO PMR), které mělo také dohled nad provozními a personálními záležitostmi jednotlivých nakladatelských podniků. Začátkem roku 1942 byl zřízen Úřad lidové osvěty, do jehož pravomoci patřila kultura, včetně tisku. Tato instituce, v jejímž čele stál Emanuel Moravec (1893–1945), byla vládním nařízením ze dne 15. 6. 1942 povýšena na Ministerstvo lidové osvěty. Většina zaměstnanců TO PMR přešla pod uvedené ministerstvo. [6, 7, 8]

V dosud fungujících nakladatelství mohla vycházet lékařská a zdravotnická literatura, i když i ta podléhala cenzuře. Za účelem zdravotnické osvěty byla vydána v Orbisu publikace Zdravotnictví pro každého (1942). Na jejím vzniku se podíleli odborníci z řad lékařů a zdravotníků. Kromě potřebných informací, které bylo možné využít v péči o své zdraví, publikace obsahovala kontrolní otázky a úlohy, díky kterým si mohl čtenář ověřit svoje vědomosti. Také se mohl za poplatek 20 korun zúčastnit kurzu, k jehož absolvování bylo třeba vypracovat alespoň 4 uvedené úlohy a zaslat je (s přiloženou poštovní známkou na zpětné „porto“) na adresu školy Domácího učení. Poté dotyčný obdržel odborníkem zkontrolované úlohy, a v případě úspěšnosti získal osvědčení o absolvování kurzu. [9] V uvedeném nakladatelství byla otištěna příručka Výživnost a hygiena potravin: zdravotní průvodce s tabulkami pro velké kuchyně i domácnost (1944). [10] Laické veřejnosti byly též určeny knihy: Lékař hovoří se ženami (1944) [11] a Domácí ošetřování nemocných s chorobami srdečními a cévními  (1944). [12]

Nakladatelský podnik Melantrich vydával populárně naučné texty, které se týkaly zdraví, především v edici Knihovna mladé ženy. Z titulů, které zde vyšly, lze jmenovat: O nemocech a jak jim čeliti (1940) [13], Správnou výživou ke zdraví (1940) [14], Vařte s námi úsporně, ale výživně a chutně (1943) [15], První rok našeho děťátka (1940) [16], Zdravověda a životospráva ženy (1944) [17] či Pohybem ke zdraví a kráse (1941) [18].

Rovněž lékařské a zdravotnické spolky a společnosti se snažily zlepšit povědomí veřejnosti o zdraví, hygieně a výživě. Za tímto účelem vydávaly různé tiskoviny. Je třeba připomenout, že tyto organizace během protektorátu měly omezený prostor a jejich činnost byla mnohdy ovlivněna politikou té doby.

Státní zdravotní ústav, který za protektorátu nesl název Zdravotní ústav Protektorátu Čechy a Morava  [19], vydával letáčky a brožury zaměřené na výživu a stravování během válečných let např. Listy z české kuchařky (1941) [20], Zdraví a chuť v úsporném jídelníčku (1940) [21]. Za účelem podpory zdravých návyků pro udržení dobrého zraku vychází publikace, nesoucí název Jde o zrak vašich dětí. (1940). [22] Titul Ochrana očí při práci (1940) poskytoval informace a rady ohledně ochrany očí při různých pracovních činnostech. [23]

Nákladem Českého abstinentního svazu vychází publikace Abeceda o alkoholu, nikotinu a věcech, jež s tím souvisejí (1940) [24], Zdraví – zdatnost – úspěch (1942) [25], dále divadelní hry pro děti, mezi které patří: Jak vyzrál Kašpárek na čerta (1940) [26], Kašpárek a loupežníci (1940) [27] a zdravotně výchovné povídky jako například Čížek a jiné příběhy (1940). [28]

Jediná povolená politická strana Národní souručenství, jenž byla založena vzápětí po okupaci a která se stále více utvrzovala jako organizace zcela oddaná Říši, měla ve svém programu mimo jiné péči o zdraví obyvatelstva. Odbor zmocněnce Výboru Národního souručenství pro zdravotnictví vydává roku 1941 brožuru s názvem Buď strážcem svého zdraví!. [3, 29]

Na jakou problematiku byly zaměřeny populárně naučné publikace, jejichž cílovou skupinou byly ženy?

Hospodářské a sociální změny, které přinesla válka, ovlivnily životy mnoha žen. Nacistický režim usiloval o plné využití pracovní síly, a ženy v domácnosti byly zařazeny do výrobního procesu. Povinnost chodit do zaměstnání se týkala všech občanů protektorátu produktivního věku, vyjma matek, které měly  malé děti nebo pečovaly o více větších dětí. K centralizaci kontroly pracovní síly sloužily Úřady práce, na kterých byly vydávány pracovní knížky, jenž sloužily k evidenci pracovního nasazení obyvatelstva a jejichž prostřednictvím bylo možné zkontrolovat, zda je osoba zaměstnaná.

Na ženy byly nyní kladeny vysoké požadavky. Některé začaly pracovat v profesích, které dříve vykonávali pouze nebo převážně muži. Ženy nastoupily do továren, úřadů, nemocnic, pracovaly jako řidičky tramvaje nebo roznášely poštu. Kromě pracovních povinností bylo třeba, aby zvládly péči o rodinu, a to v době, ve které byl nedostatek surovin na přípravu pokrmů, přídělový lístkový systém na potraviny, mýdlo a ošacení. [3, 4] Brožura Životospráva pracující ženy (1944), byla určena ženám, které vedle svého zaměstnání musely zvládat domácnost. Její autorka, lékařka Anna Kavinová (1897¬1984), poukazuje na skutečnost, že válečná doba přináší řadu změn, kterým je nutné se přizpůsobit. V publikaci se bylo možné dočíst, jak z dostupných surovin připravit výživný pokrm, které látky by měla obsahovat plnohodnotná strava či jak vařit úsporně. Autorka radí, jak kombinovat zaměstnání s péčí o rodinu a přitom věnovat čas sobě, spánku a svým koníčkům. Ženám, které při vykonávání svého zaměstnání většinu pracovní doby stojí nebo chodí, doporučuje natáhnout si nohy do zvýšené polohy, úřednicím zase krátkou procházku nebo sportování. Též otevírá otázku týkající se dělby domácí práce mezi členy domácnosti. Co se týče péče o tělo, zdůrazňuje dodržování osobní hygieny, zejména během menstruace. [30]

Příprava pokrmů a výživa patřily mezi další témata, kterým byla v knižní produkci věnována pozornost. Kuchařské knihy byly určeny zejména ženám hospodyňkám, které se v rámci rodiny tradičně věnovaly vaření. Potravinové zásobování obyvatelstva bylo omezené a kontrolované nacistickou okupační správou. Značná část zemědělských plodin a surovin živočišného původu byla určena pro německé obyvatelstvo a armádu. Zavedením přídělového hospodářského  systému bylo omezeno množství potravin, které si lidé mohli koupit. Místní obyvatelé často čelili nedostatku základních potravin. Jídlo bylo možné sehnat na černém trhu, avšak za mnohonásobně vyšší cenu. Nedostatek potravin měl vážné dopady na zdraví obyvatel a způsoboval podvýživu. Hospodyňky se musely naučit vařit pouze z toho, co bylo k dispozici. Vycházela řada brožur, letáků a kuchařek, ve kterých bylo možné najít návody, jak připravit nutričně hodnotné jídlo z omezených zdrojů. Státní zdravotní ústav vydával v letech 1940-1941 již zmiňované Listy české kuchařky, což byla série letáčků obsahující recepty na jídla, pro jejichž přípravu bylo možné využít snadno opatřitelné suroviny; např. zelí, lesní plody, brambory, luštěniny či šípky. [20] V knize Výživnost a hygiena potravin: zdravotní průvodce s tabulkami pro velké kuchyně i domácnost (1944) lékař Vilém Hons (1890-1969) spolu s propagátorkou zdravého stravování Marií Úlehlovou (1896-1978) poskytují cenné informace týkající se výživových hodnot potravin. [10] Díky kuchařské knize Vařte s námi úsporně, ale výživně a chutně (1943), bylo možné zjistit, jak šetřit s tukem nebo jak „nastavit“ pokrm. [15] Návody, jakým způsobem využít sezónních plodin a zavařovat je pro pozdější spotřebu, přinášela knížka Ovoce a zelenina po celý rok (1944). [31]

Publikace Úsporná kuchařka s rozpočty (1941), jejíž autorkou byla zakladatelka kuchařské školy, Anuše Kejřová (1874-1926), kromě receptů a tipů, jak úsporně vařit, obsahuje zdravotní část týkající se správné výživy a diet, kterou sepsali František Schmidt a Stanislav Němeček. [32]

Továrna na poživatiny KVETA vydala brožuru Úsporná kuchařka KVETA Vám radí (1941), pomocí které bylo možné připravit jednoduché pokrmy (pochopitelně s potravinářskými výrobky KVETA), a naučit se efektivně zužitkovat všechny „zbytky z kuchyně“ a správně skladovat potraviny. [33]

Z dalších kuchařek, které se objevily na knižním trhu, lze uvést: Jak dnes hospodařit úsporně a vařit zdravě (1941) [34], Zdraví a chuť v úsporném jídelníčku (1940) [21] či Rodinná kuchařka: sbírka úsporných, prakticky vyzkoušených předpisů a návodů (1941). [35]

Přídělový lístkový systém se týkal i oděvu a obuvi. Místo kupování nového oblečení se lidé snažili využívat stávajících kusů a prodloužit jejich životnost. Opravy a přešívání se staly běžnou praxí. Různé zbytky látek se kombinovaly tak, aby vznikl oděv nový nebo se upravil stávající. Kombinování dvou materiálů se stalo trendem. V časopisech pro ženy se nacházely návody a střihy na vytvoření nového kousku oblečení ze zbytků látek a starých roztrhaných šatů. [4, 36] Nakladatelství Melantrich vydávalo v letech 1940-1945 týdeník Hvězda českých paní a dívek [37] a do roku 1943 časopis Eva. [38] Časopis Katolická žena, který byl zaměřený na rodinu, domácnost a módu vyšel naposledy roku 1941. [39]

Vydávány byly i populárně naučné knihy, které poskytovaly informace o stavbě a fungování ženského těla. Zvláštní pozornost byla věnována menstruačnímu cyklu, ovulaci, oplodnění, těhotenství, porodu, šestinedělí a péči o novorozence. Nechyběly ani kapitoly o antikoncepci a prevenci pohlavně přenosných nemocí. K uvedenému žánru lze zařadit knihu Zdravověda a životospráva ženy (1944), ve které český renomovaný porodník MUDr. Antonín Ostrčil (1874-1941) srozumitelnou cestou předkládá, co by měla žena vědět o svém těle. [17] Prof. MUDr. Jiří Štefl (1904-1961), popularizátor lékařské vědy, ve své knize Lékař hovoří se ženami (1944), se snažil zábavnou formou a lehce pochopitelným stylem oslovit ženy všech věkových kategorií a předat jim poznatky, které se týkaly jejich fyzického a duševního zdraví, výživy a péče o dítě. [11]

Jakým způsobem probíhala výchova ke zdraví dětí školního věku? 

Za protektorátu bylo školství strukturálně a ideově přizpůsobeno německé Říši. Kromě češtiny byla povinná výuka němčiny. Obecné školy byly přejmenovány na národní školy a měšťanské školy získaly označení hlavní. Učebnice a učební pomůcky musely být schváleny. Vycházely seznamy povolených učebnic, v některých případech se vyžadovalo, aby žáci začernili text, který byl považován za nežádoucí. [3, 4, 6, 40, 41, 42, 45]

V rámci vyučovacího předmětu prvouka, který se vyučoval v prvním a druhém ročníku obecných škol, se děti seznamovaly s prvotními poznatky o okolním světě. Součástí osnov bylo osvojení si základních znalostí o lidském těle a správné životosprávě. Dětem měly být vštěpovány zásady hygieny, např. mytí rukou před jídlem či čištění zubů. V následujících ročnících v rámci přírodopisu byla probírána stavba a funkce lidského těla a základy první pomoci. Žáci vyšších ročníků se učili navíc o nakažlivých a sociálních nemocech a ochraně proti nim.

V předmětu dívčí ruční práce a nauka o domácím hospodářství, se děvčata připravovala na roli matky. Praktický výcvik byl zaměřen na přípravu pokrmů podle zásad správné výživy, péči o novorozence a šití „výbavičky“.

Při hodinách tělesné výchovy se zdůrazňoval význam cvičení pro udržení fyzického a duševního zdraví. Cílem tělesné výchovy bylo rozvíjet fyzickou zdatnost, sílu, vytrvalost a koordinaci žáků, a to nejen pro zlepšení jejich tělesného stavu, ale i pro podporu jejich celkového zdraví. Byl kladen důraz na patřičnou techniku cvičení, správné držení těla, prevenci zranění a dobrou životosprávu.

U dívek se v rámci tělocviku měla zdůrazňovat příprava pro rodinný život a význam tělesné výchovy v rodině. Pro školní potřebu byly schváleny  ministerstvem školství a národní osvěty též filmy, kupříkladu Zdravá mládež – zdravý národ nebo Z boje proti záškrtu a dětské obrně. [40, 41, 42, 43, 44]

Lékařka Mirka Klímová – Fügnerová (1905-1988) vypracovala metodiku zdravotní výchovy pro národní (obecné) školy. Formulovala základní zásady a principy, které je třeba zohlednit při výchově ke zdraví. Mezi hlavní zásady řadí vhodné časové rozvržení probírané látky, přizpůsobení učiva věku dítěte, včlenění zdravotní výchovy do různých vyučovacích předmětů. K výuce doporučuje používat obrazy, plakáty, modely a diapositivy. [44]

Zanedlouho po nastolení protektorátu musely tělovýchovné, skautské a mládežnické organizace (např. Junák, Skaut, Sokol, Orel), ve kterých byly děti vedeny k výchově ke zdraví, ukončit svou činnost. V květnu 1942 je založeno Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě s hlavním cílem převychovat mládež v souladu s říšskými ideály. Tato organizace byla zaměřena na věkovou skupinu 10-18 let, a aktivně se angažovala ve vydávání tiskovin a pořádání sportovních, kulturních a vzdělávacích akcí. V rámci své činnosti se též věnovala zdravotní výchově. [3, 4, 6, 45]

Literatura:

1. SVOBODNÝ, Petr a Ludmila HLAVÁČKOVÁ. Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, 2004. ISBN 80-7254-424-1, s. 195-199.
2. ŘÍHOVÁ, Milada. Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Karolinum, 2005. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1021-3, s. 115-124.
3. GEBHART, Jan a Jan KUKLÍK. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha: Themis, 1996. ISBN 80-85821-35-4, s. 48-53, 84-90, 227-235.
4. MICHLOVÁ, Marie. Protentokrát, aneb, Česká každodennost 1939-1945. Druhé vydání (pro Levné knihy první). Řitka: Čas, 2020. Český čas. ISBN 978-80-7475-366-4, s. 48-65
5. JUKL, Marek a Jana MAJRICHOVÁ. Století s Červeným křížem: 100 let Československého a Českého červeného kříže. Praha: Český červený kříž, 2019. ISBN 978-80-87729-28-1.
6. DOLEŽAL, Jiří a Jan KŘEN. Česká kultura za protektorátu: školství, písemnictví, kinematografie. V Praze: Národní filmový archiv, 1996, ISBN 80-7004-085-8, s. 51-53, 110-146.
7. JANOUŠEK, Pavel, Iva MÁLKOVÁ, Kateřina PIORECKÁ, et al. Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava. Praha: Academia, 2022, 735 stran: ilustrace, portréty, faksimile; 29 cm. ISBN 978-80-200-3377-2. s. 61-66, 91
8. WÖGERBAUER, Michael, Petr PÍŠA, Petr ŠÁMAL a Pavel JANÁČEK. V obecném zájmu: cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. Část šestá. 1938–1949. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2491-6, s. 6.
9. Zdravotnictví pro každého: společná práce odborných lékařů a zdravotnických pracovníků. Praha: Orbis, 1942.
10. HONS, Vilém a ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Výživnost a hygiena potravin: zdravotní průvodce s tabulkami pro velké kuchyně i domácnost. I. vydání. Praha: Orbis, 1944.
11. ŠTEFL, Jiří. Lékař hovoří se ženami. 1. vyd. Praha: Orbis, 1944. Knižnice českého rozhlasu.
12. KARÁSEK, František, ed. Domácí ošetřování nemocných s chorobami srdečními a cevními. I. vydání. Praha: Orbis, 1944.
13. KAZIL, Josef. O nemocech a jak jim čeliti. V Praze: Melantrich, 1940. 167 – [I] s. Knihovna mladé ženy; Sv. 6.
14. HOFEROVÁ, Božena. Správnou výživou ke zdraví. V Praze: Melantrich, 1940. 147 s. Knihovna mladé ženy; sv. 4.
15. SCHNEIDEROVÁ, Marie. Vařte s námi úsporně, ale výživně a chutně: řada předpisů na pokrmy, různé rady a praktiky. První vydání. Praha: Melantrich, 1943. 165 stran. Knihovna mladé ženy; svazek 8.
16. CIPRA, Antonín. První rok našeho děťátka. V Praze: Melantrich, 1940. 85 – [iii] s. Knihovna mladé ženy; sv. 2.
17. OSTRČIL, Antonín et al. Zdravověda a životospráva ženy: populárně vědecká poučení o tom, co má žena věděti o svém těle a jeho činnosti. 2. vyd. V Praze: Melantrich, 1944. 111, [II] Knihovna mladé ženy; sv. 5.
18. ŠKARDA, Bohučest. Pohybem ke zdraví a kráse: (radostná cvičení pro ženy, děti i muže). V Praze: Melantrich, 1941. 108, [2] s. Knihovna mladé ženy; sv. 7.
19. KŘÍŽ, Jaroslav a Renata BERANOVÁ. Historie Státního zdravotního ústavu v Praze. Praha: Státní zdravotní ústav, 2005. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica. Dostupné z: https://szu.cz/wp-content/uploads/2023/01/historie_SZU.pdf
20. HONS, Vilém a ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Listy z české kuchařky V Praze: Zdravotní ústav, 1941. 2 nečíslované strany. Letáky Zdravotního ústavu v Praze. Serie: Výživa.
21. PODZIMKOVÁ-RIEGLOVÁ, Marie a ŠŤASTNÁ, Marie. Zdraví a chuť v úsporném jídelníčku: [ze zdravotního ústavu]. V Praze: Česká grafická Unie, 1940.
22. Jde o zrak vašich dětí. Praha: Státní zdravotní ústav, [1940-1948].
23. KLINDEROVÁ, Ladislava. Ochrana očí při práci: [z oddělení pro zdravotnickou výchovu a propagaci Státního zdravotního ústavu v Praze]. V Praze: nákladem vlastním, 1940.
24. HAVLÍK, Vilém. Abeceda o alkoholu, nikotinu a věcech, jež s tím souvisejí. Praha: Český abstinentní svaz, 1940.
25. HANÁK, Vladimír. Zdraví – zdatnost – úspěch. V Praze: Český abstinentní svaz, 1942. Abstinentní knihovna; sv. 32.
26. PROCHÁZKA, Antonín. Jak vyzrál Kašpárek na čerta: veselohra o 3 jednáních. V Praze: Český abstinentní svaz, 1940. Loutkové hry našich dětí; Sv. 3.
27. PROCHÁZKA, Antonín. Kašpárek a loupežníci: veselohra o 3 jednáních. V Praze: Český abstinentní svaz, 1940. Loutkové hry našich dětí; Sv. 1.
28. Čížek a jiné příběhy. Praha: Č[eský] A[bstinentní] Svaz, tiskový fond Dr. Lad. Hanuše, 1940. Besídky dorostu;
29. SKÁLA, Jakub. Buď strážcem svého zdraví!. Praha: Odbor zmocněnce VNS pro zdravotnictví, [1941].
30. KAVINOVÁ, Anna. Životospráva pracující ženy. Praha: Grafie, [1944].
31. VÁVROVÁ, Marta. Ovoce a zelenina po celý rok: (zaváříme podle kalendáře…). 1. vyd. V Praze: Melantrich, 1944. Knihovna mladé ženy; sv. 9.
32. KEJŘOVÁ, Anuše. Úsporná kuchařka s rozpočty: zlatá kniha každé domácnosti. 13., rozšíř. vyd. s rozpočty a ilustracemi. V Hradci Králové: Stanislav Kuchař, 1941.
33. VESELSKÝ, Josef, ed. Úsporná kuchařka Kveta Vám radí… Městec Králové: nákladem Frant. Matějky, [1941].
34. ŠMAKALOVÁ, Iva. Jak dnes hospodařit úsporně a vařit zdravě. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Život a práce, 1941.
35. JÍROVÁ, Květoslava. Rodinná kuchařka: sbírka úsporných, prakticky vyzkoušených předpisů a návodů, jak vařiti v malé domácnosti. Souborné vydání. Praha: Rodina, 1941.
36. BURIANOVÁ, Miroslava. Móda v ulicích protektorátu. 1. vyd. Praha: Národní muzeum, 2013. 286 s. ISBN 978-80-7036-397-3, s. 43-47.
37. Hvězda českých paní a dívek. Praha: Melantrich, 1925-1945.
38. Eva: časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1928-1943.
39. Katolická žena: týdeník pro rodinu a domácnost. Praha: Československá akciová tiskárna, 1936-1942.
40. Směrnice zdravotní péče a zdravotní výchovy na národních školách. Ve Zlíně: O[kresní] Š[kolní] R[eformní] K[omise], 1940.
41. Normální učebné osnovy pro obecné a měšťanské školy s českým vyučovacím jazykem a pro jednoroční učebné kursy, připojené k těmto měšťanským školám, v Čechách a na Moravě: výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 27. Července 1939, č. 98 000 I. V Praze: Státní nakladatelství, 1939.
42. Věstník Ministerstva školství a národní osvěty =: Mitteilungen des Ministeriums für Schulwesen und Volkskulture. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 15. 01. 1941, 23(1), ISSN 1802-5048.
43. Tři roky v Říši: Protektorát Čechy a Morava. Praha: Orbis, 1942, s. 85.
44. KLÍMOVÁ-FÜGNEROVÁ, Miroslava. Zdravotní výchova v národní škole. Praha: Školní nakladatelství, 1942.
45. Školákem v Protektorátu: projekt Památníku Terezín [online]. [Terezín]: Památník Terezín, 2016 [cit. 2023-07-07]. Dostupné z: https://skolakemvprotektoratu.pamatnik-terezin.cz/

---

Citace

SURÁ, Alexandra. Zdraví a nemoc v povědomí našich předků od pravěku po současnost – Protektorát Čechy a Morava. Lékařská knihovna [online]. 2023, roč. 28, č. 1-2 [cit. 05.05.2024]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2023-28-1-2/zdravi-a-nemoc-v-povedomi-nasich-predku-od-praveku-po-soucasnost-protektorat-cechy-a-morava/. ISSN 1804-2031.