Muzeum normální a srovnávací anatomie

Radana Kodetová, Kateřina Šafářová, NLK

Ve středu 11. 10. 2017 se několik kolegyň z Oddělení věcného popisu (VEP) zúčastnilo exkurze do Muzea normální a srovnávací anatomie, které je součástí Anatomického ústavu (dále jen AÚ) v Praze. Muzeum se nachází v Praze 2, v ulici U nemocnice 3, od Národní lékařské knihovny coby kamenem dohodil. Brilantní a fundovanou průvodkyní sbírkami po dobu téměř dvou hodin se stala paní Ing. M. Banszelová.

Velryba ©Anatomický ústav 1.LF UK – http://anat.lf1.cuni.cz/muzeum/historie.php

Budova dnešního AÚ byla postavena v roce 1877. Do školního roku 1883/84 sloužila jako AÚ s histologickým oddělením Karlo-Ferdinandově univerzitě. Po rozdělení univerzity na českou a německou část připadl ústav německé lékařské fakultě. Tato situace trvala do roku 1945. AÚ české fakulty byl v letech 1883-1939 v prostorech budovy dnešního děkanátu v Kateřinské ulici č. 32. Od roku 1945 sídlí muzeum v dnešní budově. Jsou v něm uchovávány preparáty, které slouží ke studiu normální anatomie člověka, a preparáty z oblasti srovnávací anatomie obratlovců, které umožňují poznávání jejich stavby a jejich podobnosti s anatomií člověka. Přispívají tak k pochopení zákonitostí evoluce člověka jako biologického druhu. V souvislosti s otázkou Jak a kde se berou lidské exponáty? bylo sděleno, že existuje databáze dárců svého těla. Lidé, kteří chtějí věnovat své tělo účelům AÚ, jsou zařazováni do registru potenciálních dárců.

Muzeum a jeho exponáty potom slouží především posluchačům lékařských a přírodovědeckých fakult, ale i vědeckým účelům. Odborné veřejnosti je přístupné po předchozí domluvě. Pro nás jako pracovnice VEP Národní lékařské knihovny byla exkurze přínosným objevováním.

Denně jsou v našem oddělení analyticky zpracovávány lékařské články různorodého zaměření a často jsou vedeny diskuze, jak některá témata vhodně popsat hesly řízeného slovníku MeSH, aby byla zpětně vyhledatelná. Proto podrobnější znalosti lidského těla indexátorky potřebují. Často je v článcích pojednávána právě anatomie. A je zcela jiný vjem, vidí-li člověk kostru a jiné související exponáty přímo před sebou, nebo má-li v časopise „jen“ anatomické obrázky, diagnostická zobrazení či prostý text. Rozměr 3D je prostě vždy plný objevů.

V muzeu bylo možno vidět a slyšet spoustu zajímavostí. Např. fakt, že spotřeba mléka mláděte plejtváka je 250 l za den a za hodinu přibere 4 kg. Mladý vystavený plejtvák zabral celou poměrně velkou místnost. Dospělý plejtvák s hmotností ca 200 tun by pro představu zabral takové čtyři místnosti. Vystaveny byly kostice, které má plejtvák místo zubů a které fungují jako kartáče při cezení potravy.

Dále pak např. sloní stoličky, které slon mění 6x za život, potom umírá. V sekci ryb bylo např. zajímavé, že se platýs narodí se dvěma očima, ale v průběhu svého vývoje jeho poloha jen na jedné straně způsobí, že se druhé oko přesune na stranu s okem prvním.

Není náhodou, že asi nejvíce zaujala kostra člověka. Ta zde byla postavena vedle opičího světa a bylo možno vidět přesně zásadní rozdíly, které odlišují kostru opičí od té naší a naopak. Hlavní rozdíl je v úchopu palec ukazovák, opice potom mají delší horní a dolní končetiny, páteř do tvaru C bez lordózy (člověk ji prvotně získá při narození při průchodu matčiným tělem), na lebce opic je výstupek pro uchycení žvýkacích svalů, který člověku chybí apod.

Zajímavé bylo vidět rozdíly v kostře ženské a mužské a odlišnost jejich lebek. Při výkladu byly sledovány zásadní rozdíly jako např. rozdíly ve tvaru a umístění nadočnicových oblouků, ve velikosti a tvaru pánve, vystouplosti lícních kostí a brady, ve tvaru celé lebky. Na modelu lidské lebky nám byl demonstrován mechanismus fyziologického porodu plodu a jeho spirální směr s upozorněním na důležitosti rozměrů jednotlivých částí lebky v průběhu porodu.

Přínosem, byť pro někoho rozpačitým, byla možnost vidět naživo některé lidské orgány, kosti a svaly upravené formou plastinace. Ve vitrínách dále byly vystaveny např. kosti s patologiemi (kosti napadené nemocemi), lebky se střelnými a sečnými poraněními atd. Pozornost upoutaly i lebky, které byly ve svých dobách tvarovány z důvodů náboženských. Konkrétně byly protahovány nebo vyboulovávány do stran (měly působit zastrašujícím a mohutným dojmem).

Zajímavostí byla i kazuistika dívky, která měla přirostlou dolní čelist k horní (odborně se tato anomálie nazývá syngnathia), za svého života nemohla žvýkat, patrně si jazykem a slinami odstranila z čelistí zuby, aby mohla dýchat. Dívka se dožila 19 let. Byla vystavena její lebka, dále pak odlitek a portrét odhadující podobiznu tváře dívky. V muzeu se traduje, že lebky s touto vadou jsou na světě dvě, ta jedna je právě zde v AÚ.

V závěru celé sbírky zaujaly i posmrtné masky významných osob (zejména Francouzů, např. R. Rollanda, Napoleona, Deburaua, což byl pro zajímavost sice francouzský mim a herec, ale narozený v roce 1796 v Kolíně v Čechách). Tyto posmrtné masky do muzea přivezl J. E. Purkyně. Tolik jen nepatrný výčet bohatostí muzea.

Velký dík patří paní sekretářce Ing. Banszelové za milé přijetí a ochotu podělit se s námi o svoje znalosti a výklad. Poděkování i všem zaměstnancům AÚ za jejich záslužnou činnost.

Odkazy

  1. Anatomický ústav 1. LF http://anat.lf1.cuni.cz/muzeum.php
  2. Foto: Anatomický ústav 1. LF http://bit.ly/2hSVtCq

Citace

KODETOVÁ, Radana a Kateřina ŠAFÁŘOVÁ. Muzeum normální a srovnávací anatomie. Lékařská knihovna [online]. 2017, roč. 22, č. 3-4 [cit. 21.07.2018]. Dostupné z: https://casopis.nlk.cz/archiv/2017-22-3-4/muzeum-normalni-a-srovnavaci-anatomie/. ISSN 1804-2031.